Osmnácté jamky, Jackson Koivun coby nová vycházející hvězda amerického golfu, akademie na Albatrossu, její nadějní hráči, jak dostat své dítě na americkou univerzitu, pokud hraje golf, a spousta dalších článků v rubrikách Jak hrát – Čím hrát – Kde hrát.

Říjnové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 15. října 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

„Mnozí architekti soudí, že z pohledu sportovního by měla být osmnáctka jamkou těžkou. Aby se až v samotném závěru rozhodovalo o vítězi, aby zde lídr startovního pole svoje vedení potvrdil. Jamka by ovšem měla brát v potaz i prvky krajinné a estetické, měla by být hezká.“

A měla by osmnáctka být par 3, par 4 nebo par 5? Na to vše odpovídá jeden z hlavních materiálů říjnového čísla Golf Digest C&S.

Jen na málokterého univerzitního golfistu byla při přechodu k profesionálům upřená taková pozornost jako na Jacksona Koivuna. Tento 21letý golfista dovedl tým Auburn Tigers ke dvěma titulům mistrů USA (v letech 2024 a 2026) a v obou těchto sezonách získal hned tři prestižní individuální ocenění. Letos v červnu se zúčastnil US Open jako amatér a po něm přešel k profesionálům. Do měsíce si stihl připsat jedno umístění v top 10 i vítězství na 3M Open. První výhry se tak dočkal dříve než Scottie Scheffler.

„Myšlenku silné akademie jsem měla v hlavě od svého nástupu,“ říká generální ředitelka resortu Albatross Darina Muchová. „Myslím, že k hřišti a areálu této úrovně patří – může nám pomoci udržovat a vylepšovat dobré jméno. Díky panu majiteli zde také vznikly skutečně skvělé tréninkové plochy, široké zázemí pro sportovní golf.“

„Je potřeba vytvořit komplexní systém, kde nám děti v akademii rostou, posouvají se, jsou vzorem pro ty menší a vzájemně si pomáhají a motivují se. Systém má zároveň umožnit jak těm ctižádostivějším a sportovně zaměřeným, aby svoje nadání a cíle mohly naplnit, tak poskytnout i těm méně ambiciózním možnost užít si radost ze hry a být součástí kolektivu,“ zdůrazňuje manažerka resortu.

Obsah říjnového vydání Golf Digest C&S

Koho by bavilo hrát 200 ran?

Golf je pro každého, ale někde překonávají jeho obtíže snáze.

Nemusí být vždycky TOP

Hřiště Botanika na západ od Prahy nabízí především pohodu.

I my máme svoji zašívárnu

Tour PRO v utajení o utajených koutech turnajů.

Je těžší hřiště automaticky lepší?

Jak se měnil pohled na golfový design v posledním půlstoletí.

Rozhoupaná federační loďka

Zamyšlení nad Czech Golf News i nad Českou golfovou federací.

Pět nepochopených pravidel

Spousta golfistů je používá špatně. Patříte mezi ně?

 „Kapitáne, podejte mi driver“

V Británii umějí členy klubu zapřáhnout do práce.

Poslední zkouška čili Osmnáctky

Závěrečná jamka na hřišti by měla být… Jaká vlastně?

Hra začíná

Jak hraje nová golfová hvězda Jackson Koivun.

Jak dostat dítě na americkou univerzitu

Nadaní mladí golfisté a role poradců v jejich úspěchu.

Albatross letí vzhůru

V akademii Albatross vychovávají nové hráče i kvalitní sportovce.

Vzali to z gruntu

Sedm předělávek slavných hřišť. A někde jde o zásadní restarty.

Je čas na nové gripy?

Pohled zpoza oceánu a pohled z české kotliny.

Dá se driver vybírat podle škatulek?

Je lepší vyzkoušet všechny možné typy driverů.

Wedge: Znáte obě čísla?

Důležité je, kam míček doletí a kam dojede.

Jde do toho naplno

Gary Woodland se musel přepnout v hlavě.

Borec v bunkeru

Bena Griffina bunkery kolem greenu neděsí.

Umíte na hřišti zpomalit?

Je velký rozdíl mezi pomalou hrou a hraním pomalu.

Jak trefovat hybridy

Naučíme vás hrát s nimi výš i dál.

Takhle si stoupají nad míček profíci. Dělejte to stejně

Důležitá je pozice ruky, která je dál od cíle.

Kde prémiové míčky opravdu pomůžou

Levnější modely mají výrazně méně spinu při krátké hře.

Minus osm, nebo nic

Jeden den s českým profesionálem Petrem Hrubým.

Mohl jsem vyhrát!

Fejeton aneb V mé ženě se probudil soutěživý duch.

Přes vědomí rizika se rozmáchl a razantně švihnul. Míček vystartoval a letěl daleko. Vcelku nepřekvapivě jinam, než hráč chtěl, přímo do vody vlevo. „Já to věděl, já to říkal, že to bude blbost,“lamentoval nahlas. Ale nezbylo než směřovat k drop zóně. Nakonec z toho bylo double bogey.

Sledoval jsem ho stoje přímo proti němu a detailně jsem mu viděl do tváře. Bylo možné z ní jasně vyčíst to napětí, ten vnitřní souboj mezi srdcem a hlavou, o jehož vítězi ale nebylo pochyb. Hořící touha spalovala chladný rozum žárem vysoké pece.

No nic, bylo na čase, abych šel hrát. Vzal jsem do ruky čtyřku hybrid a poslal to na 165 metrů kupředu, s jistotou, že s touhle střední holí určitě nebudu dlouhý, tudíž mi nehrozí bunker u greenu. Míč mi dopadl bezpečně na fairway, 55 metrů od vlajky. Tříčtvrteční wedgí jsem sice šel asi deset metrů za tyč, ale nakonec z toho byl par. Suchý, nevzrušivý par. „Takhle se to má hrát, vždyť to vím,“ komentoval spoluhráč.

Jak jsem mu ale rozuměl! Jak jsem s ním soucítil! Spoluhráčova snaha být první ranou na greenu byla lidská a pochopitelná. Sám sebe jsem si představil v situacích, kdy jsem také hrál srdcem. Riskantně, troufale, nerozumně, očarován vidinou úspěchu a zisku. Všichni takhle hrajeme; někdo párkrát za rok, někdo častěji, někdo při každé hře.

Co je cílem golfu v jeho rekreační rovině? Hezká čísla, ale na golf chodíme i z mnoha dalších důvodů. Někdo chce zažít dotek přírody, někdo si chce odpočinout po práci, někdo zapomenout na hádavou manželku a vřeštící děti, někdo chce být sám a jiný zase ve společnosti kamarádů. Chceme si dopřát uvolnění, uspokojení, naplnění. Nízký počet ran je jednou z cest, ale ta zároveň vyžaduje koncentraci a námahu, což je přímým opakem uvolnění. Navíc toho dosáhneme jen v málo případech, taková je statistická podstata golfu.

Člověk si proto najde jiné cesty, jak si udělat radost. Nerozumné, příliš odvážné rány k nim patří. Co kdyby… A někdy to opravdu vyjde. Ionen „dabláčový“ kolega během cesty k drop zóně zmínil: „Já tu minule ten green fakt trefil.“

Riskantní rány jsou kořením golfu, bez nich by neměla šťávu a nebyla zábavná. Ale bohužel čím méně hráč golf umí, tím více se takové risky promítají do skóre. Neznám člověka, který by si vedl statistiku nerozumných, příliš chtivých rozhodnutí, ale pokud byste chtěli vědět, kolik ran navíc si kvůli nim připisujete, odpoví vám ruská tetka z Kolji: „Ani se neptejte!“

Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán a někdo dokáže při golfu své příliš vznětlivé srdce docela dobře chladit. Někdo to umí dokonce tak, že plaménky touhy nezhasnou, ale zároveň se příliš nerozhoří. Ty plaménky jsou důležité – bez nich se totiž hraje, ale i žije tak nějak bez šťávy, obyčejně až nudně.

Emocionalita a bezhlavost jsou na golfových trávnících neškodné. Ztratíte-li při hře hlavu, ztratíte jen pár ran a pár míčků. Něco jiného ale je, když si hlavu s rozumem nenasadíte třeba při jízdě autem domů. Když spěcháte, neohlížíte se na druhé, a přitom jste ještě do sebe kopli po hře panáka nebo dvě piva. To už není golfová blbost, kterou lze pochopit a zasmát se jí. To je blbost vážná i nebezpečná.

Jaký je princip této hry? Každou ránu zahranou z odpaliště a v poli, která nedopadne podle vašich představ, tedy letí do autu, do lesa, do vody, je to topanec či tlustá rána a podobné nepříjemnosti, můžete beztrestně opakovat. Na každou ránu tedy máte mulligana. Ale pozor: tuhle ránu už pak musíte vzít. Na greenu se mulligany nehrají, tam už je to jen jedna možnost jako při běžné hře.

Turnaj se koná v neděli 11. října na středočeském hřišti Botanika, hraje se 12 jamek, protože toto hřiště také 12 jamkami disponuje. Hraje se na rány, ale nebojte se: možnost mulligana-oprávky vám dává šanci zahrát velmi nízké skóre, jakého byste možná nikdy nedosáhli.

Přihlásit se můžete ZDE. Ceny do turnaje věnuje Golf Digest C&S a Areál Botanika Horní Bezděkov.

Zde jsou podrobněji rozepsána pravidla, podle kterých budeme hrát

Každý hráč má na každou ránu z odpaliště a v poli možnost jedné opravné rány. Jedná se o drivy, rány železy, dřevy, hra z fairwaye, ale i z bunkeru, roughu, z lesa, také chipy a pitche na jakoukoliv vzdálenost – i třeba jen 20 metrů od vlajky. Pokud se vám rána nepovede dle vašich představ, můžete hrát novou.

Možnost opravné rány se nevztahuje na hru na greenu a hru putterem v poli. Na greenu se patuje standardně, tedy úder bez možnosti opravy. Pokud by byl míč byť i jen nejmenší částí svého objemu už na greenu nebo foregreenu, mulligan není možné použít. Pozor: Není možné použít mulligana pro úder mimo green zahraný putterem.

Po zahrané první ráně musíte ihned prohlásit, zda ji berete, anebo ji budete opakovat, hrát mulligana. A to i když nevíte, kam první rána dopadla. Není přípustné se jít nejdřív podívat na míč, kde skončil anebo jak leží. Není možný výběr ze dvou možností, dvou ležících míčů.

Příklad č. 1: První rána z týčka šla mezi stromy, hráč ani neví, kde by míč mohl být. Rovnou tedy prohlásí: „Tuhle neberu, hraju mulligana“. Vezme další míč a z odpaliště ihned odehraje novou ránu. Tato rána skončí na fairwayi. Hráč pak „leží první“.

Příklad č. 2: Hráč chipuje z dvanácti metrů k vlajce, míč mu skončil 2 metry od jamky. Hráč si sice není jist, zda má ránu brát, ale musí rychle a jasně říct: „Tuhle beru“, anebo „Hraju mulligana“. Pokud už jsou ostatní spoluhráči na greenu, může si první ležící míč nechat spoluhráčem odebrat, aby mu nevadil v dráze, ale sám ho nesmí odstranit. Pokud si mulliganovským míčem přihrává pitchem z 30 metrů, a spoluhráči teprve jdou ke greenu, hráč by rozhodně neměl čekat, až tam spoluhráči dojdou, a neměl by si nechávat odstranit první míč. Toto pravidlo má za cíl urychlit, resp. nezdržovat tempo hry.     

Pro mulligany platí běžná pravidla. Zahraje-li hráč novou ránu, tedy mulligana, pak už platí běžná pravidla pro hru. Pokud tedy mulliganovský (druhý) míč skončí v trestné oblasti, v bunkeru atd., musí hrát hráč z trestné oblasti, z bunkeru, případně z trestné oblasti dropovat s jednou trestnou atd.

Při ráně v poli se míč umisťuje na délku gripu vedle stopy po první ráně. Nikoli do řízku či do písku porušeného první ranou.  Při ráně z bunkeru se míč umístí do té části písku, která není rozhrnuta, ale je rovná, uhrabaná.

Nelze se vracet zpět na místo původního odpalu. Pokud hráč zahraje první ránu a „bere ji“, ovšem pak není míč k nalezení, příp. skončil v autu, není možné hrát mulligana, resp. vracet se na původní místo odpalu. Hráč tedy hraje z místa, kde předpokládal dopad míče, nebo na dvě hole od hranice autu. Dropuje nový míč, ale připočítá si DVĚ rány navíc (jde o běžné pravidlo, najdeme je i v místních pravidlech pro turnajovou hru).  

Nehrajeme provize. V případě, že míč mulliganovské-opravné rány není k nalezení, případně je v autu, pak si hráč dle pravidel připočítá DVĚ trestné rány a hraje z místa, kde mohl míč skončit, anebo na dvě hole od hranice autu, kde míč přešel. Nehrají se provize, protože hru by to příliš časově prodlužovalo. Pokud se ale hráč dostane mulliganem do trestné oblasti, do bunkeru atd., platí běžné pravidlo pro tuto situaci.

HRAJE SE NA RÁNY a vzhledem k urychlení hry je maximální výsledek na jamce +5 ran. Tedy na jamce par 3 celkem 8 ran, na jamce par 4 celkem 9 ran a na jamce par 5 celkem 10 ran. Pokud by hráč tušil, že zahraje více, napíše si tento výsledek a jamku nemusí dohrát. Stačí říct běžné „škrtám“ a zapsat si podle paru jamky výsledek 8, 9 nebo 10.

VLOŽENÁ SOUTĚŽ – kolik mulliganů? Pište si během kola, kolikrát mulligana použijete. Vedle celkového skóre, které zahrajete (např. 59, 65, atd.) napište si také počet muliganů. Ideálně si je piště po každé zahrané jamce. Váš výsledek pak tedy bude vypadat: 59/20, nebo 65/15 atd., kdy první číslo je celkový počet ran, druhý celkový počet mulliganů. Vyhlásíme vítěze s nejmenším počtem odehraných mulliganů.

Praktická rada č. 1: Mějte v kapse vždy druhý míček. Hru to jednoznačně urychlí. Z odpaliště je lepší nechat nejprve odehrát všechny členy flightu a pak hrát mulligany. Při hře v poli je rychlejší mulliganovskou ránu odehrát okamžitě.

Praktická rada č. 2: Označte si odlišně míče, kterými hrajete, aby nedocházelo k jejich záměně. Musíte přesně vědět, který byl ten první a který ten druhý (mulligan). Ideální je mít míče jiné barvy, např. bílý (první) a žlutý (mulliganovský).

Praktická rada č. 3: Pamatujte si, kam šly první, nepodařené rány, a nezapomeňte si tyto míčky posbírat. Zároveň ale z časových důvodů omezte hledání špatných prvních ran na pár desítek vteřin a pak jděte rychle dál. Smiřte se se ztrátou míče. Mějte proto pro hru v bagu také větší počet míčů. Pravděpodobně je využijete.

Zářijové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 4. září 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Brian Rolapp je už rok ve vedení PGA Tour, jedné z nejmocnějších organizací ve světovém golfu. Ta od roku 2028 plánuje mít novou a jinou podobu turnajového kalendáře. Rolapp v ústředním materiálu zářijového čísla Golf Digest C&S vysvětluje, co ho do světa golfu ze světa amerického fotbalu, kde působil dvě desetiletí, přivedlo.

Na Ukrajině se válčí, ale přesto se tam také hraje golf. Která hřiště přežila a jsou v provozu? Ohrožují hráče ruské střely či drony? A jaké pocity mají golfisté, když si jdou zahrát, zatímco jejich krajané bojují a umírají? Vydali jsme na východ, abychom zjistili skutečnost. V článku Golf ve válce je odpověď.

Brandt Snedeker bude kapitánem Američanů v zářijovém Presidents Cupu, ale na stránkách GD nyní nabízí několik praktických rad hráčům, i těm starším, jak být stále v herní formě a jak si poradit v některých složitějších herních situacích.

Golf není o hlavě, je o emocích. Negativní pocity nám brání v tom, abychom si hru užili a často i v tom, abychom hráli lépe. Jak se vyvarovat hlavních emočních chyb při hře, to radí jeden z nejlepších amerických trenérů současnosti. Také říká: „Váš strach, že se ztrapníte, pramení vlastně z toho, co předpokládáte, že si o vás ostatní pomyslí nebo řeknou. Realita je taková, že jim je to fuk. Mají plnou hlavu vlastní hry. Tak si přestaňte dělat starosti.“  

Obsah zářijového vydání Golf Digest C&S

Zbraslavský driving: golfová idyla

Prague City Golf a jeho perfektní zázemí.

Vypusťte svůj vztek

Není od věci, když caddie poslouží jako hromosvod.

Co kluby dělají se vstupními poplatky?

Nahlédnutí do světa klubových financí.

 „Nechte si své hloupé mulligany“

Ti úplně nejlepší nemusí litovat žádné rány.

Pět zásadních pravidel pro hru z bunkeru

Možná vám ušetří ránu nebo dvě za kolo.

Nový šéf golfu

Brian Rolapp je dnes nejdůležitější osobou nejsledovanější tour.

Jak porážet mladší chlapy

Brandt Snedeker hraje i ve středním věku skvěle.

Slavný Yale a jeho hřiště

Univerzitní hřiště v New Havenu vyrostlo do obnovené krásy.

Kolik vás bude stát renovace hřiště?

Někdy musíte mít v kapse i desítky milionů dolarů.

Zásadní proměna

Po rekonstrukci byste osmnáctku Medinah č. 3 nepoznali.

Peníze potřebují klid, plán a správný horizont

Rozhovor s Vladimírem Hořejším, předsedou představenstva Banky CREDITAS.

Golf není o hlavě… Je o emocích.

Nepotřebujete ukočírovat myšlenky, jako spíš emoce.

Golf ve válce

Jak je to s hraním golfu na Ukrajině, ve válečných podmínkách?

Jak zvládnout každý třípar?

Chce to hlavně čistý kontakt s míčem.

Brooke Henderson: stabilita, spolehlivost a délka

Měří jen 163 centimetrů, ale pálí 245 metrů daleko.

Oči jen pro míč

Zkuste jednoduchý recept Aarona Raie a proměníte toho víc.

Trefte víc fairwayí „střelou“

Tahle rána přijde ohromně vhod v mnoha situacích.

Rady k chipování od slavného Texasana

Lee Trevino uměl rány kolem greenu lépe než kdo jiný.

Proč tolik řečí o dřevech?

Dříve těžko hratelné, dnes vhodné i pro rekreační hráče.

Jak zatočit s gagariny

Jak se zbavit odpalů, které míří příliš vysoko do nebe.

Golf je perspektivní

V debatě se potkali Klára Davidson Spilková a Petr Uhlík.

Levné, nebo drahé?

Sportovat znamená utrácet. Někdy více, někdy méně.

Na druhou stranu lze pochopit, proč většině golfistů záleží na tom, s kým je při turnaji organizátor spojí dohromady. S danými lidmi budete trávit okolo pěti hodin. Neznáte je a nevíte, co jsou zač. Vzteklouni, či pohodáři? Povýšenci, či sympaťáci? Skvělí hráči, nebo kopálisti? Pomalí, nebo rychlí? Ukecaní, či mlčící? Optimisté? Pesimisté? Věční fňukači? Nebo že byste měli jít s notorickým podvodníkem? To se nechce nikomu.

Pokud hraji mimo turnaj a bez počítání ran, je mi jedno, koho mi náhoda přidělí do flightu anebo s kým se spojím při hře. Jsem naopak rád, když se mohu dát s někým neznámým dohromady. Rád komunikuji a poznávám nové lidi.

Jenže jakmile jde o něco, tedy o rány či stablefordové body, taky bývám nervózní. Pokud turnaj hraje někdo z mých známých, i já se někdy organizátorů občas dotazuji: „Hele, nemohl bys mě dát s tímhle? S ním si to víc užiju.“ Anebo navrhnu: „A kdybyste mohli, rád půjdu s nějakými ženami.“ Ženy totiž dokáží vytvořit lepší atmosféru ve flightu než muži.

Na lidech skutečně záleží. Kdybych si vzal své každoroční nejlepší výsledky, potvrdilo by se, že jsem jich dosáhl v situacích, kdy byla ve flightu pohoda. Nebo jsem dokonce hrál s přáteli a kamarády. A mají to tak, myslím, mnozí. Golf je psychicky náročný a vnitřní vyrovnanost hraje významnou roli. Profesionálové si dokáží vytvořit svoji bublinu, často se baví jen se svým kedíkem, ale rekreační hráče dokáže rozhodit ledacos, jsou na to také sami.

Jistě by bylo ideální, kdyby si všichni účastníci turnajů mohli určovat, s kým jít a s kým ne. U turnajů s malým počtem účastníků, třeba do třiceti, to je ještě řešitelné, ale pokud máte účastníků nad padesát či dokonce sto, je to už problém. Pořadatel turnaje by strávil spoustu času sestavováním flightů a kombinováním hráčů, a někdy by mu tahle křížovka ani nemohla vyjít. Přání by se vzájemně rušila a protiřečila by si. Prostě 35 požadavků na 25 lidí.

I proto bývám na turnajích spíš smířený s volbou pořadatele. A ani se mi moc nestává, že bych šel s někým, kdo by mi skutečně vadil. Většina golfistů se dnes chová v normě, hráčů „zvláštního ražení“ je obecně málo. Jezdím také na určitý typ turnajů, kde bývá mně příbuzná sociální skupina. Ovšem mám v paměti i turnaje, či přímo série, které mi svým osazenstvem už tak příjemné nebyly. Měl jsem pocit, že to je jiný svět a mí spoluhráči také museli vidět, že se mezi ně nehodím. Takové turnaje jsem si trochu protrpěl a většinou jsem zahrál špatný výsledek.

Česká realita, při níž pořádáme turnaje jako diví a v některé jarní či podzimní víkendové dny najdeme turnaje až na čtyřiceti hřištích ze sta, je ve světě neobvyklá. Když už jsme ale tuto praxi, toto sportovní chápání golfu, vzali za své, pak musíme přijmout i to, že jeho součástí je určitá míra mentálního diskomfortu. Pokud chce někdo hrát především v psychické pohodě, pokud si chce den na golfu užít v uvolněné atmosféře, asi by neměl jezdit na turnaje, kde se při sestavování flightů účastní pořadatelské loterie. Nechť chodí hrát „jen tak“. To je ostatně i ten nejběžnější model užívání golfu.

Elektronické měření a vyhodnocování golfových odpalů bylo dlouhou dobu doménou indoorů. Na venkovním drivingu Prague City Golf Rohan mezi Libní a Holešovicemi ale můžete od letošního května parametry svých ran sledovat také: ukazují se vám na obrazovce, která je instalována v každé zastřešené kóji. Celkem je tu k dispozici dvanáct krytých odpalovacích míst, které tuto techniku nabízejí. Jde o vůbec první použití sytému Toptracer Range u nás.

A cena? Člověk by řekl, že za tuto službu se bude připlácet, ale není tomu tak. Koupíte si košík padesáti míčů za cenu 180 korun a jdete pálit a měřit. Pokud jste členy Prague City Golf, pak to máte ještě levnější – košík míčů stojí 120 korun.

Základem instalované technologie Toptracer Range jsou čtyři kamery, které tvoří dva páry očí sledujících odpalované míče. Kamery jsou umístěné v horních rozích řady kójí (dvě řady po šesti stáních) a začnou sledovat míč zhruba tři metry po odpalu. Systém tedy analyzuje pouze let míče, nikoli švih samotný. K dispozici jsou pak data o délce rány, a to carry i s doběhem, o dosažené výšce, rychlosti míče, nakolik se odchýlil od rovné dráhy atd.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Jde o hřiště rozlohou spíše menší, jamky bývají ne tak náročné a hru si tu užije i méně zkušený golfista. Návštěvníci si takové areály pochvalují pro domáckou atmosféru a osobní přístup, protože lidé tu mají k sobě blízko. Jde o hřiště cenově levnější, za golf tu neutratíte tisíce, ale někdy možná jen stovky korun. Významným pozitivem je, že areály často generují mnoho nových hráčů–začátečníci se tu neostýchají golf zkusit, na hřišti si nepřipadají nepatřičně.

Devítijamkové areály mají stejnou porci pozitiv jako ty osmnáctijamkové, i když asi nejsou tak viditelné, nepíše se o nich tak často v médiích a nejezdí se na ně hrát ze vzdálenějších míst v takové míře jako na velká hřiště.

Pro následující rozhovor jsme vybrali zástupce dvou devítek, které patří u nás k herně nejvyspělejším, velmi kvalitním. Mají za sebou už delší historii a ve svém okolí si vydobyly pevné místo. Obě hřiště leží v severních Čechách. Areál KOTLINA Terezín byl otevřen v roce 2004, hřiště Bitozeves v roce 2011. Obě hřiště mají par 36 (resp. 72) a délkově i designem jamek jsou srovnatelné s mnoha osmnáctkami. Kotlina má ze žlutých 5 934 metrů a je po Svobodných Hamrech druhou nejdelší devítkou v Česku, Bitozeves je s délkou 5 834 metrů čtvrtým nejdelším českým hřištěm devítkové kategorie.

Za Kotlinu Terezín odpovídal zakladatel, budovatel a dodnes klíčová osoba hřiště Jiří Hamr, v případě Bitozevse hovoří rovněž ústřední osoba areálu, zakladatel a majitel Ivan Kolár.

Zkuste stručně říct: jak se vaší devítce žije?

Jiří Hamr, Kotlina: Myslím, že dobře. Žijeme s nadšením, protože dlouholetí členové stále chodí hrát a noví lidé také přicházejí. Vidíme víc lidí, kteří přijdou a chtějí golf vyzkoušet. Zastavují se u nás cyklisté, a to ve větším počtu oproti minulosti. Vzniká tu komunita lidí, kteří rádi přijdou jen proto, že je tu krásně a hodně zeleně, golfový areál na ně dělá dobrý dojem. Golf nehrají, ale dají si kafe. Zároveň žijeme trochu se strachem o budoucnost, protože golf v Česku neroste.

Ivan Kolár, Bitozeves: Pokud jde o zájem hráčů, tak situace je ustálená. Přesněji řečeno: stagnuje. My teď ovšem narážíme na konkrétní problém, který se týká restaurace –ta nám totiž prodělává. Počet golfistů by na samotnou údržbu hřiště stačil, ale protože jim chceme nabídnout lepší služby, kvalitnější gastronomii i celkové posezení, tak hráči samotní už nestačí. Potřebovali bychom v restauraci více hostů, i těch negolfových.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Analýza hry současné světové jedničky, rozhovor s majiteli hřišť Terezín a Bitozeves, další cesty hráčů z LIV Golf a jak opravit poškozený putter. To vše a spoustu dalších článků nabízí na 116 stranách červencové, rozšířené letní vydání Golf Digest C&S.

Červencové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 9. července 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Mnozí nejlepší světoví hráči měli jisté slabiny ve své hře, a to dokonce včetně Jacka Nicklause. Jak na tom je dnešní světová jednička Scottie Scheffler, a jak na to byl během své kariéry Tiger Woods? Redaktoři GD našli odpověď.

Jak se žije českým devítijamkovým hřištím, na to odpovídá majitel areálu Kotlina Terezín Jiří Hamr a jeho kolega, majitel rovněž devítijamkového hřiště Bitozeves, Ivan Kolár.

Jiří Hamr, Kotlina: „Žijeme s nadšením, protože dlouholetí členové stále chodí hrát a noví lidé také přicházejí. Vidíme víc lidí, kteří přijdou a chtějí golf vyzkoušet. Zastavují se u nás cyklisté, a to ve větším počtu oproti minulosti. Vzniká tu komunita lidí, kteří rádi přijdou jen proto, že je tu krásně a hodně zeleně, golfový areál na ně dělá dobrý dojem. Golf nehrají, ale dají si kafe. Zároveň žijeme trochu se strachem o budoucnost, protože golf v Česku neroste.“

Ivan Kolár, Bitozeves: „Český golf stojí na českých hřištích, protože pouze hřiště poskytují lidem možnost hrát, zároveň jen hřiště přivádějí ke hře nové golfisty. Jistě, máme Českou golfovou federaci, ale ta nové hráče nepřinese. Takže jak se budou mít hřiště, v jakém ekonomickém stavu budou, kolik jich bude, kde všude je lidé najdou, to je naprosto klíčové.“

Pokud máte doma starý, možná i poškozený putter, rozhodně ho neházejte do žita ani do starého železa, ale můžete se pokusit mu vdechnout nový život. V materiálu Příběh renovační se tak stalo dokonce ve dvou případech, přičemž v obou šlo o starý putter Odyssey 2-Ball. My jsme oba kousky dokázali opravit tak, že vypadají … když už ne jako nové, tak určitě hodně dobře.

Redaktor Dan Trhoň si v analytickém materiálu Peníze došly. Kam dál? posvítil na všechny současné i minulé hráče LIV Golf a říká nám, kdo z nich má šanci se rychle – či naopak pomaleji – vrátit buď na PGA Tour, nebo na DP World Tour, případně na jiné profi soutěže. Někteří to nebudou mít lehké, ale jiní mysleli na zadní vrátka a o práci nebudou mít nouzi.

A pak čtenáře čeká velká porce článků na téma Jak hrát, Kde hrát, Čím hrát. Na 116 stranách nového vydání Golf Digest C&S si každý přijde na své, každý hráč si tu určitě najde své téma, které ho zajímá.

Obsah Golf Digest C&S červenec 2026

Tepelné potíže

Je golf do horka nebo do chladu?

LET ve výhni LÉTA

Tipsport Czech Ladies Open již posedmé v Berouně.

Proč profi golfistům nefungují manželství

Náš profesionál nahlíží i do ložnic.

Měli by na našem hřišti dobudovat malou devítku?

Musíte ale vědět, proč byste měli takové hřiště mít.

Rohan měří délku i šlajsy

Pražský driving nabízí elektronické měření odpalů.

Komplexní hráč

Scottie Scheffler je (skoro) jako Tiger Woods.

Dvě devítky na severu

Jak se žije hřištím Kotlina Terezín a Bitozeves.

Peníze došly. Kam dál?

Hračka jménem LIV Golf začala být pro saúdské šejky příliš drahá.

Chráněná zeleň

Jakou hodnotu mají pozemky s golfem?

Privátní lety za golfem

ABS Jets dopraví vás i vaše bagy na hřiště celého světa.

Příběh renovační

Neházejte staré hole do žita.

Mezi dunami

Hřiště, na kterém se hraje letošní The Open.

Platí za golf vlastní prací

Řemeslníci jsou všude potřeba.

Svět, který nenajdete ve vyhledávači

Vydejte se kamkoliv chcete, my věc zařídíme.

Dělejte tohle, ne tohle

Jak na kvalitní hru s železy.

Collin Morikawa: Jak vytěžit z driving range maximum

Pořád střídejte hole a délky.

Delší odpaly? Potřebujete větší rozjezd

Švih nemusí být silnější, spíš delší.

Jak zahrát vysoký lob

Ta rána je snazší, než vypadá.

Z bunkeru přímo k vlajce

Jak hrát z písku rány o správné délce.

Johnny Miller radí, jak překonat yips

Sám tímto neduhem trpěl.

Zahrajte si na mechanika

Někdy stačí jen správně naštelovat driver.

Železa pro výrazné zlepšení hry možná nejsou pro vás

Při fittingu se občas dozvíte překvapivá zjištění.

Co s vaším patováním udělá jumbo grip

Vaše otázky a naše odpovědi.

Co mám v bagu

Tommy Fleetwood a jeho vybavení.

Velký den našeho golfu

Prvního srpna se sejdeme na Karlštejně.

Buky, vedro a (h)ovádi

Když bylo teplo, byli jsme na golfu.

Sportování jako potřeba pohybu, jako reakce na dnešní sedavý způsob života, jako psychické uvolnění, to je smysluplná věc. Ale sportovní výkon jako jediná náplň života, sportovní úspěch jako smysl a cíl žití? Je to riskantní i problematický životní program. Zájemců o vítězství je přehršel, vítězů může být jen pár. Úspěch potká… jednoho z tisíce?

Intenzivní sportovní trénink dítěte i dospívajícího člověka zužuje jeho život do úzkého tunelu, na nic jiného v podstatě není čas. Prakticky všichni rodiče takových ratolestí musí přinášet časové i finanční oběti. Překážek i možností sejití z cesty je nepřeberně, a když už člověk dojde až k úspěšné aktivní kariéře, trvá relativně krátce. Po ní zbývá ještě druhá půlka života. Mnozí těžko hledají, nejen čím by ji měli naplnit, ale i čím se uživit.

O smyslu sportovního snažení, o smyslu výhry přemýšlel v červenci 2025 na tiskovce před The Open Scottie Scheffler. Jeho filozofování sice nebylo z nejpregnantnějších, bylo v něm víc hledání a otázek než odpovědí, ale dospěl k otevřenému přiznání, že ho sice výhry navýsost uspokojují, ale radost trvá krátce a smysl života to není. (I když o hodnotě vítězství do určité míry pochyboval, turnaj pak vyhrál; i to je mentalita některých sportovců, že totiž dokážou o své činnosti přemýšlet, zároveň je ale tyto úvahy nebrzdí v tom, jít za cílem, tedy výhrou.)

Sport je dnes obrovské společenské divadlo, je to nezbytná součást potřeb lidu, který, jak již staří římští vládcové věděli, potřebuje chléb a hry. Sportovní show ideálně „kanalizuje“, tedy odvádí do bezpečných vod lidskou agresivitu. Divák může do souboje ve vymezených prostorech, za jasných pravidel a s nikoli životu nebezpečnými konsekvencemi promítat své vášně, pudy, touhy, včetně všech negativních i nenávistných pocitů.

Je dobře, že namísto abychom se mezi sebou bili, vzájemně válčili, raději sledujeme bitky sportovní. Zároveň se ale vrcholový sport stal samoúčelným světem sám pro sebe, který nevytváří hmatatelnější a trvalejší hodnoty. Jen přináší prostřednictvím médií, hlavně televize, nikdy nekončící proud vzrušení a zábavy. Je to stereotypně se točící kolotoč, na jehož sedačky přicházejí stále noví a noví borci – a ti staří jdou z kola ven, bývají zapomenuti. Ano, Ryder Cup 2025 přinesl úžasnou podívanou, ale ta bude brzy překryta dalšími Ryder Cupy a jejich zápasy i hrdiny.

Nedílnou součástí špičkového sportu je také jeho obchodní rozměr, točí se v něm obrovské sumy peněz. Přitom je ironií, že špičkový sport negeneruje jednoznačný zisk a bez sponzorských peněz by asi ani nepřežil. Pokud jde o sport na dětské a mládežnické úrovni, tak ten často musí být dotován státem či podporován z místních zdrojů.

Pocit absurdity nad sportovní show mě však přepadá jen občas. Po většinu času se jím, stejně jako miliardy diváků po celém světě, bavím. Sledování golfových turnajů, tenisových a hokejových zápasů, cyklistických či lyžařských závodů je mi lehkou drogou. Poškádlí srdce, a když vyhraje ten, komu fandím, cítím se spokojený.

Nad hypertrofií vrcholového sportu se lze pozastavovat, ale bojovat proti němu je k ničemu. Nakonec se vždycky vracím k tomu, co mi připadá na sportu nejdůležitější. Totiž ke své vlastní sportovní aktivitě, k rekreačnímu rozměru této činnosti.

Za jedno z největších bohatství, jaká mám, považuji tisíce zážitků a poznání, které jsem načerpal při cykloturistických výletech po celé České republice. Stejně tak považuji za obrovskou hodnotu všechny příjemné okamžiky golfové hry s těmi, kdo jsou mými blízkými, přáteli a kamarády. Díky golfu jsem poznal velký počet nových a zajímavých lidí, včetně osobností, které mi byly a jsou lidským či profesním vzorem. V tom spatřuji mimořádný smysl i význam sportu.

Andrej Halada

šéfredaktor Golf Digest C&S

V sobotu 20. června zemřel ve věku 88 let KAMIL PILÁT, golfový architekt a golfista, který byl celoživotně spjat s Golf Clubem Praha.

Původní profesí byl inženýr, který se v 60. letech podílel na projektech pro sportování a hry. Koncem 60. let pracoval v urbanistickém ateliéru Čs. svazu tělesné výchovy. V roce 1969 byl osloven zástupci tehdy obnoveného Golf Clubu Praha, který plánoval vybudovat nové golfové hřiště v Praze, zda by se nechtěl podílet na jeho vzniku, respektive návrhu. Pilát tedy počátkem 70. let vytvořil návrh devíti jamek golfového hřiště v Praze Motole, které se stavebně realizovalo během 70. let. Vytvořil rovněž i návrh druhých devíti motolských jamek, ten však již do realizace nedošel.

Po roce 1989 byl Pilát osloven Pavlem Hepnarem, zakladatelem jihočeského golfu, a v půlce 90. let navrhl design devítijamkového hřiště v Bechyni (otevřeno 1996). Byl rovněž autorem dalšího jihočeského hřiště, osmnáctky na Hluboké (2003), která významně zhodnotila velký prostor anglického parku přímo pod zámkem. Je také tvůrcem osmnácti jamek na Darovanském Dvoře (devítky Sv. Anna a Panorama, 2001 a 2002). Vypracoval rovněž návrh devítijamkového hřiště ve slovenských Piešťanech (2004) a podílel se na devítce Horal Velké Karlovice.

Pro developera Luďka Sekyru připravil studii hřiště v Praze-Vinoři u zdejšího zámku. Zajímavým projektem bylo staronové hřiště v Klánovicích u Prahy. Protože zde hřiště nemohlo být obnoveno v původní podobě tak, jak je navrhl už koncem 30. let architekt Josef Charvát, vypracoval Pilát počátkem 90. let nový návrh. K realizaci však nedošlo.

Motolské hřiště využilo golfově složitý, kopcovitý prostor, na kterém vzniklo devět náročnějších jamek, které si dodnes ponechaly svoji herní kvalitu. Hřiště vždy prověří i zkušené sportovní hráče. Designově změněna byla po roce 1990 jen jedna jamka, kvůli vzniku drivingu byla z původní čtyřparové jedničky vytvořena nynější kratší tříparová jamka číslo 3.

V Bechyni se Pilátovi podařilo šťastným způsobem vložit celkem pět jamek na zdejší unikátní louku. Jedná se o přírodně zcela mimořádný prostor, kde solitérní letité stromy hrají klíčovou roli estetickou i strategickou. Podobně zdatně si vedl na Hluboké, kde měl k dispozici již podstatně větší prostor, opět zdobený důstojnými stromy. Obě hřiště byla koncipována jako spíše rekreační, ale rozhodně nejsou snadná ani jednotvárná. Hluboká prošla v dalších letech úpravami, Pilátův kvalitní fundament byl rozvinut a umocněn jak dobrou údržbou, tak pestrou novou výsadbou. Darovanský Dvůr poskytl Pilátovi největší možnost prostorově se projevit, využil četných převýšení a především v horních pasážích areálu nabídl hráčům zajímavé výhledy do kraje. Zdejší jamky dodnes nabízejí dobrý zážitek herní i estetický, krajinný.

Celkově jsou Pilátovy designy přehledné, mají spíše střídmý ráz, plocha také nebyla nijak významněji shapována, dráhy leží na původním profilu. Jednalo se spíše o nízkonákladové projekty, hřiště jsou také odrazem doby svého vzniku, tedy 90. let, kdy se jejich budování v Česku teprve rozvíjelo.

Hlavní foto: Ivan Paggio