Zářijové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 4. září 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Brian Rolapp je už rok ve vedení PGA Tour, jedné z nejmocnějších organizací ve světovém golfu. Ta od roku 2028 plánuje mít novou a jinou podobu turnajového kalendáře. Rolapp v ústředním materiálu zářijového čísla Golf Digest C&S vysvětluje, co ho do světa golfu ze světa amerického fotbalu, kde působil dvě desetiletí, přivedlo.

Na Ukrajině se válčí, ale přesto se tam také hraje golf. Která hřiště přežila a jsou v provozu? Ohrožují hráče ruské střely či drony? A jaké pocity mají golfisté, když si jdou zahrát, zatímco jejich krajané bojují a umírají? Vydali jsme na východ, abychom zjistili skutečnost. V článku Golf ve válce je odpověď.

Brandt Snedeker bude kapitánem Američanů v zářijovém Presidents Cupu, ale na stránkách GD nyní nabízí několik praktických rad hráčům, i těm starším, jak být stále v herní formě a jak si poradit v některých složitějších herních situacích.

Golf není o hlavě, je o emocích. Negativní pocity nám brání v tom, abychom si hru užili a často i v tom, abychom hráli lépe. Jak se vyvarovat hlavních emočních chyb při hře, to radí jeden z nejlepších amerických trenérů současnosti. Také říká: „Váš strach, že se ztrapníte, pramení vlastně z toho, co předpokládáte, že si o vás ostatní pomyslí nebo řeknou. Realita je taková, že jim je to fuk. Mají plnou hlavu vlastní hry. Tak si přestaňte dělat starosti.“  

Obsah zářijového vydání Golf Digest C&S

Zbraslavský driving: golfová idyla

Prague City Golf a jeho perfektní zázemí.

Vypusťte svůj vztek

Není od věci, když caddie poslouží jako hromosvod.

Co kluby dělají se vstupními poplatky?

Nahlédnutí do světa klubových financí.

 „Nechte si své hloupé mulligany“

Ti úplně nejlepší nemusí litovat žádné rány.

Pět zásadních pravidel pro hru z bunkeru

Možná vám ušetří ránu nebo dvě za kolo.

Nový šéf golfu

Brian Rolapp je dnes nejdůležitější osobou nejsledovanější tour.

Jak porážet mladší chlapy

Brandt Snedeker hraje i ve středním věku skvěle.

Slavný Yale a jeho hřiště

Univerzitní hřiště v New Havenu vyrostlo do obnovené krásy.

Kolik vás bude stát renovace hřiště?

Někdy musíte mít v kapse i desítky milionů dolarů.

Zásadní proměna

Po rekonstrukci byste osmnáctku Medinah č. 3 nepoznali.

Peníze potřebují klid, plán a správný horizont

Rozhovor s Vladimírem Hořejším, předsedou představenstva Banky CREDITAS.

Golf není o hlavě… Je o emocích.

Nepotřebujete ukočírovat myšlenky, jako spíš emoce.

Golf ve válce

Jak je to s hraním golfu na Ukrajině, ve válečných podmínkách?

Jak zvládnout každý třípar?

Chce to hlavně čistý kontakt s míčem.

Brooke Henderson: stabilita, spolehlivost a délka

Měří jen 163 centimetrů, ale pálí 245 metrů daleko.

Oči jen pro míč

Zkuste jednoduchý recept Aarona Raie a proměníte toho víc.

Trefte víc fairwayí „střelou“

Tahle rána přijde ohromně vhod v mnoha situacích.

Rady k chipování od slavného Texasana

Lee Trevino uměl rány kolem greenu lépe než kdo jiný.

Proč tolik řečí o dřevech?

Dříve těžko hratelné, dnes vhodné i pro rekreační hráče.

Jak zatočit s gagariny

Jak se zbavit odpalů, které míří příliš vysoko do nebe.

Golf je perspektivní

V debatě se potkali Klára Davidson Spilková a Petr Uhlík.

Levné, nebo drahé?

Sportovat znamená utrácet. Někdy více, někdy méně.

Na druhou stranu lze pochopit, proč většině golfistů záleží na tom, s kým je při turnaji organizátor spojí dohromady. S danými lidmi budete trávit okolo pěti hodin. Neznáte je a nevíte, co jsou zač. Vzteklouni, či pohodáři? Povýšenci, či sympaťáci? Skvělí hráči, nebo kopálisti? Pomalí, nebo rychlí? Ukecaní, či mlčící? Optimisté? Pesimisté? Věční fňukači? Nebo že byste měli jít s notorickým podvodníkem? To se nechce nikomu.

Pokud hraji mimo turnaj a bez počítání ran, je mi jedno, koho mi náhoda přidělí do flightu anebo s kým se spojím při hře. Jsem naopak rád, když se mohu dát s někým neznámým dohromady. Rád komunikuji a poznávám nové lidi.

Jenže jakmile jde o něco, tedy o rány či stablefordové body, taky bývám nervózní. Pokud turnaj hraje někdo z mých známých, i já se někdy organizátorů občas dotazuji: „Hele, nemohl bys mě dát s tímhle? S ním si to víc užiju.“ Anebo navrhnu: „A kdybyste mohli, rád půjdu s nějakými ženami.“ Ženy totiž dokáží vytvořit lepší atmosféru ve flightu než muži.

Na lidech skutečně záleží. Kdybych si vzal své každoroční nejlepší výsledky, potvrdilo by se, že jsem jich dosáhl v situacích, kdy byla ve flightu pohoda. Nebo jsem dokonce hrál s přáteli a kamarády. A mají to tak, myslím, mnozí. Golf je psychicky náročný a vnitřní vyrovnanost hraje významnou roli. Profesionálové si dokáží vytvořit svoji bublinu, často se baví jen se svým kedíkem, ale rekreační hráče dokáže rozhodit ledacos, jsou na to také sami.

Jistě by bylo ideální, kdyby si všichni účastníci turnajů mohli určovat, s kým jít a s kým ne. U turnajů s malým počtem účastníků, třeba do třiceti, to je ještě řešitelné, ale pokud máte účastníků nad padesát či dokonce sto, je to už problém. Pořadatel turnaje by strávil spoustu času sestavováním flightů a kombinováním hráčů, a někdy by mu tahle křížovka ani nemohla vyjít. Přání by se vzájemně rušila a protiřečila by si. Prostě 35 požadavků na 25 lidí.

I proto bývám na turnajích spíš smířený s volbou pořadatele. A ani se mi moc nestává, že bych šel s někým, kdo by mi skutečně vadil. Většina golfistů se dnes chová v normě, hráčů „zvláštního ražení“ je obecně málo. Jezdím také na určitý typ turnajů, kde bývá mně příbuzná sociální skupina. Ovšem mám v paměti i turnaje, či přímo série, které mi svým osazenstvem už tak příjemné nebyly. Měl jsem pocit, že to je jiný svět a mí spoluhráči také museli vidět, že se mezi ně nehodím. Takové turnaje jsem si trochu protrpěl a většinou jsem zahrál špatný výsledek.

Česká realita, při níž pořádáme turnaje jako diví a v některé jarní či podzimní víkendové dny najdeme turnaje až na čtyřiceti hřištích ze sta, je ve světě neobvyklá. Když už jsme ale tuto praxi, toto sportovní chápání golfu, vzali za své, pak musíme přijmout i to, že jeho součástí je určitá míra mentálního diskomfortu. Pokud chce někdo hrát především v psychické pohodě, pokud si chce den na golfu užít v uvolněné atmosféře, asi by neměl jezdit na turnaje, kde se při sestavování flightů účastní pořadatelské loterie. Nechť chodí hrát „jen tak“. To je ostatně i ten nejběžnější model užívání golfu.

Elektronické měření a vyhodnocování golfových odpalů bylo dlouhou dobu doménou indoorů. Na venkovním drivingu Prague City Golf Rohan mezi Libní a Holešovicemi ale můžete od letošního května parametry svých ran sledovat také: ukazují se vám na obrazovce, která je instalována v každé zastřešené kóji. Celkem je tu k dispozici dvanáct krytých odpalovacích míst, které tuto techniku nabízejí. Jde o vůbec první použití sytému Toptracer Range u nás.

A cena? Člověk by řekl, že za tuto službu se bude připlácet, ale není tomu tak. Koupíte si košík padesáti míčů za cenu 180 korun a jdete pálit a měřit. Pokud jste členy Prague City Golf, pak to máte ještě levnější – košík míčů stojí 120 korun.

Základem instalované technologie Toptracer Range jsou čtyři kamery, které tvoří dva páry očí sledujících odpalované míče. Kamery jsou umístěné v horních rozích řady kójí (dvě řady po šesti stáních) a začnou sledovat míč zhruba tři metry po odpalu. Systém tedy analyzuje pouze let míče, nikoli švih samotný. K dispozici jsou pak data o délce rány, a to carry i s doběhem, o dosažené výšce, rychlosti míče, nakolik se odchýlil od rovné dráhy atd.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Jde o hřiště rozlohou spíše menší, jamky bývají ne tak náročné a hru si tu užije i méně zkušený golfista. Návštěvníci si takové areály pochvalují pro domáckou atmosféru a osobní přístup, protože lidé tu mají k sobě blízko. Jde o hřiště cenově levnější, za golf tu neutratíte tisíce, ale někdy možná jen stovky korun. Významným pozitivem je, že areály často generují mnoho nových hráčů–začátečníci se tu neostýchají golf zkusit, na hřišti si nepřipadají nepatřičně.

Devítijamkové areály mají stejnou porci pozitiv jako ty osmnáctijamkové, i když asi nejsou tak viditelné, nepíše se o nich tak často v médiích a nejezdí se na ně hrát ze vzdálenějších míst v takové míře jako na velká hřiště.

Pro následující rozhovor jsme vybrali zástupce dvou devítek, které patří u nás k herně nejvyspělejším, velmi kvalitním. Mají za sebou už delší historii a ve svém okolí si vydobyly pevné místo. Obě hřiště leží v severních Čechách. Areál KOTLINA Terezín byl otevřen v roce 2004, hřiště Bitozeves v roce 2011. Obě hřiště mají par 36 (resp. 72) a délkově i designem jamek jsou srovnatelné s mnoha osmnáctkami. Kotlina má ze žlutých 5 934 metrů a je po Svobodných Hamrech druhou nejdelší devítkou v Česku, Bitozeves je s délkou 5 834 metrů čtvrtým nejdelším českým hřištěm devítkové kategorie.

Za Kotlinu Terezín odpovídal zakladatel, budovatel a dodnes klíčová osoba hřiště Jiří Hamr, v případě Bitozevse hovoří rovněž ústřední osoba areálu, zakladatel a majitel Ivan Kolár.

Zkuste stručně říct: jak se vaší devítce žije?

Jiří Hamr, Kotlina: Myslím, že dobře. Žijeme s nadšením, protože dlouholetí členové stále chodí hrát a noví lidé také přicházejí. Vidíme víc lidí, kteří přijdou a chtějí golf vyzkoušet. Zastavují se u nás cyklisté, a to ve větším počtu oproti minulosti. Vzniká tu komunita lidí, kteří rádi přijdou jen proto, že je tu krásně a hodně zeleně, golfový areál na ně dělá dobrý dojem. Golf nehrají, ale dají si kafe. Zároveň žijeme trochu se strachem o budoucnost, protože golf v Česku neroste.

Ivan Kolár, Bitozeves: Pokud jde o zájem hráčů, tak situace je ustálená. Přesněji řečeno: stagnuje. My teď ovšem narážíme na konkrétní problém, který se týká restaurace –ta nám totiž prodělává. Počet golfistů by na samotnou údržbu hřiště stačil, ale protože jim chceme nabídnout lepší služby, kvalitnější gastronomii i celkové posezení, tak hráči samotní už nestačí. Potřebovali bychom v restauraci více hostů, i těch negolfových.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Přes vědomí rizika se rozmáchl a razantně švihnul. Míček vystartoval a letěl daleko. Vcelku nepřekvapivě jinam, než hráč chtěl, přímo do vody vlevo. „Já to věděl, já to říkal, že to bude blbost,“lamentoval nahlas. Ale nezbylo než směřovat k drop zóně. Nakonec z toho bylo double bogey.

Sledoval jsem ho stoje přímo proti němu a detailně jsem mu viděl do tváře. Bylo možné z ní jasně vyčíst to napětí, ten vnitřní souboj mezi srdcem a hlavou, o jehož vítězi ale nebylo pochyb. Hořící touha spalovala chladný rozum žárem vysoké pece.

No nic, bylo na čase, abych šel hrát. Vzal jsem do ruky čtyřku hybrid a poslal to na 165 metrů kupředu, s jistotou, že s touhle střední holí určitě nebudu dlouhý, tudíž mi nehrozí bunker u greenu. Míč mi dopadl bezpečně na fairway, 55 metrů od vlajky. Tříčtvrteční wedgí jsem sice šel asi deset metrů za tyč, ale nakonec z toho byl par. Suchý, nevzrušivý par. „Takhle se to má hrát, vždyť to vím,“ komentoval spoluhráč.

Jak jsem mu ale rozuměl! Jak jsem s ním soucítil! Spoluhráčova snaha být první ranou na greenu byla lidská a pochopitelná. Sám sebe jsem si představil v situacích, kdy jsem také hrál srdcem. Riskantně, troufale, nerozumně, očarován vidinou úspěchu a zisku. Všichni takhle hrajeme; někdo párkrát za rok, někdo častěji, někdo při každé hře.

Co je cílem golfu v jeho rekreační rovině? Hezká čísla, ale na golf chodíme i z mnoha dalších důvodů. Někdo chce zažít dotek přírody, někdo si chce odpočinout po práci, někdo zapomenout na hádavou manželku a vřeštící děti, někdo chce být sám a jiný zase ve společnosti kamarádů. Chceme si dopřát uvolnění, uspokojení, naplnění. Nízký počet ran je jednou z cest, ale ta zároveň vyžaduje koncentraci a námahu, což je přímým opakem uvolnění. Navíc toho dosáhneme jen v málo případech, taková je statistická podstata golfu.

Člověk si proto najde jiné cesty, jak si udělat radost. Nerozumné, příliš odvážné rány k nim patří. Co kdyby… A někdy to opravdu vyjde. Ionen „dabláčový“ kolega během cesty k drop zóně zmínil: „Já tu minule ten green fakt trefil.“

Riskantní rány jsou kořením golfu, bez nich by neměla šťávu a nebyla zábavná. Ale bohužel čím méně hráč golf umí, tím více se takové risky promítají do skóre. Neznám člověka, který by si vedl statistiku nerozumných, příliš chtivých rozhodnutí, ale pokud byste chtěli vědět, kolik ran navíc si kvůli nim připisujete, odpoví vám ruská tetka z Kolji: „Ani se neptejte!“

Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán a někdo dokáže při golfu své příliš vznětlivé srdce docela dobře chladit. Někdo to umí dokonce tak, že plaménky touhy nezhasnou, ale zároveň se příliš nerozhoří. Ty plaménky jsou důležité – bez nich se totiž hraje, ale i žije tak nějak bez šťávy, obyčejně až nudně.

Emocionalita a bezhlavost jsou na golfových trávnících neškodné. Ztratíte-li při hře hlavu, ztratíte jen pár ran a pár míčků. Něco jiného ale je, když si hlavu s rozumem nenasadíte třeba při jízdě autem domů. Když spěcháte, neohlížíte se na druhé, a přitom jste ještě do sebe kopli po hře panáka nebo dvě piva. To už není golfová blbost, kterou lze pochopit a zasmát se jí. To je blbost vážná i nebezpečná.

Analýza hry současné světové jedničky, rozhovor s majiteli hřišť Terezín a Bitozeves, další cesty hráčů z LIV Golf a jak opravit poškozený putter. To vše a spoustu dalších článků nabízí na 116 stranách červencové, rozšířené letní vydání Golf Digest C&S.

Červencové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 9. července 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Mnozí nejlepší světoví hráči měli jisté slabiny ve své hře, a to dokonce včetně Jacka Nicklause. Jak na tom je dnešní světová jednička Scottie Scheffler, a jak na to byl během své kariéry Tiger Woods? Redaktoři GD našli odpověď.

Jak se žije českým devítijamkovým hřištím, na to odpovídá majitel areálu Kotlina Terezín Jiří Hamr a jeho kolega, majitel rovněž devítijamkového hřiště Bitozeves, Ivan Kolár.

Jiří Hamr, Kotlina: „Žijeme s nadšením, protože dlouholetí členové stále chodí hrát a noví lidé také přicházejí. Vidíme víc lidí, kteří přijdou a chtějí golf vyzkoušet. Zastavují se u nás cyklisté, a to ve větším počtu oproti minulosti. Vzniká tu komunita lidí, kteří rádi přijdou jen proto, že je tu krásně a hodně zeleně, golfový areál na ně dělá dobrý dojem. Golf nehrají, ale dají si kafe. Zároveň žijeme trochu se strachem o budoucnost, protože golf v Česku neroste.“

Ivan Kolár, Bitozeves: „Český golf stojí na českých hřištích, protože pouze hřiště poskytují lidem možnost hrát, zároveň jen hřiště přivádějí ke hře nové golfisty. Jistě, máme Českou golfovou federaci, ale ta nové hráče nepřinese. Takže jak se budou mít hřiště, v jakém ekonomickém stavu budou, kolik jich bude, kde všude je lidé najdou, to je naprosto klíčové.“

Pokud máte doma starý, možná i poškozený putter, rozhodně ho neházejte do žita ani do starého železa, ale můžete se pokusit mu vdechnout nový život. V materiálu Příběh renovační se tak stalo dokonce ve dvou případech, přičemž v obou šlo o starý putter Odyssey 2-Ball. My jsme oba kousky dokázali opravit tak, že vypadají … když už ne jako nové, tak určitě hodně dobře.

Redaktor Dan Trhoň si v analytickém materiálu Peníze došly. Kam dál? posvítil na všechny současné i minulé hráče LIV Golf a říká nám, kdo z nich má šanci se rychle – či naopak pomaleji – vrátit buď na PGA Tour, nebo na DP World Tour, případně na jiné profi soutěže. Někteří to nebudou mít lehké, ale jiní mysleli na zadní vrátka a o práci nebudou mít nouzi.

A pak čtenáře čeká velká porce článků na téma Jak hrát, Kde hrát, Čím hrát. Na 116 stranách nového vydání Golf Digest C&S si každý přijde na své, každý hráč si tu určitě najde své téma, které ho zajímá.

Obsah Golf Digest C&S červenec 2026

Tepelné potíže

Je golf do horka nebo do chladu?

LET ve výhni LÉTA

Tipsport Czech Ladies Open již posedmé v Berouně.

Proč profi golfistům nefungují manželství

Náš profesionál nahlíží i do ložnic.

Měli by na našem hřišti dobudovat malou devítku?

Musíte ale vědět, proč byste měli takové hřiště mít.

Rohan měří délku i šlajsy

Pražský driving nabízí elektronické měření odpalů.

Komplexní hráč

Scottie Scheffler je (skoro) jako Tiger Woods.

Dvě devítky na severu

Jak se žije hřištím Kotlina Terezín a Bitozeves.

Peníze došly. Kam dál?

Hračka jménem LIV Golf začala být pro saúdské šejky příliš drahá.

Chráněná zeleň

Jakou hodnotu mají pozemky s golfem?

Privátní lety za golfem

ABS Jets dopraví vás i vaše bagy na hřiště celého světa.

Příběh renovační

Neházejte staré hole do žita.

Mezi dunami

Hřiště, na kterém se hraje letošní The Open.

Platí za golf vlastní prací

Řemeslníci jsou všude potřeba.

Svět, který nenajdete ve vyhledávači

Vydejte se kamkoliv chcete, my věc zařídíme.

Dělejte tohle, ne tohle

Jak na kvalitní hru s železy.

Collin Morikawa: Jak vytěžit z driving range maximum

Pořád střídejte hole a délky.

Delší odpaly? Potřebujete větší rozjezd

Švih nemusí být silnější, spíš delší.

Jak zahrát vysoký lob

Ta rána je snazší, než vypadá.

Z bunkeru přímo k vlajce

Jak hrát z písku rány o správné délce.

Johnny Miller radí, jak překonat yips

Sám tímto neduhem trpěl.

Zahrajte si na mechanika

Někdy stačí jen správně naštelovat driver.

Železa pro výrazné zlepšení hry možná nejsou pro vás

Při fittingu se občas dozvíte překvapivá zjištění.

Co s vaším patováním udělá jumbo grip

Vaše otázky a naše odpovědi.

Co mám v bagu

Tommy Fleetwood a jeho vybavení.

Velký den našeho golfu

Prvního srpna se sejdeme na Karlštejně.

Buky, vedro a (h)ovádi

Když bylo teplo, byli jsme na golfu.

Sportování jako potřeba pohybu, jako reakce na dnešní sedavý způsob života, jako psychické uvolnění, to je smysluplná věc. Ale sportovní výkon jako jediná náplň života, sportovní úspěch jako smysl a cíl žití? Je to riskantní i problematický životní program. Zájemců o vítězství je přehršel, vítězů může být jen pár. Úspěch potká… jednoho z tisíce?

Intenzivní sportovní trénink dítěte i dospívajícího člověka zužuje jeho život do úzkého tunelu, na nic jiného v podstatě není čas. Prakticky všichni rodiče takových ratolestí musí přinášet časové i finanční oběti. Překážek i možností sejití z cesty je nepřeberně, a když už člověk dojde až k úspěšné aktivní kariéře, trvá relativně krátce. Po ní zbývá ještě druhá půlka života. Mnozí těžko hledají, nejen čím by ji měli naplnit, ale i čím se uživit.

O smyslu sportovního snažení, o smyslu výhry přemýšlel v červenci 2025 na tiskovce před The Open Scottie Scheffler. Jeho filozofování sice nebylo z nejpregnantnějších, bylo v něm víc hledání a otázek než odpovědí, ale dospěl k otevřenému přiznání, že ho sice výhry navýsost uspokojují, ale radost trvá krátce a smysl života to není. (I když o hodnotě vítězství do určité míry pochyboval, turnaj pak vyhrál; i to je mentalita některých sportovců, že totiž dokážou o své činnosti přemýšlet, zároveň je ale tyto úvahy nebrzdí v tom, jít za cílem, tedy výhrou.)

Sport je dnes obrovské společenské divadlo, je to nezbytná součást potřeb lidu, který, jak již staří římští vládcové věděli, potřebuje chléb a hry. Sportovní show ideálně „kanalizuje“, tedy odvádí do bezpečných vod lidskou agresivitu. Divák může do souboje ve vymezených prostorech, za jasných pravidel a s nikoli životu nebezpečnými konsekvencemi promítat své vášně, pudy, touhy, včetně všech negativních i nenávistných pocitů.

Je dobře, že namísto abychom se mezi sebou bili, vzájemně válčili, raději sledujeme bitky sportovní. Zároveň se ale vrcholový sport stal samoúčelným světem sám pro sebe, který nevytváří hmatatelnější a trvalejší hodnoty. Jen přináší prostřednictvím médií, hlavně televize, nikdy nekončící proud vzrušení a zábavy. Je to stereotypně se točící kolotoč, na jehož sedačky přicházejí stále noví a noví borci – a ti staří jdou z kola ven, bývají zapomenuti. Ano, Ryder Cup 2025 přinesl úžasnou podívanou, ale ta bude brzy překryta dalšími Ryder Cupy a jejich zápasy i hrdiny.

Nedílnou součástí špičkového sportu je také jeho obchodní rozměr, točí se v něm obrovské sumy peněz. Přitom je ironií, že špičkový sport negeneruje jednoznačný zisk a bez sponzorských peněz by asi ani nepřežil. Pokud jde o sport na dětské a mládežnické úrovni, tak ten často musí být dotován státem či podporován z místních zdrojů.

Pocit absurdity nad sportovní show mě však přepadá jen občas. Po většinu času se jím, stejně jako miliardy diváků po celém světě, bavím. Sledování golfových turnajů, tenisových a hokejových zápasů, cyklistických či lyžařských závodů je mi lehkou drogou. Poškádlí srdce, a když vyhraje ten, komu fandím, cítím se spokojený.

Nad hypertrofií vrcholového sportu se lze pozastavovat, ale bojovat proti němu je k ničemu. Nakonec se vždycky vracím k tomu, co mi připadá na sportu nejdůležitější. Totiž ke své vlastní sportovní aktivitě, k rekreačnímu rozměru této činnosti.

Za jedno z největších bohatství, jaká mám, považuji tisíce zážitků a poznání, které jsem načerpal při cykloturistických výletech po celé České republice. Stejně tak považuji za obrovskou hodnotu všechny příjemné okamžiky golfové hry s těmi, kdo jsou mými blízkými, přáteli a kamarády. Díky golfu jsem poznal velký počet nových a zajímavých lidí, včetně osobností, které mi byly a jsou lidským či profesním vzorem. V tom spatřuji mimořádný smysl i význam sportu.

Andrej Halada

šéfredaktor Golf Digest C&S

V sobotu 20. června zemřel ve věku 88 let KAMIL PILÁT, golfový architekt a golfista, který byl celoživotně spjat s Golf Clubem Praha.

Původní profesí byl inženýr, který se v 60. letech podílel na projektech pro sportování a hry. Koncem 60. let pracoval v urbanistickém ateliéru Čs. svazu tělesné výchovy. V roce 1969 byl osloven zástupci tehdy obnoveného Golf Clubu Praha, který plánoval vybudovat nové golfové hřiště v Praze, zda by se nechtěl podílet na jeho vzniku, respektive návrhu. Pilát tedy počátkem 70. let vytvořil návrh devíti jamek golfového hřiště v Praze Motole, které se stavebně realizovalo během 70. let. Vytvořil rovněž i návrh druhých devíti motolských jamek, ten však již do realizace nedošel.

Po roce 1989 byl Pilát osloven Pavlem Hepnarem, zakladatelem jihočeského golfu, a v půlce 90. let navrhl design devítijamkového hřiště v Bechyni (otevřeno 1996). Byl rovněž autorem dalšího jihočeského hřiště, osmnáctky na Hluboké (2003), která významně zhodnotila velký prostor anglického parku přímo pod zámkem. Je také tvůrcem osmnácti jamek na Darovanském Dvoře (devítky Sv. Anna a Panorama, 2001 a 2002). Vypracoval rovněž návrh devítijamkového hřiště ve slovenských Piešťanech (2004) a podílel se na devítce Horal Velké Karlovice.

Pro developera Luďka Sekyru připravil studii hřiště v Praze-Vinoři u zdejšího zámku. Zajímavým projektem bylo staronové hřiště v Klánovicích u Prahy. Protože zde hřiště nemohlo být obnoveno v původní podobě tak, jak je navrhl už koncem 30. let architekt Josef Charvát, vypracoval Pilát počátkem 90. let nový návrh. K realizaci však nedošlo.

Motolské hřiště využilo golfově složitý, kopcovitý prostor, na kterém vzniklo devět náročnějších jamek, které si dodnes ponechaly svoji herní kvalitu. Hřiště vždy prověří i zkušené sportovní hráče. Designově změněna byla po roce 1990 jen jedna jamka, kvůli vzniku drivingu byla z původní čtyřparové jedničky vytvořena nynější kratší tříparová jamka číslo 3.

V Bechyni se Pilátovi podařilo šťastným způsobem vložit celkem pět jamek na zdejší unikátní louku. Jedná se o přírodně zcela mimořádný prostor, kde solitérní letité stromy hrají klíčovou roli estetickou i strategickou. Podobně zdatně si vedl na Hluboké, kde měl k dispozici již podstatně větší prostor, opět zdobený důstojnými stromy. Obě hřiště byla koncipována jako spíše rekreační, ale rozhodně nejsou snadná ani jednotvárná. Hluboká prošla v dalších letech úpravami, Pilátův kvalitní fundament byl rozvinut a umocněn jak dobrou údržbou, tak pestrou novou výsadbou. Darovanský Dvůr poskytl Pilátovi největší možnost prostorově se projevit, využil četných převýšení a především v horních pasážích areálu nabídl hráčům zajímavé výhledy do kraje. Zdejší jamky dodnes nabízejí dobrý zážitek herní i estetický, krajinný.

Celkově jsou Pilátovy designy přehledné, mají spíše střídmý ráz, plocha také nebyla nijak významněji shapována, dráhy leží na původním profilu. Jednalo se spíše o nízkonákladové projekty, hřiště jsou také odrazem doby svého vzniku, tedy 90. let, kdy se jejich budování v Česku teprve rozvíjelo.

Hlavní foto: Ivan Paggio  

Červnové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 11. června 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Ukázka z rozsáhlého článku o umělé inteligenci v golfu, který naleznete v červnovém vydání Golf Digest C&S:

Pojem „umělá inteligence“ je ohromně široký – je to takové velké šapitó, pod kterým se skrývá spousta různých procesů. Pro lepší představu můžeme AI přirovnat k nákupnímu centru.

Tenhle AI obchoďák má svého hlavního nájemce, jímž je v tomto případě strojové učení. Jde o nástroj, který hrubou výpočetní silou porovnává data a hledá v nich vzorce a souvislosti. Pak jsou tu menší, specializované obchůdky. Třeba ten s velkými jazykovými modely (LLM), které stojí za současným boomem AI mezi lidmi, protože díky simulaci běžné lidské řeči otevřely umělou inteligenci masám.

V dalším krámku s generativní AI si zase můžete nechat „vyrobit“ věci, které zatím neexistují Nesmíme zapomenout ani na obchod s robotickými vychytávkami, prodejnu s neuronovými sítěmi na rozpoznávání obličejů a tak dále.

Každý podnik v tomhle AI obchoďáku nabízí nějaký produkt stojící na simulaci inteligence, ale strojové učení tvoří 80 až 90 procent veškerého maloobchodního obratu. A stejně jako běžný obchoďák potřebuje k přežití neustálý proud zákazníků, tenhle AI obchoďák musí neustále nasávat nová a nová data, která pro něj fungují jak jako kupující, tak jako samotné zboží v regálech.

Jak tak procházíte tímhle nákupním centrem, narazíte i na golfový obchod. Není tu zdaleka největší, ale obrat je slušný, protože golfisté mají technologie rádi. V tomhle AI pro-shopu prodávají výrobky na analýzu švihu i pomůcky pro psychologické zvládání hry nebo course management. Ale AI se používá i při vymýšlení designu holí, v agronomii hřišť, při organizaci turnajů a na fittingu. Existují i podomácku spíchnuté nástroje, které využívají AI k co nejefektivnějšímu naplánování golfového výletu nebo ke spočítání složitých sázek mezi golfisty.

Obsah červnového čísla Golf Digest C&S

A kde jsme my?

Evropská kontinentální hřiště nepatří k nejlepším. Podle Američanů.

Dva nejctihodnější

Výjimečné osobnosti, jakých nemá český golf mnoho.

PGA Tour je docela slušná drbárna

Největší pavlačové drbny jsou trenéři, ne manželky hráčů.

Odborník na Blízký východ vysvětluje zánik LIV Golf

Rozhovor s Thomasem L. Friedmanem.

Tiger ještě může psát dějiny, prostřednictvím US Open

Kdyby vyhrál US Senior Open, měl by unikátní sbírku.

Nejsem moc velký stresař

Chris Gotterup a jeho tréninkové drily.

Jak AI promění váš golf

Tohle nás čeká. Ale od základů se golf nezmění.

Po nevyšlapaných cestách

100 nejlepších hřišť mimo USA.

Před 77 lety

Golfové reklamy z britského časopisu Golf Monthly, ročník 1949.

US Open na ostrově

Jak se vyvíjelo hřiště Shinnecock Hills do dnešní podoby?

Vzhůru do jamky

J. J. Spaun a jeho postup vpřed.

Zvládejte rány dřevem i ze země

I 3-dřevo může být skvělá zbraň na dlouhou vzdálenost.

Co dělá Rickie Fowler, aby nehrál trojpaty

Jde o detaily. Čtyři jednoduché rady.

Pán písků

Paul Azinger se s námi v roce 1990 podělil o své tajemství.

Nezahazovat!

Zahráli jste míček do skupiny před vámi. Co teď?

Naučte se hrát draw na požádání

Stačí dvě drobné úpravy.

Jak nová technologie pomáhá proti nepřesně trefeným patům

Speciální drážky zmírňují následky netrefených úderů.

Oceněné Tipsport Czech Ladies Open

Turnaj s nejlepšími Češkami a plný lákadel.

Uvidíme nové golfové olympioniky?

Turnaj v rámci olympiády dětí a mládeže se uskuteční ve Vinoři.

Pohyb. Prostě pohyb!

Drajvuji o 30 metrů dál, hraji o 5 ran méně.

V novém květnovém vydání Golf Digest C&S najdete rozhovor se skotským patriotem Robertem MacIntyrem, obsáhlý materiál mapující jamky číslo 1 na českých hřištích, ale také portrét hřiště Aronimink, na kterém se letos hraje PGA Championship.

Z rozhovoru s Robertem MacIntyrem: „Lidem prostě buď jste sympatický, nebo nejste. Ze Států jsem se odstěhoval spíš proto, že mi došlo, že to, na čem mi záleží, a ti, které miluju – to všechno je doma ve Skotsku. Možná přijde doba, kdy se budu muset vrátit zase za oceán, a v takovém případě se s tím srovnám a zvládnu to. Ale teď to není potřeba. Sestra má tři mrňouse, táta s mámou žijí v Obanu, přítelkyně má práci ve státním zdravotnictví v Glasgow. Když jsem bydlel v USA, bylo to těžké kvůli časovému posunu.

Zajímavé je, že ve Skotsku skoro nehraju golf, spíš trénuju na simulátoru a patuju v indooru. Uvědomil jsem si, že v golfu opravdu víc rozhoduje hlava než tělo. Techniku švihu mám stejně zafixovanou – základy tam vždycky budou. Rozdíl je v psychice. Když jsem doma a v pohodě, vídám se s rodinou a kamarády, tak mě na hřišti nic netrápí a výkony jdou nahoru.“

Z článku České jedničky: „První pocity a poznatky udávají základní tón, a pokud jsou negativní, těžko a dlouho se mění na pozitivní. Týká se to jak lidí, s nimiž se nově setkáváte, tak i míst, kde jste se ocitli poprvé. Stejné je to na golfu. První jamka na jakémkoli hřišti je určující pro celkový dojem.

Žádný hráč na světě nechce hned na úvod kola ztratit tři míče, nikdo nevstupuje do golfové rundy rád se sněhulákem či desítkou ve skórkartě. A žádný maršál, potažmo majitel či provozovatel hřiště určitě nechce, aby se kolotoč golfového provozu zasekl hned na jedničce jenom proto, že hráči stále hledají své míče.

Všichni golfoví architekti a stavitelé hřišť to dobře vědí. I proto lze snadno sestavit seznam toho, jak by měla první jamka na hřišti vypadat.“

Květnové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 7. května 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Obsah květnového vydání Golf Digest C&S

Jako v Postřižinách: zkracujme

Golfová utkání dnes trvají příliš dlouho.

Zeleň dronová

Pohledy z výšky jsou efektní, ale často stejné.

Karban na tour

Nafoukanci, klepy a pořádné love.

Asociace 2.0

Česká Asociace golfových hřišť vykročila kupředu.

Co se bude Brian Rolapp muset naučit o profi golfu

PGA Tour stojí před složitými situacemi.

Smím položit hůl na zem před míček?

Co když použiju hůl k míření, než si stoupnu nad míč?

Statečné srdce

Rozhovor se skotským patriotem Robertem MacIntyrem.

České jedničky

Jamky, kterými začínáme hru na českých hřištích.

Nejdrsnější vítací jamky

Na těchto hřištích se s vámi na začátku nemazlí.

Hot list 2026: Golfové míče

Celkem 41 modelů míčů, z nichž si můžete vybrat.

Míčky budoucnosti?

Sehnali jsme a otestovali utajované prototypy.

Napojte se na svého vnitřního sportovce

Basketbalová hvězda Grant Hill snížil svůj HCP o 11 ran.

Nově načančané

Při PGA Championship 2026 uvidíme hřiště Aronimink po renovaci.

S ochranou moderních hřišť začněme už teď

Jak upravovat hřiště, aby odpovídala době?

Dává to smysl?

Cameron Young se zamýšlí nad patováním.

Zbavte se topinek při hře železy

Aby vám míč po topnuté ráně nepřeletěl celý green.

U lobů nechte vyhrát hlavu hole

Technicky to není běžná rána železem.

Když minout, tak dobře minout

Udržte si šanci na slušný výsledek.

Dostaňte do švihu víc energie

Profesionálové se zaměřují na jednu konkrétní část těla.

Zážitky z drivingů, i trenérské

Co všechno můžete vidět, když jdete trénovat.

Chvála pohybu, toho prostého

Co je základem golfu? Obyčejná chůze.