V čele startovního pole stojí zkušené stálice okruhu Sára Kousková, Jana Melichová a Kristýna Napoleaová, které doplňují stabilní hráčky jako Patricie Macková či Tereza Melecká, amatérky Annika Kohoutek s Kateřinou Šmolíkovou a také dvě čerstvé profesionálky – Natálie Saint Germain a Anna Andrýsová, pro které jde o významný kariérní milník. Význam akce pro domácí scénu potvrdil i prezident ČGF Petr Uhlík, který vyzdvihl, že turnaj úspěšně posouvá Česko na světovou golfovou mapu.

Hráčky i oficiální agronom LET nešetří chválou na adresu berounského areálu, jehož greeny byly označeny za nejlépe připravené v celé dosavadní sezoně, což klubu vyneslo prestižní ocenění LET Elevate Event Award za největší kvalitativní vzestup. Podmínky na hřišti navíc okoření letní horké počasí. To nahrává i delším ranám, jak s úsměvem potvrdila Patricie Macková, která plánuje útočit na green osmnácté jamky už druhou ranou a slibuje divákům pořádné drama. Kromě napínavého sportovního zážitku čeká na návštěvníky v Meeting pointu ČGF také bohatý doprovodný program včetně špičkového trenažéru a golfové abecedy s Adélou Harantovou.

České golfistky srdečně zvou všechny fanoušky přímo do dějiště a shodují se, že šance na domácí vítězství je vysoká. Berounské hřiště navíc nabízí unikátní divácký zážitek – díky svému uspořádání umožňuje sledovat několik flightů naráz z jednoho místa a být hráčkám doslova na dosah ruky. Sára Kousková potvrdila, že energie z publika je pro ni obrovským motorem. Kompletní třídenní program můžete sledovat v přímých přenosech stanice Oneplay Sport, které startují v pátek ve 14:00, v sobotu v 10:00 a v neděli v 11:00.

Zdroj textu: cgf.cz

Zdroj foto: profimedia

V sobotu 20. června zemřel ve věku 88 let KAMIL PILÁT, golfový architekt a golfista, který byl celoživotně spjat s Golf Clubem Praha.

Původní profesí byl inženýr, který se v 60. letech podílel na projektech pro sportování a hry. Koncem 60. let pracoval v urbanistickém ateliéru Čs. svazu tělesné výchovy. V roce 1969 byl osloven zástupci tehdy obnoveného Golf Clubu Praha, který plánoval vybudovat nové golfové hřiště v Praze, zda by se nechtěl podílet na jeho vzniku, respektive návrhu. Pilát tedy počátkem 70. let vytvořil návrh devíti jamek golfového hřiště v Praze Motole, které se stavebně realizovalo během 70. let. Vytvořil rovněž i návrh druhých devíti motolských jamek, ten však již do realizace nedošel.

Po roce 1989 byl Pilát osloven Pavlem Hepnarem, zakladatelem jihočeského golfu, a v půlce 90. let navrhl design devítijamkového hřiště v Bechyni (otevřeno 1996). Byl rovněž autorem dalšího jihočeského hřiště, osmnáctky na Hluboké (2003), která významně zhodnotila velký prostor anglického parku přímo pod zámkem. Je také tvůrcem osmnácti jamek na Darovanském Dvoře (devítky Sv. Anna a Panorama, 2001 a 2002). Vypracoval rovněž návrh devítijamkového hřiště ve slovenských Piešťanech (2004) a podílel se na devítce Horal Velké Karlovice.

Pro developera Luďka Sekyru připravil studii hřiště v Praze-Vinoři u zdejšího zámku. Zajímavým projektem bylo staronové hřiště v Klánovicích u Prahy. Protože zde hřiště nemohlo být obnoveno v původní podobě tak, jak je navrhl už koncem 30. let architekt Josef Charvát, vypracoval Pilát počátkem 90. let nový návrh. K realizaci však nedošlo.

Motolské hřiště využilo golfově složitý, kopcovitý prostor, na kterém vzniklo devět náročnějších jamek, které si dodnes ponechaly svoji herní kvalitu. Hřiště vždy prověří i zkušené sportovní hráče. Designově změněna byla po roce 1990 jen jedna jamka, kvůli vzniku drivingu byla z původní čtyřparové jedničky vytvořena nynější kratší tříparová jamka číslo 3.

V Bechyni se Pilátovi podařilo šťastným způsobem vložit celkem pět jamek na zdejší unikátní louku. Jedná se o přírodně zcela mimořádný prostor, kde solitérní letité stromy hrají klíčovou roli estetickou i strategickou. Podobně zdatně si vedl na Hluboké, kde měl k dispozici již podstatně větší prostor, opět zdobený důstojnými stromy. Obě hřiště byla koncipována jako spíše rekreační, ale rozhodně nejsou snadná ani jednotvárná. Hluboká prošla v dalších letech úpravami, Pilátův kvalitní fundament byl rozvinut a umocněn jak dobrou údržbou, tak pestrou novou výsadbou. Darovanský Dvůr poskytl Pilátovi největší možnost prostorově se projevit, využil četných převýšení a především v horních pasážích areálu nabídl hráčům zajímavé výhledy do kraje. Zdejší jamky dodnes nabízejí dobrý zážitek herní i estetický, krajinný.

Celkově jsou Pilátovy designy přehledné, mají spíše střídmý ráz, plocha také nebyla nijak významněji shapována, dráhy leží na původním profilu. Jednalo se spíše o nízkonákladové projekty, hřiště jsou také odrazem doby svého vzniku, tedy 90. let, kdy se jejich budování v Česku teprve rozvíjelo. 

Hřiště často lemují výhledy na moře nebo siluety pohoří Serra de Tramuntana. Zážitek ale osmnáctou jamkou nekončí. Naopak. Stačí popojet pár minut do vnitrozemí a kulisy se zcela promění. Místo bunkerů vás obklopí vinice, mandloně, staleté olivovníky, kamenné zídky a tiché silnice vinoucí se mezi kopci. Vnitrozemí ostrova dýchá zvláštním klidem, který kontrastuje s živou energií pobřežních resortů. Pokud si den správně naplánujete, golf a víno do sebe zapadnou s naprostou přirozeností.

Arcivévoda, kozel a rodina z Brandýsa nad Labem

Jedním z míst, kde toto spojení funguje dokonale, je vinařství Boc del’Arxiduc. Už samotný název, který v mallorquině znamená „Arcivévodův kozel“, upoutá pozornost. Odkazuje na arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského – aristokrata, vášnivého cestovatele, přírodovědce a jednoho z prvních ochránců místní krajiny. Jeho detailní popisy Baleárských ostrovů mají dodnes obrovskou hodnotu, stejně jako jeho na svou dobu neobvykle progresivní přístup k přírodě.

Právě odkaz tohoto osvíceného muže propojuje Mallorcu se střední Evropou. Arcivévoda totiž spravoval také rodové panství v Čechách, konkrétně v okolí Brandýsa nad Labem. Na tuto historickou linku dnes navazuje fascinující současný příběh: Boc del’Arxiduc je prvním českým vinařstvím na ostrově. Rodina Pelechů, pocházející právě z Brandýsa, zde v roce 2016 začala psát kapitolu o hledání rovnováhy mezi tradicí, moderními technologiemi a respektem k jedinečnému terroir.

A proč právě kozel v názvu? Toto zvíře na ostrově symbolizuje nespoutanou sílu, vytrvalost a zdravou umíněnost. Tedy přesně ty vlastnosti, které byly zapotřebí k tomu, aby první české vinařství na Mallorce vůbec mohlo vzniknout.

Dvanáct hektarů, pět odrůd, žádné kompromisy

Vinice dnes pokrývají zhruba dvanáct hektarů z celkových dvaceti. První výsadby proběhly před několika lety a postupně se rozšiřovaly. Dominují zde odrůdy Cabernet Sauvignon a Sauvignon Blanc, které doplňují Merlot, Chardonnay a Muscat Ottonel.

Tato volba ideálně kombinuje mezinárodní odrůdy s jejich schopností reagovat na specifické podmínky ostrova. Intenzivní slunce, vápenité podloží a neustálý vliv mořského vzduchu dávají zdejším vínům pevnou strukturu, ale zároveň jim ponechávají svěžest. Tu po náročném dni na hřišti oceníte víc než kdy jindy.

Z pohledu golfisty má návštěva vinařství podmanivé kouzlo. Den na hřišti má svou dynamiku: ráno začíná maximální koncentrací, postupně přechází do uvolněnějšího tempa a s každou jamkou se mění vnímání hry. Poslední putty už často doprovází lehká únava v nohách, ale také příjemný pocit ze hry. Právě v tento moment dává smysl změnit prostředí.

Plynulé pokračování dne

Namísto klasického posezení v klubovně se nabízí přesun přímo mezi sudy a révu. V Boc del’Arxiduc k tomu mají ideální kulisy. Degustační prostory jsou navrženy tak, abyste vnímali nejen víno, ale i okolní krajinu. Z horní terasy se otevírají výhledy na pohoří Serra de Tramuntana i na samotné vinice rozprostírající se pod vámi. Podvečerní světlo mění barvy země a celé místo v tu chvíli získává až magickou atmosféru.

Samotná degustace je pozvánkou k objevování. Každé víno vypráví příběh konkrétní parcely, ročníku i způsobu zpracování. Celý výrobní proces navíc můžete sledovat přímo z proskleného ochozu nad hlavní halou. Technologické zázemí splňuje nejpřísnější současné standardy – používají se moderní lisy, řízené kvašení i gravitační přesuny vína.

Zároveň však zůstává zachován absolutní důraz na ruční práci. Sběr hroznů probíhá výhradně ručně a zpracování následuje bezprostředně po sklizni. Cílem totiž není maximalizace objemu, ale nekompromisní kvalita a čistý charakter jednotlivých odrůd.

Filosofie vinařství stojí na jednoduché myšlence: pěstovat víno ekologicky, ale s rozumem. Nejde o dogma, spíše o neustálé hledání rovnováhy. Tento přístup je v mnohém blízký právě golfu. V obou světech rozhodují detaily, precizní práce s podmínkami a schopnost přizpůsobit se tomu, co člověk nedokáže ovlivnit. Golfista ví, že každá rána má svůj jedinečný okamžik. Vinař zase ví, že každá fáze zrání potřebuje svůj čas. Uspěchat jedno nebo druhé k dobrému výsledku nevede.

Závěr, jaký si skvělý den zaslouží

Boc del’Arxiduc nabízí komplexní zážitek. V přízemí budovy najdete degustační místnost spojenou s prodejnou lokálních produktů. Velkorysý horní prostor je jako stvořený pro delší večerní ochutnávky, catering, privátní oslavy či firemní akce. Pro zájemce jsou k dispozici také komentované prohlídky celého vinařství včetně procházky mezi hlavami révy.

Že jde o správný směr, potvrzují i mezinárodní úspěchy. Vína z Boc del’Arxiduc si v posledních letech odvezla prestižní medaile například ze soutěží Bacchus Wine v Madridu nebo Berliner Wine Trophy.

Vinařství leží u malebné vesničky Santa Eugènia, pouhých dvacet minut jízdy autem od Palmy a v těsné blízkosti mnoha vyhlášených hřišť. Například z Golf Parku Puntiró nebo Golf Son Gual je to jen krátká, nenáročná trasa. Návštěvu tak bez problémů začleníte přímo do programu vašeho golfového dne.

Golf a víno. Dvě noblesní disciplíny, které mají společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Na Mallorce toto spojení dává dokonalý smysl – od první jamky až po poslední sklenku.

Na druhou stranu lze pochopit, proč většině golfistů záleží na tom, s kým je při turnaji organizátor spojí dohromady. S danými lidmi budete trávit okolo pěti hodin. Neznáte je a nevíte, co jsou zač. Vzteklouni, či pohodáři? Povýšenci, či sympaťáci? Skvělí hráči, nebo kopálisti? Pomalí, nebo rychlí? Ukecaní, či mlčící? Optimisté? Pesimisté? Věční fňukači? Nebo že byste měli jít s notorickým podvodníkem? To se nechce nikomu.

Pokud hraji mimo turnaj a bez počítání ran, je mi jedno, koho mi náhoda přidělí do flightu anebo s kým se spojím při hře. Jsem naopak rád, když se mohu dát s někým neznámým dohromady. Rád komunikuji a poznávám nové lidi.

Jenže jakmile jde o něco, tedy o rány či stablefordové body, taky bývám nervózní. Pokud turnaj hraje někdo z mých známých, i já se někdy organizátorů občas dotazuji: „Hele, nemohl bys mě dát s tímhle? S ním si to víc užiju.“ Anebo navrhnu: „A kdybyste mohli, rád půjdu s nějakými ženami.“ Ženy totiž dokáží vytvořit lepší atmosféru ve flightu než muži.

Na lidech skutečně záleží. Kdybych si vzal své každoroční nejlepší výsledky, potvrdilo by se, že jsem jich dosáhl v situacích, kdy byla ve flightu pohoda. Nebo jsem dokonce hrál s přáteli a kamarády. A mají to tak, myslím, mnozí. Golf je psychicky náročný a vnitřní vyrovnanost hraje významnou roli. Profesionálové si dokáží vytvořit svoji bublinu, často se baví jen se svým kedíkem, ale rekreační hráče dokáže rozhodit ledacos, jsou na to také sami.

Jistě by bylo ideální, kdyby si všichni účastníci turnajů mohli určovat, s kým jít a s kým ne. U turnajů s malým počtem účastníků, třeba do třiceti, to je ještě řešitelné, ale pokud máte účastníků nad padesát či dokonce sto, je to už problém. Pořadatel turnaje by strávil spoustu času sestavováním flightů a kombinováním hráčů, a někdy by mu tahle křížovka ani nemohla vyjít. Přání by se vzájemně rušila a protiřečila by si. Prostě 35 požadavků na 25 lidí.

I proto bývám na turnajích spíš smířený s volbou pořadatele. A ani se mi moc nestává, že bych šel s někým, kdo by mi skutečně vadil. Většina golfistů se dnes chová v normě, hráčů „zvláštního ražení“ je obecně málo. Jezdím také na určitý typ turnajů, kde bývá mně příbuzná sociální skupina. Ovšem mám v paměti i turnaje, či přímo série, které mi svým osazenstvem už tak příjemné nebyly. Měl jsem pocit, že to je jiný svět a mí spoluhráči také museli vidět, že se mezi ně nehodím. Takové turnaje jsem si trochu protrpěl a většinou jsem zahrál špatný výsledek.

Česká realita, při níž pořádáme turnaje jako diví a v některé jarní či podzimní víkendové dny najdeme turnaje až na čtyřiceti hřištích ze sta, je ve světě neobvyklá. Když už jsme ale tuto praxi, toto sportovní chápání golfu, vzali za své, pak musíme přijmout i to, že jeho součástí je určitá míra mentálního diskomfortu. Pokud chce někdo hrát především v psychické pohodě, pokud si chce den na golfu užít v uvolněné atmosféře, asi by neměl jezdit na turnaje, kde se při sestavování flightů účastní pořadatelské loterie. Nechť chodí hrát „jen tak“. To je ostatně i ten nejběžnější model užívání golfu.

Za svůj premiérový triumf na okruhu získal prémii 48 tisíc eur a plnou kartu na příští sezonu HPT. V žebříčku Road to Mallorca se posunul ze šesté desítky na 8. místo, čímž se výrazně přiblížil boji o elitní DP World Tour.

„Trvalo to několik let, ale pohár se podařil. Když se člověk nevzdává a maká, tak se to prostě stane. Je to zásluha celého týmu, táty i rodiny,“ radoval se dojatý Mrůzek, který vítězství oslavil přímo na greenu s partnerkou a synem.

Jak dopadli další Češi?

• Jiří Zuska: Prošel třetím cutem z pěti letošních startů. S výsledkem -10 (65, 66, 68, 67) obsadil dělené 17. místo. Pogratuloval Mrůzkovi a vyjádřil spokojenost se svou hrou před nadcházejícími turnaji ve Francii a Německu.
• Brixi, Zach a Jelínek: Další čeští zástupci neprošli pátečním cutem a do víkendových bojů nezasáhli.

Zdroj: cgf.cz

Mohl bych celý bag hodit do rybníka, svrhnout ze skály, někomu darovat nebo ho nechat přejet tankem. Jsem docela klidný a vyrovnaný člověk, nevztekám se, nekřičím, nahlas nenadávám, věcmi netřískám. Situace, kdy jsem se v mém již více než padesátiletém životě s někým hádal tak, že bychom na sebe křičeli a prskali si zblízka do obličeje, spočítám na prstech jedné ruky. Pamatuji si je do posledního slova a považuji je za svoje selhání. Taky bych asi nedokázal řvát na sportovním utkání, fandit a nadávat rozhodčímu.

Takže když sem i na golfu hodně nedaří a zapochybuji o smyslu „toho všeho“, hodí se ke mně ten klidný a zdlouhavý akt s rajčaty. Beru jednu hůl po druhé, hloubím jámy do záhonu vedle rajčatových keříčků a gripy holí zapichuji hluboko do země tak, aby shaft působil jako opora pro plodící rostlinku. Představuji si, jak déšť omývá hlavy holí do bělostně stříbřitého lesku a všechny hlavy jsou natočené stejným směrem jako hlavy vojáků, kteří při přehlídce pochodují pod tribunou a vzdávají hold salutující generalitě. Možná by odlesky holí ještě mohly odpuzovat kosy a špačky, loupící na třešni opodál. Zkrátka spousta užitku.

Jen nevím, co se dřevy, hybridy a driverem – ty se do toho úhledného záhonu nehodí. A taky nevím, zda manželce nebude vadit představa rozkládajících se gumových gripů v zemi. Přiznávám, že to nevypadá moc ekologicky. Bag by asi šel do kontejneru na směsný odpad. Ale raději tak, aby mě u toho nikdo neviděl. A bylo by po stresu a po frustracích.

Najednou bych měl v regálu v garáži hezké uvolněné místečko navíc. A kolik bych měl času! Kalendář by se prakticky vyprázdnil.

Znám spoustu lidí, kteří s golfem nepokračují. Starší z lenosti, mladší kvůli malým dětem, kariéře nebo jiným koníčkům. Nepochybuji, že někdo přestane i kvůli financím. Nebo moje dcera. Odchodila roky dětských kurzů v Beřovicích, odehráli jsme spolu spoustu kol, dokonce i v zahraničí. K životu na vysoké škole, studentskému životu, studijním povinnostem a životu bez auta ale golf prostě nešel. Zatím! Její hole čekají na svou příležitost, ani ty neskončily v záhonu. Kdykoliv se k nim může vrátit.

Neznám ale nikoho, kdo by s golfem skončil proto, že se mu hra nedaří. Mám být já tou výjimkou? Umím si vůbec život bez golfu představit? Samozřejmě že by to šlo, ale… ale proč?

Naštěstí nejsem impulzivní, a než svá železa donesu k záhonu s rajčaty, vždycky mě to přejde. Stejně už mám v diáři spoustu dalších termínů–nějaké pozvání, nějaký ten každoroční tradiční turnaj. A také bych najednou musel odmítnout spoustu letních podvečerů, kdy se někdo ozve jen tak, jestli bych „nešel“. Kdy bych se s těmi lidmi potkal? O kolik kamarádů a příležitostí vidět se s nimi a pokecat bych byl ochuzen? A kolik nových přátel jsem také díky golfu získal! To všechno by šlo k ledu?

Našel bych si vůbec nějaký jiný sport, který by dělal mému tělu, mysli i duši tak dobře jako procházka na čerstvém vzduchu? Našel bych vůbec podobně sofistikovaný, řízený a cílený pohyb, jako je onen motoricky složitý golfový švih?

To vše je pravda, ale racionální argumenty nejsou to, co by mě u golfu drželo. Jsou to emoce. Něco nepopsatelného. Golf má prostě nějakou zvláštní magii. To nejde říci jinak. Něco, co asi ani nejde popsat, vyslovit. Zeptejte se dětí, proč je nějaká činnost baví. Nevědí– prostě je baví. S golfem je to stejné.

Handicapový systém je nastavený tak, že ve většině případů člověk hraje hůř, než je jeho handicapové číslo. To je na jedné straně příčinou frustrace. Na druhou stranu to vytváří určitou iluzi: když hraju hůř, tak to přece není „ono“, to nejsem já! Já jsem totiž mnohem lepší hráč… A skutečně jím chci být, chci hrát lépe. Toužím po tom, aby se ona iluze naplnila. I to je pro někoho motor.

Na posledním turnaji jsem hrál slušně. Celkem 34 stablefordových bodů, sedmé místo v kategorii, pár hezkých ran, pár zázračných záchran, pár dlouhých puttů, slunce a příjemný flajt k tomu. Na sázení holí k rajčatům jsem si ani nevzpomněl. Ale o týden dřív to byla katastrofa. To jsem už hole ke keříčkům nesl.

Dlužno podotknout, že rajčata nesnáším, nejím je. Služba něčemu takovému, jako je rajčatový keřík, by pro mě byla tím největším trestem. Jak jsem ale měl jinak vyjádřit slovy, že mi to nešlo a že mě to vážně štve?

Martin Raufer

Červnové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 11. června 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Ukázka z rozsáhlého článku o umělé inteligenci v golfu, který naleznete v červnovém vydání Golf Digest C&S:

Pojem „umělá inteligence“ je ohromně široký – je to takové velké šapitó, pod kterým se skrývá spousta různých procesů. Pro lepší představu můžeme AI přirovnat k nákupnímu centru.

Tenhle AI obchoďák má svého hlavního nájemce, jímž je v tomto případě strojové učení. Jde o nástroj, který hrubou výpočetní silou porovnává data a hledá v nich vzorce a souvislosti. Pak jsou tu menší, specializované obchůdky. Třeba ten s velkými jazykovými modely (LLM), které stojí za současným boomem AI mezi lidmi, protože díky simulaci běžné lidské řeči otevřely umělou inteligenci masám.

V dalším krámku s generativní AI si zase můžete nechat „vyrobit“ věci, které zatím neexistují Nesmíme zapomenout ani na obchod s robotickými vychytávkami, prodejnu s neuronovými sítěmi na rozpoznávání obličejů a tak dále.

Každý podnik v tomhle AI obchoďáku nabízí nějaký produkt stojící na simulaci inteligence, ale strojové učení tvoří 80 až 90 procent veškerého maloobchodního obratu. A stejně jako běžný obchoďák potřebuje k přežití neustálý proud zákazníků, tenhle AI obchoďák musí neustále nasávat nová a nová data, která pro něj fungují jak jako kupující, tak jako samotné zboží v regálech.

Jak tak procházíte tímhle nákupním centrem, narazíte i na golfový obchod. Není tu zdaleka největší, ale obrat je slušný, protože golfisté mají technologie rádi. V tomhle AI pro-shopu prodávají výrobky na analýzu švihu i pomůcky pro psychologické zvládání hry nebo course management. Ale AI se používá i při vymýšlení designu holí, v agronomii hřišť, při organizaci turnajů a na fittingu. Existují i podomácku spíchnuté nástroje, které využívají AI k co nejefektivnějšímu naplánování golfového výletu nebo ke spočítání složitých sázek mezi golfisty.

Obsah červnového čísla Golf Digest C&S

A kde jsme my?

Evropská kontinentální hřiště nepatří k nejlepším. Podle Američanů.

Dva nejctihodnější

Výjimečné osobnosti, jakých nemá český golf mnoho.

PGA Tour je docela slušná drbárna

Největší pavlačové drbny jsou trenéři, ne manželky hráčů.

Odborník na Blízký východ vysvětluje zánik LIV Golf

Rozhovor s Thomasem L. Friedmanem.

Tiger ještě může psát dějiny, prostřednictvím US Open

Kdyby vyhrál US Senior Open, měl by unikátní sbírku.

Nejsem moc velký stresař

Chris Gotterup a jeho tréninkové drily.

Jak AI promění váš golf

Tohle nás čeká. Ale od základů se golf nezmění.

Po nevyšlapaných cestách

100 nejlepších hřišť mimo USA.

Před 77 lety

Golfové reklamy z britského časopisu Golf Monthly, ročník 1949.

US Open na ostrově

Jak se vyvíjelo hřiště Shinnecock Hills do dnešní podoby?

Vzhůru do jamky

J. J. Spaun a jeho postup vpřed.

Zvládejte rány dřevem i ze země

I 3-dřevo může být skvělá zbraň na dlouhou vzdálenost.

Co dělá Rickie Fowler, aby nehrál trojpaty

Jde o detaily. Čtyři jednoduché rady.

Pán písků

Paul Azinger se s námi v roce 1990 podělil o své tajemství.

Nezahazovat!

Zahráli jste míček do skupiny před vámi. Co teď?

Naučte se hrát draw na požádání

Stačí dvě drobné úpravy.

Jak nová technologie pomáhá proti nepřesně trefeným patům

Speciální drážky zmírňují následky netrefených úderů.

Oceněné Tipsport Czech Ladies Open

Turnaj s nejlepšími Češkami a plný lákadel.

Uvidíme nové golfové olympioniky?

Turnaj v rámci olympiády dětí a mládeže se uskuteční ve Vinoři.

Pohyb. Prostě pohyb!

Drajvuji o 30 metrů dál, hraji o 5 ran méně.

Golf se hraje na hřišti a každý golfista po úvodních drivingových lekcích zamíří na hřiště. Pokud nemá sportovní ambice, čas, který tráví na cvičných plochách, se postupně zkracuje. Někdo si pak dává jen pár ran na rozhýbání před kolem, mnoho golfistů na driving už nikdy nezavítá.

Prošel jsem si tuto cestu rovněž. Byly roky, kdy jsem na driving nechodil vůbec a domníval se, že stačí často hrát, a půjde mi to lépe. Nešlo. Po více než deseti letech jsem zavítal k trenérovi a ten mi během pár minut sdělil, co celé ty roky dělám špatně. Tím začal můj návrat na driving. Náhle mě tu začalo bavit odpalovat míčky. Už jsem věděl, kde dělám chyby, a mohl jsem začít s jejich odstraňováním. Bylo jasné, že to nějakou dobu potrvá, ale asi po půl roce se efekt dostavil. Od té doby je driving vcelku běžnou součástí mého užívání golfu.

Není to ale jen o chuti zlepšovat se. Je to i o tom, uznatdriving jako plnohodnotný golfový prostor. Pochopit, že i tady se může odehrávat „mystérium“ golfu. I zde totiž švihnete atrefíte míč, který se vznese k nebi. A je lhostejné, že pak nepadne na green, neskončí v jamce. Stačí, že letí.Užívám si ten plynulý pohyb těla a práci hole, sleduji malou bílou kuličku vystřelenou do oblak.Když se rána povede, když hůl jen přirozeně sebere míč a vydá mlaskavý zvuk, zaplaví vás uspokojení.

Chodím nejčastěji na driving na Císařskou louku v Praze. Je to tu klidné, oddělené od města, blízko teče Vltava, za ní se tyčíVyšehrad. Jsou tu i další sportoviště. Není tu přehršel prostoru, a přesto zde najdete dostatek odpališť, solidní putting green, místo na chipy a pitche a rány z bunkeru. Lidé sem chodí, ale nebývá přeplněno. Na terase u kavárny občas jen tak sedím a pozoruji svět.

Právě na drivingu zažívám skutečné uvolnění. Nic mě netlačí k výkonu, nezklamávají mě špatné výsledky. Netrefená rána? Hned ji mohu napravit novou. Nutnost hrát v tempu? Kdo by mě tu honil? Nepříjemní spoluhráči? Chodím sem sám. A je to taky mnohem levnější a časově méně náročné. Nedávám si víc než 50míčů–nejprve je odehraji v krátké hře, pak dlouhé rány, nakonec dvacet minut puttování. Nejsem utrmácený několikakilometrovou chůzí, a přece odjíždím z golfu příjemně unaven. Skoro vždy se ve mně po návštěvě drivingu rozhostí vyrovnanost.

Některé drivingy dnes poskytují elektronické vyhodnocování ran, v zařízeních, jako je Top golf, lze hrát golf na cíl a bavit se, pít a jíst jako třeba na bowlingu. Ale to zatím není nic pro mne. Abych si mohl drivingový golf užívat stejně jako ten na hřišti, potřebuji k tomu trávu a vzduch, slunce i mraky. Asi i tu Vltavu s Vyšehradem. Nebo aspoň Žižkovskou věž v dáli, která je vidět na libeňském Rohanu.

Návštěva drivinguje pro mne relaxačním zážitkem. Nicméně pravidelné odpalování míčů má i ten efekt, kvůli kterému se drivingy budují. Skutečně jsem totižvylepšil svoji hru a snížil handicap.Základ dobré hry je v tréninku.

Andrej Halada

šéfredaktor

Golf Digest C&S   

Golf má v sobě mnoho důvodů pro to, aby byl považován za výjimečnou hru. Vyžaduje obrovský hrací prostor, ve sportovním světě jeden z vůbec největších. Má také unikátní šestisetletou historii, a The Open, pořádané od roku 1860, patří k nejstarším sportovním kláním na planetě. Golf je sport gentlemanský a z dlouhodobého hlediska netoleruje podvádění. Nabízí také díky handicapům možnost poměřovat hráče nejrůznějších úrovní. Takto bychom ve výčtu jedinečností a pozitiv mohli pokračovat dlouho.

Pokud se ale začtete do historie jiných sportovních odvětví, zjistíte, že entuziasté těchto sportů rovněž považují svoji disciplínu za tu nejúžasnější činnost na světě. A také oni si pro své přesvědčení dokážou najít mnoho důvodů. V tomto čísle Golf Digest C&S najdete velký článek o vztahu golfu a baseballu/softballu. Tato hra má svoji hlavní základnu v USA a v některých latinskoamerických zemích, v Japonsku je pak nejpopulárnějším sportem v zemi a předčí i tradiční sumo. Je to dynamická a dramatická kolektivní hra, a když jsem sbíral podklady pro článek, viděl jsem u mnoha českých baseballistů planoucí oči a obrovské nadšení pro jejich sport.

S tenisem jsem začal už skoro před padesáti lety, na kole jezdím intenzivně třicet let a golf hraji dvacátou sezonu. Golf mě baví, těší, inspiruje, obohacuje, přináší zadostiučinění, mnohému učí, dokonce mě i živí, ale zároveň tvrdím: „Kolo ničím nenahradíš!“ Ten pocit volné jízdy, ta rychlost, fyzická námaha a uvolnění, když vyjedete na kopec, ta krajina s horizonty před vámi… Všem těm, kdo s golfem vyrůstali a mají ho jako lásku jedinou, trochu závidím. Mají to jasně dané a jednoduše nastavené, nelavírují. Já s golfovou holí nevyrůstal a svatou víru v jediného boha, golfového, nemám. Jenže považte: nedávno jsem zlákal ke golfu svého známého a připadal jsem si právě jako náboženský misionář, jenž šíří víru a je celý šťastný, když ji přijmou i ostatní.

V anglicky hovořícím světě je mnoho těch, kdo golf celoživotně vzývají a opěvují, protože zde má hra nejsilnější kořeny. V českém sportovním světě jsou takto pevně usazeny jiné sporty. Kromě fotbalu (ten je doma všude ve světě) je to především hokej a tenis, turistika a rekreační cyklistika, lyžování. Golf se v Česku prosadil a stal se populární hrou, ale Češi mu nepropadli tak, jako třeba od 80. let 20. století Švédové (540 000 hráčů, 600 hřišť). Jsme jako Rakušané, kteří hrají golf aktivně (93 000 hráčů, 140 hřišť), ale jejich prvním a národním sportem vždy zůstane alpské lyžování.

Spoustu golfistů hra opravdu baví, věnují se jí nepřetržitě a další sporty už ani nepěstují. Dobře také vědí, že je to prospěšná aktivita na celý život, že se v ní projevuje charakter, že je to rovněž hra plná krásy. Zároveň však také vnímají, že spoustu úžasného a jedinečného mohou mít i jiné sporty. Hlavní poselství by tedy mohlo znít: je jedno, jakému sportu jste propadli a jaký považujete za ten nejlepší. Všechny mají to své. Důležité je, že nějaký děláte.

Andrej Halada

šéfredaktor

Golf Digest C&S

Jenže co naplat! Kulatiny na krku,v té době jí zároveň odešel už druhý z rodičů, což jivelmi zasáhlo, děti dospělejší, bezproblémové, ale jedno se k založení vlastní rodiny nemělo a druhé zamířilo do zahraničí, nejspíš nadobro. Perspektiva zdánlivě bez překvapení, bez těšení se na věci příští. A přitom:co by za takhle rozdané karty leckdo dal! Dobré zdraví, spousta volna, starostí málo, k dispozici peníze i zázemí…

Jediným jejím koníčkem je sport. Badminton, squash. To zní zajímavě, ale jak jsem posléze pochopil, komunita je to nevelká a soupeřek v její věkové kategorii poskrovnu. Sportovních zápasů a turnajů minimum, pár do roka. Chcete-li soutěžit, často musíte jet přes půl republiky. Někoho porazíte, pak čekáte půl dne na druhé kolo, případně na finálový zápas. Čím lépe hrajete, tím hůře hledáte soupeře ochotné postavit se vám. Bez ohledu na roční období nebo počasí trávíte celý čas v tělocvičně nebo ve squashovém akváriu pod umělým osvětlením. Psychice nepomůže ani fakt, že pokud jste byli v nějakém sportu dobří, s přibývajícím věkem se budete jen zhoršovat.Trochu začarovaný kruh.

Její manžel se jí hodně snažil pomoci a východisko našelv golfu, přestože se o něm sám rokyvyjadřoval skepticky a přezíravě. K životnímu jubileu jí věnoval golfový kurz pro dva. Výtečný nápad pro ni, geniální nápad pro ně oba, pro jejich vztah. Golfová hra trvá několik hodin a zcela naplníváš volný čas a přinese i spoustu emocí. Za golfem se vyplatí jezdit, protože můžete poznat nová hřiště i nová místa. Turnaje se hrají prakticky každý den, je z čeho vybírat. Stále můžete potkávat nové spoluhráče, ale také lze trávit dlouhý čas se svými nejbližšími. Můžete s nimi sdílet své pocity a zážitky. Díky handicapovému systému máte šanci soutěžit prakticky s kýmkoliv, lzestále měřit výkonnost. Máte před sebou dlouhou cestu učení se azdokonalování, bez ohledu na věk. V případě hráčů raketových sportů to může být cesta snadnější, protože mají cit pro míč a je jim vlastní pohyb přes osu těla. Často se proto v golfu zlepšují se záviděníhodnou rychlostí. A nakonec notoricky známá věc: při golfu jste hodiny a hodiny na čerstvém vzduchu.

Zelenou kartu oba zdárně dokončili. Viděl jsem ji párkrát hrát a vážně jí to šlo (manželovi o něco méně). Zdála se být ve svém boji s věkem zachráněna.Jenže po nedlouhém časehole odložila. Záchranné lano nechytila,a dál tedyvede nelehký boj sama se sebou a se svým věkem. Ale detaily nejsou důležité, protože její příběh už není o golfu. Naopak příběh jejího manžela pokračuje, s holemi a různými hřišti se pere statečně a prokousává se k hezkému handicapovému číslu.

Neznám moc sportů, které lze provozovat celý život, až do pozdního věku. Pokud jste v mládí hráli házenou nebo třeba házeli oštěpem, lze se tomu věnovat i v padesáti? Kdo si jde rekreačně hodit oštěpem? Dát dohromady mužstva pro týmový sport také není ve středním i pozdějším věku snadné. Jistě: znám spoustu starších cyklistů, plavců, lyžařů, běžců, znám i mnoho velmi starých chodců –turistů. Ale na golfu, tam vidím celou paletu hráčů všeho věku, od nejmladších až po nejstarší, ženy i muže.

Proč jednoho člověka golf osloví a zadře se mu pod kůži a proč jinému tato hra nic neřekne, na to neznám odpověď. Pokud na to ale jdete příliš utilitárně, tak to k úspěchu většinou nepovede. Jestliže někdo začal s golfem kvůli sociálnímu statusu, aby získal byznysové kontakty a podobně, tak podle mého soudu u hry většinou nevydrží. Racionální argumenty jsou hezké, ale jakmile chybí srdce, ocitne se vaše hraní golfu brzy ve slepé uličce. Naopak pokud je v tom emocionální zaujetí, cosi těžko popsatelného, snad tomu můžeme říkat i láska (ať už na první, nebo druhý pohled), tak jste na dobré cestě. A můžete po ní kráčet až do smrti.

Martin Raufer