Přes vědomí rizika se rozmáchl a razantně švihnul. Míček vystartoval a letěl daleko. Vcelku nepřekvapivě jinam, než hráč chtěl, přímo do vody vlevo. „Já to věděl, já to říkal, že to bude blbost,“lamentoval nahlas. Ale nezbylo než směřovat k drop zóně. Nakonec z toho bylo double bogey.

Sledoval jsem ho stoje přímo proti němu a detailně jsem mu viděl do tváře. Bylo možné z ní jasně vyčíst to napětí, ten vnitřní souboj mezi srdcem a hlavou, o jehož vítězi ale nebylo pochyb. Hořící touha spalovala chladný rozum žárem vysoké pece.

No nic, bylo na čase, abych šel hrát. Vzal jsem do ruky čtyřku hybrid a poslal to na 165 metrů kupředu, s jistotou, že s touhle střední holí určitě nebudu dlouhý, tudíž mi nehrozí bunker u greenu. Míč mi dopadl bezpečně na fairway, 55 metrů od vlajky. Tříčtvrteční wedgí jsem sice šel asi deset metrů za tyč, ale nakonec z toho byl par. Suchý, nevzrušivý par. „Takhle se to má hrát, vždyť to vím,“ komentoval spoluhráč.

Jak jsem mu ale rozuměl! Jak jsem s ním soucítil! Spoluhráčova snaha být první ranou na greenu byla lidská a pochopitelná. Sám sebe jsem si představil v situacích, kdy jsem také hrál srdcem. Riskantně, troufale, nerozumně, očarován vidinou úspěchu a zisku. Všichni takhle hrajeme; někdo párkrát za rok, někdo častěji, někdo při každé hře.

Co je cílem golfu v jeho rekreační rovině? Hezká čísla, ale na golf chodíme i z mnoha dalších důvodů. Někdo chce zažít dotek přírody, někdo si chce odpočinout po práci, někdo zapomenout na hádavou manželku a vřeštící děti, někdo chce být sám a jiný zase ve společnosti kamarádů. Chceme si dopřát uvolnění, uspokojení, naplnění. Nízký počet ran je jednou z cest, ale ta zároveň vyžaduje koncentraci a námahu, což je přímým opakem uvolnění. Navíc toho dosáhneme jen v málo případech, taková je statistická podstata golfu.

Člověk si proto najde jiné cesty, jak si udělat radost. Nerozumné, příliš odvážné rány k nim patří. Co kdyby… A někdy to opravdu vyjde. Ionen „dabláčový“ kolega během cesty k drop zóně zmínil: „Já tu minule ten green fakt trefil.“

Riskantní rány jsou kořením golfu, bez nich by neměla šťávu a nebyla zábavná. Ale bohužel čím méně hráč golf umí, tím více se takové risky promítají do skóre. Neznám člověka, který by si vedl statistiku nerozumných, příliš chtivých rozhodnutí, ale pokud byste chtěli vědět, kolik ran navíc si kvůli nim připisujete, odpoví vám ruská tetka z Kolji: „Ani se neptejte!“

Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán a někdo dokáže při golfu své příliš vznětlivé srdce docela dobře chladit. Někdo to umí dokonce tak, že plaménky touhy nezhasnou, ale zároveň se příliš nerozhoří. Ty plaménky jsou důležité – bez nich se totiž hraje, ale i žije tak nějak bez šťávy, obyčejně až nudně.

Emocionalita a bezhlavost jsou na golfových trávnících neškodné. Ztratíte-li při hře hlavu, ztratíte jen pár ran a pár míčků. Něco jiného ale je, když si hlavu s rozumem nenasadíte třeba při jízdě autem domů. Když spěcháte, neohlížíte se na druhé, a přitom jste ještě do sebe kopli po hře panáka nebo dvě piva. To už není golfová blbost, kterou lze pochopit a zasmát se jí. To je blbost vážná i nebezpečná.

Sobota 26. 9. 2026 v Zámeckém Golf Resortu Hluboká.

Čeká Vás den plný golfu, zábavy a skvělé atmosféry. Těšit se můžete na spoustu vložených soutěží, výborné jídlo 🍽️ a samozřejmě také na pořádnou ochutnávku piv z velkých pivovarů i místních minipivovarů. 🍻

🍺 Co na Vás čeká na čepu?

· Staropramen · Pernštejn · Černá Bára · Guinness · Hoegaarden · Mustang · Blue Moon · Stella Artois · Kněžínek · Hulvát

A k tomu další značky piva na ochutnávku!

🎭 SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ KOSTÝM

Oktoberfest se samozřejmě neobejde bez pořádného outfitu! Připravte si svůj nejbláznivější, nejvtipnější nebo nejoriginálnější oktoberfestový kostým a zapojte se do soutěže o NEJLEPŠÍ KOSTÝM.

Ať už dorazíte v tradičním kroji, nebo si vytvoříte vlastní originální pojetí Oktoberfestu, fantazii se meze nekladou!

Tak co, už máte připravený svůj oktoberfestový outfit?

Těšíme se na společné golfové odpoledne plné dobrého jídla, skvělého piva a hlavně zábavy! Vidíme se v sobotu 26. 9. na OKTOBER GOLF FESTU!

Bližší informace naleznete na www.golfhluboka.cz

Jaký je princip této hry? Každou ránu zahranou z odpaliště a v poli, která nedopadne podle vašich představ, tedy letí do autu, do lesa, do vody, je to topanec či tlustá rána a podobné nepříjemnosti, můžete beztrestně opakovat. Na každou ránu tedy máte mulligana. Ale pozor: tuhle ránu už pak musíte vzít. Na greenu se mulligany nehrají, tam už je to jen jedna možnost jako při běžné hře.

Turnaj se koná v neděli 11. října na středočeském hřišti Botanika, hraje se 12 jamek, protože toto hřiště také 12 jamkami disponuje. Hraje se na rány, ale nebojte se: možnost mulligana-oprávky vám dává šanci zahrát velmi nízké skóre, jakého byste možná nikdy nedosáhli.

Přihlásit se můžete ZDE. Ceny do turnaje věnuje Golf Digest C&S a Areál Botanika Horní Bezděkov.

Zde jsou podrobněji rozepsána pravidla, podle kterých budeme hrát

Každý hráč má na každou ránu z odpaliště a v poli možnost jedné opravné rány. Jedná se o drivy, rány železy, dřevy, hra z fairwaye, ale i z bunkeru, roughu, z lesa, také chipy a pitche na jakoukoliv vzdálenost – i třeba jen 20 metrů od vlajky. Pokud se vám rána nepovede dle vašich představ, můžete hrát novou.

Možnost opravné rány se nevztahuje na hru na greenu a hru putterem v poli. Na greenu se patuje standardně, tedy úder bez možnosti opravy. Pokud by byl míč byť i jen nejmenší částí svého objemu už na greenu nebo foregreenu, mulligan není možné použít. Pozor: Není možné použít mulligana pro úder mimo green zahraný putterem.

Po zahrané první ráně musíte ihned prohlásit, zda ji berete, anebo ji budete opakovat, hrát mulligana. A to i když nevíte, kam první rána dopadla. Není přípustné se jít nejdřív podívat na míč, kde skončil anebo jak leží. Není možný výběr ze dvou možností, dvou ležících míčů.

Příklad č. 1: První rána z týčka šla mezi stromy, hráč ani neví, kde by míč mohl být. Rovnou tedy prohlásí: „Tuhle neberu, hraju mulligana“. Vezme další míč a z odpaliště ihned odehraje novou ránu. Tato rána skončí na fairwayi. Hráč pak „leží první“.

Příklad č. 2: Hráč chipuje z dvanácti metrů k vlajce, míč mu skončil 2 metry od jamky. Hráč si sice není jist, zda má ránu brát, ale musí rychle a jasně říct: „Tuhle beru“, anebo „Hraju mulligana“. Pokud už jsou ostatní spoluhráči na greenu, může si první ležící míč nechat spoluhráčem odebrat, aby mu nevadil v dráze, ale sám ho nesmí odstranit. Pokud si mulliganovským míčem přihrává pitchem z 30 metrů, a spoluhráči teprve jdou ke greenu, hráč by rozhodně neměl čekat, až tam spoluhráči dojdou, a neměl by si nechávat odstranit první míč. Toto pravidlo má za cíl urychlit, resp. nezdržovat tempo hry.     

Pro mulligany platí běžná pravidla. Zahraje-li hráč novou ránu, tedy mulligana, pak už platí běžná pravidla pro hru. Pokud tedy mulliganovský (druhý) míč skončí v trestné oblasti, v bunkeru atd., musí hrát hráč z trestné oblasti, z bunkeru, případně z trestné oblasti dropovat s jednou trestnou atd.

Při ráně v poli se míč umisťuje na délku gripu vedle stopy po první ráně. Nikoli do řízku či do písku porušeného první ranou.  Při ráně z bunkeru se míč umístí do té části písku, která není rozhrnuta, ale je rovná, uhrabaná.

Nelze se vracet zpět na místo původního odpalu. Pokud hráč zahraje první ránu a „bere ji“, ovšem pak není míč k nalezení, příp. skončil v autu, není možné hrát mulligana, resp. vracet se na původní místo odpalu. Hráč tedy hraje z místa, kde předpokládal dopad míče, nebo na dvě hole od hranice autu. Dropuje nový míč, ale připočítá si DVĚ rány navíc (jde o běžné pravidlo, najdeme je i v místních pravidlech pro turnajovou hru).  

Nehrajeme provize. V případě, že míč mulliganovské-opravné rány není k nalezení, případně je v autu, pak si hráč dle pravidel připočítá DVĚ trestné rány a hraje z místa, kde mohl míč skončit, anebo na dvě hole od hranice autu, kde míč přešel. Nehrají se provize, protože hru by to příliš časově prodlužovalo. Pokud se ale hráč dostane mulliganem do trestné oblasti, do bunkeru atd., platí běžné pravidlo pro tuto situaci.

HRAJE SE NA RÁNY a vzhledem k urychlení hry je maximální výsledek na jamce +5 ran. Tedy na jamce par 3 celkem 8 ran, na jamce par 4 celkem 9 ran a na jamce par 5 celkem 10 ran. Pokud by hráč tušil, že zahraje více, napíše si tento výsledek a jamku nemusí dohrát. Stačí říct běžné „škrtám“ a zapsat si podle paru jamky výsledek 8, 9 nebo 10.

VLOŽENÁ SOUTĚŽ – kolik mulliganů? Pište si během kola, kolikrát mulligana použijete. Vedle celkového skóre, které zahrajete (např. 59, 65, atd.) napište si také počet muliganů. Ideálně si je piště po každé zahrané jamce. Váš výsledek pak tedy bude vypadat: 59/20, nebo 65/15 atd., kdy první číslo je celkový počet ran, druhý celkový počet mulliganů. Vyhlásíme vítěze s nejmenším počtem odehraných mulliganů.

Praktická rada č. 1: Mějte v kapse vždy druhý míček. Hru to jednoznačně urychlí. Z odpaliště je lepší nechat nejprve odehrát všechny členy flightu a pak hrát mulligany. Při hře v poli je rychlejší mulliganovskou ránu odehrát okamžitě.

Praktická rada č. 2: Označte si odlišně míče, kterými hrajete, aby nedocházelo k jejich záměně. Musíte přesně vědět, který byl ten první a který ten druhý (mulligan). Ideální je mít míče jiné barvy, např. bílý (první) a žlutý (mulliganovský).

Praktická rada č. 3: Pamatujte si, kam šly první, nepodařené rány, a nezapomeňte si tyto míčky posbírat. Zároveň ale z časových důvodů omezte hledání špatných prvních ran na pár desítek vteřin a pak jděte rychle dál. Smiřte se se ztrátou míče. Mějte proto pro hru v bagu také větší počet míčů. Pravděpodobně je využijete.

STUD…

V GOLFU NASTÁVAJÍ okamžiky, kdy se cítíme dokonale zahanbení, až máme chuť dělat věci, za které bychom se styděli i před vlastními dětmi. Nemluvím o tom, když netrefíte ránu 4-železem, s tím se tak nějak počítá. Emočně nejtěžší jsou selhání tam, kde to má být snadné – třeba když minete pat z půl metru. Připadáte si tak trapně! Přitom stačí jen lehce strčit do míčku, a přesto tyhle paty kolikrát ani neolíznou jamku. Dostaví se stud – i když ho maskujete nevěřícným potřásáním hlavou nebo to budete svádět na nerovnost povrchu.

CO S TÍM: Především si uvědomte, že váš strach, že se ztrapníte, pramení vlastně z toho, co předpokládáte, že si o vás ostatní pomyslí nebo řeknou. Realita je taková, že jim je to fuk. Mají plnou hlavu vlastní hry. Tak si přestaňte dělat starosti. Riziko je spíš v tom, co tréma dělá s vaším tělem: ovlivní vaše pohyby, takže hrozí, že z patovacího úderu bude nervózní cuknutí. Míček pak nemá šanci. Lékem je zaměřit se na cíl a odehrát rychle. Podobně to dělají basketbalisté při trestných hodech. Čím déle se v té emoci topíte, tím horší je. Tak si vyberte místečko na zadním okraji jamky, jednou se podívejte a hrajte.

VZTEK…

▼
Když nechápete, jak jste mohli ránu takhle zkazit, připomeňte si, že tak dobří zase nejste.

NEMLUVÍME TADY o prosté frustraci. Jde o vzteklost utrženou ze řetězu. Máte chuť zahodit hůl daleko do jezera nebo ji přelomit přes koleno. Kde se taková zlost vzala? Možná jste začali kolo zbytečným bogey, po kterém přišlo double bogey a ve vás to začalo vřít. A pak už to jede – na další jamce se sice vytasíte s krásným drajvem, po kterém zbývá snadná rána wedgí do greenu, ale je z toho tlusťoch následovaný dvěma zkaženými chipy a trojpatem do triple bogey. Hotovo.

CO S TÍM: Může se zdát, že vztek se objevil náhle, ale ve skutečnosti se zrodil už před tím, než jste vůbec vyrazili na hřiště – ve chvíli, kdy se vaše očekávání rozešla s realitou. Ve chvíli, kdy jste si představovali, jak vám to ten den určitě sedne a zahrajete své dosud nejnižší skóre. Tyhle předpoklady vedou k napětí, což je podhoubí vzteku. Abyste mu předešli, připusťte si, že tahle hra je zatraceně těžká a vy zkrátka chyby dělat budete. Pamatujte, že tak dobří zase nejste. Netrénujete tak usilovně, abyste měli právo se vztekat, když něco zkazíte. Pokud cítíte, že ve vás začíná doutnat hněv, vzpomeňte si, že golfisté většinou po zkažené ráně umí zahrát na druhý pokus perfektně, protože už o nic nejde. A tenhle pocit uvolněnosti si zkuste navodit i při prvním pokusu.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Zářijové vydání Golf Digest C&S vychází ve čtvrtek 4. září 2026

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Brian Rolapp je už rok ve vedení PGA Tour, jedné z nejmocnějších organizací ve světovém golfu. Ta od roku 2028 plánuje mít novou a jinou podobu turnajového kalendáře. Rolapp v ústředním materiálu zářijového čísla Golf Digest C&S vysvětluje, co ho do světa golfu ze světa amerického fotbalu, kde působil dvě desetiletí, přivedlo.

Na Ukrajině se válčí, ale přesto se tam také hraje golf. Která hřiště přežila a jsou v provozu? Ohrožují hráče ruské střely či drony? A jaké pocity mají golfisté, když si jdou zahrát, zatímco jejich krajané bojují a umírají? Vydali jsme na východ, abychom zjistili skutečnost. V článku Golf ve válce je odpověď.

Brandt Snedeker bude kapitánem Američanů v zářijovém Presidents Cupu, ale na stránkách GD nyní nabízí několik praktických rad hráčům, i těm starším, jak být stále v herní formě a jak si poradit v některých složitějších herních situacích.

Golf není o hlavě, je o emocích. Negativní pocity nám brání v tom, abychom si hru užili a často i v tom, abychom hráli lépe. Jak se vyvarovat hlavních emočních chyb při hře, to radí jeden z nejlepších amerických trenérů současnosti. Také říká: „Váš strach, že se ztrapníte, pramení vlastně z toho, co předpokládáte, že si o vás ostatní pomyslí nebo řeknou. Realita je taková, že jim je to fuk. Mají plnou hlavu vlastní hry. Tak si přestaňte dělat starosti.“  

Obsah zářijového vydání Golf Digest C&S

Zbraslavský driving: golfová idyla

Prague City Golf a jeho perfektní zázemí.

Vypusťte svůj vztek

Není od věci, když caddie poslouží jako hromosvod.

Co kluby dělají se vstupními poplatky?

Nahlédnutí do světa klubových financí.

 „Nechte si své hloupé mulligany“

Ti úplně nejlepší nemusí litovat žádné rány.

Pět zásadních pravidel pro hru z bunkeru

Možná vám ušetří ránu nebo dvě za kolo.

Nový šéf golfu

Brian Rolapp je dnes nejdůležitější osobou nejsledovanější tour.

Jak porážet mladší chlapy

Brandt Snedeker hraje i ve středním věku skvěle.

Slavný Yale a jeho hřiště

Univerzitní hřiště v New Havenu vyrostlo do obnovené krásy.

Kolik vás bude stát renovace hřiště?

Někdy musíte mít v kapse i desítky milionů dolarů.

Zásadní proměna

Po rekonstrukci byste osmnáctku Medinah č. 3 nepoznali.

Peníze potřebují klid, plán a správný horizont

Rozhovor s Vladimírem Hořejším, předsedou představenstva Banky CREDITAS.

Golf není o hlavě… Je o emocích.

Nepotřebujete ukočírovat myšlenky, jako spíš emoce.

Golf ve válce

Jak je to s hraním golfu na Ukrajině, ve válečných podmínkách?

Jak zvládnout každý třípar?

Chce to hlavně čistý kontakt s míčem.

Brooke Henderson: stabilita, spolehlivost a délka

Měří jen 163 centimetrů, ale pálí 245 metrů daleko.

Oči jen pro míč

Zkuste jednoduchý recept Aarona Raie a proměníte toho víc.

Trefte víc fairwayí „střelou“

Tahle rána přijde ohromně vhod v mnoha situacích.

Rady k chipování od slavného Texasana

Lee Trevino uměl rány kolem greenu lépe než kdo jiný.

Proč tolik řečí o dřevech?

Dříve těžko hratelné, dnes vhodné i pro rekreační hráče.

Jak zatočit s gagariny

Jak se zbavit odpalů, které míří příliš vysoko do nebe.

Golf je perspektivní

V debatě se potkali Klára Davidson Spilková a Petr Uhlík.

Levné, nebo drahé?

Sportovat znamená utrácet. Někdy více, někdy méně.

A s tímhle jsem začal hrát golf. Najednou se po mém „systému“ chtělo, aby ovládal a kontroloval tak složitý pohyb, který jde výrazně přes osu těla.

Podobně je na tom dnes většina populace. Pohyb přes osu těla, pokud nehrajete golf nebo tenis, v životě prakticky neexistuje. Vymizelo sekání trávy kosou, hrabání sena, máchání prádla, vytírání podlahy i žehlení. Myslím, že i toto rozpojení hemisfér je na vině, pokud jde o množící se diagnózy jako ADHD a podobně. Golfový švih je jednostranná věc a lze ji kompenzovat snad jen tím, že se jej budete učit na obě strany, s pravými i levými holemi. Věřím, že by to na rozvoj mozku a nervosvalové koordinace mělo pozitivní vliv a bylo pro hráče benefitem.

Kamarád dělal od mládí gymnastiku a je na tom výrazně lépe. Jeho tělo ví, co dělá. Moje nikoliv. Říká se také, že tanečníkovi nebo baleťákovi předvedete golfový švih a on jej dokáže reprodukovat. Asi nebude znát doběh míče, faktor větru či záludnost doglegů, ale jeho tělo je pro golf připravené. Pokud tedy chcete vychovat dobrého golfistu, musí od malička metat kozelce v tělocvičně nebo se natřásat v piškotech před zrcadlem.

Někdy pozoruji malé golfisty na rohožkách, v golfovém kroužku, na příměstském golfovém táboře a kladu si otázku, co je na tom golfu vlastně baví. Mají pružná těla, skvělý švih – ale jsou takoví nezúčastnění, snad až trochu smutní, odložení.

Děti motivuje k činnosti parta, řádění, hra, soutěže, dobrodružství. Věřím, že je spousta skvělých trenérů, kteří to do golfové přípravy umí vnést. Motáme se ale v uzavřeném kruhu, protože zkuste vzít malé golfisty na bradla nebo na kruhy– příště vám jich na trénink přijde pár. Podobně je to ve všech sportech, říká se tomu příliš raná specializace. Přináší výsledky, ale zabíjí v malých sportovcích přirozenou lidskou univerzálnost.

Struktura českého sportu je na vrcholový sport dětí zatížená. Kluby jsou hodnoceny za výsledky a tlak ze strany ambiciózních rodičů vede k tomu, že české žákovské reprezentace v mnoha odvětvích patří k mezinárodní špičce. Už v juniorech ale začínáme zaostávat a v dospělých kategoriích se mnohde nedokážeme prosadit vůbec. Příliš raný tlak vede k fyzickému i psychickému vyhoření dětí –a koneckonců i rodičů. Rozhodně ne k sportovnímu mistrovství v dospělosti.

Styl výchovy budoucích sportovců například ve Skandinávii je úplně jiný. Děti tam dlouho vůbec nesoutěží, neexistují výsledkové listiny. Rozpor mezi tlakem na ranou pohybovou specializaci a nesoutěžním „skandinávským“ pojetím sportu je jen zdánlivý. S pohybově složitými činnostmi je opravdu potřeba začít co nejdřív, tlak soutěží a odpovědnost za výsledky je však nutné odložit na co nejpozději. Někdy se to hodně plete.

Jak tedy vychovat vynikajícího golfistu? Přiznávám, že o speciálním golfovém tréninku dětí nevím mnoho, ale jsem přesvědčený, že je nezbytné naučit se ovládat celé své tělo. Tak, jako to umí baleťáci, gymnasté nebo třeba boxeři a karatisté. Mladý sportovec by měl být pohybově všestranný a odolný proti jednostrannému zatěžování. Věřím také na smyslový rozvoj, na vyspělou zrakovou schopnost a podobně.

Tuším, že vychovat vynikajícího golfistu od útlého věku je složitá a dlouhodobá věc a že je na té cestě spousta úskalí, která je těžké překonat. Začít by se ale určitě mělo v tělocvičně, a to všestranným pohybovým rozvojem.

Martin Raufer

Na druhou stranu lze pochopit, proč většině golfistů záleží na tom, s kým je při turnaji organizátor spojí dohromady. S danými lidmi budete trávit okolo pěti hodin. Neznáte je a nevíte, co jsou zač. Vzteklouni, či pohodáři? Povýšenci, či sympaťáci? Skvělí hráči, nebo kopálisti? Pomalí, nebo rychlí? Ukecaní, či mlčící? Optimisté? Pesimisté? Věční fňukači? Nebo že byste měli jít s notorickým podvodníkem? To se nechce nikomu.

Pokud hraji mimo turnaj a bez počítání ran, je mi jedno, koho mi náhoda přidělí do flightu anebo s kým se spojím při hře. Jsem naopak rád, když se mohu dát s někým neznámým dohromady. Rád komunikuji a poznávám nové lidi.

Jenže jakmile jde o něco, tedy o rány či stablefordové body, taky bývám nervózní. Pokud turnaj hraje někdo z mých známých, i já se někdy organizátorů občas dotazuji: „Hele, nemohl bys mě dát s tímhle? S ním si to víc užiju.“ Anebo navrhnu: „A kdybyste mohli, rád půjdu s nějakými ženami.“ Ženy totiž dokáží vytvořit lepší atmosféru ve flightu než muži.

Na lidech skutečně záleží. Kdybych si vzal své každoroční nejlepší výsledky, potvrdilo by se, že jsem jich dosáhl v situacích, kdy byla ve flightu pohoda. Nebo jsem dokonce hrál s přáteli a kamarády. A mají to tak, myslím, mnozí. Golf je psychicky náročný a vnitřní vyrovnanost hraje významnou roli. Profesionálové si dokáží vytvořit svoji bublinu, často se baví jen se svým kedíkem, ale rekreační hráče dokáže rozhodit ledacos, jsou na to také sami.

Jistě by bylo ideální, kdyby si všichni účastníci turnajů mohli určovat, s kým jít a s kým ne. U turnajů s malým počtem účastníků, třeba do třiceti, to je ještě řešitelné, ale pokud máte účastníků nad padesát či dokonce sto, je to už problém. Pořadatel turnaje by strávil spoustu času sestavováním flightů a kombinováním hráčů, a někdy by mu tahle křížovka ani nemohla vyjít. Přání by se vzájemně rušila a protiřečila by si. Prostě 35 požadavků na 25 lidí.

I proto bývám na turnajích spíš smířený s volbou pořadatele. A ani se mi moc nestává, že bych šel s někým, kdo by mi skutečně vadil. Většina golfistů se dnes chová v normě, hráčů „zvláštního ražení“ je obecně málo. Jezdím také na určitý typ turnajů, kde bývá mně příbuzná sociální skupina. Ovšem mám v paměti i turnaje, či přímo série, které mi svým osazenstvem už tak příjemné nebyly. Měl jsem pocit, že to je jiný svět a mí spoluhráči také museli vidět, že se mezi ně nehodím. Takové turnaje jsem si trochu protrpěl a většinou jsem zahrál špatný výsledek.

Česká realita, při níž pořádáme turnaje jako diví a v některé jarní či podzimní víkendové dny najdeme turnaje až na čtyřiceti hřištích ze sta, je ve světě neobvyklá. Když už jsme ale tuto praxi, toto sportovní chápání golfu, vzali za své, pak musíme přijmout i to, že jeho součástí je určitá míra mentálního diskomfortu. Pokud chce někdo hrát především v psychické pohodě, pokud si chce den na golfu užít v uvolněné atmosféře, asi by neměl jezdit na turnaje, kde se při sestavování flightů účastní pořadatelské loterie. Nechť chodí hrát „jen tak“. To je ostatně i ten nejběžnější model užívání golfu.

Byl jsem u toho, když vznikal sportovní mountainbiking (MTB, jízda na horském kole). Teprve v roce 1990 se konalo první mistrovství světa i první seriál světového poháru. Pravověrní cyklisté bikery uráželi, smáli se jim a vedení svazu nedokázalo rozlišit MTB od BMX (plést si běžky se sjezdovkami). Nástup tohoto sportu byl ale tak raketový a byznys, který se kolem roztočil, tak obrovský, že jsme si chvílemi i mysleli, že se MTB stane globálním sportem číslo 1. Všechno si to ale časem sedlo, počty účastníků akcí začaly klesat a už dlouho je jasné, jakou pozici horské kolo má.

Pak je tu jeden sport, kterému se TO podařilo: biatlon. Někteří fanoušci jsou jím úplně posedlí, zrovna tak média. A není se co divit. Nalíčené slečny s vypracovanými těly uléhají se zrychleným dechem na podložku, svůdně pootevřená ústa lapají po dechu, televizní kamera ostří na ladné křivky střelkyně v těsně obepnuté kombinéze. Ženy se zbraněmi v rukou vypadají tak nebezpečně – a mužská vášeň někde mezi „lovcem a krotitelem“ se probouzí ze zimního spánku. To si přece nemůžu nechat ujít !Jen zvuk musím trochu ztlumit, aby si žena v kuchyni nemyslela, že v neděli dopoledne sleduji hanbaté filmy. (Ne, tomuhle sportu nemůže golf konkurovat, přestože se o to golfistka Kordová svými výkřiky „do p…“ pokoušela.)

Když se zrovna neběží, tak alespoň víme o tom, jak se Kátě spí a co měla Jíťa ke snídani. Máza, ležka, položka, kalibr, Makule…Vše je navíc servírováno v bavlnce, neúspěchy prakticky neexistují, je to pořád „málem“ a „kdyby to tam spadlo“. Nakouknout do první dvacítky je pro českého biatlonistu úspěch, ovšem dvacáté místo cyklisty nebo golfový turnaj nestojí ve sportovním zpravodajství za zmínku.

Jak se tohle povedlo? A je možné si z biatlonu něco vzít, přiučit se?

Horská kola se o to ze všech sil snaží. Závody se zkrátily, přidaly se disciplíny, umělé překážky, mechanická depa. Dnes jde o dost jiný sport, než byl v devadesátkách. Jenže žádný druhý boom nepřišel. Ale co takhle přidat na rámy kol držáky na čtyři granáty a každý jezdec bude mít na střelnici pár hodů na terč 3 × 3metry? Netrefíš? Vyrážíš na trestné kolečko! Ostatně i biatlon prošel proměnou, původně to byl armádní sport sedmičlenných hlídek, který se – i pro potřeby televize– stal něčím úplně jiným.

Nemusíme si říkat, jak vypadá golfový turnaj. Co kdyby do budoucna vypadal takhle: rough by bylo takové minové pole, takže kdyby tam hráč vstoupil, pod nohama by mu vybuchovaly barevné nálože tvořící kouřovou clonu. To by byla švanda i napětí… A taky trest za nepřesnou ránu, protože hráč by přes dým neviděl, kam hraje tu další. Kedíci by ovládali drony (ať jsme vojensky moderní), kterými by se snažili lapit míček v letu a donést ho nad terč (asi přestaneme jamce říkat jamka, ne?). Hra by trvala kolem dvaceti minut a vyhrát by mohl prakticky kdokoliv, komu by „to tam spadlo“. Hrálo by se i o tituly ve sprint golfu, golf štafetách a smíšených golf dvojicích a na závěr by se hrál golf masák –jedno plné kolo na golfové akademii. Pro urychlení a potřeby televize. Úplně cítím v zádech to vzrušení u obrazovky!

Zní to jako blbost, co? Mně, s odpuštěním, připadá jako blbost běhat na běžkách kolem střelnice s malorážkou na zádech, navíc většinou na umělém sněhu, a doufat, že tentokrát to tam spadne a národ bude jásat.

Říkal jsem na začátku něco o chroustovi? Ty krátké dny a depresivní temné večery dělají svoje.

Autor textu: Martin Raufer

Elektronické měření a vyhodnocování golfových odpalů bylo dlouhou dobu doménou indoorů. Na venkovním drivingu Prague City Golf Rohan mezi Libní a Holešovicemi ale můžete od letošního května parametry svých ran sledovat také: ukazují se vám na obrazovce, která je instalována v každé zastřešené kóji. Celkem je tu k dispozici dvanáct krytých odpalovacích míst, které tuto techniku nabízejí. Jde o vůbec první použití sytému Toptracer Range u nás.

A cena? Člověk by řekl, že za tuto službu se bude připlácet, ale není tomu tak. Koupíte si košík padesáti míčů za cenu 180 korun a jdete pálit a měřit. Pokud jste členy Prague City Golf, pak to máte ještě levnější – košík míčů stojí 120 korun.

Základem instalované technologie Toptracer Range jsou čtyři kamery, které tvoří dva páry očí sledujících odpalované míče. Kamery jsou umístěné v horních rozích řady kójí (dvě řady po šesti stáních) a začnou sledovat míč zhruba tři metry po odpalu. Systém tedy analyzuje pouze let míče, nikoli švih samotný. K dispozici jsou pak data o délce rány, a to carry i s doběhem, o dosažené výšce, rychlosti míče, nakolik se odchýlil od rovné dráhy atd.

Celý článek si přečtete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Objednejte si předplatné, ať Vám již žádný článek neuteče.

Tento turnaj představuje jedinečný koncept spojující vášeň ke golfu s nezapomenutelným gastronomickým a nápojovým zážitkem – to vše ve spolupráci s několika partnery. Společnost AlkoDrink pro Vás připraví Prosecco Point, další bary pak nabídnou Staropramen, Žlutá Ponorka Poetic Cocktail Bar, pivovar Hulvát, Limoška, Svachovka s Old Well Whisky a pálenky z DESTILÉRKA.CZ

Na co se můžete těšit:

• Prosecco Point – Le Contese, Veneto
• Lillet Spritz Bar – ve spolupráci se Žlutá Ponorka Poetic Cocktail Bar
• Vinný Bar – výběr vín z vinařství Gotberg
• Beer Point – Staropramen
• Beer Point – pivovar Hulvát
• Nealko Mix Drink Bar – Limoška
• Svachovka  – ochutnávka kolekce jihočeské whisky Old Well

O prvotřídní občerstvení během celé hry se postarají:
Naše Farma, Pastry Romana Liebing, pekárna Leipomo, makronky od Evči, Penam a vybrané speciality naší golfové restaurace.

Program dne:

08:00 – 09:30 Registrace hráčů, snídaně a welcome drink
10:00       Zahájení turnaje, představení partnerů
10:30       Canon start
16:00       Slavnostní vyhlášení vítězů, raut a předání hodnotných cen

Těšit se můžete na hodnotné a atraktivní ceny od našich partnerů, které potěší každého účastníka.

Kapacita turnaje je omezena, proto doporučujeme včasnou registraci na www.cgf.cz nebo přímo na naší golfové recepci.

Těšíme se na Vás a na den plný skvělého golfu, dobrého jídla a nezapomenutelné atmosféry!