Sólo pro Sáru je titulek každoročního přehledu Order of Merit českých profesionálů, tedy toho, kolik si za sezonu vydělali. Sára Kousková dosáhla historického rekordu, a to jak mezi ženami, tak i mezi muži! Kolik přesně si vydělala? To vám prozradí autor článku Daniel Trhoň. Ten je také autorem analýzy Návrat ztraceného Brookse. A opět tu je otázka: kdo nakonec odchází z bitvy o pětinásobného major vítěze Brookse Koepku mezi PGA Tour a LIV Golf jako vítěz? Odpověď najdete v článku…

Únorové vydání Golf Digest C&S ale přináší na svých 98 stranách i portrét českého golfisty Miroslava Skalky z podkrkonošského Trutnova. Miroslav je výjimečný tím, že si s mimořádnou pečlivostí vede golfové deníky, neboli záznamy o všech svých hrách a co všechno se mu na golfu přihodilo. Část deníků se svolením autora otiskujeme – a je to docela zábava, nahlédnout do duše golfového entuziasty, který v Mladých Bukách odehraje více než sto her ročně.

Jim Murphy je výkonnostním koučem a rozhodně nedělal se svými psychologickými radami díru do světa. Jenže pak napsal jednu knihu, té udělal reklamu jeden známý sportovec a z Jima je najednou celebrita mezi sportovními kouči. Golfisté jeho služeb také využívají. Něco ze svých znalostí prozrazuje i v rozhovoru Měl bys zajít za Jimem.

Zkusíme také najít odpověď na otázku, proč zavírají pražské indoory (ale zároveň proč vznikl nový indoor v Třinci), Ben Griffin má čtyři rady na lepší skórování, máme pro vás ochutnávku osmi nových driverů (a tím také avizujeme březnový HOT LIST) a ve fejetonu na závěr se můžeme zamyslet i zasmát nad tím, proč se biatlonu tak daří a co si z jeho úspěchů u diváků může vzít i golf.

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit ZDE

Obsah únorového vydání Golf Digest C&S

Příběh s blbostí

Všichni se někdy chováme bezhlavě, ale následky bývají různé

Co se děje, pane indoore?

Proměnlivé osudy českých indoorů.

Jak tipuju vítěze

Tour Pro v utajení.

Jde jen o pár centimetrů

Udali byste protihráče za špatné natýčkování?

Návrat ztraceného Brookse

Vítězem v zápase mezi PGA Tour a LIV Golf se stává…

Zakázané míče?

Může jít golfista na hřiště s drivingovými míči?

Jeden Straka jaro nedělá

Mít úspěšné hráče ještě neznamená strhnout ke golfu davy.

Uživili byste se jako golfoví influenceři?

Slušné peníze si vydělají jen ti nejlepší.

Fuzzy by si zasloužil lepší skóre

Vzpomínka na amerického hráče.

Jak konečně skórovat

Ben Griffin a jeho čtyři cesty ke zlepšení.

Z Mírových deníků

Podkrkonošský golfista si píše všechno.

Golf Digest vzdává čest

Příběhy a výkony, které oceňujeme.

Měl bys zajít za Jimem

Sportovní psychologie a její nová hvězda.

Sólo pro Sáru

Golf Digest C&S Order of Merit.

Čas na nový driver?

Ochutnávka z našeho Hot Listu.

Co mám v bagu

Karl Vilips a jeho výbava.

Nejnižší bod

Buďte jako mistři bojových umění.

Nejrovnější hráč

Sebastián Muñoz má kontrolu nad ranami z týčka.

Přestřelte ty stromy

Jak posílat rány železy výš než kdy dřív.

Tři odpaly, které nutně potřebujete

Všechny zahrajete stejným švihem.

Vrátí se?

Doména par3.cz zjišťuje, proč lidé přestali hrát golf.

Musíme se poučit

S biatlonem a jeho kráskami nelze soupeřit.

Vypravil jsem se za kamarádem žijícím na západním pobřeží v Kalifornii, přímo v Silicon Valley. Obešli jsme tam tři jeho oblíbená hřiště. Čekal jsem luxus, trochu neznámého, a byl jsem malinko napjatý a nervózní.

První hřiště se nacházelo blízko. Všechny názvy okolních lokalit znám ze životopisu Steva Jobse, ale jakmile zahnete z dálnice a následujete směrovky GOLF, ocitnete se ve sportovním prostředí doby pana Načeradce. Klubovny v Podbořánkách, na Svratce nebo na Grabštejně jsou luxusní sídla proti téhle kalifornské. A to nemluvím o zatuchlém smradu, špíně a nepořádku uvnitř. První jamka začínala drajvem přes cvičné greeny, předposlední kopírovalazadní části zahrádek levných řadovek. Zahrádkyovšempřipomínalyspíš smetiště než lidská obydlí.Celkem chápu, že si sem místní odskočí na golf,ale je to trochu jako hrát fotbal na škvárovém hřišti poblíž autovrakoviště. I když proč ne? Zahráli jsme si dobře, levně a bez velkého cestování.

Druhé hřiště mělo vyšší standard, vyšší cenu a bylo dál. Sem tam vyprahlé holiny s výhledy do okolní pouště střídalyvelké drny dužnaté, intenzivně zavlažované trávy. Fairwaye docela hezké. Když jsem šel pro míček do ostrůvku džihádu(každý to slovo zná, ne?), spoluhráči spustili povykkvůlipoisonoak, prudce jedovatému břečťanu. Do vysoké trávy se tu nechodí a nový míček si přece hodíš tam, kde sám chceš.

Slova o chřestýších mi připadala přehnaná do té doby, než jsem jednoho zahlédl. Zlaté naše kopřivy! Míček jsem viděl, ale nehrál. Další ostrůvek roughu byl prošpikován norami lištiček nebo kojotů, kteří se na nás zblízka dívali s hrdě vztyčenými hlavami. Co já o nich vím? Trochu jsem se bál a míček radši šlajsnul přesně na opačnou stranu–k potoku. Ale mezi fairwayía potůčkem,jen pár metrů od hřiště, se táhl nekonečný pás houmlesáckých obydlí, která ze hřiště nebyla vidět. Zblízka však byla i cítit. Tam se pro míčky taky nechodí, protože český houmlesáka americký homeless, to jsou úplně jiné kategorie. Zahráli jsme si docela dobře, jen míčků jsem ztratil spoustu a večer jsem musel vyrazit do golfshopu pro nové.

Třetí štací byl Coyote Creek Golf Club, jižně od San José. Moc hezké hřiště, i když poněkud drahé. Lepší český standard. Protože je tu v létě přes den vedro, hraje se od časného rána a bývá plno. Na nás zbyly horší časy. Vedro k padnutí. A protože jsem opět šel s dvojicí Američanů, už potřetí, mohu paušalizovat.

Američané na golfu mě začali štvát. Američané nosí běžně džíny a trika bez límečků, což mi kdysi přišlo cool, ale teď se mi to nelíbilo. Američané jezdí výhradně autíčky, což mi připadá nesportovní – a hlavně mi vadilo, jak se podivují nad tím, že chci jít po svých. Prý je zdržuji… Američané zásadně nedohrávají metrové putty, nehledají míčky ani nepomáhají hledat ty vaše. Dropují, kde se jim zlíbí. Mluví, když odpalujete.

Zahráli jsme si dobře, chlapi byli milí, ale už jsem se začal těšit na naši golfovou kulturu. Vůbec není zlá.

Vždycky jsem byl na golfu trochu rebel. Triko s límečkem mě iritovalo a považoval jsem ho za stejný dres, jako má fotbalista. Než jsem začal hrát golf, žádná trička s límečkem jsem v šatníku neměl. K čemu mi límeček vůbec je?! Roky jsem odmítal říkat bagu bag, teetimu teetime a nechtěl jsem hrát ty golfové hry na tradici a konvence.

Po mé americké zkušenosti se ze mne stal golfový purista. Líbí se mi golfová móda a jsem rád, když se dodržují pravidla. Považuji za neuctivé, když vám někdo vrhá stín do dráhy puttu nebo trhne suchým zipem, když jste zrovna v nápřahu. Naučit se pořádně markovat nebo vypichovat by přece také nemělo být nad síly nikoho. Neohrnu nos nad tím, když jsou u nás v létě fairwaye trochu vyprahlé a roughy trochu zarostlé. Mám rád skoro všechna česká hřiště, včetně těch levných a ztěžka udržovaných. Z nových pravidel se mi nelíbí puttování na vlajku. Je to tak americké! Ne, nejde o to, jestli fangle hází stín, praporek vlaje nebo je jamka o tu tyčku uvnitř menší. Jde mi o to, že mám rád ten obřad, kdy hráči komunikují, ptají se, vlajku vám podrží nebo odstraní. Je v tom určitá úcta ke spoluhráči, slušnost, spolupráce. A také příhodné zpomalení hry. Je to rituál, který ke golfu patří.

A hlavně – je to neamerické. A to se mi líbí. Bylo to dobrá zkušenost.

Martin Raufer

Hodnotit můžete podle kvality hracích ploch, jejich údržby, originality designu, ale i podle toho, kde jste se jednoduše cítili nejlépe. Každé hřiště má své kouzlo – a právě vy rozhodnete, které z nich si letos zaslouží titul těch nejlepších.

Možná vás okouzlila nádherná krajina, perfektní greeny, profesionální přístup personálu nebo jedinečný layout jamky, na kterou jen tak nezapomenete. Ať už je váš důvod jakýkoli, dejte mu hlas.

Hlasujte právě teď – dokud jsou vaše dojmy nejsilnější!
Společně vybereme hřiště, která si zaslouží ocenění GOLF DIGEST C&S za rok 2025.

Co získají vítězové?

Tři nejlepší hřiště obdrží zlatou, stříbrnou a bronzovou plaketu GOLF DIGEST C&S – prestižní ocenění, které symbolizuje jejich kvalitu, přínos golfové komunitě a výjimečnost v daném roce.

Oceněná hřiště se zároveň stanou inspirací pro hráče v celé České i Slovenské republice – možná právě díky vašim hlasům objeví další golfisté nová oblíbená místa.

Proč letos v hlasování nenajdete Panorama Golf Resort Kácov a Penati?

Více informací najdete ZDE.

V JAKÝCH KATEGORIÍCH MŮŽETE HLASOVAT?

Česká republika

• České devítijamkové hřiště roku
• České osmnáctijamkové hřiště roku
• Česká jamka roku

Slovenská republika

• Slovenské hřiště roku
• Slovenská jamka roku

Jako každý rok můžete vybrat tři oblíbená hřiště (nemusí být domovská).
U jamky však platí – hlasuje se jen pro jednu.

ROZHODNĚTE O TĚCH NEJLEPŠÍCH

v České a Slovenské republice

Svůj hlas pošlete jednoduše přes naše webové stránky.

Golfové vybavení řeší většina golfistů. Golfistky až tolik ne, těm stejnou měrou, ne-li dokonce větší, záleží spíše na oblečení. Tedy jak na golfu vypadají. Ale my muži jsme orientovaní na výkon, a pokud nám ho pomůže cokoli zvýšit, hned bychom si dotyčnou věc pořídili. Co nás většinou drží zpátky, jsou finance. Utratit každé dva roky 50 000 a více korun za nové golfové vybavení, na to skutečně nemá každý. A to golfisté nejsou ani v Česku žádní chudáci.

Za skoro dvacet let hraní jsem vystřídal pět setů golfových želez, z nichž jen dva mi prokazatelně zvýšily výkonnost. Nejprve jsem hole méně známé značky a na grafitu vyměnil za kvalitní set s ocelovýmishafty od známé firmy. S nimi jsem pak z HCP 15 dokráčel k HCP 11. Další dva sety byly sportovní, ale pořád jsem se motal nad HCP 10. Teprve pátý a současný set, železa s kovanými hlavami, mi opět pomohl: z HCP 10 na 8. Číselně žádný velký skok, ale alespoň jsem prolomil hranici, na které jsem byl skoro patnáct let. Svou roli hrál i nový driver. Oproti starému, který jsem měl asi devět let, jsem se prodloužil o zhruba 10 metrů a neslicuji tolik.

V pravou chvíli vám nové vybavení může pomoci. Ale musí být skutečně jiné než to předchozí. A také je potřeba vybrousit i hru samotnou. Jinak vám stálá výměna náčiní bude přinášet jen chvilkový psychologický zisk, po kterém se rychle vrátíte ke své staré hře.

Je tu však ještě druhá věc: faktor radosti. Všichni víme, že nové hole nám samy o sobě zlepšení nepřinesou, ale chceme si prostěudělat radost. Potěšit se pohledem na krásu novinky a polaskat se dotykem s netknutostí. Držet v rukou nový driver, železo, wedge,putter, pak s ním zahrát první rány –jaká to slast pro naši tak často trápenou golfovou duši!

Také jsem si nové vybavení v minulosti kupoval pouze proto, abych si nadělil nadbytečný, ale hezký dárek. Někdy si to člověk vyčítá a často jsem manželce neřekl, kolik to stálo (miluji aforismus „i ti nejodvážnější z nás přiznávají jen polovinu ceny“). Ale nemohl jsem si pomoci. Pak se radost postupně, nenápadně a neslyšně vytrácela. Hole zevšedněly. Ovšemv jisté chvíli se objevily na trhu nové. A koloběh začal znovu.

Skoro všechna náboženství světa nám říkají, abychom byli střídmí, abychom potlačili žádostivost, abychom chtivost a lačnost omezovali. Moudří proroci mají pravdu. Ale evoluce nás vybavila jinak. Stále chceme víc, spěcháme vpřed, toužíme a nedocházíme uspokojení. Jsme jen lidé. A světců mezi námi je málo.

Andrej Halada, šéfredaktor Golf Digest C&S

Je vždycky dobré podívat se na věc z druhé strany. A pohled hostesky na hrající golfisty je neúprosný. Mluvím o děvčatech, která pomáhají pořadateli golfových turnajů, aby se pozvaní cítili jako v bavlnce a partneři turnaje byli vhodně odprezentováni. Kdo komerční turnaje nehrává, možná se s tím nikdy nesetkal– ale roli hostesek není těžké si představit. Registrují vás, nabídnou drink, předají míčky na uvítanou a postávají po boku ředitele, když vás vítá a sype z rukávu jeden golfový vtip za druhým. Jezdí autíčkem po hřišti a rozvážejí občerstvení, stojí u stánků, kde se prezentují hodinky, alkohol, automobily nebo postele partnerů. Prezentují ceny na nearestu i longestu a nakonec asistují u předávání cen a upomínkových balíčků při rozloučení. Zajímavá brigáda na čerstvém vzduchu, slušné peníze pro studentku. Taky spousta zkušeností a poznatků do života.

„Hlavně nebuď vtipnej“, zní mi dceřino varování v uších, když se k takové slečně při turnaji blížíme. Kolegové se však snaží být vtipní. Na jazyku mám taky nějaké věty, ale poučen a varován je stihnu spolknout. Odpalujeme na tří paru na nearest,a když chrastí kovové měřidlo v rukou toho, kdo umístil míček nejblíže, zazní větička:„Slečna přivře oko nebo se otočí…“Slečna se tomu snad už ani nezasměje. Jsme na dalším tří paru, kde se prezentují rolexky za velmi nepravděpodobné hole-in-one. Chlapská slina ukápne:„Však my se nějak domluvíme a pak půjdeme napůl.“ Děvče se povinně zachichotá –přece jen postávat u drahých hodinek je malinko příjemnější práce než měřit nearest. Oblíbené bývají všudypřítomné ochutnávky alkoholu: „Jen když si dá slečna s námi! “To je výzva! Nejsem si ale jist, zda na ta slova někdo čeká nebo je poslouchá. Chlapi se hrnou k pití. Ona ani kapku, odmítnutí z její strany je ryze praktické. Jinak by to nebohé děvče bylo úplně na šlupky už dlouho před ukončením turnaje.

Každý boreček na golfu si myslí, že je originální a neodolatelný. Ale ta slečna se povinně usmívá na první, třetí, sedmý, desátý flajt, a to x-tý víkend za sebou. Je to její práce. A myslí si své. O golfu. O chlapech. O světě, na který ji rodiče ani škola nepřipravili. A přichází o mladické iluze. Snažím se nic neříkat– pozdravit, poděkovat, mile se usmát, popřát, ať jí to rychle uteče. Nesnažím se být vtipný. Všichni říkáme dokola pořád to samé. Nejsme ale vtipní, jsme spíš trapní. Taky jsem tak trochu byl.

Jednou jsem hrál ve flajtu s váženým padesátiletým panem doktorem, kterého potkáte skoro na každém druhém turnaji (nic proti, ale kdy vykonává lékařskou praxi, je mi záhadou). Ten den jsem se za sebe strašně styděl. Že jsem nezasáhl. Vím, že bych měl zkažený den i hru, náladu ve flajtu bych dost vyhrotil– ale měl jsem! Já si však hleděl svého, soustředil jsem se na svůj golf. Dodnes toho lituji. Tady nešlo o trapné vtípky ani o koketerii. Tak agresivní, vulgární a přímé nabídky na společné pokračování dne a večera (nebo jen na pár minut někde „bokem“) asi slečna ještě nedostala. Je mi jasné, že ta děvčata jsou tam i pro „jiskření“, pro svoji krásu a sex-appeal. Jsou jednotně oblečené, mají krátké sukně a výrazný make-up, vypadají starší a některé vyzývavě. Téhle ale mohlo být tak šestnáct. Možná jí tatínek golfista domluvil brigádu jako já své dceři. Možná s žádným klukem ještě ani nechodila. Styděl jsem se v té chvíli za to, v jaké situaci se musela ocitnout a že já jsem dospělý chlap a že hraji golf. 

Co si ty dívky z takového dne odnášejí? Jaký obrázek o golfu, golfistech, o roli žen v pracovním prostředí, a především o mužích samotných si vytvoří? Proč se tak chováme? Proč jsou někteří tak trapní? Proč tak sprostí? Proto, že takoví doopravdy jsou? Proto, že na golfu odhodíme své společenské role a uvolníme se–a jsme to my? Nebo jen hrajeme role siláckých chlapáků? Nebo se snad chceme povýšit nad ty, kdo jsou zrovna v práci nebo na golf nemají? Nevím. Snažím se alespoň o jedno: nebýt vtipný, jak mě nabádala dcera. Jsem si jistý, že to děvčata, která nám dělají den na golfu hezčí, ocení. A doufám, že je ten den pro všechny příjemnější.

Autor: Martin Raufer

Liberecké hřiště Ypsilon se po několika letech kralování severomoravské Ostravice vrací na vrchol hlasování spolku Všudehrálů, které se týká úrovně a vnímání českých golfových hřišť. Ostravice je druhá a středočeská Panorama třetí.

Spolek Všudehrálů sdružuje nyní 427 hráčů golfu, z nichž každý má odehráno minimálně 60 českých hřišť a 67 členů už má odehráno přes 100 hřišť. Hlasování se pro rok 2025 účastnilo celkem 262 členů spolku. Hlasuje se pětibodovým systémem ve čtyřech kategoriích – Hra, Zázemí, Příroda, Atmosféra – a součtem všech kategorií se určuje celkový vítěz.

Ypsilonka zvítězila s celkovým součtem 4,427 bodu. Druhá Ostravice měla 4,413 bodu a třetí Panorama 4,324. Na dalších místech v TOP 10 se umístili: 4. Karlovy Vary – Olšová Vrata, 5. Casa Serena, 6. Loreta, 7. Mariánské Lázně, 8. Dýšina, 9. Čeladná a 10. Albatross. Ještě tři další hřiště, 11. Karlštejn, 12. Oaks a 13. Čertovo břemeno, dosáhla průměru nad 4 body.

Všudehrálové hodnotí česká hřiště každoročně od roku 2014. Při prvním hodnocení zvítězily Mariánské Lázně, pak tři roky kralovala Ypsilonka, načež mezi lety 2018 až 2024 vítězila Ostravice. V letošním roce muselo každé hřiště, které se dostalo do hodnocení, získat alespoň 10 % hlasů, což znamenalo minimum 42 hlasujících pro každé hřiště v žebříčku.    

Jako vždy jsou zajímavé výsledky jednotlivých kategorií. V kategorii Hra, kde hlasující hodnotí design hřiště a celkové podmínky pro hru, triumfovala Ypsilonka s průměrem 4,549 bodu, přičemž druhý v pořadí, areál Oaks, ale také získal hodně, celkem 4,541 bodu. Dalšími v pořadí jsou: 3. Albatross, 4. Ostravice, 5. Casa Serena, 6. Loreta, 7. Dýšina, 8. Panorama, 9. Karlovy Vary a 10. Karlštejn.

Kategorii Zázemí opanovala Panorama před Albatrossem a Ostravicí, Ypsilonka byla čtvrtá. Z dosud nejmenovaných hřišť stojí za zmínku sedmá pozice Černého Mostu v této kategorii.

V kategorii Příroda si opět nejlépe vedla Ypsilonka, ale s minimálním náskokem před druhou Ostravicí a třetí Dolní Dobroučí. Na dalších místech se umístily areály: 4. Čeladná, 5. Mladé Buky, 6. Mnich, 7. Karlovy Vary, 8. Panorama, 9. Čertovo břemeno a 10. Karlštejn. Většinou jde o hřiště kopcovitá nebo podhorská, s dobrými výhledy do kraje, se zvlněným profilem anebo množstvím lesů okolo.

Výsledky Všudehrálů přicházejí jen nedlouho poté, co byly na konci roku 2026 na Večeru českého golfu vyhlášeny výsledky ankety Golfový areál roku, kde v kategorii Nejkvalitnější areál vyhrálo Čertovo břemeno před Panoramou a Mariánskými Lázněmi, jako Nejoblíbenější areál byla vyhlášena devítka Hořehledy, následovaná Ypsilonkou a Čertovým břemenem.

Kategorie Atmosféra se svými výsledky poněkud liší od ostatních tří kategorií, je nejméně objektivně uchopitelná, pronikají sem také hřiště méně prestižní. Zde zvítězily Mariánské Lázně před druhou Ostravicí a třetí Ypsilonkou. Čtvrtá byla devítka Grosshof v Broumovském výběžku, sedmé Čertovo břemeno a desátá Česká Lípa. Jedenácté pak Šilheřovice, dvanáctý Český Krumlov, čtrnácté Lázně Bohdaneč, šestnáctý Grabštejn a sedmnáctý Kořenec.

V kategorii pouze devítijamkových hřišť vypadá pořadí prvních deseti takto: 1. Grosshof, 2. Podbořánky, 3. Terezín, 4. Svratka, 5. Rožnov pod Radhoštěm, 6. Háje, 7. Hodkovičky, 8. Stará Boleslav, 9. Bitozeves, 10. Prosečné.

„Přejeme všem výhercům všech anket a každého hlasování, samozřejmě včetně toho našeho, úspěch a hodně hráčů,“ říkají zakladatelé Všudehrálů Jiří Kryšpín a Andrej Halada. „V dnešní době, kdy v Česku hřiště spíše zanikají, než vznikají, je potřeba vyjádřit podporu úplně všem. Ale ani my si nemyslíme, že jakékoli hlasování si může přivlastnit punc nepřesnějšího a nejobjektivnějšího. Vždy se do hlasování promítá lidská subjektivita, osobní vztah hráčů ke konkrétním hřištím. Čertovo břemeno například u nás dlouhodobě boduje, je vysoko, body nicméně sbírá hlavně v kategoriích Příroda a Atmosféra. Hořehledy se ve skupině devítek umísťují zhruba v polovině pole, přičemž podle našich členů jsou na tom nejlépe v kategorii Zázemí, kde jsou v první třetině mezi devítkami.“

Kryšpín s Haladou také poukazují na to, že i do všudehrálského hlasování se promítá fakt, že někteří členové mohou své domovské hřiště nadhodnocovat, jiné hřiště zase mohou vidět příliš kriticky, protože na něm hráli třeba za horšího počasí nebo v nevhodné roční době. „I nás naše výsledky občas trochu překvapují, ale hlas lidu prostě rozhoduje. Na druhou stranu právě pro neuchopitelnost termínů jako nejkvalitnější, nejlepší, nejoblíbenější, jsme vytvořili čtyři kategorie, podle kterých se hodnotí. Některá hřiště jsou silná v jednom prvku, jiná v druhém. Ale snad se nám daří generovat pořadí, které má určitou výpovědní hodnotu.“

Andrej Halada, který je zároveň šéfredaktorem české verze amerického časopisu Golf Digest, pak dodává: „Když hodnotí v USA v Golf Digestu 200 nejlepších amerických hřišť, mají šest kategorií a převažují mezi nimi především ty, které se týkají hry – tedy např. Možnosti ran, Výzva či Pestrost designu. Jejich hodnotící škála je široká, 1-10. Ale i oni mají kategorii Estetika. Hodnotí ovšem jen ti hráči, kteří mají jasné povědomí o golfovém designu a jeho prvcích, hřiště také musí získávat kontinuální hodnocení v posledních 10 letech. Nejde tedy o hlasování všelidové, ale spíše odbornické.“

Přesné výsledky všudehrálského hodnocení za rok 2025, kde najdete pořadí do první padesátky, si můžete přečíst na stránkách spolku https://vsudehralove.cz/.

Samo město St. Andrews není příliš rozlehlé, má jen tři hlavní ulice a nenajdete zde žádné designové restaurace, ani značkové butiky. Luxus zde spočívá v privilegovaném přístupu, ať už jde o lidi či přírodu. Každou zemi utvářejí její lidé, ale v případě skotského St. Andrews to platí dvojnásob.

Pokud se vám nepodaří zahrát si posvátný Old Course, nemusíte zoufat. Jsou zde i jiná hřiště se silným geniem loci. Až si tedy odškrtnete povinnou fotku u ikonické kamenné lávky „Starého hřiště“ a koupíte suvenýr v místním Proshopu, vyražte prozkoumat okolí.

Jen pár minut odsud najdete resort Fairmont St. Andrews ukrývající 36 jamek, kterým dominuje rozlehlá klubovna poskytující výhledy na celý záliv i na městečko St. Andrews. Výhled z její terasy je takový, že budete chtít hned vyrazit na první jamku. Zároveň si ale uvědomíte, že krabice míčů, které jste si na tuto rundu vzali, asi nebude stačit. Naštěstí je zde bohatě zásobený pro shop, kde si můžete vše potřebné zakoupit. A protože jste v zemi whisky, ani ta mezi golfovým vybavením nesmí chybět. A třeba zde při nakupování, stejně jako my, narazíte na sympatického manažera, Alexe Thomsona, od kterého se dozvíte i něco o historii tohoto místa.

Celý projekt Fairmont St. Andrews financoval Don Panoz, multimiliardář, který vydělal peníze ve farmaceutickém průmyslu. Ten se v 90. letech rozhodl uspokojit stále rostoucí počet návštěvníků St. Andrews a investoval téměř 60 milionů liber, aby zde vytvořil mistrovské dílo, které musíte vidět na vlastní oči. Konkrétně jde o pětihvězdičkový resort s několika restauracemi, wellness a dvěma osmnáctkami.

Kvalitní hřiště se dá navrhnou i ve fádní krajině, ale atraktivní okolí dovede výsledek k dokonalosti. To platí i o Fairmont St. Andrews, jehož rozmáchlost na dvě stě hektarech vám vyrazí dech. Design je dramatický, s efektním využitím přírodních prvků terénu a citlivě zrcadlí charakter okolí. Estetické kvality daleko převáží případná negativa. Hluboké rokle, která se ledabyle prořezávají hřištěm spolu s jamkami lemujícími drsné pobřeží Severního moře se vám natrvalo vryjí do paměti. Stejně jako husté traviny a vřesy, kde je nemožné míč najít.

Vlajková loď tohoto resortu, hřiště Kittocks vám poskytne bezchybný linksový zážitek. Pod jeho designem je podepsán Bruce Devline, vítěz Australian Open. Jako konzultant zde působil i legendární Gene Sarazen, ale skutečným architektem byl Denis Griffiths. Layout Kittocks je důmyslně promyšlený, jamky ubíhají divokou krajinou po směru hodinových ručiček, přičemž občas sklouzávají do údolí a proláklin. Některé jamky sledují přirozené linie terénu, jiné se s nimi doslova perou.

Hra po celou dobu zůstává zajímavá a pokaždé jiná i pro hráče s nízkým handicapem. Každou fairway lemují aleje hustých křovin, jako by vzdávaly hold všem, kteří tudy procházejí. Přítomnost bunkerů je nepřehlédnutelná, spíše připomínají umělecká díla, pečlivě rozmístěná a do posledního detailu propracovaná. Jejich ostré linie jsou součástí tohoto hřiště stejně jako rozlehlé greeny, které vám připomenou, že o výsledku nerozhoduje jen délka.

Skvělý servis a milý personál je samozřejmostí. Caddy master vám připraví autíčko a hole do hry a nasměruje vás na driving range, kde si můžete před hrou bezplatně odpálit pyramidu míčů. Na jedničce vás skotskou angličtinou přivítá startér, který vám doporučují herní strategii i informuje, kde najdete občerstvení a toalety. A pak už vás čeká golfové dobrodružství v krajině plné terénních vln.

Ani herní kvality druhé osmnáctky nezůstávají pozadu. Hřiště Torrance navržené Denisem Griffithsem, golfovou legendou Genem Sarazenem a skotským seniorem Samem Torrancem splňuje přesně to, jak má správné hřiště vypadat. Tedy splývat s okolní krajinou, jako by v ní byla odjakživa. Samozřejmě nechybí respekt k linksovým principům včetně příležitostí „risk and reward“, ale ani blend moderního twistu.

Úvodních sedm jamek se vine mírně zvlněným terénem a nabízí možnost aklimatizovat se na rychlé greeny a zrádné bunkery. Oproti Kittocsk je považováno za přátelštější, což potvrzuje i Alexe Thomson. Zároveň ale dodává, že zejména některé pasáže vaše golfové umění důkladně prověří. Třípary nejsou příliš dlouhé, ani nijak zrádné. Signature jamkou je nepochybně osmička, která nabízí krásný výhled na okolí s hrabstvím Angus v pozadí.

Druhá část hřiště se dramaticky svažuje k pobřeží a čím více se blížíte ke klubovně, napětí stoupá. Výzva přichází na dvě stě metrů dlouhé tříparové sedmnáctce, která se vine podél oceánu. Její green je chráněn kamennou zdí a hlubokými bunkery a v případě, že hodně fouká, zasáhnout jamkoviště je téměř nemožné.

K dispozici je bohatý vozový park autíček, ale obě hřiště můžete obejít pěšky. Díky minimálním přechodům a mírnému převýšení si o to vysloveně říkají. Výhodou oproti tradičním hřištím jsou nižší ceny i to, že zde nebývá přeplněno. K zapůjčení zde mají i špičkové golfové hole, takže není třeba vozit vlastní. Využít lze i speciální balíčky a zvýhodněný sunset fee.

Obsah čísla Golf Digest C&S prosinec 2025 / leden 2026, které je v prodeji od čtvrtka 11. prosince 2025

Jaký je smysl sportu?

Výhry jsou špičkou ledovce, na kterou se vejde příliš málo lidí.

Drazí zesnulí

V poslední době zavíráme příliš mnoho hřišť.

Podfukáři před plátnem

I na simulátoru se dá simulovat.

Moje golfové předsevzetí

Pojďme častěji hrát foursome!

Proč vypadají nová hřiště často stejně

Větší odvahu, páni architekti!

Můžu odehrát pat, který mi soupeř už daroval?

V týmové soutěži vás to může dostat do problémů.

Zahraj to znovu!

Herní formát, při kterém máte možnost každou špatnou ránu napravit.

Ta nejhorší vánoční překvapení

Nechceme vypadat nevděčně, ale tohle nám prosím nekupujte.

Padesátiletý

Tiger Woods slaví.

Proč Tiger vyrábí vlastní oblečení

Nová firma, nový začátek?

Tigerovy první tipy

Tyto rady připravil pro naše čtenáře před 28 lety.

Rabínova kletba

Tak proto Tiger nevyhrál na 10 majorech za sebou!

Nezúročené karty Petra Dědka

Relmost nabízel, hráči toho nevyužili.

Rány wedgí, které chcete umět

Vysoké i nízké, bez doběhu i s doběhem.

Nehodlám nic měnit, jen vylepšovat

Jak se redaktor Jerry Tarde stal golfovým věrozvěstem.

I holky se umí odvázat

Jak si ženy na golfu užívají poslední chvíle svobody.

Kapsy zůstávají dole

Čisté zahraná příhra.

Pozicí kolen k perfektním ranám

Jedna malá úprava a míček poletí dál.

Dokážete zbořit svůj driver?

Nad 125 mílemi už se něco děje.

Hůl, kterou používá 10 nejlepších hráčů světa

Opovrhované mallety umlčely i nejzarytější kritiky.

Jak si udržet délku odpalů i s pomalejším švihem

Vaše otázky, naše odpovědi.

Do sedel, kovbojové!

Golfové rodeo v dunách Colorada.

Zábava tu frčí a celebrity si ji užívají

V Bel-Air mají čerstvě zrekonstruované hřiště.

To jsme si ale dosyta zahráli

Jak napodobit 54jamkový linksový maraton Waltera Hagena z roku 1920.

Golf jako dárek

Pár tipů pod stromeček.

Co rok dal v přímém přenosu

Letos se koná již třicátý Večer českého golfu, jubilejní.

Od sokolů ke golfu

Děti by měly být sportovně univerzální.

Filip Mrůzek a Jiří Zuska si svá úvodní dvě kola prakticky vyměnili. Prvně jmenovaný zahrál ve čtvrtek za -3 a byl na ideální cestě do nejlepší desítky. Dnešní kolo se mu ale vůbec nepovedlo.

Zahrát dokázal jediné birdie, pětkrát chyboval a dostal se na skóre +1. To Jiří Zuska na úvod poztrácel tři rány a zdálo se, že cutem podruhé za sebou na HotelPlanner Tour neprojde.

Včera sice na tříparové šestnáctce přišel dokonce o dvě rány, zahrál i další dvě bogey, ovšem skórovat dokázal vskutku parádně. Nasázel šest birdie a díky nim se cutem protáhl přesně na ránu stejně jako Mrůzek.

Třetí český hráč Maximilián Jelínek sice dokázal v obou kolech solidně zaskórovat (celkem 9 birdie), nevyvaroval se nicméně množství chyb. V obou kolech zahrál 74 ran (+2) a s turnajem Irish Challenge se loučí před víkendem. 

Tommy Fleetwood se znovu nedočkal. Do finále FedEx St. Jude Championship vstupoval z první pozice, hned na první jamce ale přišel o ránu a následně se nemohl dlouhou dobu dočkat birdie.

Po deseti parech v řadě přišel o první pozici, na kterou se ale senzačně vrátil třemi birdie ze čtyř jamek. A když Scottie Scheffler na patnáctce chyboval, byl Fleetwood největším favoritem na vítězství.

Jenže na pětiparu nezaskóroval, na sedmnáctce o ránu přišel a bylo po nadějích. Na závěrečné jamce potřeboval birdie, po úvodní ráně do bunkeru ale bylo rozhodnuto. Skvěle naopak zaútočil J.J. Spaun a díky dvěma birdie na šestnáctce a sedmnáctce si řekl o play-off.

To mohl zarazit už jen Justin Rose. Ten po bogey na dvanáctce rozhodně nebyl favorizován, vždyť hrál finálové kolo za +1. Jenže od čtrnáctky vysekl čtyři birdie v řadě a na osmnáctce mohl rozhodnout o senzačním titulu.

Putt do birdie ale neproměnil, a tak se šlo do play-off. Na první play-off jamce měl Rose další možnost k vítězství, putt znovu neproměnil. Lepší pozici měl i na druhé jamce v rozstřelu, Spaun ale trefil nepravděpodobný putt a Rose tak musel zachraňovat své pokračování v boji o titul.

Rozhodla až třetí dodatečná návštěva osmnáctky. Organizátoři změnili pin pozici jamky a oba hráči se dostali do skórovatelné šance. Zatímco ale Rose svou příležitost proměnil, Spaun poměrně zřetelně minul.

Justin Rose tak po téměř dvou a půl letech slaví triumf na PGA Tour a v pořadí FedEx Cupu se posouvá už na čtvrté místo. 

CLUTCH.@JustinRose99’s birdies the third playoff hole to win the first playoff event @FedExChamp. pic.twitter.com/xxOTvGRnsf

— PGA TOUR (@PGATOUR) August 10, 2025