Jak si vedly české reprezentantky?

Z domácí jedenáctičlenné sestavy se do finálového víkendu probojovalo pět hráček. Nejvýraznější výkon předvedla česká jednička Sára Kousková. Ta sice po skvělém úvodu prožila slabší sobotu, ale nedělní finále proměnila ve spanilou jízdu. Díky skvělému skóre 65 ran, které vyšperkovala eaglem a sérií birdie, poskočila o 30 příček na konečné dělené 20. místo (celkově -12).

Ostatní Češky, které úspěšně prošly náročným cutem (-5), skončily v těchto pozicích:

• Jana Melichová: dělené 36. místo (-10)
• Lucie Váchová a Patricie Macková: dělené 43. místo (-8)
• Tereza Zapletal Koželuhová: 61. místo (-4)

Zbylé domácí zástupkyně, včetně profesionálně debutující Natalie Saint Germain nebo dvou amatérek, do finálových bojů nezasáhly. Vedení série i promotéři označili berounský podnik za mimořádně úspěšný a pro příští rok již plánují posun turnaje na dřívější červnový termín.

Zdroj foto: Profimedia

V čele startovního pole stojí zkušené stálice okruhu Sára Kousková, Jana Melichová a Kristýna Napoleaová, které doplňují stabilní hráčky jako Patricie Macková či Tereza Melecká, amatérky Annika Kohoutek s Kateřinou Šmolíkovou a také dvě čerstvé profesionálky – Natálie Saint Germain a Anna Andrýsová, pro které jde o významný kariérní milník. Význam akce pro domácí scénu potvrdil i prezident ČGF Petr Uhlík, který vyzdvihl, že turnaj úspěšně posouvá Česko na světovou golfovou mapu.

Hráčky i oficiální agronom LET nešetří chválou na adresu berounského areálu, jehož greeny byly označeny za nejlépe připravené v celé dosavadní sezoně, což klubu vyneslo prestižní ocenění LET Elevate Event Award za největší kvalitativní vzestup. Podmínky na hřišti navíc okoření letní horké počasí. To nahrává i delším ranám, jak s úsměvem potvrdila Patricie Macková, která plánuje útočit na green osmnácté jamky už druhou ranou a slibuje divákům pořádné drama. Kromě napínavého sportovního zážitku čeká na návštěvníky v Meeting pointu ČGF také bohatý doprovodný program včetně špičkového trenažéru a golfové abecedy s Adélou Harantovou.

České golfistky srdečně zvou všechny fanoušky přímo do dějiště a shodují se, že šance na domácí vítězství je vysoká. Berounské hřiště navíc nabízí unikátní divácký zážitek – díky svému uspořádání umožňuje sledovat několik flightů naráz z jednoho místa a být hráčkám doslova na dosah ruky. Sára Kousková potvrdila, že energie z publika je pro ni obrovským motorem. Kompletní třídenní program můžete sledovat v přímých přenosech stanice Oneplay Sport, které startují v pátek ve 14:00, v sobotu v 10:00 a v neděli v 11:00.

Zdroj textu: cgf.cz

Zdroj foto: profimedia

Za svůj premiérový triumf na okruhu získal prémii 48 tisíc eur a plnou kartu na příští sezonu HPT. V žebříčku Road to Mallorca se posunul ze šesté desítky na 8. místo, čímž se výrazně přiblížil boji o elitní DP World Tour.

„Trvalo to několik let, ale pohár se podařil. Když se člověk nevzdává a maká, tak se to prostě stane. Je to zásluha celého týmu, táty i rodiny,“ radoval se dojatý Mrůzek, který vítězství oslavil přímo na greenu s partnerkou a synem.

Jak dopadli další Češi?

• Jiří Zuska: Prošel třetím cutem z pěti letošních startů. S výsledkem -10 (65, 66, 68, 67) obsadil dělené 17. místo. Pogratuloval Mrůzkovi a vyjádřil spokojenost se svou hrou před nadcházejícími turnaji ve Francii a Německu.
• Brixi, Zach a Jelínek: Další čeští zástupci neprošli pátečním cutem a do víkendových bojů nezasáhli.

Zdroj: cgf.cz

Mohl bych celý bag hodit do rybníka, svrhnout ze skály, někomu darovat nebo ho nechat přejet tankem. Jsem docela klidný a vyrovnaný člověk, nevztekám se, nekřičím, nahlas nenadávám, věcmi netřískám. Situace, kdy jsem se v mém již více než padesátiletém životě s někým hádal tak, že bychom na sebe křičeli a prskali si zblízka do obličeje, spočítám na prstech jedné ruky. Pamatuji si je do posledního slova a považuji je za svoje selhání. Taky bych asi nedokázal řvát na sportovním utkání, fandit a nadávat rozhodčímu.

Takže když sem i na golfu hodně nedaří a zapochybuji o smyslu „toho všeho“, hodí se ke mně ten klidný a zdlouhavý akt s rajčaty. Beru jednu hůl po druhé, hloubím jámy do záhonu vedle rajčatových keříčků a gripy holí zapichuji hluboko do země tak, aby shaft působil jako opora pro plodící rostlinku. Představuji si, jak déšť omývá hlavy holí do bělostně stříbřitého lesku a všechny hlavy jsou natočené stejným směrem jako hlavy vojáků, kteří při přehlídce pochodují pod tribunou a vzdávají hold salutující generalitě. Možná by odlesky holí ještě mohly odpuzovat kosy a špačky, loupící na třešni opodál. Zkrátka spousta užitku.

Jen nevím, co se dřevy, hybridy a driverem – ty se do toho úhledného záhonu nehodí. A taky nevím, zda manželce nebude vadit představa rozkládajících se gumových gripů v zemi. Přiznávám, že to nevypadá moc ekologicky. Bag by asi šel do kontejneru na směsný odpad. Ale raději tak, aby mě u toho nikdo neviděl. A bylo by po stresu a po frustracích.

Najednou bych měl v regálu v garáži hezké uvolněné místečko navíc. A kolik bych měl času! Kalendář by se prakticky vyprázdnil.

Znám spoustu lidí, kteří s golfem nepokračují. Starší z lenosti, mladší kvůli malým dětem, kariéře nebo jiným koníčkům. Nepochybuji, že někdo přestane i kvůli financím. Nebo moje dcera. Odchodila roky dětských kurzů v Beřovicích, odehráli jsme spolu spoustu kol, dokonce i v zahraničí. K životu na vysoké škole, studentskému životu, studijním povinnostem a životu bez auta ale golf prostě nešel. Zatím! Její hole čekají na svou příležitost, ani ty neskončily v záhonu. Kdykoliv se k nim může vrátit.

Neznám ale nikoho, kdo by s golfem skončil proto, že se mu hra nedaří. Mám být já tou výjimkou? Umím si vůbec život bez golfu představit? Samozřejmě že by to šlo, ale… ale proč?

Naštěstí nejsem impulzivní, a než svá železa donesu k záhonu s rajčaty, vždycky mě to přejde. Stejně už mám v diáři spoustu dalších termínů–nějaké pozvání, nějaký ten každoroční tradiční turnaj. A také bych najednou musel odmítnout spoustu letních podvečerů, kdy se někdo ozve jen tak, jestli bych „nešel“. Kdy bych se s těmi lidmi potkal? O kolik kamarádů a příležitostí vidět se s nimi a pokecat bych byl ochuzen? A kolik nových přátel jsem také díky golfu získal! To všechno by šlo k ledu?

Našel bych si vůbec nějaký jiný sport, který by dělal mému tělu, mysli i duši tak dobře jako procházka na čerstvém vzduchu? Našel bych vůbec podobně sofistikovaný, řízený a cílený pohyb, jako je onen motoricky složitý golfový švih?

To vše je pravda, ale racionální argumenty nejsou to, co by mě u golfu drželo. Jsou to emoce. Něco nepopsatelného. Golf má prostě nějakou zvláštní magii. To nejde říci jinak. Něco, co asi ani nejde popsat, vyslovit. Zeptejte se dětí, proč je nějaká činnost baví. Nevědí– prostě je baví. S golfem je to stejné.

Handicapový systém je nastavený tak, že ve většině případů člověk hraje hůř, než je jeho handicapové číslo. To je na jedné straně příčinou frustrace. Na druhou stranu to vytváří určitou iluzi: když hraju hůř, tak to přece není „ono“, to nejsem já! Já jsem totiž mnohem lepší hráč… A skutečně jím chci být, chci hrát lépe. Toužím po tom, aby se ona iluze naplnila. I to je pro někoho motor.

Na posledním turnaji jsem hrál slušně. Celkem 34 stablefordových bodů, sedmé místo v kategorii, pár hezkých ran, pár zázračných záchran, pár dlouhých puttů, slunce a příjemný flajt k tomu. Na sázení holí k rajčatům jsem si ani nevzpomněl. Ale o týden dřív to byla katastrofa. To jsem už hole ke keříčkům nesl.

Dlužno podotknout, že rajčata nesnáším, nejím je. Služba něčemu takovému, jako je rajčatový keřík, by pro mě byla tím největším trestem. Jak jsem ale měl jinak vyjádřit slovy, že mi to nešlo a že mě to vážně štve?

Martin Raufer

Golf se hraje na hřišti a každý golfista po úvodních drivingových lekcích zamíří na hřiště. Pokud nemá sportovní ambice, čas, který tráví na cvičných plochách, se postupně zkracuje. Někdo si pak dává jen pár ran na rozhýbání před kolem, mnoho golfistů na driving už nikdy nezavítá.

Prošel jsem si tuto cestu rovněž. Byly roky, kdy jsem na driving nechodil vůbec a domníval se, že stačí často hrát, a půjde mi to lépe. Nešlo. Po více než deseti letech jsem zavítal k trenérovi a ten mi během pár minut sdělil, co celé ty roky dělám špatně. Tím začal můj návrat na driving. Náhle mě tu začalo bavit odpalovat míčky. Už jsem věděl, kde dělám chyby, a mohl jsem začít s jejich odstraňováním. Bylo jasné, že to nějakou dobu potrvá, ale asi po půl roce se efekt dostavil. Od té doby je driving vcelku běžnou součástí mého užívání golfu.

Není to ale jen o chuti zlepšovat se. Je to i o tom, uznatdriving jako plnohodnotný golfový prostor. Pochopit, že i tady se může odehrávat „mystérium“ golfu. I zde totiž švihnete atrefíte míč, který se vznese k nebi. A je lhostejné, že pak nepadne na green, neskončí v jamce. Stačí, že letí.Užívám si ten plynulý pohyb těla a práci hole, sleduji malou bílou kuličku vystřelenou do oblak.Když se rána povede, když hůl jen přirozeně sebere míč a vydá mlaskavý zvuk, zaplaví vás uspokojení.

Chodím nejčastěji na driving na Císařskou louku v Praze. Je to tu klidné, oddělené od města, blízko teče Vltava, za ní se tyčíVyšehrad. Jsou tu i další sportoviště. Není tu přehršel prostoru, a přesto zde najdete dostatek odpališť, solidní putting green, místo na chipy a pitche a rány z bunkeru. Lidé sem chodí, ale nebývá přeplněno. Na terase u kavárny občas jen tak sedím a pozoruji svět.

Právě na drivingu zažívám skutečné uvolnění. Nic mě netlačí k výkonu, nezklamávají mě špatné výsledky. Netrefená rána? Hned ji mohu napravit novou. Nutnost hrát v tempu? Kdo by mě tu honil? Nepříjemní spoluhráči? Chodím sem sám. A je to taky mnohem levnější a časově méně náročné. Nedávám si víc než 50míčů–nejprve je odehraji v krátké hře, pak dlouhé rány, nakonec dvacet minut puttování. Nejsem utrmácený několikakilometrovou chůzí, a přece odjíždím z golfu příjemně unaven. Skoro vždy se ve mně po návštěvě drivingu rozhostí vyrovnanost.

Některé drivingy dnes poskytují elektronické vyhodnocování ran, v zařízeních, jako je Top golf, lze hrát golf na cíl a bavit se, pít a jíst jako třeba na bowlingu. Ale to zatím není nic pro mne. Abych si mohl drivingový golf užívat stejně jako ten na hřišti, potřebuji k tomu trávu a vzduch, slunce i mraky. Asi i tu Vltavu s Vyšehradem. Nebo aspoň Žižkovskou věž v dáli, která je vidět na libeňském Rohanu.

Návštěva drivinguje pro mne relaxačním zážitkem. Nicméně pravidelné odpalování míčů má i ten efekt, kvůli kterému se drivingy budují. Skutečně jsem totižvylepšil svoji hru a snížil handicap.Základ dobré hry je v tréninku.

Andrej Halada

šéfredaktor

Golf Digest C&S   

Golf má v sobě mnoho důvodů pro to, aby byl považován za výjimečnou hru. Vyžaduje obrovský hrací prostor, ve sportovním světě jeden z vůbec největších. Má také unikátní šestisetletou historii, a The Open, pořádané od roku 1860, patří k nejstarším sportovním kláním na planetě. Golf je sport gentlemanský a z dlouhodobého hlediska netoleruje podvádění. Nabízí také díky handicapům možnost poměřovat hráče nejrůznějších úrovní. Takto bychom ve výčtu jedinečností a pozitiv mohli pokračovat dlouho.

Pokud se ale začtete do historie jiných sportovních odvětví, zjistíte, že entuziasté těchto sportů rovněž považují svoji disciplínu za tu nejúžasnější činnost na světě. A také oni si pro své přesvědčení dokážou najít mnoho důvodů. V tomto čísle Golf Digest C&S najdete velký článek o vztahu golfu a baseballu/softballu. Tato hra má svoji hlavní základnu v USA a v některých latinskoamerických zemích, v Japonsku je pak nejpopulárnějším sportem v zemi a předčí i tradiční sumo. Je to dynamická a dramatická kolektivní hra, a když jsem sbíral podklady pro článek, viděl jsem u mnoha českých baseballistů planoucí oči a obrovské nadšení pro jejich sport.

S tenisem jsem začal už skoro před padesáti lety, na kole jezdím intenzivně třicet let a golf hraji dvacátou sezonu. Golf mě baví, těší, inspiruje, obohacuje, přináší zadostiučinění, mnohému učí, dokonce mě i živí, ale zároveň tvrdím: „Kolo ničím nenahradíš!“ Ten pocit volné jízdy, ta rychlost, fyzická námaha a uvolnění, když vyjedete na kopec, ta krajina s horizonty před vámi… Všem těm, kdo s golfem vyrůstali a mají ho jako lásku jedinou, trochu závidím. Mají to jasně dané a jednoduše nastavené, nelavírují. Já s golfovou holí nevyrůstal a svatou víru v jediného boha, golfového, nemám. Jenže považte: nedávno jsem zlákal ke golfu svého známého a připadal jsem si právě jako náboženský misionář, jenž šíří víru a je celý šťastný, když ji přijmou i ostatní.

V anglicky hovořícím světě je mnoho těch, kdo golf celoživotně vzývají a opěvují, protože zde má hra nejsilnější kořeny. V českém sportovním světě jsou takto pevně usazeny jiné sporty. Kromě fotbalu (ten je doma všude ve světě) je to především hokej a tenis, turistika a rekreační cyklistika, lyžování. Golf se v Česku prosadil a stal se populární hrou, ale Češi mu nepropadli tak, jako třeba od 80. let 20. století Švédové (540 000 hráčů, 600 hřišť). Jsme jako Rakušané, kteří hrají golf aktivně (93 000 hráčů, 140 hřišť), ale jejich prvním a národním sportem vždy zůstane alpské lyžování.

Spoustu golfistů hra opravdu baví, věnují se jí nepřetržitě a další sporty už ani nepěstují. Dobře také vědí, že je to prospěšná aktivita na celý život, že se v ní projevuje charakter, že je to rovněž hra plná krásy. Zároveň však také vnímají, že spoustu úžasného a jedinečného mohou mít i jiné sporty. Hlavní poselství by tedy mohlo znít: je jedno, jakému sportu jste propadli a jaký považujete za ten nejlepší. Všechny mají to své. Důležité je, že nějaký děláte.

Andrej Halada

šéfredaktor

Golf Digest C&S

Jenže co naplat! Kulatiny na krku,v té době jí zároveň odešel už druhý z rodičů, což jivelmi zasáhlo, děti dospělejší, bezproblémové, ale jedno se k založení vlastní rodiny nemělo a druhé zamířilo do zahraničí, nejspíš nadobro. Perspektiva zdánlivě bez překvapení, bez těšení se na věci příští. A přitom:co by za takhle rozdané karty leckdo dal! Dobré zdraví, spousta volna, starostí málo, k dispozici peníze i zázemí…

Jediným jejím koníčkem je sport. Badminton, squash. To zní zajímavě, ale jak jsem posléze pochopil, komunita je to nevelká a soupeřek v její věkové kategorii poskrovnu. Sportovních zápasů a turnajů minimum, pár do roka. Chcete-li soutěžit, často musíte jet přes půl republiky. Někoho porazíte, pak čekáte půl dne na druhé kolo, případně na finálový zápas. Čím lépe hrajete, tím hůře hledáte soupeře ochotné postavit se vám. Bez ohledu na roční období nebo počasí trávíte celý čas v tělocvičně nebo ve squashovém akváriu pod umělým osvětlením. Psychice nepomůže ani fakt, že pokud jste byli v nějakém sportu dobří, s přibývajícím věkem se budete jen zhoršovat.Trochu začarovaný kruh.

Její manžel se jí hodně snažil pomoci a východisko našelv golfu, přestože se o něm sám rokyvyjadřoval skepticky a přezíravě. K životnímu jubileu jí věnoval golfový kurz pro dva. Výtečný nápad pro ni, geniální nápad pro ně oba, pro jejich vztah. Golfová hra trvá několik hodin a zcela naplníváš volný čas a přinese i spoustu emocí. Za golfem se vyplatí jezdit, protože můžete poznat nová hřiště i nová místa. Turnaje se hrají prakticky každý den, je z čeho vybírat. Stále můžete potkávat nové spoluhráče, ale také lze trávit dlouhý čas se svými nejbližšími. Můžete s nimi sdílet své pocity a zážitky. Díky handicapovému systému máte šanci soutěžit prakticky s kýmkoliv, lzestále měřit výkonnost. Máte před sebou dlouhou cestu učení se azdokonalování, bez ohledu na věk. V případě hráčů raketových sportů to může být cesta snadnější, protože mají cit pro míč a je jim vlastní pohyb přes osu těla. Často se proto v golfu zlepšují se záviděníhodnou rychlostí. A nakonec notoricky známá věc: při golfu jste hodiny a hodiny na čerstvém vzduchu.

Zelenou kartu oba zdárně dokončili. Viděl jsem ji párkrát hrát a vážně jí to šlo (manželovi o něco méně). Zdála se být ve svém boji s věkem zachráněna.Jenže po nedlouhém časehole odložila. Záchranné lano nechytila,a dál tedyvede nelehký boj sama se sebou a se svým věkem. Ale detaily nejsou důležité, protože její příběh už není o golfu. Naopak příběh jejího manžela pokračuje, s holemi a různými hřišti se pere statečně a prokousává se k hezkému handicapovému číslu.

Neznám moc sportů, které lze provozovat celý život, až do pozdního věku. Pokud jste v mládí hráli házenou nebo třeba házeli oštěpem, lze se tomu věnovat i v padesáti? Kdo si jde rekreačně hodit oštěpem? Dát dohromady mužstva pro týmový sport také není ve středním i pozdějším věku snadné. Jistě: znám spoustu starších cyklistů, plavců, lyžařů, běžců, znám i mnoho velmi starých chodců –turistů. Ale na golfu, tam vidím celou paletu hráčů všeho věku, od nejmladších až po nejstarší, ženy i muže.

Proč jednoho člověka golf osloví a zadře se mu pod kůži a proč jinému tato hra nic neřekne, na to neznám odpověď. Pokud na to ale jdete příliš utilitárně, tak to k úspěchu většinou nepovede. Jestliže někdo začal s golfem kvůli sociálnímu statusu, aby získal byznysové kontakty a podobně, tak podle mého soudu u hry většinou nevydrží. Racionální argumenty jsou hezké, ale jakmile chybí srdce, ocitne se vaše hraní golfu brzy ve slepé uličce. Naopak pokud je v tom emocionální zaujetí, cosi těžko popsatelného, snad tomu můžeme říkat i láska (ať už na první, nebo druhý pohled), tak jste na dobré cestě. A můžete po ní kráčet až do smrti.

Martin Raufer

Uvolněnost, lehkost, přirozenost, samozřejmost… Tyto výrazy vystihují golfový švih těch, kdo techniku hry zvládají na vysoké úrovni. Jack Nicklaus ve své knize Hrajte golf jako já píše odůležitosti uvolnění při golfovém švihu. „Psychické i fyzické napětí při založení je nejjistější cestou ke špatnému skóre… Nejlepším ‚uvolňovačem‘ napětí je sebedůvěra. Jestliže víte přesně, co chcete v daném okamžiku udělat, a víte z mnohonásobné dřívější zkušenosti, že to dokážete znovu, jste na tom dobře. Bohužel sebedůvěra se nedá nikde koupit. Vyrůstá z těžce nabytých zkušeností a schopností, a je tedy nedostatkovým zbožím mezi golfisty hrajícími pro zábavu.“

Když to čtu, vidímsám sebe. Své napětí při první ráně na první jamce turnaje. Svoji nejistotu a strnulost při drajvu do užšího prostoru. Své váhání při metrovém puttu, který se trochu stáčí, a já nevím, kam green teče. Určitě tyhle pocity taky znáte.

Při čtení Nicklausových slov mi však vytanula na mysli i moje novinářská činnost.Psaní se věnuji profesionálně už 35 let, a i když menší rozrušení vnímám asi pokaždé, když usedám k počítači, nezažívám nejistotu. Vím, co chci sdělit a jak to formulovat. Slova i věty mi jdou od ruky. Kdybych měl svoji profesní žurnalistickou úroveň vyjádřit golfovým handicapem, tak řeknu, že mám asi tak +5. Píšu v paru i pod ním.Tato sebedůvěraale nepřišla náhodně ani brzy. Začala se upevňovatokolo čtyřicítky a takto přesně si ji uvědomuji až v posledních letech, po padesátce. Přispěl k tomu i fakt, že se mi podařilo napsat a dotáhnout k vydání knihu Český golf,což bylo 400 tiskových stran, respektive jeden milion úhozů do klávesnice.

Nechci se ale vytahovat. Jen přesně vím, co tím Jack Nicklaus myslel, když psal o lehkosti vyrůstající ze sebedůvěry a o sebedůvěře vyrůstající ze zkušeností a schopností. Ať už děláte v životě cokoli, solidní úrovně dosáhnete jen tím, že to budete dělat dlouho aintenzivně. Sportovec musí trénovat denně od šesti do dvaceti let, aby pak mohl zhruba dopětatřicítkypodávat nejlepší výkony. Chirurg musí nejprve delší dobu asistovat, aby se z něj stal zručný operatér. Za novinářskou schopností psát „lehce“ je také dlouhodobá praxe.

Vím, že v hraní golfu nikdy nedosáhnu té sebejistoty, jakoumám připsaní o golfu. Hraju jen občas a pro zábavu. I proto je mi souzeno být neuvolněný, na hřišti se někdy trápit. Nebrání mi to ale prožívat okamžiky radosti, které na golfu plynou z jiných skutečností. Třebaz hezké přírody nebo fajn lidí. Golf navíc přitahuje zajímavé osoby, ježmají rovněžsvé profesníhandicapy +5či ještě nižší, jsou ve svých povoláních velmi zdatní.

Lidský život je dlouhý i krátký zároveň. Dost dlouhý na to, aby se člověk zběžně naučil spoustu věcí, ale příliš krátký na to, abychom perfektně ovládli více profesí než jednu. Řekl bych, že je dobré poznat už v mládí nějakou činnost, která vám typově sedí, jde vám a baví vás. Ale je důležité v ní pak i vytrvat.

Andrej Halada

šéfredaktor

Golf Digest C&S

Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia se nachází nedaleko golfového hřiště a staví na klidné atmosféře, dostatku prostoru a propojení golfu s alpskou přírodou. Fairwaye tu lemují horské vrcholky a celý pobyt působí nenuceně od prvního tee time až po večerní wellness. Právě to z něj dělá místo, kam se jezdí nejen za golfem, ale i za odpočinkem.

Na greenu mezi horami

Přímo u hotelu se rozprostírá golfový areál Nassfeld Golf by Falkensteiners celkem 24 jamkami. Dominantou je 18jamkové hřiště zasazené do korutanské krajiny, které doplňuje 6jamková akademie ideální pro trénink, rozehrání i první kontakt s golfem. Otevřený layout, fairwaye lemované horami a nadmořská výška okolo 600 metrů dávají hře příjemně klidné tempo i alpskou atmosféru.

Součástí areálu jsou také tréninkové plochy včetně driving range s možností golfových lekcí. Výhodou Nassfeldu je navíc i dostupnost dalších golfových hřišť v regionu, ke kterým máte během pobytu snadný přístup.

Golf jako zážitek

Golf v Nassfeldu není jen o hře samotné, ale i o atmosféře kolem ní. Během sezony se tu konají turnaje a golfové akce, kde vedle výsledků hraje roli také společný zážitek: Po hře si můžete užít večerní program, setkání s ostatními hráči a samozřejmě dobré jídlo.

Součástí nabídky jsou také pobytové balíčky kombinující ubytování a golf. Ať už plánujete prodloužený golfový víkend nebo delší pobyt v Korutanech, vše je navržené tak, aby na sebe hra, odpočinek i servis přirozeně navazovaly.

Jak chutnají Alpy: po hře, přírodě a odpočinku

Den na hřišti můžete zakončit relaxací. Hotelové Acquapura SPA nabízí saunový svět, bazény i relaxační zóny s výhledem na okolní hory. Prostředí sází na přirozenost a klid. Kromě klasického wellness jsou k dispozici i masáže a procedury zaměřené na regeneraci, které ocení každý, kdo strávil několik hodin na hřišti.

Nedílnou součástí celého zážitku je gastronomie. Kuchyně stojí na lokálních surovinách a propojuje alpské chutě s lehkostí jižní Evropy. Menu se mění dle sezony a klade důraz na jednoduchost a kvalitu.Večeře tak přirozeně navazuje na zážitky z celého dne. Bez spěchu, se skvělou chutí a atmosférou, která k horám patří.

Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia ukazuje, že golfová dovolená může mít mnoho podob. Klidné prostředí, kvalitní wellness a dobrá gastronomie zde vytvářejí místo, kam se budete rádi vracet.

Den plný elegance, sportovního ducha a přátelské atmosféryvyvrcholí jedinečnou hudební událostí –koncertem na vodě pod širým nebemv podání světově uznávaného uskupení JANOSKA ENSEMBLE.

Program

08:00 Registrace hráčů, welcome drink a snídaně

10:30 Slavnostní zahájení golfového turnaje

17:00 Vyhlášení výsledků a bohatý raut

19:00 Otevření hlediště

20:30 Koncert na vodní hladině – JANOSKA ENSEMBLE

Vstupné: 3900 Kč

Při zakoupení celého flightu (4 místa): 14 000 Kč

(cena zahrnuje účastnický poplatek za turnaj, celodenní občerstvení a VIP vstupenku na večerní koncert)

Dovolte si prožít den v inspirativní společnosti,užít si harmonii golfové hrya nechat svou duši spočinout u klasické hudby nové generace,plné vášně, virtuozity a neúnavné kreativní improvizace.

Registrace do 31. 5. 2026tel.: +420 776 826 376, e-mail:recepce@golfhluboka.cz nebo na www.cgf.cz.