Dnes cestování vládnou rezervační portály, mobilní aplikace a algoritmy. Hotel rezervujete během několika minut, letenku vyhledá srovnávač a restauraci doporučí internetové hodnocení. Přesto existuje segment cestovatelů, kteří od cestování očekávají víc než jen potvrzenou rezervaci. Hledají jistotu, osobní doporučení, diskrétnost a někoho, kdo rozumí jejich stylu cestování.

Společnost Private Experience, za kterou stojí manželé Petra a Tomáš Pipek, se od běžného pojetí cestovní agentury výrazně liší. Nesestavuje katalogové zájezdy ani neprodává předem připravené balíčky. Každá cesta vzniká individuálně podle preferencí, možností a očekávání konkrétního klienta.

Za více než dvacet let v oboru si vybudovali síť partnerů po celém světě. Díky zkušenostem z hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu dokážou klientům doporučit nejen výjimečné hotely, ale i autentické zážitky založené na osobní zkušenosti.

Jejich filozofie stojí na transparentnosti, dlouhodobých vztazích a osobní péči. Skutečnou hodnotu cestovního agenta totiž často nepoznáte ve chvíli, kdy je vše v pořádku, ale právě tehdy, když se něco pokazí.

Kdo jsou Petra a Tomáš Pipek

Kdy a jak vlastně vznikl nápad založit Private Experience?

Myšlenka vznikala postupně. Oba jsme se dlouhodobě pohybovali v cestovním ruchu a stále častěji jsme vnímali, že klienti nehledají pouze rezervaci hotelu nebo letenky, ale důvěryhodného partnera, který jim poradí na základě reálných zkušeností.

Private Experience původně založila Petra během pandemie jako PM Experience. Právě tehdy vznikl prostor zamyslet se nad tím, jak by mělo moderní cestovní poradenství vypadat. Reakce klientů a jejich podpora byly od začátku velmi silné. S rostoucím počtem klientů a rozšiřováním služeb jsem se k projektu připojil i já a společně jsme značku přetvořili do dnešní podoby Private Experience.

Naším cílem nikdy nebylo být jen další cestovní agenturou. Chtěli jsme vytvořit službu postavenou na osobních zkušenostech, důvěře, dlouhodobých vztazích a skutečně individuálním přístupu.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si řekli, že chcete dělat cestování jinak ?

Od začátku jsme nechtěli být někým, kdo pouze prodává cesty. Chtěli jsme být dlouhodobým partnerem pro klienty, kteří hledají personifikovaný servis a doporučení založená na zkušenostech. To, co je dnes filozofií Private Experience, bylo součástí naší vize už od prvního dne.

Jak se vám daří skloubit podnikání a osobní život?

Naše práce je zároveň naším koníčkem, takže hranice mezi pracovním a osobním životem bývá velmi tenká. Každý z nás přináší do firmy něco jiného a vzájemně se doplňujeme. Není vždy jednoduché oddělit práci od soukromí, ale právě společná vášeň pro cestování je jedním z důvodů, proč nám to funguje.

Proč dnes lidé potřebují cestovního agent

V době Bookingu, Airbnb a rezervačních aplikací: proč využít cestovního agenta?

Dnes si umí hotel nebo letenku rezervovat téměř každý. To, co klienti hledají u nás, není samotná rezervace, ale jistota správného rozhodnutí. Kromě vlastních zkušeností dlouhodobě spolupracujeme s prověřenými partnery po celém světě. Dokážeme doporučit řešení šité na míru konkrétnímu člověku a pokud nastane nečekaná situace, klient ví, že na ni není sám. To je hodnota, kterou žádná aplikace nenabídne.

Co podle vás online portály nikdy nedokážou nahradit?

Online portály jsou skvělé na rychlost a jednoduché rezervace. Nikdy ale úplně nenahradí lidský přístup, zkušenost a schopnost chápat klienta v širších souvislostech. My často neřešíme jen hotel nebo letenku, ale celý pocit z cesty – kdo klient je, co má rád, jak cestuje, co chce zažít a někdy i to, co si sám ještě neuvědomuje. Technologie umí nabídnout možnosti. Skutečný servis ale stojí na důvěře, kontaktech, detailech a osobním vztahu.

Jaké jsou nejčastější mýty, se kterými se o vaší práci setkáváte?

Jedním z nejčastějších mýtů je, že luxury travel znamená pouze drahé hotely a okázalost. Ve skutečnosti je dnešní luxus často o klidu, soukromí, čase a dokonale fungujících detailech

Další představou je, že naše služby využívají jen celebrity nebo extrémně bohatí lidé. Ve skutečnosti máme klienty, kteří si váží svého času, chtějí cestovat bez stresu a očekávají vyšší úroveň servisu.

Rozšířený je také názor, že dnes lze vše zařídit přes internet. Technologie jsou skvělým pomocníkem, ale stále existuje mnoho situací, kde hrají zásadní roli osobní kontakty, zkušenosti a schopnost rychle reagovat.

V čem je Private Experience jiná?

Private Experience není klasická cestovní agentura a nikdy jí být nechtěla. Každá cesta vzniká individuálně a je navržena na míru konkrétnímu klientovi, jeho preferencím, životnímu stylu i očekáváním. Nejsme jiní jen tím, co děláme, ale především tím, jak to děláme.

Během více než dvaceti let jsme osobně navštívili stovky míst po celém světě. Naše doporučení proto nevycházejí pouze z fotografií, marketingových materiálů nebo online hodnocení, ale především z vlastní zkušenosti.

Za velkou výhodu považujeme naši nezávislost. Nejsme vázáni na konkrétní hotelové skupiny ani dodavatele, a proto můžeme klientům doporučit přesně to, co nejlépe odpovídá jejich představám, stylu cestování i rozpočtu.

Mezi destinace, kde máme dlouhodobě silnou expertízu, patří například Maledivy, Seychely a Mauritius. Právě tam často rozhodují detaily, které z fotografií nepoznáte – kvalita pláže, úroveň house reefu, atmosféra resortu, vhodnost pro rodiny či páry nebo styl služby.

Jak probíhá spolupráce s klientem, který přesně ví, kam chce cestovat, a s klientem, který si zatím není jistý?

Pokud klient přichází s jasnou představou o destinaci nebo hotelu, plně to respektujeme. Naším úkolem není jeho rozhodnutí měnit, ale co nejlépe ho zrealizovat a doladit detaily.

Zajistíme rezervaci, dopravu, transfery, concierge služby i individuální požadavky během pobytu. Zároveň často doplníme doporučení nebo upozorníme na detaily, na které klient nemusel myslet.

V opačném případě začínáme rozhovorem. Snažíme se pochopit, co klient od cesty očekává, s kým cestuje, jak rád tráví čas, jaké má zkušenosti z minulosti a co je pro něj důležité. Teprve poté navrhujeme destinaci, ubytování i koncept cesty s ohledem na rozpočet. Právě v těchto situacích je přidaná hodnota osobního travel designu největší.

Jsou služby osobního agenta dražší než rezervace online?

Naopak. Za naše služby si neúčtujeme žádné konzultační poplatky ani fee. Často se stává, že klient díky našim partnerstvím a členstvím v prestižních mezinárodních sítích, jako jsou Leading Hotels of the World VITA nebo Takumians by Traveller Made, získá lepší podmínky a benefity, než jaké jsou běžně dostupné online. Může jít o snídani zdarma, upgrade pokoje podle dostupnosti, hotelový kredit, prioritní zacházení nebo další individuální výhody.

Největší rozdíl ale není jen v ceně. Spočívá v tom, že za klienta nenese odpovědnost algoritmus, ale konkrétní člověk. Někdo, kdo klienta zná, rozumí jeho preferencím a je připraven pomoci, pokud se něco nepodaří podle plánu.

Jste cestovní agent pro každého?

Ne. A říkáme to otevřeně. Ne proto, že bychom si klienty vybírali podle velikosti rozpočtu, ale proto, že ne každý hledá stejný způsob cestování. Někteří lidé si rádi vše rezervují sami online, a to je naprosto v pořádku. Naši klienti od nás očekávají něco navíc – chtějí ušetřit čas, mít po ruce někoho, na koho se mohou obrátit, a cestovat bez zbytečného stresu. Soustředíme se proto spíše na kvalitu než kvantitu.

Co si pod tím představit?

Hotel nebo letenku si dnes dokáže rezervovat téměř každý. Skutečnou hodnotu kvalitního travel agenta ale poznáte ve chvíli, kdy se něco pokazí nebo když potřebujete vyřešit situaci, kterou internet jednoduše vyřešit neumí.

Může jít o zrušený let, zdravotní komplikace v zahraničí, změnu itineráře na poslední chvíli nebo jinou nečekanou situaci. Právě tehdy je zásadní mít za sebou konkrétního člověka, který problém převezme, začne ho řešit a využije své kontakty po celém světě.

Vzpomínáte si na situaci, kdy jste museli klientům doslova zachránit dovolenou?

Ano, takových situací jsme zažili více. Výrazně se to ukázalo během pandemie covidu nebo nedávné situace na Blízkém východě, kdy docházelo k uzavírání vzdušného prostoru a rušení letů.

V těchto chvílích se na nás obraceli i noví klienti na základě doporučení. Často šlo o cestující, kteří si cestu rezervovali online nebo přes poskytovatele, se kterými se v krizové situaci nedařilo komunikovat. Řešili jsme návraty domů, změny letenek, nové trasy, prodlužování pobytů i přesuny do jiných hotelů. V některých případech šlo skutečně o hodiny a bylo nutné zajistit i privátní leteckou dopravu.

Jak do cestování zasahují geopolitické události?

Geopolitické události dnes ovlivňují nejen bezpečnost destinací, ale i leteckou dopravu, dostupnost spojení nebo ceny letenek. Naší úlohou je situaci průběžně sledovat, klienty informovat a v případě potřeby okamžitě navrhnout alternativní řešení.

Jste klientům k dispozici 24 hodin denně?

Podpora během cesty je nedílnou součástí našich služeb. S klienty jsme v kontaktu prakticky neustále a pokud potřebují asistenci, snažíme se reagovat co nejrychleji. Ať už jde o změnu itineráře, prodloužení pobytu, zajištění aktivit nebo řešení nečekané situace, jsme klientům po celou dobu cesty k dispozici.

Jsme ale také jen lidé a nejsme schopni reagovat okamžitě v každé vteřině. Pokud klient řeší něco důležitého, uděláme maximum, abychom pomohli co nejrychleji. Naši klienti vědí, že ať jsme kdekoliv – na pracovní cestě, v letadle nebo na druhém konci světa – vždy se jim budeme snažit pomoci a najít řešení.

Váš tým jste pouze vy dva, jak to zvládáte? A plánujete rozšíření ?

Rozšíření týmu zatím neplánujeme. Prioritou je zachovat maximální míru osobního přístupu a diskrétnosti. Klienti vědí, že po celou dobu komunikují přímo s námi, což považujeme za jednu z našich největších předností.

Luxus dnes není jen o pětihvězdičkovém hotelu

Jak se za poslední roky změnilo chování klientů v segmentu luxusního cestování

Klienti dnes mnohem přesněji vědí, co od cestování chtějí. Už nejde jen o nejdražší hotel, největší apartmá nebo okázalý luxus. Důležitější je soukromí, klid, autentické zážitky a pocit, že vše funguje přesně tak, jak má.

Zároveň jsou náročnější na čas, servis a celkový průběh cesty. Nechtějí trávit hodiny porovnáváním hotelů a hledáním informací, které si často odporují. Chtějí mít vedle sebe někoho, kdo jim pomůže vybrat správně a postará se, aby cesta dávala smysl od začátku do konce.

Jaké trendy dnes mezi cestovateli pozorujete?

Silným trendem je zájem o menší boutique hotely, například z kolekcí Relais & Châteaux nebo Small Luxury Hotels of the World, kde klienti nacházejí osobnější servis a autentičtější propojení s destinací.

Výrazně roste zájem o wellness, longevity a péči o zdraví. Dovolená už pro mnoho lidí neznamená pouze odpočinek, ale také regeneraci, sport a péči o fyzickou i mentální kondici.

Jaké značky jsou dnes mezi klienty oblíbené?

Je to velmi individuální. Mezi dlouhodobě oblíbené značky patří Four Seasons, Mandarin Oriental, Rosewood, Belmond, One&Only, Aman nebo Airelles. V některých destinacích jsou silní i regionální specialisté, například v Řecku resorty Ikos.

Zároveň ale roste zájem o menší nezávislé hotely, které nejsou součástí velkých řetězců. Často nabízejí silný příběh, jedinečný charakter a velmi osobní přístup.

Je nějaká služba nebo zážitek, o který je v poslední době překvapivě velký zájem?

V poslední době pozorujeme rostoucí zájem o zážitky, které nejsou běžně dostupné a které si klient sám často jen velmi obtížně zajistí. Může jít o vyprodané vstupenky na prestižní sportovní či kulturní události, jedinečné gastronomické zážitky nebo exkluzivní přístup na místa, která nejsou běžně dostupná.

Výrazně roste také poptávka po privátní letecké dopravě, pronájmu jachet a vilách s kompletním servisem. Klienti stále více vyhledávají pohodlí, flexibilitu a možnost cestovat vlastním tempem.

Sledujeme návrat k pomalejšímu a zážitkovému cestování. Velké oblibě se těší ikonické vlakové cesty, jako jsou Venice Simplon-Orient-Express, Maharajas’ Express nebo Glacier Express, kde samotná cesta představuje stejně silný zážitek jako cílová destinace.

Významným trendem jsou také expediční plavby do odlehlých částí světa, například do Antarktidy, Arktidy. Stále větší zájem vnímáme i o novou generaci ultra-luxusních plaveb, jako jsou Four Seasons Yachts nebo The Ritz-Carlton Yacht Collection, které spojují soukromí vlastní jachty se službami nejlepších světových hotelů.

Proč je pro vaše klienty důležité soukromí?

Diskrétnost je pro nás jedna z nejdůležitějších hodnot. Pracujeme s lidmi, kteří jsou často známí, úspěšní nebo velmi pracovně vytížení, a právě soukromí je pro ně obrovský luxus. Nikdy nestavíme prezentaci na tom, s kým cestujeme, nefotíme klienty na sociální sítě a nesdílíme konkrétní jména ani detaily jejich cest. Opravdový luxury servis má být nenápadný a postavený na důvěře.

Golf a cestování

Golfisté jsou specifickou skupinou cestovatelů, i když netvoří naši hlavní klientelu. Jejich požadavky jsou velmi přesné – od rezervací tee times přes návaznost přesunů až po sladění s dalším programem.

Golfistům dokážeme zajistit kompletní servis: výběr destinace, rezervace hřišť, ubytování, transfery, pronájem vybavení, časový harmonogram i doprovodný program. Nejsme klasickou golfovou agenturou, ale pokud je golf součástí cesty, umíme ho začlenit tak, aby vše plynule fungovalo.

Získat tee times na nejžádanějších hřištích světa může být náročné, zejména v hlavní sezóně. U ikonických destinací je nutné plánovat s předstihem. Pomáháme také se vstupenkami na akce typu Ryder Cup nebo The Open, kde vždy prověřujeme dostupné možnosti přes oficiální kanály i naše partnery.

Mezi oblíbené golfové destinace našich klientů patří Portugalsko, Skotsko, Itálie a Turecko, ale také UAE, Thajsko, Seychely, Mauricius nebo Spojené státy.

Concierge služby bez hranic

Concierge servis pro nás není doplňková služba, ale přirozená součást péče o klienta. Snažíme se zajistit prakticky cokoliv, co si klient přeje, pokud to čas a okolnosti umožňují.

Mezi zajímavé projekty patřila například třítýdenní cesta pro rodinu klienta napříč Asií, kde jsme připravovali kompletní itinerář na míru. Velmi rádi vzpomínáme také na cestu po Namibii, kde bylo nutné veškeré přesuny pečlivě naplánovat po zemi. Právě díky tomu klienti poznali destinaci mnohem intenzivněji a autentičtěji.

Jak dnes funguje trh private jetů?

Privátní lety jsou přirozenou součástí služeb, které zajišťujeme. Od pandemie segment private aviation výrazně roste. Privátní let dnes není jen otázkou statusu, ale především času, flexibility, soukromí a efektivity. Klienti oceňují možnost cestovat podle vlastního harmonogramu, využívat menší letiště blíže cíli a eliminovat čas strávený na letištích.

Často se řeší také empty leg, tedy prázdný přelet soukromého letadla. Ten může být výrazně výhodnější než standardní privátní let, ale vyžaduje flexibilitu, protože termín a čas bývají pevně dané a nabídky se často objevují na poslední chvíli.

Když rozhodují zkušenosti a kontakty

Pravidelně navštěvujete veletrhy. Kam se chystáte?

Letos jsme již absolvovali několik významných veletrhů a setkání s partnery. Do konce roku nás čeká například Luxury Bloc v Praze, Private Luxury v Bodrumu nebo ILTM v Cannes. Velkou radost máme také z podzimní účasti na veletrhu Further East na Bali, kam jsme byli pozváni jako jediná agentura z České republiky.

Jste vita member LHW (Leading hotels of the World). Co to znamená pro vás a vaše klienty v praxi?

Členství Vita v programu Leading Hotels of the World je pro nás potvrzením dlouhodobých vztahů s nejlepšími hotely světa. Klientům díky tomu můžeme nabídnout výhody jako prioritní upgrady, pozdní check-out nebo individuální péči během pobytu. V praxi to znamená nejen vyšší úroveň servisu, ale často také benefity, které nejsou běžně dostupné při standardní rezervaci.

Jak moc musí být člověk „na cestách“, aby mohl doporučovat ty nejlepší hotely a destinace?

Osobní zkušenost je pro nás klíčová. Snažíme se být na cestách prakticky neustále, pokud to jen trochu jde. Je to finančně i časově náročné, ale vnímáme to jako nejlepší investici do kvality služeb. Často slýcháme, že naše práce vypadá jako nekonečná dovolená. Opak je pravdou. Dovolenou prakticky nemáme, všechny naše cesty jsou pracovní.

Nedávno jste získali velmi výjimečné a důležité ocenění Takumians. Co to pro vás mění?

Takumians pro nás představuje potvrzení, že cesta, kterou v Private Experience dlouhodobě jdeme, dává smysl. Vnímáme ho jako uznání naší práce a zároveň jako závazek dál držet maximální úroveň služeb. V praxi pro nás nic zásadně nemění, spíše posiluje to, co už děláme – důraz na autenticitu, detail, osobní zkušenost a dlouhodobé vztahy.

Na jakou cestu nebo projekt jste za dobu existence Private Experience nejvíce pyšní?

Je těžké vybrat jednu konkrétní cestu, protože každý projekt má pro nás váhu. Cestami klientů se zásadně nechlubíme a sdílíme je pouze s jejich souhlasem. Naší prioritou není wow efekt směrem ven, ale spokojenost klienta a bezchybný průběh cesty.

Jsme hrdí také na to, že dnes dokážeme poskytovat stejnou úroveň individuálního servisu nejen soukromým klientům, ale i významným korporátním partnerům. Velmi si vážíme důvěry prestižní privátní banky, přední advokátní kanceláře a významné pojišťovací společnosti. Právě dlouhodobá důvěra těchto partnerů je pro nás jedním z největších potvrzení kvality služeb.

Kam byste poslali člověka, který procestoval téměř celý svět?

Pravděpodobně bych se ho nejdříve nezeptal, kam chce jet, ale co chce cítit. Čím více člověk cestuje, tím méně ho překvapují samotné destinace. Místo dalšího hotelu nebo další razítka v pasu začíná hledat emoce, autenticitu a okamžiky, které si bude pamatovat celý život.

Může to být ticho africké buše bez mobilního signálu, setkání s horskými gorilami v Rwandě, expedice do Antarktidy nebo několik dní v Bhútánu, kde se člověk na chvíli zastaví a zpomalí.

Podle nás dnes nejde ani tak o to, kam člověk cestuje, ale jak cestu prožije. A právě to často rozhoduje o tom, zda se z dovolené stane skutečně výjimečný zážitek.

Další zajímavé články naleznete v aktuálním čísle časopisu Golf Digest C&S

Hřiště často lemují výhledy na moře nebo siluety pohoří Serra de Tramuntana. Zážitek ale osmnáctou jamkou nekončí. Naopak. Stačí popojet pár minut do vnitrozemí a kulisy se zcela promění. Místo bunkerů vás obklopí vinice, mandloně, staleté olivovníky, kamenné zídky a tiché silnice vinoucí se mezi kopci. Vnitrozemí ostrova dýchá zvláštním klidem, který kontrastuje s živou energií pobřežních resortů. Pokud si den správně naplánujete, golf a víno do sebe zapadnou s naprostou přirozeností.

Arcivévoda, kozel a rodina z Brandýsa nad Labem

Jedním z míst, kde toto spojení funguje dokonale, je vinařství Boc del’Arxiduc. Už samotný název, který v mallorquině znamená „Arcivévodův kozel“, upoutá pozornost. Odkazuje na arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského – aristokrata, vášnivého cestovatele, přírodovědce a jednoho z prvních ochránců místní krajiny. Jeho detailní popisy Baleárských ostrovů mají dodnes obrovskou hodnotu, stejně jako jeho na svou dobu neobvykle progresivní přístup k přírodě.

Právě odkaz tohoto osvíceného muže propojuje Mallorcu se střední Evropou. Arcivévoda totiž spravoval také rodové panství v Čechách, konkrétně v okolí Brandýsa nad Labem. Na tuto historickou linku dnes navazuje fascinující současný příběh: Boc del’Arxiduc je prvním českým vinařstvím na ostrově. Rodina Pelechů, pocházející právě z Brandýsa, zde v roce 2016 začala psát kapitolu o hledání rovnováhy mezi tradicí, moderními technologiemi a respektem k jedinečnému terroir.

A proč právě kozel v názvu? Toto zvíře na ostrově symbolizuje nespoutanou sílu, vytrvalost a zdravou umíněnost. Tedy přesně ty vlastnosti, které byly zapotřebí k tomu, aby první české vinařství na Mallorce vůbec mohlo vzniknout.

Dvanáct hektarů, pět odrůd, žádné kompromisy

Vinice dnes pokrývají zhruba dvanáct hektarů z celkových dvaceti. První výsadby proběhly před několika lety a postupně se rozšiřovaly. Dominují zde odrůdy Cabernet Sauvignon a Sauvignon Blanc, které doplňují Merlot, Chardonnay a Muscat Ottonel.

Tato volba ideálně kombinuje mezinárodní odrůdy s jejich schopností reagovat na specifické podmínky ostrova. Intenzivní slunce, vápenité podloží a neustálý vliv mořského vzduchu dávají zdejším vínům pevnou strukturu, ale zároveň jim ponechávají svěžest. Tu po náročném dni na hřišti oceníte víc než kdy jindy.

Z pohledu golfisty má návštěva vinařství podmanivé kouzlo. Den na hřišti má svou dynamiku: ráno začíná maximální koncentrací, postupně přechází do uvolněnějšího tempa a s každou jamkou se mění vnímání hry. Poslední putty už často doprovází lehká únava v nohách, ale také příjemný pocit ze hry. Právě v tento moment dává smysl změnit prostředí.

Plynulé pokračování dne

Namísto klasického posezení v klubovně se nabízí přesun přímo mezi sudy a révu. V Boc del’Arxiduc k tomu mají ideální kulisy. Degustační prostory jsou navrženy tak, abyste vnímali nejen víno, ale i okolní krajinu. Z horní terasy se otevírají výhledy na pohoří Serra de Tramuntana i na samotné vinice rozprostírající se pod vámi. Podvečerní světlo mění barvy země a celé místo v tu chvíli získává až magickou atmosféru.

Samotná degustace je pozvánkou k objevování. Každé víno vypráví příběh konkrétní parcely, ročníku i způsobu zpracování. Celý výrobní proces navíc můžete sledovat přímo z proskleného ochozu nad hlavní halou. Technologické zázemí splňuje nejpřísnější současné standardy – používají se moderní lisy, řízené kvašení i gravitační přesuny vína.

Zároveň však zůstává zachován absolutní důraz na ruční práci. Sběr hroznů probíhá výhradně ručně a zpracování následuje bezprostředně po sklizni. Cílem totiž není maximalizace objemu, ale nekompromisní kvalita a čistý charakter jednotlivých odrůd.

Filosofie vinařství stojí na jednoduché myšlence: pěstovat víno ekologicky, ale s rozumem. Nejde o dogma, spíše o neustálé hledání rovnováhy. Tento přístup je v mnohém blízký právě golfu. V obou světech rozhodují detaily, precizní práce s podmínkami a schopnost přizpůsobit se tomu, co člověk nedokáže ovlivnit. Golfista ví, že každá rána má svůj jedinečný okamžik. Vinař zase ví, že každá fáze zrání potřebuje svůj čas. Uspěchat jedno nebo druhé k dobrému výsledku nevede.

Závěr, jaký si skvělý den zaslouží

Boc del’Arxiduc nabízí komplexní zážitek. V přízemí budovy najdete degustační místnost spojenou s prodejnou lokálních produktů. Velkorysý horní prostor je jako stvořený pro delší večerní ochutnávky, catering, privátní oslavy či firemní akce. Pro zájemce jsou k dispozici také komentované prohlídky celého vinařství včetně procházky mezi hlavami révy.

Že jde o správný směr, potvrzují i mezinárodní úspěchy. Vína z Boc del’Arxiduc si v posledních letech odvezla prestižní medaile například ze soutěží Bacchus Wine v Madridu nebo Berliner Wine Trophy.

Vinařství leží u malebné vesničky Santa Eugènia, pouhých dvacet minut jízdy autem od Palmy a v těsné blízkosti mnoha vyhlášených hřišť. Například z Golf Parku Puntiró nebo Golf Son Gual je to jen krátká, nenáročná trasa. Návštěvu tak bez problémů začleníte přímo do programu vašeho golfového dne.

Golf a víno. Dvě noblesní disciplíny, které mají společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Na Mallorce toto spojení dává dokonalý smysl – od první jamky až po poslední sklenku.

Traminer Golf Klöch s parem 72 se pyšní skvěle upravenými plochami a velmi rychými greeny. Připravte se na procházku mezi vinohrady, lesy a jezírky, kterou vám bude zpříjemňovat vůně růží. A hlavně aboslutní klid.

Jamka číslo 1 je příjemná welcome hole s širokou fairwayí a žádným autem, podobně přehledná je i následující druhá jamka. Potrápí až trojka s handicapem jedna, kde hráče čekají dvě vodní překážky. Na krátké tříprarové sedmičce překvapí vzrostlý strom před greenem a rybník obsypaný nutriemi. Po devítce, která končí u klubové terasy, je dobré se občerstvit. Následující jamky totiž patří mezi ty těžší.

Za odměnu vám ale poskynou atraktivní výhledy. Zejména na dvanáctce se na chvíli zastavte a rozhlédněte po okolí. O nezapomenutelný nezážitek se postará pětiparová patnáctka, kde musíte cestou na green překonat třikrát vodní překážku. Druhou možností je atakovat druhou ranou green, a to buď vysokou ranou přes husté stromy, nebo úzkou lesní průrvou. Ať odejdete s jakýmkoliv výsledkem, na tuto jamku budete ještě dlouho vzpomínat.

Právě to byl záměr sympatického majitele a prezidenta hřiště Leonharda Wörndl-Aichriedlera, který je rád, že o ní všichni po hře mluví. Pro nás byl signaturní závěrečný čtyřpar, který díky velkému převýšení umožňuje longhitterům atakovat první ranou green. Rána ale musí být přesná, jinak končí hluboko pod greenem ve vodní překážce.

Hřiště se dá obejít pěšky, ale k dispozici je bohatý vozový park. Nechybí dobře zárobený pro-shop, driving range a osvětlený putting green. Nabídku uzavírá kvalitní tréninková devítka označovaná jako „Jižní hřiště“.

Ze žlutých odpališť nabízí Traminer Golf Klöch 5 712 metrů zábavy, ale vodní překážky a přírodní kontury vyžadují maximální koncentraci. Tu ovšem „komplikují“ atraktivní výhledy na vinnou révu. To hlavní je zde totiž víno, víno a zase víno. Po hře je proto povinností navštívit terasu klubové restaurace. Ochutnat musíte zejména místní sauvignon a tramín. V Rakousku je sice povolená tolerance 0,5 promile, ale zůstat u jedné sklenice by byla škoda. Vyplatí se proto přespat v jednom ze dvou chaletů Julianhof Premium Guesthouse & Spa.

Majitelé jsou vášnivé golfisté, a tak přesně vědí, co hráči ocení. Konkrétně se jedná o 25 procentní slevu na fee, třináctimetrový bazén, sanu a vířivku. A samozřejmě plnou lednici vín. Snídani vám naservíruvjí téměř do postele ve vámi zvoleném čase. Večer můžete využít kout na barbecue, nebo vyrazit do některé z okolních restaurací, které nabízejí skvělá jídla za příjemné ceny. Jejich nabídka je široká, ale vynechat byste neměli cenami ověnčený podnik GenussHirsch, kde vám šéfkuchař Fabian připraví i exceletní take-away. Vyhlášenou specialitou je kuřecí stehno, ale zkuste i hovězí tatarák.

Pokud hledáte unikátní golfový zážitek ponořený do krásy přírody a doplněný místními chutěmi, je golf Klöch a Julianhof skvělou volbou. Vyrazit sem můžete s celou rodinou i se psem.

Jižní Tyrolsko je veliké jako Jihočeský kraj a rozděleno do dvou italských částí, Jižní Tyrolsko a Trentino.V JižnímTyrolsku žije asi půl milionu obyvatel, ze 75% hovoří německy. Ale tihle Němci jsou také italští, oproti svým severním bratrancům jsou otevřenější a uvolněnější. Jihotyrolák se cítí být spjat hlavně se svým krajem, k Vídni i Římu to má daleko. 

Turisticky je Jižní Tyrolsko vděčné. Vysoké Alpy, ale nikoli alpské počasí. Slunečno je tu přes 300 dní v roce, tepleji je tu víc než v rakouském Alpsku: je to už jih. Horské vrcholy mají ráz někde rakouský (černá a šedivá skála, případně zelený kopec), ale jinde jsou to typické Dolomity: prudký, ostrý a světlý hrot, respektive skupina hrotů. Krása vůkol.

Golfových hřišť je tu celkem osm, jsou k dispozici v jedné řadě s horskými pěšími tůrami, půjčovnami kol včetně těch elektrických, bazény-saunami-wellnesy, s dobrým jídlem, samozřejmě vínem. Do Jižního Tyrolska se jezdí nejen za golfem, ale také za golfem.

St. Vigil Seis – nejatraktivnější hřiště v Jižním Tyrolsku

Nejznámějším a nejatraktivnějším hřištěm v Jižním Tyrolsku je osmnáctka St. Vigil Seis. Od centra oblasti, stotisícového Bolzana, je vzdálené 20 kilometrů a je u malé vesničky St. Vigil a zároveň pod větší obcí Seis am Schlern. Ta leží ve výšce 1 000 metrů nad mořem. Klubovna hřiště je zhruba ve výšce 850 metrů nad mořem – to je střední výška hřiště, jamky jsou také o dost výše i níže.

Nad celým hřištěm se tyčí horský masiv Sciliar, což jsou typické dolomitské skály s ostrými hranami a špičkami, prudce se vzpínající. Nejvyšší vrcholy jsou 2 500 metrů vysoké. Jde o impozantní a důstojný přírodní útvar, který hřišti dodává na jedinečnosti.

Obecně se říká, že 30 % golfového zážitku tvoří právě příroda okolo hřiště, ale v tomto případě ještě přidejme: horská krajina tu dělá minimálně 50 %. Je nádherná a hřiště ji ctí. Mezi zdejšími jamkami nenajdeme kromě jedné žádnou, která by byla na rovině, celkové převýšení hřiště je solidních 120 metrů. Hřiště má kvůli citlivému zasazení do terénu ne zcela krátké přechody, takže v klidu a pohodě je hratelné s autíčkem. Pěšky je to náročné.

Hřiště má par pouhých 69 ran, což se může zdát málo. Ale věřte, že při hře vás to zajímat vůbec nebude. Budete ohromeni jednotlivými jamkami, budete uchváceni přírodou okolo. Celá první devítka, to je ohromující film jedné krásnější jamky za druhou. Každá je jiná, výrazná, každá má svůj intimní a uzavřený prostor. U druhé devítkyjsou jamky na otevřenějším prostoru. Délkově má hřiště jen 5 017 metrů ze žlutých, jamky jsou spíše kratší. Když jdou z kopce, je někdy green zasažitelný první ranou.

Na hřišti je bezpočet míst, která nabízejí nádherné výhledy do okolí. V podstatě se pořád kocháte, díváte na panorámata. Odpaliště jsou umístěna přesně tak, aby takové pohledy umožňovala. Designově je to nápaditá práce, jamky mají i přes negolfový terén svoji logiku a nejsou tu herní schválnosti. Hra je tu díky výtečné údržbě také vysoce komfortní.

Na hřišti je mnoho krásných jamek, ale patrně nejzapamatovatelnější je tříparová jamka č. 15, která má ze žlutých délku 183 metrů. Výškový rozdíl mezi odpalištěm a greenem je ovšem 50 metrů, což je rozdíl pěti (!) holí. Jamka se tak dá hrát sedmičkou železem…

Tato jamka také ilustruje „divadelnost“ celého hřiště St. Vigil Seis, důraz na efekt a dojem, na silný zážitek. Krajina, respektive unikátní místo, tu hrály dominantní roli. Areál byl stavěn především jako volnočasový cíl pro hráče z Bolzana i turisty z celého světa. A tento svůj účel plní hřiště skvěle.

St. Vigil Seis je originálem, který ve střední Evropě jinde nenajdeme. Zahrát si zde má určitě smysl, zážitek se vryje do paměti.

Dvě devítky, každá úplně jiná

Z celkem pěti devítijamkových hřišť v Jižním Tyrolsku vybíráme dvě. Každé je úplně jiné, liší se od sebe skoro vším: umístěním, profilem, designem, klubovnou…

Devítka Carezza leží poblíž jezera Karersee (Lago di Carezza), které je ve výšce přes 1 600 metrů. Pro nás je to vrchol Sněžky. Zde je ovšem teplo a nevětrno. Také tu míčky létají o něco dál než v přízemních partiích, rozdíl je asi 5-10 procent délky.

Ze dvou stran jste obklopeni typicky dolomitskou, světlou masou ostře pyšných, nedostupných skal s výškou okolo 2 500 metrů. Golf se tu hrál už před první světovou válkou, současné hřiště vyrostlo roku 1991. Pro turisty je zde mnoho atrakcí, včetně lanovky Paolina, která vás vyveze do 2 100 metrů s nádhernými výhledy do kraje i dáli. Lanovku nemůžete přehlédnout – její sedačky jezdí přímo nad fervejemi.

Devět jamek carezzského hřištěje unikátních především okolím, a pak také velkým převýšením a sklonem fervejí. Hraje se jen nahoru a dolů. Míček tu plachtí dlouze, po doplachtění ještě běží a vás může blažit pocit, že dokážete zahrát 250 metrů délky.Je to golf na svazích prudkých jako sjezdovky, a sjezdové dráhy tu v zimě i vedou; na deváté jamce dokonce hrajete hned z nástupní stanice vleku.

U greenu páté jamky je lavička s výhledem. Tady má cenu spočinout, přerušit hru a jenom sedět, vidět, slyšet, cítit, vnímat, rozjímat – prostě otevřít se okolí a být jeho součástí. Všecky krásy světa se vám zde ukazují ve své nepřekonatelnosti a nenahraditelnosti.Jestliže během prvních jamek ještě vnímáte golfové aspekty hřiště, pak v druhé půlce rundy už hlavně jdete a jen se kocháte. Hřiště je zde hlavně proto, abyste spojili přírodní zážitky a hru. Carezza nabízí golfovým entuziastům hru v místě, které je sice poněkud méně golfové, ale esteticky mimořádné.

Pravým opakem Carezzy je devítka Blue Monster. Slavné hřiště tohoto jména najdeme na Doralu na Floridě, svůj název odvozuje od množství vodních překážek. A také jihotyrolská Modrá příšera má spoustu vody. Ačkoliv má jen devět jamek, kvalitativně poskytuje vysokou herní úroveň s moderním designem. Hřiště bylo postaveno nedávno, autorem je v Německu působící architekt Thomas C. Himmel.

Areál leží na úplné rovině, v údolí řeky Etsch-Adige. Oficiální název hřiště je Golf Club Eppan – The Blue Monster. Eppan/Appiano je lokalita sousedící s Bolzanem, z centra města je to na hřiště jen 10 kilometrů. Je to v podstatě městské hřiště pro Bolzano, severním směrem pak leží Merano (37 000 obyvatel), to je vzdálené asi 20 kilometrů. U hřiště najdeme vinice i sady, kulisu dodávají i hory vůkol. Kombinace zcela rovné plochy hřiště (ve výšce 250 m.n.m.) a hor přesahujících 2 000 metrů je působivá, jde o kontrast horizontu a vertikál.

Voda tu hraje roli prakticky na všech jamkách, hráčům však nekomplikuje život nadmíru. Hřiště je sice designováno jako sportovnější, ale přesto si zachovává vstřícný rekreační ráz. Jamky se obtáčejí kolem šesti hlavních jezer vzájemně propojených, jsou tu i menší mokřady a shluky rákosí. Ferveje jsou relativně široké, samotná plocha je modelována do linksových vlnek. Není tu jamka, kterou bychom mohli označit za „signature“, ale není tu také žádná slabší. Hřiště je skutečně kompletní a vyvážené.

K hřišti náleží moderní a rozlehlá klubovna, stavba svým charakterem dost se lišící od zdejších horských golfových kluboven stavěných v tradičním stylu. Eppanské hřiště je vůbec areál pro Jižní Tyrolsko méně typický. Ale právě pro odlišný charakter je nejen pro místní, ale i pro turisty zajímavý a nečekaný.

Vzhůru na Petrovu horu!

Nejstarším hřištěm v jihotyrolském regionu je hřiště Petersberg – Petrova hora. Bylo vybudováno v roce 1988, tehdy bylo v celé Itálii na 80 golfových areálů; dnes jich je téměř 300. Stáří hřiště je znát – areál je vyzrálý, lesní porost okolo hustý a vysoký.

Petersberg leží ve výšce 1 200 metrů nad mořem, ale jestliže tuto výšku má i český Klínovec, tak rozhodně nepanuje na obou místech stejné počasí. V zimě tu dokáže být chladno, ale od jara do podzimu je tu pěkně a rostou tu i ovocné stromy. Golfová sezóna začíná v dubnu a končí v listopadu. Nadmořská výška výraznější chlad nepřináší, zato je její výhodou fakt, že míčky létají dál.

Jamky hřiště leží v odklopení stromů, prakticky každá má prostor jen pro sebe, je oddělená od ostatních. Ostatní hráče skoro nevidíte – připadáte si, že hřiště je tu jen pro vás.

Hraje se tu hladce, a to nejen díky dobré údržbě a vyzrálosti areálu. Na Petersbergu dělají vše pro to, aby si tu hráč hru skutečně užil. Takže se tu netrápíte vnitřními auty, neřešíte vysokou trávu, nehledáte míče bůhvíkde, greeny nemáte příliš složité, jamky nejsou extrémně dlouhé… Vše je přizpůsobeno hlavnímu cíli, a tím je, aby se sem hráči rádi vraceli. Náš zákazník, náš pán. Pouze stromů je tu dost – ale to je jediné, co hru komplikuje.

Petersberg také dobřeukazuje, že je často zbytečné tlačit se dopředu – naopak je vhodné hrát z odpaliště namísto driverem hybridem, někdy i pětkou či sedmičkou železem, a umisťovat rány přesně. Jen dvě, maximálně tři jamky jsou zde na driver. Petersberg tak ve výsledku, i přes lesy vůkol, není hřištěm těžkým. Při znalosti jamek a správné strategii ho lze obejít s nízkými čísly. Ostatně tohle platí pro jakékoli lesní hřiště: zbytečně neriskovat, hrát zdrženlivě.

Petersberské hřiště není tak efektním areálem jako St. Vigil Seis, ale nabízí pěknou, klidnou a příjemnou hru. Architektovi se podařilo cestu zdejšími lesy důmyslně proplést, vizuálně výraznější jamky přicházejí na druhé devítce. Ke konci jsem vyloženě litoval, že hra je za námi. Dal bych si ji klidně znovu.

Restaurace i club house jsou neokázalé, dům v alpském stylu. Atmosféra domácká, a přitom nešlo o nějakou rodinnou devítku, ale plnohodnotné a kvalitní hřiště. I Petersberg určitě stojí při dovolené v Jižním Tyrolsku za návštěvu.

Andrej Halada

Golfová Mekka má, a vždy bude mít, co nabídnout.
Vydejte se k ní s Parade Golf! 

Jedna z otázek, které v Praze nejčastěji dostávám, je, co se za těch pět let od mého příjezdu do St. Andrews změnilo. Je toho mnoho, ale asi tou nejdůležitější zprávou je, že jsme jedna z mála společností, které získaly certifikaci autorizovaného poskytovatele služeb golfového klubu St. Andrews Links. V loňském roce bylo vybráno 90 obchodních subjektů, které mají garantované časy na jejich hřištích, krom jiného na slavném Old Course. Z celého počtu certifikovaných je 60 hotelů. Ti zbývající jsou tour operátoři, mezi něž patříme i my. Klub patří pod městskou správu a ta se rozhodla udělit oprávnění a startovní místa na svých hřištích jen těm, kdo jsou schopni nabídnout návštěvníkům tu nejlepší a ověřenou kvalitu.

Asi nelze objektivně říct, natož exaktně spočítat, které hřiště v daném regionu, zemi, je to úplně „nejlepší“. Nicméně podle serveru top100golfcourses.com, který mapuje hřiště celého světa a jehož tým odborníků také sestavuje patřičné žebříčky, je Adamstal číslem 1 v Rakousku.

Neodvažuji se tuto skutečnost potvrdit, hrál jsem v Rakousku minimum hřišť. Ale je zjevné, že Adamstal patří ke skupině pěti nejvýnamnějších hřišť v zemi. A pokud by někdo chtěl mermomocí vítěze v kategorii „nejzapamatovatelnější“, pak by to asi opravdu bylo toto hřiště. Důvod je nabíledni: poloha a umístění, plus způsob, jakým jsou jamky do krajiny vloženy a co nabízejí za pohledy.

Horské prostředí a okolí

Jde o areál horský, což už je samo o sobě spíše výjimečné. Kulisu tvoří velikáni s až 1 300 metry výšky, jedná se o alpské předhůří. V Kanadě či v USA je podobných horských areálů více, v Evropě najdeme například jihotyrolské horské hřiště Saint-Vigil Saints, známé je také hřiště ve švýcarské Crans-Montaně ve výšce 1 500 m. Ale Adamstal má oproti zmíněným jeden výrazný atribut. Je to nejen hřiště s efektními výhledy na hory okolo, ale leží také mimo jakékoliv obydlí. Kromě dvou tří vzdálenějších horských budov vidíte všude jen přírodu. I proto je Adamstal mimořádné hřiště v celém evropském kontextu.

Adamstal, respektive jeho klubovna, leží ve výšce 550 metrů na mořem. Klubovna je v historickém stylu, tak trochu utopena mezi vzpínajícími se horami vůkol. Nejvyšší vrcholek oblasti, který je také z hřiště viditelný, je Unterberg s 1 342 metry nadmořské výšky. Z hřiště to není vidět, ale na druhé straně Unterbergu je celá řada lyžařských sjezdovek a vleků. Prochází tudy také hřebenová horská cesta, ze které musí být nádherné výhledy po okolí i na hřiště, jeho jednotlivé jamky.

Pokud lze usazení areálu přirovnat k něčemu, co známe u nás, tak je to, jako kdybyste postavili hřiště na kopcích nad Harrachovem. Lesy jsou u Adamstalu podobné těm našim, ovšem vrcholy jsou u rakouského hřiště vyšší, nad Harachovem jen okolo 1 000 metrů. Navíc je dole městečko, jsou tu i vleky. U Adamstalu není nic. Je tu jenom golf, hory a stromy.

Areál leží v kraji civilizací méně zatíženou, ovšem je relativně blízko u Vídně. Z hlavního rakouského města je to sem 70 kilometrů, zhruba 1 hodina 10 minut jízdy. Je to blíže, než když pražský golfista jede na Ypsilonku (120 kilometrů, 1 hodina 25 minut jízdy). Srovnání s Ypsilonkou není bezpředmětné: obě hřiště využívají darů krajiny a hráči na ně jezdí právě kvůli tomu.

Z Prahy je to do Adamstalu 320 kilometrů, něco přes 4 hodiny jízdy. Z Brna 203 km, 2 hodiny 30 minut. Z Bratislavy 142 km, 1 hodina 44 minut. Důvodem poněkud delších časů je to, že se nejede po dálnicích. Spěcháním a rychlou jízdou však nic nezískáte, provoz je v Rakousku hustý, měření jsou častá.

Do Adamstalu se vyplatí jet buď na dvoudenní pobyt s možností hrát dvakrát velké osmnáctijamkové hřiště Championship-Course plus jednou menší devítku Wallerbach, anebo spojit návštěvu Adamstalu s některým hřištěm po cestě. Před pár týdny jsem tu psal o rakouském Diamond Country Clubu, kde se hrála European Tour; hřiště je od Adamstalu jen asi 60 kilometrů. Kombinaci Adamstal-Diamond mohu doporučit: obě hřiště jsou přírodním zasazením naprosto rozdílná, přitom obě velice kvalitní. Jde tedy o hodně pestrý golfový výlet.

Rodinná atmosféra na prestižním hřišti

Adamstal vybudoval bývalý rakouský automobilový závodník, mnohonásobný mistr v rallye, Franz Wittmann. Pochází z místního kraje, narodil se v roce 1950 v nedalekém městečku Ramsau. Jeho rodina žije v Adamstalu už od roku 1915, patří jim také místní pila. Wittmann se prosadil v rallye především v 70. a 80. letech; celkem získal 79 titulů, z toho 32 v evropských soutěžích, dvanáctkrát byl rakouským národním mistrem. Závodil ještě po roce 2000, to už svůj zájem ale napřel hlavně do golfu, do budování areálu v místě, kde také žije. Wittmann byl rovněž významným golfovým činovníkem: v letech 2006-2014 zastával funkci prezidenta rakouského golfového svazu.

Franze Wittmanna a jeho ženu Rolandu lze na hřišti, v klubovně, běžně potkat. S hráči a návštěvníky se tu baví, byť samozřejmě nelze chtít, aby s každým hráčem probíral své dřívější automobilové úspěchy anebo hovořil o hřišti. Ale na golfu a s golfem skutečně žije. Wittmann je sice v Rakousku velmi známou osobností, nicméně v Adamstalu a okolí to až tak nevnímají. Je místním, má horskou mentalitu v krvi a ví, jak je v tomto prostředí důležitá blízkost vzájemných vztahů.

To je bytostně znát na atmosféře areálu. Nemůžete ji poznat z žádného reklamního prospektu, žádný žebříček ani rating vám ji neodhalí. Adamstal má typicky rodinného ducha. Areál vybudovala jedna rodina, tato rodina ho vlastní a pracují v něm i její příslušníci. Ačkoli jde o evropsky známé, populární, úspěšné hřiště, je jasně spojeno s konkrétními lidmi, kteří utvářejí jeho tvář. Taková vídeňská Fontana je svojí atmosférou úplně někde jinde, to je klasický resort té nejvyšší úrovně, trochu odosobněný blyštivý golf. Ale když přijedete do Adamstalu, máte pocit důvěrnosti a domáckosti. Třeba jako na Čertově Břemeni… Stejně jako je dr. Němec spojen s tímto jihočeským hřištěm, je Franz Wittmann a jeho rodina spojena se svým Adamstalem.

Je to důležitá věc pro pochopení vzniku areálu, jeho podoby i úspěchu. Do Adamstalu jedete nejprve proto, že hřiště má pověst jedinečnosti díky své kulise. Ale vracíte se sem i proto, že je vám tu fajn. Když jsme sem přijeli, u stolku v klubovně zrovna seděla čtveřice místních seniorů a mastila karty. Hráli celý večer, popíjeli a asi to ani nebyli golfisti. Prostě štamgasti z hor.

Pokud byste také čekali v klubovně luxus, nenajdete ho. Běžná nabídka jídel a pití, normální dřevěné stoly a židle – žádný měkký plyš. Občas se tu zastavují i pěší turisté či cyklisté. Je vidět, že život v horách je jiný, nepotrpí si tu na zbytečnosti a vnější prezentaci. Určitě i proto sem čeští hráči jezdí rádi – připadají si tu jako v Krkonoších.

To domácké lze doložit i tím, že maminka Franzovy ženy Rolandy Herta, již důchodkyně, obsluhuje v domečku na deváté jamce místní „bufet“. V domku nabízí talíře plné chlebů s pomazánkami, které sama dělá. K občerstvení dostanete limonádu i trochu šnapsu, což se v chladnějším počasí hodí. A cena? Co dobrovolně dáte do kasičky, na „rozvoj dětského golfu“. Každý samozřejmě dá, a to dokonce víc, než kdyby si měl chleby platit podle pevných cen. Paní Herta také zná prakticky všech 950 členů místního klubu a u mnohých dokáže říct, jakou mají herní úroveň, jaký je jejich handicap. Adamstal je špičkový, ale zároveň vlídný golfový areál.

Franz Wittmann se ke golfu dostal v 80. letech a v roce 1995 v Adamstalu otevřel malé devítijamkové hřiště, dnes nazvané Wallerbach Course. Doporučuji si ho při návštěvě zahrát. Je zábavné, podobá se českým devítkám Podbořánky, Janov, Svratka, Cínovec a dalším neokázalým výspám golfu. Na Wallerbachu je jasně vidět, jak si Wittmannovi chtěli postavit malé hřiště pro sebe i blízké, kamarády i lidi z okolí, jak chtěli do rodného kraje přivést hru, která je uchvátila. Odráží se v něm osobní zájem i upřímný vztah ke golfu.

Hřiště Wallerbach zabírá nevelký prostor, jamky jsou v údolí potoka, délkově velmi přívětivé (čtyřpary 230-311 metrů, jen jeden pětipar). Hřiště je designově kvalitní, herně srozumitelné, dobře udržované. První jamku jdete prudce do kopce, třetí jamka je dogleg s bláznivou druhou ranou prudce z kopce, pak už jdete šest jamek víceméně po rovině: kousek do nitra horského údolí a zase zpátky. Na konci už je to trochu strašidelné, v temném lese, horští velikáni tu na vás padají… Wallerbach zvládnete za hodinku a půl, lze ho obejít pěšky a s bagem na zádech.

Když se Franz Wittmann pustil v roce 1998 do stavby druhé devítky, respektive prvních devíti jamek velkého osmnáctijamkového hřiště rozkládajícího se na úbočích protilehlých hor, musel být považován za pošetilého a za snílka. Horské prostředí s proměnlivým klimatem, ne úplně snadná dostupnost místa, otázka, zda a jak se podaří hřiště v takovém terénu postavit. A jak ho potom udržovat. Určitě to byl riskantní podnik. Ale vyšlo to. Prvních devět jamek Championship-Course otevřeno v roce 2002, kompletní hřiště bylo hotovo v roce 2005.

Své vizionářství dokládá Wittmann i odpovědí na otázku, jaký je jeho současný golfový sen: „Jednou bych chtěl, aby se v Adamstalu hrála European Tour a aby na odpališti stál Tiger Woods.“ Jenom sen nebo realizovatelná idea? Uvidíme.

Velké divadlo

Při hře na Championship-Course si mnohý golfista položí otázku: jak toto hřiště vůbec mohlo vzniknout? Jak tady, na prudkých stráních, mohly jezdit těžké bagry, buldozery a auta přesouvající zeminu? Jak se sem dostaly? A to zde ty mýtiny, na nichž jsou dnes ferveje, byly odjakživa? Anebo se muselo kácet?

U devítky Wallerbach se příliš s terénem nehýbalo, u Championship-Course už se krajina přizpůsobovala výrazně. Je to vidět na snímcích z výšky, jak se plochá rovina jamek zařezává do spádu terénu. Byla to skutečně obrovská práce. K obtížným patřilo i vybudování asfaltových cestiček, které jsou někde extrémně prudké. Bez nich by však byl areál ekonomicky nerentabilní: pěšky či s bagem na vozíku chodí toto hřiště jen minimum hráčů. Adamstal tak ukazuje, jaké jsou dnes technické možnosti při budování golfových hřišť, co vše je možné postavit. V podstatě cokoliv.

Pokud jde o les, tak už při stavbě hřiště Wallerbach se kácelo asi na 50% ploch. U prvních devíti jamek Championship-Course se kácelo asi na 70% ploch, u druhých devíti na 90%. Padly tisíce a tisíce stromů. Jak je to možné v Rakousku, zemi tak silně ekologicky zaměřené? Podle Wittmannova vyjádření s tím zelení a ekologové neměli problém. Okolní kopce jsou tak zalesněné, že volný prostor přírodě, zvířatům, jen prospívá. Les je vzdušnější.

Celý areál zabírá plochu zhruba 110 hektarů, z toho je však značná část les. Hřiště je velkoryse rozloženo v krajině, každá jamka má svůj vlastní prostor, jen na pár místech je vidět na sousední fervej. Hráč tu má všude pocit soukromí a oddělenosti. Hraje jen on sám, je sám v přírodě. Cena za to je, že některé jamky mají mimořádná převýšení a že přechody mezi jamkami jsou velmi dlouhé. Hřiště má při paru 70 délku z bílých 5 919 metrů, ze žlutých 5 582 metrů, nejvyšší bod hřiště leží ve výšce 740 metrů, celkový rozdíl mezi klubovnou a vrcholem je skoro 200 metrů. Pokud byste šli pěšky, nachodíte se tu 12 i více kilometrů. Bez autíčka, po svých, je to brutální celodenní horský výšlap.

Hlavním kouzlem Championship-Course je krajina. Adamstal je především přírodním zážitkem, většina jamek nabízí skvělé výhledy na hory okolo. Vidíte sice „jen“ jedno obrovské údolí, jste na úbočí jednoho horského masivu táhnoucího se nad jedním potokem, který teče dole u klubovny, ale je to strhující scenerie. Hory a stromy jsou všude, civilizace nikde. 

Reklamní fotografie ukazují Adamstal oslněný slunečními paprsky, já tu hrál v mírně pošmourném a zamračené podnebí. Bylo asi tak osm nad nulou. Prostě hory a chladno. A přesto byl můj dojem z hřiště a krajiny skvělý. Adamstal funguje i bez podpory počasí. Je to velké vizuální divadlo, případně panoramatický velkofilm působící na všechny smysly. A je také úplně jedno, jak tu hrajete, jakých výsledků dosahujete či kolik míčů poztrácíte. To vše vyrovná či přehluší dojem z prostředí, přírody okolo.

Se zelenou příšerou i amfiteátrem

Z architektonického hlediska je hřiště profesionálně navržené a perfektně postavené. Design přesně odpovídá místu, dává v prvé řadě vyniknout pohledům do kraje. Kanadský architekt Jeff Howes přitom jamky vytvaroval tak, aby byly dobře hratelné, přehledné i srozumitelné. Netrápíte se tu příliš složitými či nehratelnými místy. Skoro všude vidíte, co a jak hrát.

Jamka číslo 1 je na úplné rovině, u potoka, ale dvojka a čtyřka už vás zavedou prudce vzhůru. Hlavně dvojka, to je doslova stěna před vámi. Na hru velmi těžká, hlavně druhá rána do grýnu. Ale hráč nabere výšku a pak se už pohybuje spíše po vrstevnicích. Jamky a ferveje jsou široké, nikde nemáte stísněný pocit, efektních pohledů a výhledů jsou tu desítky – z odpališť, fervejí i grýnů.

Prvním vrcholem hřiště je pětice jamek 5-9. Pětka poprvé ukáže celý protější horský masiv v jeho mohutnosti, u ferveje jsou i zajímavé skalní výběžky. Šestka je efektní, oddychový třípar s ranou uvolněné plachtící dolů. Sedmička je nejslavnější jamka areálu: pětipar Green Monster, Zelená příšera; 526 metrů ze žlutých, 555 metrů z bílých. Jamka se nádherně vine coby dvojitý dogleg vlevo a pak zase vpravo, jednou dolů a pak zase nahoru. Je důmyslným a krásným dílem. Klíčová je už druhá rána na menší prostor v druhém lomu doglegu, hraje se do kopce. Když uspějete, čeká vás další těžká rána, do osamoceného grýnu přes zákrut s roklí. Kdo tu prý zahraje birdie (i při rekreační hře), má fýčko zdarma. I par tu má cenu hodně vysokou. Já si myslel, že bych mohl dosáhnout bogey. Skončil jsem s double bogey.

Tříparová osmička nabízí při slunečním svitu skvělou hru stínů zdejších stromů okolo grýnu, na devítce je zase široký prostor s panoramatickým pohledem na hory. Kochat se lze i u domečku  s občerstvením mezi devítkou a desítkou. Zastavte se, užijte si pohostinnost paní Herty. Nespěchat – myslete na to, že tu nejste jen kvůli golfu, ale i kvůli přírodě.

Velkou atrakcí na druhé devítce je čtyřparová jedenáctka. Ta se se hraje z vysokých odpališť, převýšení mezi fervejí a bílými odpališti je 40 metrů, i ze žlutých si připadáte jako na rozhledně. Míček letí při dobré ráně velmi daleko, i rekreant tu může dosáhnout drivu o délce 250 metrů. Jaká radost!

Druhým vrcholem hřiště je čtveřice jamek 13, 14, 15 a 17. Třináctka a čtrnáctka jsou v nevelkém údolí, odlišují se komornějším prostředím. Patnáctka míří vzhůru k výhledům a je proslulá i svým nebezpečným zakončením před grýnem, kde je spousta bankrů, vlevo aut a za ním prudký svah. Lze tu nalézt desítky a desítky ztracených míčů… Máte tu i skalnatou jeskyňku se stolečkem a židlemi – můžete se zde posadit, hru přerušit a jen se kochat.

Finále je pak nikoli osmnáctka, ale už sedmnáctá jamka. První část pravého doglegu vychází z obklopení stromů, ale druhá část jamky se otevírá jako velkolepé představení horských velikánů. Pro potřeby fotografování jsem vylezl do svahu vlevo a připadal jsem si jako v hledišti obrovského amfiteátru s jevištěm/grýnem dole a kulisami hor za ním. Opět: přerušte hru, nechte bag dole, vylezte si na stráň jen se dívejte na hráče i svět pod vámi. Cosi nadpozemského se vás bude dotýkat.

Hřiště končí tříparem č. 18, už bez výhledů, a ještě jedním tříparem č. 19, hraným prudce dolů. Devatenáctka je přidaná, abyste se při odchodu dolů z hor ke klubovně nenudili. Nejlepším koncem by asi byla sedmnáctka, ale to z krajinných důvodů nebylo možné. Po odehraných devatenácti jamkách jste dole na parkovišti a už víte, že to byl unikátní zážitek. A že se sem člověk chce vracet. Být Vídeňákem, tak sem jedu vždy jednou za rok, dám si to hřiště jako třešničku na celoročním dortu.

Pro rekreačního hráče událost i odměna, ale je toto hřiště vhodné i pro hru ryze sportovní, pro vrcholové turnaje? Challenge Tour se zde hrála, European Tour zatím ne. Údržba hřiště, kvalita ploch a grýnů, to by požadavkům European Tour odpovídalo. Ale pro hráče a hlavně jejich kedíky, nesoucí dvacetikilové bagy, by to muselo být nesmírně těžké. Obstáli by jen někteří, bylo by to o golfu i fyzické připravenosti. Svoji roli by mohlo hrát i počasí, v horách někdy zcela nepředvídatelné. Asi by byly i problémy s dopravou, diváci by se obtížně šplhali po stráních.

Řekl bych, že Adamstal je především skvělým zážitkovým hřištěm pro rekreační golf, ten vrcholový sportovní stojí až za ním. V tom se Adamstal rovněž podobá české Ypsilonce, která hostila Challenge Tour, ale pro European Tour by už asi vhodná nebyla.

Adamstal je sice krajinným profilem náročný, ale herně není těžkým hřištěm. Ze žlutých odpališť jsou jamky délkově většinou zvládnutelné, je tu hodně prostoru a ani grýny nejsou nadmíru komplikované. Tabule rekordů v klubovně říká, že v rámci turnaje zde bylo nejmenší skóre 62 ran, tedy 8 pod par. Já tu zahrál 87 ran, tedy 17 nad par (včetně jednoho pětipatu). Průměrně hraju hřiště s parem 72 za 88 ran, nehrál jsem tu tedy hůře než obvykle. A to bylo chladno a mokro. I to dokládá, že hřiště je koncipováno relativně vstřícně.

Jako hudební mistři

Hledal jsem po hře nějakou charakteristiku, stručné a nápadité vystižení obou hřišť. Nakonec mne napadl příměr vycházející z velké hudební tradice Rakouska. Příměr, který pochopí nejen Rakušan, ale i ten, kdo trochu zná vážnou hudbu.

Tedy: malé hřiště Wallerbach je jako zábavná a lehká Malá noční hudba od Wolfganga Amadea Mozarta, zatímco velký Championship-Course je velkolepá Beethovenova symfonie anebo nějaká ještě rozmáchlejší symfonie od Gustava Mahlera. V každém případě jsou to díla (hřiště) skvělá, která posluchače (golfistu) pobaví i strhnou, potěší i uchvátí. Výtvory mimořádné i krásné.

Malý dovětek. Nemám moc rád označení „must-play“, tedy že nějaké hřiště musíte hrát, že bez jeho návštěvy jste ochuzeni, něco vám chybí. Spousta markentingových materiálů vám samozřejmě řekne, že právě Adamstal je „must-play“. Já bych ale spíše řekl, že zahrát si tento areál vám přinese vedle zážitku i rozšíření obzorů. Uvidíte jiné než malé české kopce a kopečky, uvidíte jeden velký sen neobyčejného člověka-sportovce, a jak tento sen došel svého naplnění. Ano, chce to myslet jinak, někdy i dost odvážně. Chce to mít své sny a věřit v jejich uskutečnění.

A klidně bych věřil, že se tu Tiger Woods jednou na první týčko postaví. I když spíš než jako turnajový hráč by mohl být v pozici amerického golfisty na výletě po Evropě. I jemu by se tady určitě líbilo.

Loňská premiéra Pyšeláků byla povedeným startem. Ostatně, aspoň jedním tréninkem prošlo na 250 lidí, třicet z nich už má handicap a golf je zcela chytil, dalších třicet sice handicap nemá, ale pravidelně golf hraje. „Proti loňsku už jsme nasbírali nějaké zkušenosti. Věděli jsme, kolik lidí přišlo a museli jsme řešit i další do té doby neznámé, třeba jak skloubit jejich tréninky a hru s běžným provozem hřiště. A samozřejmě, jak je udržet u golfu,“ konstatoval generální manažer resortu Jiří Novosad, který je i duchovním otcem myšlenky Pyšeláků.

Což v kostce a velice stručně řečeno znamená přitáhnout ke golfu místní obyvatele. Letos při druhém ročníku Pyšeláků už se okruh obcí poněkud rozšířil a vedle Pyšel si mohli přijít golf vyzkoušet i obyvatelé Zaječic, Nespek, Čerčan, Krhanic, Kamenice a dalších nedalekých obcí. A přišlo jich opět víc než dost. „Napočítali jsme jich přes osmdesát a z toho polovina byly děti. To nás těšilo úplně nejvíc,“ přiznal Jiří Novosad.

Chvilku po desáté ranní „to“ v sobotu vypuklo. Pod dohledem dvou profesionálních trenérů Báry Vejlupkové a Jakuba Važanského a dvou místních juniorů se příchozí seznamovali se základy golfu, druhy holí, jejich držením a způsobu odpalování. Poté, co se rozdělili na tři skupiny, okusili postupně, jaké to je odpalovat míčky na drivingu, chippovat, či putovat.

A nakonec se většina z příchozích vydala na první jamku, aby na vlastní oči viděli, jak golf vypadá na hřišti. Své golfové umění nově příchozím společně s oběma profíky ukázali i dva „absolventi“ loňské premiéry Pyšeláků. A nutno říct, že to oběma před „plnými tribunami“ šlo nadmíru dobře. „Je dobře, že všichni viděli, kam se za rok lze s hrou posunout,“ poznamenal Jiří Novosad.

První jarní trénink Pyšeláků ale nebyl zdaleka poslední možností „ochutnat“ golf. Každou sobotu od 10 hodin budou místní trenéři k dispozici dalším nově příchozím a samozřejmě i těm, kteří se rozhodli pokračovat. Všichni se mohou těšit nejen na seznamování s golfem, ale i řadu výhod. Třeba za každou účast na sobotním tréninku má každý pro následující týden zapůjčení holí a míčky na driving zdarma. Zájemci o golf si mohou také pořídit za velice výhodnou cenu vlastní vybavení – tři nové hole plus tři míčky za 1140 Kč.

„Letos opět budeme hrát pro Pyšeláky mistrovství Pyšel a napospas jsme nenechali ani loňské Pyšeláky. Pro ně máme připravené tréninky, i když už zpoplatněné. I letos máme pro ty, co už jsou schopni jít i na hřiště, zablokované hrací časy na hřišti v pondělí navečer. A je pozitivní vidět, jak svoji výkonnost posunují. Jak zpočátku v podvečerním čase stihli odehrát tak čtyři jamky, zatímco později už celou devítku,“ přidal další zkušenost Jiří Novosad.

Více informací o projektu najdete na: www.loretagolf.cz/trenink/pro-pyselaky.

Náš tým zajišťuje golfové zájezdy do Skotska, zejména St Andrew a okolí. Očekávat můžete vždy kompletní zajištění zájezdu – postaráme se o všechno od začátku do konce. Na vás už je jen užít si hru.

K dispozici Vám budeme po celou dobu zájezdu. Od vyzvednutí z letiště, odvozu na hotel, přes podporu na hřišti až po odvoz opět na letiště.

Balíček obsahuje:

Termín: 22.04 – 25.04.2019

• 3 noci na B&B 3* St. Andrews 
• 2 osoby sdílející pokoj se snídaní 
• 2x Green Fee – Garantovaný Old Course, Castle Course 
• Transport z/na letiště a golfá hřiště
• Vstup do Britského Golfového Muzea 
• Návštěva St. Andrews Golf Club (1843) 
• 24/7 Asistenční Servis 

Vše za 1290£/os.

www.parade.golf

info@parade.golf

+420 739 014 411