Golfové vybavení řeší většina golfistů. Golfistky až tolik ne, těm stejnou měrou, ne-li dokonce větší, záleží spíše na oblečení. Tedy jak na golfu vypadají. Ale my muži jsme orientovaní na výkon, a pokud nám ho pomůže cokoli zvýšit, hned bychom si dotyčnou věc pořídili. Co nás většinou drží zpátky, jsou finance. Utratit každé dva roky 50 000 a více korun za nové golfové vybavení, na to skutečně nemá každý. A to golfisté nejsou ani v Česku žádní chudáci.

Za skoro dvacet let hraní jsem vystřídal pět setů golfových želez, z nichž jen dva mi prokazatelně zvýšily výkonnost. Nejprve jsem hole méně známé značky a na grafitu vyměnil za kvalitní set s ocelovýmishafty od známé firmy. S nimi jsem pak z HCP 15 dokráčel k HCP 11. Další dva sety byly sportovní, ale pořád jsem se motal nad HCP 10. Teprve pátý a současný set, železa s kovanými hlavami, mi opět pomohl: z HCP 10 na 8. Číselně žádný velký skok, ale alespoň jsem prolomil hranici, na které jsem byl skoro patnáct let. Svou roli hrál i nový driver. Oproti starému, který jsem měl asi devět let, jsem se prodloužil o zhruba 10 metrů a neslicuji tolik.

V pravou chvíli vám nové vybavení může pomoci. Ale musí být skutečně jiné než to předchozí. A také je potřeba vybrousit i hru samotnou. Jinak vám stálá výměna náčiní bude přinášet jen chvilkový psychologický zisk, po kterém se rychle vrátíte ke své staré hře.

Je tu však ještě druhá věc: faktor radosti. Všichni víme, že nové hole nám samy o sobě zlepšení nepřinesou, ale chceme si prostěudělat radost. Potěšit se pohledem na krásu novinky a polaskat se dotykem s netknutostí. Držet v rukou nový driver, železo, wedge,putter, pak s ním zahrát první rány –jaká to slast pro naši tak často trápenou golfovou duši!

Také jsem si nové vybavení v minulosti kupoval pouze proto, abych si nadělil nadbytečný, ale hezký dárek. Někdy si to člověk vyčítá a často jsem manželce neřekl, kolik to stálo (miluji aforismus „i ti nejodvážnější z nás přiznávají jen polovinu ceny“). Ale nemohl jsem si pomoci. Pak se radost postupně, nenápadně a neslyšně vytrácela. Hole zevšedněly. Ovšemv jisté chvíli se objevily na trhu nové. A koloběh začal znovu.

Skoro všechna náboženství světa nám říkají, abychom byli střídmí, abychom potlačili žádostivost, abychom chtivost a lačnost omezovali. Moudří proroci mají pravdu. Ale evoluce nás vybavila jinak. Stále chceme víc, spěcháme vpřed, toužíme a nedocházíme uspokojení. Jsme jen lidé. A světců mezi námi je málo.

Andrej Halada, šéfredaktor Golf Digest C&S

Je vždycky dobré podívat se na věc z druhé strany. A pohled hostesky na hrající golfisty je neúprosný. Mluvím o děvčatech, která pomáhají pořadateli golfových turnajů, aby se pozvaní cítili jako v bavlnce a partneři turnaje byli vhodně odprezentováni. Kdo komerční turnaje nehrává, možná se s tím nikdy nesetkal– ale roli hostesek není těžké si představit. Registrují vás, nabídnou drink, předají míčky na uvítanou a postávají po boku ředitele, když vás vítá a sype z rukávu jeden golfový vtip za druhým. Jezdí autíčkem po hřišti a rozvážejí občerstvení, stojí u stánků, kde se prezentují hodinky, alkohol, automobily nebo postele partnerů. Prezentují ceny na nearestu i longestu a nakonec asistují u předávání cen a upomínkových balíčků při rozloučení. Zajímavá brigáda na čerstvém vzduchu, slušné peníze pro studentku. Taky spousta zkušeností a poznatků do života.

„Hlavně nebuď vtipnej“, zní mi dceřino varování v uších, když se k takové slečně při turnaji blížíme. Kolegové se však snaží být vtipní. Na jazyku mám taky nějaké věty, ale poučen a varován je stihnu spolknout. Odpalujeme na tří paru na nearest,a když chrastí kovové měřidlo v rukou toho, kdo umístil míček nejblíže, zazní větička:„Slečna přivře oko nebo se otočí…“Slečna se tomu snad už ani nezasměje. Jsme na dalším tří paru, kde se prezentují rolexky za velmi nepravděpodobné hole-in-one. Chlapská slina ukápne:„Však my se nějak domluvíme a pak půjdeme napůl.“ Děvče se povinně zachichotá –přece jen postávat u drahých hodinek je malinko příjemnější práce než měřit nearest. Oblíbené bývají všudypřítomné ochutnávky alkoholu: „Jen když si dá slečna s námi! “To je výzva! Nejsem si ale jist, zda na ta slova někdo čeká nebo je poslouchá. Chlapi se hrnou k pití. Ona ani kapku, odmítnutí z její strany je ryze praktické. Jinak by to nebohé děvče bylo úplně na šlupky už dlouho před ukončením turnaje.

Každý boreček na golfu si myslí, že je originální a neodolatelný. Ale ta slečna se povinně usmívá na první, třetí, sedmý, desátý flajt, a to x-tý víkend za sebou. Je to její práce. A myslí si své. O golfu. O chlapech. O světě, na který ji rodiče ani škola nepřipravili. A přichází o mladické iluze. Snažím se nic neříkat– pozdravit, poděkovat, mile se usmát, popřát, ať jí to rychle uteče. Nesnažím se být vtipný. Všichni říkáme dokola pořád to samé. Nejsme ale vtipní, jsme spíš trapní. Taky jsem tak trochu byl.

Jednou jsem hrál ve flajtu s váženým padesátiletým panem doktorem, kterého potkáte skoro na každém druhém turnaji (nic proti, ale kdy vykonává lékařskou praxi, je mi záhadou). Ten den jsem se za sebe strašně styděl. Že jsem nezasáhl. Vím, že bych měl zkažený den i hru, náladu ve flajtu bych dost vyhrotil– ale měl jsem! Já si však hleděl svého, soustředil jsem se na svůj golf. Dodnes toho lituji. Tady nešlo o trapné vtípky ani o koketerii. Tak agresivní, vulgární a přímé nabídky na společné pokračování dne a večera (nebo jen na pár minut někde „bokem“) asi slečna ještě nedostala. Je mi jasné, že ta děvčata jsou tam i pro „jiskření“, pro svoji krásu a sex-appeal. Jsou jednotně oblečené, mají krátké sukně a výrazný make-up, vypadají starší a některé vyzývavě. Téhle ale mohlo být tak šestnáct. Možná jí tatínek golfista domluvil brigádu jako já své dceři. Možná s žádným klukem ještě ani nechodila. Styděl jsem se v té chvíli za to, v jaké situaci se musela ocitnout a že já jsem dospělý chlap a že hraji golf. 

Co si ty dívky z takového dne odnášejí? Jaký obrázek o golfu, golfistech, o roli žen v pracovním prostředí, a především o mužích samotných si vytvoří? Proč se tak chováme? Proč jsou někteří tak trapní? Proč tak sprostí? Proto, že takoví doopravdy jsou? Proto, že na golfu odhodíme své společenské role a uvolníme se–a jsme to my? Nebo jen hrajeme role siláckých chlapáků? Nebo se snad chceme povýšit nad ty, kdo jsou zrovna v práci nebo na golf nemají? Nevím. Snažím se alespoň o jedno: nebýt vtipný, jak mě nabádala dcera. Jsem si jistý, že to děvčata, která nám dělají den na golfu hezčí, ocení. A doufám, že je ten den pro všechny příjemnější.

Autor: Martin Raufer

Pak seznam zkopírujte do wordovského dokumentu. V něm Vámi vybranou možnost podtrhněte, případně ji označte barevně, nebo opačně: vymažte verzi, kterou byste nechtěli používat. Pokud jsou obě varianty pro Vás rovnocenné, nechte je obě. Vámi zpracovaný dokument nám pak pošlete v mailu na adresu: sefredaktor@golfdigest.cz  Chcete-li, připojte k tomu i menší komentář, Váš názor. Vaše jméno nikde zveřejňovat nebudeme. Děkujeme za vyplnění a odeslání. Váš hlas v této anketě bude sloužit jako jeden z podkladů pro článek v některém z příštích čísel Golf Digest C&S.

Máš tam velký bankr / bunker

Zasáhl fervej / fairway

Před námi šel pomalý flight / flajt

Nejdůležitější je vždycky patování / puttování

To byl ale daleký drive / drajv

Na šestce je těžký green / grýn / grín

Natrénoval si dobré čipování / chipování

To byl skvělý šot / shot

Nejčastější chybou je slice / šlajs

Dneska mi šlo drajvování / drivování

Daří se mu snižovat hendikep / handicap

Přirozeně hraje fade / fejd

Je to snadný chip / čip

Na 40 metrů hraj pitch / pič

Chybou dobrých hráčů je hook / hůk / huk

Koupil jsem si nový driver / drajvr

Bylo tam dost drahé fýčko / fee / fý

Kamarád mu půjčil putter / patr

Nekonečně hustý raf / rough

Umí zahrát silné draw / dró

Tréninkem si zlepšil pitchování / pičování

Stará dobrá wedge / vedžka / večka

Ty hole mají pružný šaft / shaft

Knížka čtvercového formátu o rozsahu téměř 70 stran obsahuje celkem osmnáct pohádek. Jak jinak, když jamek na golfu je právě osmnáct… Jejich názvy jsou v některých případech všeříkající: O neposlušném míčku, Jak Dlouhý, Široký a Bystrozraký hrají golf, Jak se Karkulka učila hrát golf, O rozbitém okně, O golfových ptáčcích, O golfových vílách, Jak Jendis učil krtka hrabat nebo Jendis učí hrát golf v ZOO.

Kdo je to vlastně Jendis? Jedná se nejen o hlavního hrdinu knížky, ale zároveň o skutečně existující dřevěnou figurku. O tom, jak se kinetická socha, posléze hračka a výuková pomůcka přerodila v protagonistu pohádek, píše v Předmluvě ke knize někdejší prezident ČGF Zdeněk Kodejš:

„Nejprve vznikl z dílny skláře a výtvarníka Honzy Schovánka dřevěný golfový Jendis, který dokáže svojí jednoduchostí dokonale ukázat, jak funguje golfový švih. Hledal si cestu spíše jako upomínkový předmět, cena do turnaje, ale to ještě nebylo ono. Přišel tedy Jindra Štěpánek, dlouholetý novinář, s myšlenkou pohádek o Jendisovi. Tedy o tom dřevěném, protože o živém není potřeba pohádky vymýšlet, ten je žije.“ Tím živoucím Jendisem má Kodejš na mysli samozřejmě samotného Jana Schovánka, velkého golfového entuziastu a pábitele, který hraje golf už přes půl století a svým vyprávěním dokáže k umění i ke golfu strhnout lecjakou chladnější povahu.

Knížku pohádek i dřevěného Jendise si můžete prohlédnout i zakoupit přes dreveny-jendis.cz. Obě práce mají nejen nespornou estetickou hodnotu, ale zároveň jsou i praktické. Figurka svým pohybem perfektně ilustruje ideální golfistův rotační pohyb horní částí těla, můžete s ní také odpalovat malé míčky-kuličky. Knížka zase svým pohádkovým a zároveň jemně didaktickým duchem provádí čtenáře nejrůznějšími golfovými situacemi. Zrodila se tak dílka, která potěší každého, kdo má golf rád a v duši se cítí být gentlemanem, tedy člověkem s jemným vnímáním světa. 

Předloni jsem moravskou otevřenost mohl poznat v tom nejlepším světle na rodinném hřišti manželů Jelínkových Těšetice u Znojma. Loni se mi totéž potvrdilo na devítkách Búřov a Komárno (článek ZDE), Holešov (ZDE) a také Zlín (ZDE). Letošní hra na Radíkově a v Hukvaldech nebyla jiná: na obou hřištích jsem mohl vidět zcela uvolněnou a domáckou atmosféru, také jsem hovořil s jejich ochotnými zakladateli a majiteli.

Radíkovská zkouška ohněm

Radíkov leží zhruba 50 kilometrů západně od Olomouce, z dálnice se sjíždí na kilometru 308 ve směru od Prahy, resp. Brna. Už to nejsou hanácké roviny, teplý kraj s širými lány, ale kopečky Oderských vrchů. Areál leží ve výšce 500-550 metrů nad mořem a z jeho nejvyšších míst jsou nádherné výhledy směrem na východ: na Beskydy i na Hostýnské vrchy. Je tu čerstvo, jamky jsou otevřeny větrům a profil je také prakticky všude nahoru-dolů.

Zakladatelem a dodnes prezidentem klubu je Jaroslav Jiříček. Začínal s golfem v 90. letech na Svratce, pak byl členem v Slušovicích, okolo roku 2000 už začal uvažovat o stavbě hřiště. V rámci lázeňské golfové tradice se jeho úvahy upínaly k lázním Teplice nad Bečvou, na jižním okraji města Hranice. Ale nové vedení města po roce 2001 plány (design tehdy navrhl Jiří Velden) neakceptovalo. A tak oslovil tři starosty tří obcí v okolí Hranic, zhruba do 10 kilometrů, zda by vznik golfového hřiště na jejich území nepodpořili.

Hřiště Radíkov

V Radíkově souhlasili a výhodné to bylo i proto, že Jaroslav Jiříček tu měl chalupu. Klub se stal členem ČGF už v roce 2003, postupně vznikalo hřiště, které dosáhlo devíti jamek v roce 2007, v nové podobě byly ke hře v roce 2012. Dnes má hřiště par 68 – jsou tu dva pětipary, dva čtyřpary a pět tříparovek. Klub začínal s 18 členy, dnes jich má okolo 220.

Sociální složení je pestré, je to průřez společností i místem: jsou tu lidé vyšších profesí, ale i běžných (kuchařka, kadeřnice), jsou tu lidé z obce i z blízkých měst – Hranice, Přerov, Nový Jičín, Odry, Lipník nad Bečvou. Zájem o golf byl největší v letech boomu hry v Česku před rokem 2012, ale i teď stále přibývají noví hráči. Každý rok tu také pořádají náborové akce, z každé se tak 2-5 nových golfistů objeví.

Hřiště Radíkov

Co v Radíkově dobře funguje, je spolupráce a soužití s obcí. Vesnice s tak trochu podhorským charakterem je úhledná a vypadá pěkně, což je dáno i místním starostou. Ten golfu přeje. Radíkovská klubovna je místem setkávání občanů, ať už golf hrají nebo ne. Chodí se sem na pivo, na popovídání si. Areál leží i na cyklostezce, zastavující tu cyklisté, pořádají se příměstské golfové tábory, mají tu i dva týmy dětského SNAG golfu.

Na skórkartě se dočtete slogan: Kdo nehrál Radíkov, neví, o čem je golf. Tohle heslo skutečně platí. Například: snad nikde není tak velký rozdíl mezi tím, zda dokážete na jamkách zahrát par a bogey. Bogey lze především na tříparech dobýt, ale par? Grýny jsou menší, svažité, někde na ně výhled je, jinde ne. Také na delších jamkách je někdy potíž, protože uprostřed ferveje rostou stromy: konkrétně hájek tří desítek listnáčů na ferveji jamky č. 2. Ta má sice jen 238 metrů, ale drive musíte dát skutečně přes 200 metrů carry, abyste stromy přestřelili. Také jamka číslo 4, pětipar o délce pouhých 387 metrů, se zdá být délkově zdolatelný. Jenže opět musíte jít daleko přes stromy a druhá polovina ferveje jde prudce nahoru.

Hřiště Radíkov

Radíkov je pravou zkouškou herního umu, je to ale také o náhodě, štěstí, dobrém odskoku. Herně je to lehko-těžké hřiště, kde se můžete snažit sebevíc – a přesto parů nedosáhnete. Kdo zná české Semily, ten ví, o čem je řeč… Jamky ovšem přesně potvrzují heslo Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Hráči, kteří vyrostou zde, si pak už dokážou poradit kdekoliv. Důkazem je, že toto malé hřiště má už od roku 2014 svůj mužský tým v 1. lize (druhé nejvyšší v Česku) a ženy dokonce letos postoupily do nejvyšší Extraligy.

Že jsou jamky herně složité a někdy svérázné, samozřejmě v Radíkově dobře vědí. Ale jsou limitováni prostorem, kopcovitým profilem hřiště, také již existující výsadbou stromů, která má za účel zadržovat na místních loukách vodu. Hřiště je ve svém prostorovém rozmachu částečně omezeno i tím, že některé louky není možné pronajmout.

Hřiště Radíkov

To ale nic nemění na faktu, že hrát Radíkov je zážitek. Když se drápete vzhůru ke grýnu č. 4, není to zrovna procházka růžovým sadem, ale ten výhled, který se vám odtud naskytne, je víc než růžový. Rozhodně doporučuji sednout si tu na lavičku, přerušit hru a jen se kochat. Panoramata s horami v dálce patří k jedněm z nejotevřenějším, nejvolnějším v Česku.

Radíkovské hřiště na návštěvníka zapůsobí především svojí přirozeností, přírodní kvalitou, svojí dobrou atmosférou. Herně pak rozhodně svojí neobvyklostí, která evokuje golfové časy hodně dávné, kdy povrch, terén a přírodní prvky obecně do hry zasahovaly mnohem víc než dnes, kdy jsou hřiště stavěna přesně tak, jak to káže sportovní rozměr hry. Radíkov je areál, který si člověk bude pamatovat: je výrazný a originální.

Hřiště Radíkov

Hřiště s hradem, ale Karlštejn to není

Hukvaldy, poslední čistě lašská obec na valašsko-lašském pomezí, leží jen asi půl hodiny jízdy autem jižně od Ostravy. Z Frýdku-Místku je to sem jen minut deset. Hukvaldy jsou známé jako rodiště skladatele Leoše Janáčka (1854-1928), nad obcí se také vypíná hrad, který je třetí největší hradní zříceninou v Česku. O turisty tu nemají nouzi, pro ostravskou oblast je to výletní cíl stejně lákavý jako třeba pro Pražany Karlštejn.

Stejně jako u Radíkova, ale drtivé většiny menších golfových areálů, je i zde duší hřiště i klubu jeden člověk, Zbyhněv Bartulec. Golf hraje od roku 2008, jezdil na Radíkov i do Ropice, ale pak si řekl, že by mohl hřiště postavit blíž. Hukvaldské louky, kousek za obcí, nejsou rozlehlé, profil se vlní, ale ne úplně do kopců. Místa je tu tak akorát na menší hřiště a kratší jamky. Hukvaldy jich mají dnes už 11, z nich pět jsou čtyřpary, zbytek tříparovky. Unikátem je jamka, která se hraje přes silnici, žluté odpaliště je pár metrů za asfaltem; je samozřejmě potřeba dát pozor a neodpalovat, pokud jedou auta.

Hřiště Hukvaldy

U areálu vznikla pěkná a útulná klubovna, je tu i zahrádka s okrasnými keři a květinami, místo dýchá lidskostí a je na něm také vidět každodenní pečlivá práce. Jak říká majitel i prezident klubu v jedné osobě, aktivní byla při vzniku i jeho manželka, která má potřebu stále něco budovat.

Původních šest jamek nakreslil Jiří Velden, v roce 2010 byly zahájeny práce na stavbě, o rok později byly jamky znormovány a v roce 2013 rozšířeny na devět, v roce 2019 přibyly dvě další. Lze tu hrát na par 62, 64 a také 68. Stavělo se svépomocí, pan Bartulec k tomu účelu zakoupil i menší bagr. Někdy ale udělali i chyby – dnes by například nestavěli odpaliště typu „hrobeček“, tedy vyvýšená, protože ta se špatně sekají. Základní myšlenka: postavit hřiště pro každého hráče, pro místní a začínající, hřiště s maximálně otevřeným přístupem. Tedy i cenově dostupné, fýčko v řádu 300-400 korun, nic dražšího.

Hřiště Hukvaldy

Klub začínal v roce 2011 se 40 členy, dnes jich má už přes 300. Za poslední rok přibylo okolo 80 nových členů – důvodem je i to, že zde zrušili vstupní poplatek. Členskou základnu i fýčkové hráče tvoří lidé místní, z nedalekého Frýdku-Místku, Kopřivnice, Příboru, jezdí sem ale i manažeři, ředitelé, podnikatelé z Ostravy. Takoví, kterým vyhovuje zdejší domácká atmosféra a na prestižnějších areálech u Beskyd se necítí uvolněně. Anebo jim vyhovuje fakt, že hřiště se v pohodě obehraje jen za hodinu a půl.

Každý týden se koná senior turnaj, obecně turnajová klání nemají nouzi o hráče. Klub pořádá i každoroční zájezdy na moravské devítky, účastní se na tři desítky hráčů, jezdí se i na vzdálenější východočeskou osmnáctku Myštěves. Jde o víkendový zájezd, kterým tu začínají a končí sezónu. Také se jezdí společně hrát do rakouského Adamstalu.

Hřiště Hukvaldy

Hukvaldský areál je herně spíše nenáročný, pary se tu dají zahrát relativně často, grýny střední či menší velikosti nejsou zrádné. Především délkově jsou jamky vstřícné, často třípary okolo 100 metrů a všechny čtyřpary pod 300 metrů. Poslední jedenáctka s délkou 295 metrů jde z kopce a když se hráči podaří pěkný drive, míček může dojet do vzdálenosti několika desítek metrů od grýnu.

Golf se tu nedá oddělit od celkové nálady, od vlídnosti místa. Přispívají k tomu i takové prvky, jako je nevelká dřevěná rozhledna uprostřed areálu, kde vidíte část hřiště jako na dlani. V sousedství je znát život, i ta silnice vytváří pocit propojenosti golfu a okolního světa. Necítíte tu tlak, potřebu cokoli komukoli dokazovat.

Hřiště Hukvaldy

Hřiště nemá nouzi o hráče, ale samozřejmě to není podnik předurčený k výdělku. Peníze získané v jiném oboru podnikání stály na počátku, majitelé mají v Hukvaldech také kavárnu s hotelem Ráj na zemi. Užit golf je těžké a uživit se jenom golfem ještě těžší, ale Hukvaldy jsou tím dobrým případem, kdy tohle podnikání zapadá do celkového rodinného konceptu a ekonomicky se projektu v zásadě daří.

Pro hráče z Čech je to do Hukvald daleko, ale pokud si uděláte výlet na sever Moravy, určitě stojí za to areál vidět. Stačí jen tak si sednout u klubovny, dát si kafe, relaxovat. Zatímco pod českým Karlštejnem je draho, fůra turistů a služby neosobní, tady pod moravským hukvaldským hradem je levno, lidí přiměřeně a velmi vstřícní.

Hřiště Hukvaldy

ODŮVODNĚNÍ:

1. Rozvoj a úspěchy jakéhokoli sportu vychází vždy ze šíře základny dětí
2. Odborné statistiky říkají, že nejvíce ukončení ve sportu je u mládeže v období mezi 12.-15. rokem z důvodů:
   a) pubertálního období
   b) většího zaměření na školu
   c) nedostatečného emočního vyžití
   d) útěk do nějaké party

Nabídněme mládeži vše, co hledá jinde. Upravme stávající herní systém.

3. Český golf potřebuje pro proražení do světa více velmi kvalitních a mentálně odolných juniorských hráčů. Proto jsem osobně přesvědčen, že potřebujeme do golfu dostat více dětí (nejlépe v letech, kdy začínají navštěvovat základní školu). Jak to navléci, abychom přesvědčili jejich rodiče o kvalitě a budoucnosti tohoto sportu a oni obětovali čas přivážet je na tréninky mimo město, kde je většina golfových hřišť, nebo tréninkových prostor? Jak to udělat, abychom mohli konkurovat v oblibě „silnějším“ sportům? Ano, máme vůči jiným, populárním sportům tento veliký handicap.

Ale i my máme co nabídnout a oproti těmto sportům máme nabídku opravdu silnou.

PŘESVĚDČME DĚTI, ŽE GOLF JE PRIMA SPORT

Jeden z nejdůležitějších faktorů (ne-li hlavní), jenž přitahuje děti ke sportu a následně ovlivňuje jejich kvalitativní růst jsou soutěže. Soutěže, které mají „ROZUM a DUŠI.“ Jejich počet, jejich schéma a jejich kvalita a zvláště ty, které mají veliký emoční náboj, jaký se nachází hlavně v týmových soutěžích. Golf je sice singl sport, ale to neznamená, že by se nemohl ve výsledcích počítat právě díky těmto faktorům i týmově. Nakonec, snaží se o to stále více a více i profesionálové!!  Hrajeme již tak i některé naše soutěž. Takto nastavená soutěž se stává nejen hráčsky přitažlivou a herním magnetem pro mládež, ale stává se zároveň jak jejich vychovatelem, tak i marketingovou sílou, mediálním nosičem, pomocníkem pro získání grantu apod.

PROČ ROZUM A DUŠE?

ROZUM znamená, aby soutěž byla SYSTÉMOVÁ, ORGANIZOVANÁ A MĚLA GRADACI. Měla by pomáhat hráče vychovávat a měla by mít ještě i jiné faktory, než byly jmenovány a které by sloužily věci, jako  například  AKTIVITA  DĚTÍ  A  MLÁDEŽE  A  JEJÍ  KRITÉRIA PRO  VĚCNÁ  PLNĚNÍ,  které vypsalo MŠMT v Dotačním programu  ve třech kategoriích.

DUŠE hry (soutěže) to je NAPĚTÍ a EMOCE. Další faktory, které jsou navýsost důležité pro daný sport, které jej dělají přitažlivý nejen pro již hrající děti po celou dobu trvání soutěže, ale i pro nové adepty o golfu uvažující, ale i pro ambice rodičů, se kterými musíme počítat. Ty totiž v té největší míře ovlivňují a přivádějí děti ke sportu a jsou to jen oni, kteří dítě v začátcích všude doprovázejí a povzbuzují.

To vše hovoří pro to, aby se soutěže započítávaly i týmově pro mládež do 18ti let a hrály se v časovém období školního roku  

 JAK BY ŠLO VŠE NASTAVIT?

Možnost:

Stávající propozice  u jednotlivých Regionálních tour vypsaných pro jednotlivce UPRAVIT u vybraných turnajů v každém regionu  (8-10) i na  týmové soutěže:

Každý region si hraje svoji soutěž. V případě pojetí soutěže jako MČR klubů použít tyto soutěže jako kvalifikační kola  pro různé věkové kategorie  pro  Národní finále.                                                                                                                                              

Herní příklad:

• Smíšený tým 3-5 hráčů / do výsledků týmů se započítávají 3 výsledky / Když bude šestý hráč, tak už jsou týmy dva J                                                                                             
• Hodnocení je týmové, započítávané do hodnocení klubů i singl do žebříčků hráčů.
• Jednotlivé kluby mohou nasadit do hry více týmů
• Povinnost přihlašovat týmy do soutěží mají kluby s TCM a kluby s podporou ČGF
• Další finanční podpora od ČGF na dopravu týmu
• Hráč, který se nedostane ve svém klubu do žádného týmu, může nastoupit do soutěže jako jednotlivec a jeho výsledek je započítáván v singl hodnocení do patřičných žebříčků
• Jednotlivé týmy mohou být doplňovány během soutěže průběžně, bez nutnosti sestavení soupisek před startem celé soutěže. Hráč však může hrát za jeden kalendářní rok pouze za jeden klub
• Týmové hodnocení vyprofiluje pořadí klubů v různých regionech a toto pořadí lze použít i jako kvalifikace pro další finálová kola jak pro region, tak pro národní mistrovství

Odůvodnění   

1. V nynějším schématu jsou jednotlivé turnaje hráči obsazovány většinou tehdy, když se turnaj odehrává na hráčově domácím hřišti nebo v jeho blízkosti. Turnaje na vzdálenějších hřištích nejsou hráči tolik navštěvované z několika důvodů: Jak rodinných-finanční zátěž/tak doprovod-rodiče nemají čas / tak mentálních-nikdo jej nepotřebuje a bojoval by jen sám za sebe, „a je to na celý den a zase jen s našima „….    „Teď mám perfektní počítačovou hru / Mnoho hráčů má tak turnajovou zátěž velmi nedostatečnou, a tudíž se nachází povětšinou v režimu tréninkovém než v režimu soutěžním, a to má dopad na jeho vnímání o přitažlivosti tohoto sportu

2. Týmové soutěže se hrají s úplně jiným zaujetím a touze po úspěchu než singl, kde je hráč při ztrátě začátku velmi frustrovaný, a protože nemá žádnou jinou motivaci než přemluvit sám sebe, aby se zkoncentroval a snažil se ztrátu zastavit, nebo opravit, tak jej přestává hra bavit. Není divu. U počítače začíná ihned znova, ale tady se již vrátit nemůže. Je těžké u mladých lidí se zmobilizovat, nebo zkoncentrovat na delší dobu, nebo překonat neúspěch, byť krátkodobý. U týmové soutěže je však i zodpovědnost za druhé. Při prvotním jeho neúspěchu je stále ve hře.  A proto/dostat se do týmu/bodovat pro tým/udržet se v týmu/radovat se anebo smutnit s týmem/to jsou sociální faktory, které hráče ke hře přitahují a zároveň je mentálně posilují a tím zvyšují jeho kvalitu. V tomto věku, cca do věku 18ti let se mladí velice rádi sdružují do týmů, party, apod. a jsou za ně ochotny „cedit“ krev.                                                                                                                                                                

3. Další faktor: při neúspěchu není hráč na frustraci sám, ale tým jej podrží a smutek a zklamání se lépe vstřebává a tím rychleji pomine. Obráceně to platí o vítězství. Sdílí jej s daleko větším počtem osob než jen sám se sebou, nebo s rodiči, jako při singl vítězství, a proto je tento pocit intenzivnější a touží jej znovu zopakovat, protože úspěch přináší silnější emoce.

4. Je možné utvořit věkové kategorie a systémy hry takové, jaké budou vhodné pro potřeby jednotlivých regionů nebo, chceme li , herních divizí                                

               Příklady věkových kategorií :   

U 8

• TRÉNINKY HROU – Zde to vše začíná, a proto je důležité soutěže zapojit do výuky. Jakékoli dítě má ve své hře rádo soutěž. Hra mu ale také řekne, že se musí něco naučit, aby se zlepšil a mohl i vyhrát a porazit kamaráda, a proto je více ochoten se v tréninku koncentrovat na dané úkoly a je i pracovitější. Dovednostní soutěže /skills, by měly být povinně zařazeny do tréninkového procesu v klubech, zaznamenávány do aplikace, aby mohly být zadavatelem kontrolovány. Nařiďte klubům a klubovým trenérům povinné zapojení dovednostních soutěží do tréninkového procesu.

U 10                                                                                                                                                      

• PŘEDPUBERTÁLNÍ ČAS – Čas většího vnímání samotné hry. Dovednostní disciplíny se zkvalitňují a samotný hráč rozpoznává rozdíly mezi nimi. Začíná návyk na pravidelné soutěžení a také se zvyšuje uvědomění o nutnosti tréninku k většímu zlepšení. I v tomto raném věku jsou již však hráči s jednomístným HCP. Není proto problém je ve výuce nebo hře přesunout do vyšší kategorie

U 14

• LIGA TALENTŮ – ZLATÝ VĚK MOTORIKY a profilace hráče. V tomto období se začínají profilovat budoucí špičkový hráči. Jsou připraveni a ochotnější tvrději a častěji pracovat. Toto období je pro nás zásadní. Hráč však do něj musí vstoupit již připraven z minulých věkových kategorií

U 16

• JUNIOR CHALENGE – NAŠE HERNÍ BUDOUCNOST Velmi nebezpečné období. Hráč je velmi citlivý na jakékoli neúspěchy, nevšímavost okolí, nebo „nespravedlnost“. Dokáže si již představovat svoji budoucnost a běda, když není podepřena každodenními úspěchy. Nejlepší vyvedení z tohoto období jsou soutěže a důvěra. Tak, jak platí pro všechny věkové kategorie, že správná komunikace je jeden z hlavních pozitivních faktorů, tak u této věk. kategorie to platí dvojnásob.

U 18

• JUNIORSKÁ LIGA – NAŠE BUDOUCÍ PODPORA ZÁKLADNY Zapojení více hráčů do soutěží je velmi důležité. Máme mnohostupňovou soutěž mužů i žen , ale na juniory po 18 roce , když se nedostanou do dospělých týmů se tak nějak zapomíná. Je to další zlom v jejich dilema-hrát nebo nehrát? Tady nejde jen o účast v týmech, ale i o udržení základny. Jednou budou mít taky své děti, které přivedou do sportu, který se k nim choval důstojně.  Např. MŠMT uvádí mládež do 23 let

• JAMKOVÁ HRA – úprava

Hraje se ve flightech o 4 hráčích (2 + 2 z týmů nastupujících proti sobě) a o 5 bodů. Prvních 6 jamek hrají proti sobě hráči na pozicích 1-1, 2-2, druhých 6 jamek na pozicích 1-2, 2-1, třetích 6 jamek klasický forsome.  Sčítají se body za vítězství plus celkové skóre pro případnou remízu v utkání. Příklad: Tým A vyhrál 3 singly, jednou prohrál a jednou remizoval.  Počet bodů z tohoto flightu  je 3,5 : 1,5 Skóre se počítá  u jednotlivých soubojů na 6 jamek a jen vyhrané jamky např: 1:0, 2:4 , 6:0 , 2:1, 2:2 , 3:2 .

POŘÁD JE O CO HRÁT

PROČ A  JAK  TO  VŠE  PODPOŘIT ?

• Společné cestování nejenže utužuje týmového (klubového) ducha, ale zároveň šetří rozpočet rodiny, a proto si myslím, že podstatně naroste náklonnost k tomuto sportu. Mnoho hráčů nejezdí na turnaje mimo své město, protože jsou odkázáni na rodiče, kteří zrovna nemají čas, nebo chtějí mít po práci v sobotu nebo neděli volno jen pro sebe, nebo nemají dostatek peněz apod. Zároveň má hráč důvod si myslet, že jej někdo potřebuje a že někam patří, že musí někomu pomoci, být něčeho součástí.         

           Příklad financování a podpory ČGF:                                                                                          

Průměrná vzdálenost mezi hřišti (kluby) je 100 km.                                                                                                                   Cena za bus/km do 20 míst je cca 20,-Kč                                                                                            Celková cena za dopravu na turnaj: Tam 2 000,- + zpátky 2 000,- + čekací doba 1 000,-  = 5000,-  Cestovní náklady  na jeden klub  na sérii 10 turnajů jsou  50 000,-Kč   V případě použití menšího busu je i cena menší                   

ZÁSADNÍ FAKTOR – ČGF PŘEFAKTURUJE JAKO PODPORU KLUBŮM CENU ZA DOPRAVNÉ KAŽDÉMU KLUBU, KTERÝ SE ZÚČASTNÍ TÝMOVÝCH SOUTĚŽÍ!

Touto cestou sundá veliké břímě většině rodičů a klubů. To je velmi ovlivňující faktor   účasti / neúčasti mladých hráčů na turnajích.                                                                

Nevěříte? PROSÍM, ZEPTEJTE SE JICH!

DEJME DO DĚTÍ NYNÍ 1-2 MILIONY A ZA PÁR LET BUDE MÍT GOLF MARKETINGOVOU HODNOTU NĚKOLIKA DESÍTEK MILIONŮ.

Že tento projekt nabízí mnoho nových marketingový pozic není třeba zdůrazňovat

KDY TO VŠE HRÁT?

• Buď to hrát v obvyklých termínech, nebo uvažovat o změně. Možná by byla dobrá změna časového schéma soutěže na start v září nebo konec prázdnin a finále červen následujícího roku
• Příklad:                                                                                                                                                               
  září        1-2 turnaje    /    říjen 1-2,   duben   1-2    /    květen 2-3    /    červen 2   +   zemské a republikové finále

 Odůvodnění :

1. Prázdninové měsíce mohou být využity ve prospěch turnajů pro jednotlivce, rodiny apod.
2. Prodlouží se soutěžní sezona i do měsíců, které nejsou tolik využité. Jsou sice chladnější a málo slunečné, ale v těchto těžších podmínkách se dost často hrají i důležité mezinárodní soutěže a naši hráči nejsou dostatečně odolní, protože nejsou zvyklí.
3. Soutěž bude mít pro každou věkovou kat. svoji celoroční tabulku, což zvýší sledovanost nejen jednotlivými aktéry po celou dobu trvání soutěže.
4. Do hry se dostane i důležitost klubové zimní přípravy, toliko nutné pro budoucnost.
5. Celá turnajová zátěž této soutěže je mimo prázdninový čas, kdy probíhají různé mezinárodní soutěže nebo turnaje vyšších kategorií a kdy je většina dětí na prázdninách nebo s rodiči na dovolených
6. I když by byl některý termín nehratelný, stále je z čeho počítat
7. Díky týmům různých věkových kategorií se vytvoří, jak bylo psáno, nové marketingové pozice pro potencionální partnery např. i z řad rodičů

• Možnost přizvat do regionálních soutěží i zahraniční sousední kluby s pořadatelskou povinností turnaje

Odůvodnění: 

1. V tomto případě by měla začít konfrontace se zahraničím, která je velmi potřebná pro náš golf již od nižších věkových kategorií
2. Pro hráče je to poznávání herní vyspělosti ve své věkové kategorii v jiných zemích

Tato změna by měla mít širší dopad na PREZENTACI GOLFU než jen v bodech, které jsem zmiňoval.                                                                                                                                                                     

Důvody:

• Díky pravidelné soutěži a jejím tabulkám bude i pravidelná a zvýšená sledovanost.

Tento pohled na golf, že mu scházejí větší emoce u dětí je nejen názorem kolegů profesionálů, mentálních koučů, ale i názorem rodičů, samotných hráčů a odborníků z jiných profesí, které se však do golfu promítají. Verze úpravy soutěží regionálních turnajů a je jedno, jestli se tato soutěž bude jmenovat Regionální liga, nebo Juniorská liga, nebo, …??  s regionálním, nebo národním finále, právě kvůli těm emocím ,  určitě pomůže k tomu, abychom do hry,  do pravidelných soutěží  dostali více mladých hráčů .                                                                                     

TATO VÝZVA NENÍ DOGMA, ALE NÁMĚT K DISKUSI

Skopový Karel sen.

V půlce 90. let se internet v České republice teprve rozvíjel, mediálně měly navrch především tiskoviny, tedy noviny a časopisy a televizní vysílání. První připojení k internetu proběhlo na českém území v roce 1992 na Českém vysokém učení technickém v Praze, významným krokem byla liberalizace trhu s připojením, která se odehrála v roce 1995. A již rok na to vzniká server golf.cz.

Doména www.golf.cz původně fungovala jako stránky Golf Clubu Praha, posléze i stránky využívané Českou golfovou federací. První rok vytvářel stránky Ivan Paggio sám, a to v html formě. V roce 1997 vznikají samostatné stránky České golfové federace czechgolf.cz, které se posléze (v roce 2000) přesouvají na do dnešních dnů platnou adresu cgf.cz.

Web golf.cz nadále informoval o dění v Golf Clubu Praha, ovšem publikoval také výsledky celorepublikových soutěží a postupně se z něj stával hlavní internetový golfový informační zdroj. Kvalitativní skok kupředu nastal ve chvíli, kdy se začal připravovat nový republikový server České golfové federace, na němž se podílel Jan Loužecký a společnost CT Group. Loužecký zároveň zlepšil i funkcionalitu webu golf.cz. Začaly se zobrazovat turnaje a výsledky v příslušných okénkách, následovaly také tzv. GolfNews, které se posílaly na několik tisíc adres. Na web České golfové federace se také překlápěl obsah webu golf.cz, šlo o informační servis – zhruba do roku 2005 byl redakční systém a obsah webů golf.cz a cgf.cz shodný. Materiály připravoval, ať už redakčně, ale i fotograficky, Ivan Paggio.

Význam webu golf.cz rostl úměrně tomu, jak se po roce 2000 rozšiřoval počet golfistů a jak také rostl počet uživatelů internetu obecně. Zatímco na počátku tisíciletí bylo v zemi na 10 000 golfistů a internet rozhodně neměla každá domácnost, o deset let později (2010) už tu bylo na 50 000 hráčů a internet byl dostupný pro zhruba 6 miliónů uživatelů. Web golf.cz už byl v té době zcela integrální součástí mediální scény informující o golfovém dění v České republice. A i když se na scéně tehdy objevovaly některé nové webové golfové stránky (mnohé z nich po několika letech existence zase zanikly), golf.cz si nadále svoji pozici držel.      

Ivan Paggio

Jádrem golf.cz byly vždy aktuální informace o každodenním dění, především výsledky z turnajů, ať už domácích nebo zahraničních. Jak říká Ivan Paggio, mottem golf.cz bylo „být vždy se zprávou první, a v nejhorším mezi prvními“. Ivan Paggio vždy jezdil a dodnes jezdí na domácí turnaje, výsledky a fotky posílá ještě z hřiště. Také zahraniční turnaje jsou zpracovávány ihned po jejich skončení v noci. Tomu napomáhají smluvní redaktoři v místech konání (USA, Austrálie), kteří pracují bez časového posunu.

Web golf.cz se od počátku drží zpravodajské polohy, přináší především informace, fakta. Vyhýbá se hodnocení, jen do určité míry se pohybuje na poli publicistického a magazínového typu psaní. Autorsky se na webu objevovala v minulosti jména jako Alan Babický, Andrej Halada, Josef Káninský, dlouhé roky dodával fotografie Antonín Krčmář, člen Síně slávy. Vedle textových výstupů přináší web také některé audiovizuální rozhovory, často jde o interview s funkcionáři České golfové federace, při volbách prezidenta ČGF se vždy objevily rozhovory s kandidáty atd.  

Ačkoliv samotná doména golf.cz už několikrát změnila majitele (naposledy letos), obsah webu byl po většinu doby existence v rukou Ivana Paggia. Ten je nejen zakladatelem, ale dodnes skutečně klíčovou osobou pro fungování webu. Paggio je s webem bytostně spojen, dodává mu také na renomé. Jeho osobní nasazení a trvalý zájem o dění v golfu jsou i po 25 letech činnosti webu skutečně obdivuhodné. Oslava 25 let webu golf.cz tedy může být i holdem Ivan Paggiovi.

Celorepubliková databáze na serveru cgf.cz je dodnes mimořádným praktickým pomocníkem i informačním zdrojem. Zjednodušuje všem hráčům v zemi vedení jejich hendikepů, hřištím pak usnadňuje agendu spojenou s turnajovým životem. Následující článek se za historií vzniku databáze-serveru ohlíží. Text je součástí připravované knižní publikace Andreje Halady nazvané Historie českého golfu od roku 1990 do současnosti.

*

Vznik celorepublikové internetové databáze ČGF zásadně změnil každodenní golfovou praxi na federační, klubové i individuální hráčské úrovni. Na tehdy již existujících federačních stránkách cgf.cz (založeny 1997 na adrese czechgolf.cz, od roku 2000 na cgf.cz) se dosud informovalo o dění v golfu a ve federaci, ale v rámci nového podoby serveru začaly být zaznamenávány veškeré turnajové výsledky hrané pod hlavičkou ČGF a řešena začala být i stěžejní golfová agenda, vedení hendikepů.

Hendikepy hráčů byly do té doby pouze v gesci jejich domovských klubů, které od půlky 90. let používaly k jejich zpracování počítačový program Golf Club. Každý hráč měl i svoji papírovou Hendikepovou kartu. Kluby předávaly výsledky do ČGF, kde byly zpracovány Václavem Janouškem a poté publikovány v jednoduché formě přepisu z počítačového programu. Ivan Paggio tehdy chodil pro výsledky s disketou do sídla ČGF v Erpetu a z domova je publikoval na golf.cz.

Výsledků koncem 90. let stále přibývalo, což vyústilo v jednání Ivana Paggia s Karlem Vopičkou, z nichž se zrodila dohoda o konceptu centralizované turnajové a hendikepové agendy. Do ní by výsledky byly přímo zadávány a pak publikovány. Při hledání výrobce softwaru byli na doporučení Karla Kučery, tehdy spolumajitele prodejny golfového zboží, nasměrováni na Jana Loužeckého a společnost CT Group. Ta byla v té době už tvůrcem unikátního online bankovního transakčního systému.

„Když se podařil husarský kousek s bankou, nebylo proč se domnívat, že by se neměl podařit první centrální systém pro golf v Evropě,“ uvažoval Loužecký. Dalších konzultací se účastnil i Václav Janoušek coby šéf hendikepové komise, následně Dalibor Procházka, který se oblasti IT v ČGF věnoval nejvíce, a který vytvořil zadání tří základních agend serveru: členské, turnajové a hendikepové. Paggio doplnil ještě agendu redakční systém pro uveřejňování článků. Podle toho také Loužecký server technicky připravil.

Paggio výsledné jednání o existenci serveru popisoval: „Když bylo vše koncepčně vyjasněno, šli jsme s Karlem Vopičkou za tehdejším prezidentem Hanušem Goldscheiderem. Ten se jenom zeptal: „Potřebujeme to?“ Po našem aktivním pokyvování pronesl: „Tak to udělejte.“ Smlouva podepsaná Janem Loužeckým a Hanušem Goldscheiderem v Erpetu nese datum 9. října 2000.

V březnu 2001 byl server naplněn daty o hřištích a hráčích, jejich hendikepech. Hráčů tehdy bylo přes 8 500, hřišť 22. Spuštění proběhlo 28. dubna 2001, došlo k prvním změnám v hendikepech hráčů. Před prázdninami byl server ve verzi 1.0 oficiálně předán ČGF, novému prezidentovi Milanu Veselému. Souběžně probíhalo ladění funkcionality. Server zpracovávající výsledky prvních několik měsíců nefungoval podle představ a z mnoha stran se na federaci, jmenovitě i na Ivana Paggia, snášela kritika.

Nicméně chyby se podařilo odstranit, a tak mohla na konci roku proběhnout první kompletní kontrola hendikepů všech hráčů. K 31. prosinci 2001 došlo k ukončení podvojnosti evidence hendikepů, tedy ke konci papírové Hendikepové karty. Napříště měl mít každý český golfista svůj hendikep vedený jen elektronicky.

Základní podmínkou fungování bylo připojení všech klubů k internetu. Tehdy nešlo o samozřejmost. Pomocnou ruku poskytla společnost Contactel, a to zavedením satelitního internetu, díky kterému se mohly připojit i hřiště v lesnatých oblastech (např. Cihelny). Některé kluby také nadále používaly klubové programy, neměly chuť stav měnit. Vyskytly se i potíže se zaváděním identifikačních karet, které měly magnetický proužek. Problém představovala rovněž vzájemná komunikace mezi odborníky na počítače a golfisty – každý měl svůj svět. Nicméně obecně lidé serveru přáli a kluby si na pohodlnější způsob evidence zvykly. Rychle také vznikly modernizované verze, v roce 2003 už to byla verze 3.0.

Centrální federační server byl v té době v Evropě unikátní. I nadále nejde o samozřejmost. V mnoha zemích se stále používá lokální verze golfové agendy, každý klub má svůj server a svůj program, národní federaci pak odevzdává pouze dílčí výstupy. ČGF klubům zjednodušila situaci, provoz serveru také platí, ušetřila práci i peníze. Na straně druhé se tím kluby s federací výrazněji provázaly, jsou na ní v tomto ohledu závislé.

Vznik serveru proměnil golfovou sféru. Umožnil hráčům pohodlně a přehledně sledovat vlastní výsledky a výši hendikepu. Veškeré výsledky z turnajových her byly nyní k dispozici, téměř bezprostředně po odehrání. Hráči viděli nejen sebe, ale i výsledky a hendikepy ostatních.

Koncentrace dat z celé republiky dostupná každému, na jednom místě a 24 hodin denně, měla ovšem za následek, že se mnozí golfisté začali aktivněji zajímat o „čísla“. Kdokoliv mohl nyní také vidět, kdy a kde se ten který hráč účastnil turnaje, zda například hrál ve všední den (v pracovní době?), na jakém hřišti, kterého firemního turnaje (na pozvánky) se účastnil, jaký přesný výsledek zahrál. Mohl si dokonce ověřit, zda ten či onen kolega z flajtu nahlásil na jamce správný výsledek.

Hendikep se stal věcí veřejnou. Nelze nijak doložit, jaký vliv to mělo na myšlení a chování každého hráče. Někdo se tím zabýval více, někdo méně a někdo vůbec. Vyskytly se ovšem i názory, že právě server je příčinou vyšší „honby za hendikepem“. V každém případě se z hendikepů stal prvek stále přítomný a všem viditelný. Z hlediska účasti na turnajích to byl i jistý průnik do soukromí (GDPR neexistovalo), ale společnost si rychle přivykla na snadnou dostupnost informací.

Na pohodlnost a samozřejmost zaznamenávání výsledků a vedení hendikepu si golfisté zvykli okamžitě. V evropském kontextu jsme se serverem mohli i pyšnit.

Letos při absenci publika tolik pomocníků určitě nepotřebovali. První, kdo si troufl pozvat diváky, jsou organizátoři Waste Management Phoenix Open, jehož další ročník byl rozehrán ve čtvrtek. Akce unikátní nejen na PGA Tour, ale i celosvětově, stadionovým uspořádáním prostoru kolem ikonických jamek, bude ostře sledovaná i proto. Ale můžeme v dohledné době čekat, že profesionální akce budou mít fanouškovskou kulisu opakovaně?

Nic náhodě nehodlá nechávat vedení Masters. Nejslavnější turnaj světa se loni odehrál v náhraním podzimním termínu bez diváků. Ani letos, kdy si bere zpět tradiční jarní termín (8. – 11. 4.), to kolem fairwají nebude vypadat tak jako v jiných letech. „Věříme, že po úspěšně zvládnuté akci loni v listopadu, a to v redukovaném personálním obsazení, je v našich schopnostech pozvat na duben omezený počet patronů,“ prohlásil v polovině ledna Fred Ridley, šéf klubu Augusta National.

Jen pro pořádek – diváci jsou v Augustě „patrony“, právo přijet fandit se nezískává snadno, dědí se, částečně se s ním obchoduje a pořadatel si vyhrazuje právo rozhodnout, zda konkrétní osobu na své území vpustí, či nikoli.

Kolik patronů se Masters zúčastní, není jisté, zatím se operuje s pojmem „limitovaný počet“. Na koho z majitelů vstupenek se letos nedostane, má být ujištěn, že pro rok 2022 bude mít přístup garantován. Samozřejmě, umožní-li to situace. S pandemií koronaviru, jeho mutacemi a známou společensko-politickou reakcí se sotvakdo odváží říct, co bude za brok. „Letos se vše odehraje za podobných norem k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví jako v listopadu,“ dodal Ridley.

Příště až na Floridě

Při známé důkladnosti a důslednosti všeho kolem Masters není důvod nevěřit, že to tak bude. A zároveň bez jakýchkoli pochybností o kvalitách jiných pořadatelů nelze říci, jak to bude u dalších akcí. Dá se aspoň očekávat, že po Phoanixu mohou přijít už před Masters další pokusy.

Jsou tu ostatně příklady, možná v tomto ohledu dokonce precedenty. Když koronavirus ochromil veřejné dění loni, dovolili si na PGA Tour pustit na svou akci jen některé organizační týmy. Říjnový Bermuda Championship omezil jejich počet na 500 pro každý hrací den. Na Vivint Houston Open to byly dva tisíce denně. Nespecifikované množství diváků, podle rozumných propočtů rovněž čítající spíše stovky či nízké tisíce, bylo přítomno ještě na mexickém Mayakoba Golf Classic a Sentry Tournament of Champions na Havaji. Žádné zvýšené počty nakažených covidem-19 nebyly v souvislosti s golfovými akcemi zjištěny či hlášeny.

I proto se TPC Scottsdale nachystalo. Scott Jenkins, ředitel Phoenix Open, ale ještě ani na úterní předturnajové tiskové konferenci nechtěl hovořit o konkrétních počtech. Americká média hovoří o pěti tisících diváků na každý den. Pořadatelé je hodlají rozptýlit co nejvíc po areálu extrémně rozlehlého hřiště Stadium, takže některé tradiční tribuny nebyly postaveny.

Vyrostly alespoň známé ochozy u šestnácté jamky, populárního tříparu, kolem něhož se v nejexponovanějších okamžicích obvykle nashromáždilo až 16 tisíc lidí. „Letos to bude zjevně mnohem méně,“ potvrdil Jenkins, „chceme mezi nimi udržet sociální distanc.“

Pak ale zase začne půst. Z Phoenixu se profesionálové vracejí do Kalifornie na AT&T Pebble Beach Pro-am a Genesis Invitational v Los Angeles. Obě události budou bez fanoušků, nedovolují to opatření místních úřadů. Na přelomu února a března následuje stěhování na Floridu. Tam se opět některé turnaje mohou konat s přítomností diváků, ale ne všechny. Například World Golf Championships at The Concession, součást série WGC, se po přestěhování z Mexika do Bradentonu odehraje za účasti vybraných hostů na speciální pozvání. Na Arnold Palmer Invitational počítají se zhruba čtvrtinovou kapacitou a podobně by to mohlo být na The Players.

Stovka nejsou tisíce

Po návratu diváků touží spousta hráčů a zejména ti, jejichž obliba u davu je známá. „Nebude to ono,“ postěžoval si před odletem do Phoenixu jeden z nich, Španěl John Rahm. „Naším úkolem je bavit lidi, jejich reakce je pro nás příjemná věc.“ Severoir Rory McIlroy připojil, že je nutné obrnit se trpělivostí: „Půjde to postupně. Snad na Floridě už by mohlo být publikum početnější.“

Sám už letos akci s živou kulisou zažil. Obsadil třetí místo na prvním letošním turnaji European Tour, Abu Dhabi HSBC Championship. „Pár fanoušků přišlo. Ne sice pět tisíc, bylo jich asi 100, ale bylo to příjemné. Cítil jsem se dobře, když se mi povedla dobrá rána, zatleskali mi, byla to dobrá reakce,“ řekl McIlroy před týdnem na Farmers.

Turnaje pod evropskou záštitou se aktuálně stěhují po Arábii. Z Emirátů do saúdskoarabského Royal Greens, pak do Kataru, a následně ještě do africké Keni. Nikde se neočekává nával, v těchto regionech to nebylo zvykem ani v minulých letech. Na starém kontinentu se poprvé bude hrát až týden po Masters na Tenerife. Úřady na Kanárských ostrovech dělají už teď, co mohou, aby umožnily příjezd a přílet návštěvníků, zatím je tam prodloužen druhý pandemický stupeň.

Výkonný ředitel European Tour Keith Pelley byl ještě v prosinci optimistický. „S neuvěřitelným pokrokem, kterého bylo v posledních měsících dosaženo kolem vakcín, doufáme v postupný návrat fanoušků, kteří nám loni tolik chyběli,“ prohlásil v oficiální zprávě. S informací, jak to na jaře skutečně bude, si nyní pochopitelně dává na čas.

Podle webu statista.com byl Trump během čtyř let 285x na golfu, přičemž jistých kol odehrál 142. To je 35 kol ročně. Barack Obama prý byl na golfu jen 105x. Jedním z velkých rekordmanů byl Dwight David Eisenhower, který byl na golfu během osmi let ve funkci zhruba 800x. Tedy sto kol ročně. Ten si to prezidentství opravdu užil.

Pokud si někdo před čtyřmi lety myslel, že Trump coby nadšený golfista a majitel skoro dvacítky golfových areálů (12x v USA, další dva ve Skotsku, Irsko, Dubaj atd.) bude dělat golfu dobrou službu, tak to byl velký snílek až naivka. Že je Trump skutečně podivnou figurou, to věděla v roce 2016 velká část Američanů. Za ty čtyři roky ve funkci to zjistila ještě další část – a proto už znovu nebyl zvolen. I mnozí golfisté už v roce 2016 dobře věděli, že tenhle muž golfu neprospěje.

Trump se celý život vyznačoval mimořádnou sebestředností a pohrdlivostí. Kdyby byla pravda jen polovina z toho, co píše jeho neteř a psycholožka Mary L. Trumpová v knize Příliš mnoho a nikdy dost (v češtině vyšlo loni před vánoci), pak je jasné, že v čele Ameriky stál člověk za hranou normality. Možná za to nemůže, možná se do něj otiskla pokřivující výchova v prostředí zcela autoritářského a velmi bohatého otce. Ale to je věc vedlejší.

Podstatné je, že Trump prokázal ve funkci prezidenta golfu obrovskou medvědí službu. V Americe spousta lidí ví, že golf je normální sport pro všechny a že ho hrají slušní lidé. Ale pro spoustu dalších Trump jen potvrdil známý mýtus, že golfisté jsou bohatí, nafoukaní a arogantní. Kdekdo si může sestavit jednoduchou rovnici „Trump = golfista = pitomec“ a vzít si z ní jen její část „golfista = pitomec“.

Trump své velkopanské postoje potvrdil už tím, jakým způsobem stavěl svůj (jinak mimořádný) skotský areál Trump International Golf Links u Aberdeenu. Nešlo ani o to, že hřiště je v ceněné oblasti chráněných dun, ale o způsob, jakým prosazoval stavby v okolí. Ve stylu „Tady budu stavět a nikdo mi do toho nekecejte“. Také o tom v roce 2011 vznikl film You´ve been Trumped (Byli jste vytrumpováni), který popisuje protesty proti Trumpovu chování.

Čistota hry neznamená, že ji hrají čistí lidé. A co si budeme nalhávat: nahoru se člověk dostane někdy i za podivných okolností. Psychologové uvádějí, že úspěšní podnikatelé či silní političtí vůdcové mají mezi sebou mnohem větší procento osobností se sklony k psychopatologickému jednání. Trump to potvrdil dokonale.

Myslím, že většina amerických golfistů, lidí z branže, si s Trumpovým odchodem oddychla. Po ty čtyři roky se možná museli tvářit, že je „jeden z nás“. Teď už mu – hlavně po jeho kapitolské tečce – asi jen málokdo bude nadbíhat. Americké i britské golfové orgány už oznámily, že nehodlají na žádném z Trumpových hřišť pořádat v budoucnu špičkové akce.

Donald Trump by si za své chování ve funkci zasloužil trest. Měl by být penalizován tím, že mu bude na dlouhou dobu zakázán přístup do golfu. Jistě, nechť si hraje na svých hřištích, ale jinde… Nejste zván, protože lžete, vybízíte k násilí a navíc: neumíte čestně přijmout porážku. Odmítl jste i podat soupeři po zápase ruku. To je velice vážný prohřešek a takto by se golfista chovat neměl.

Jenže takhle svět nefunguje. Golf je fair play hrou, ale vždycky ho hráli, hrají a budou hrát neféroví lidé. Golf za to nemůže. Ani ho těm lidem nemůžeme zakázat.