Stavba, respektive dokončení Vinoře neboli Twin Chapels Golf Resort Praha se v průběhu minulých let nejen protahovalo, ale i úplně zastavovalo, až vše dospělo letos na jaře k vyhlášení insolvence na společnost Golf Vinoř. Ta podle informací z článku v Hospodářských novinách (11. 3. 2021) dlužila věřitelům na 33 miliónů korun. Už na podzim 2020 se ale situace s vlastnictvím hřiště vyhrotila, vedení areálu na několik týdnů převzala banka Creditas a její manažer vstoupil i v jednání s vedením obce Vinoř. Ale pak se opět ke své investici dostal Miloš Drbal, jediný akcionář společnosti Golf Vinoř.

Miloš Drbal a manažerka Monika Bažantová se už v letech 2005-2013 snažili realizovat hřiště v Klánovicích u Prahy, u bývalé klubovny prvorepublikového Golf Clubu Praha, kde stávalo osmnáctijamkové hřiště, které bylo v roce 1952 komunisty zničeno. Se záměrem obnovit zde golfový areál neuspěl už v letech 1990-2000 motolský Golf Club Praha. Drbal s Bažantovou po roce 2005 vstupovali do složité situace, veřejnost už byla výrazně proti.

Po neúspěchu začali v roce 2014 realizovat vinořský projekt. Původně to byl projekt developera Luďka Sekyry, ten od něj ale před rokem 2010 odstoupil. Prvotním Sekyrovým záměrem bylo postavit hřiště v blízkosti vinořského zámku, v obklopení lesíků, posléze byly zvoleny ekologicky méně citlivé plochy blíže k městu, bývalé pole. Prostor je to ideální: v Praze, s velkým potenciálem hráčů, navíc golfová zeleň je lepší, než kdyby tu měly vyrůst domy. Design je dílem britského architekta Jonathana Gaunta (v Česku realizoval také Kaskádu). 

Je asi možné se ptát, proč projekt ve Vinoři nedokázali Miloš Drbal a Monika Bažantová dotáhnout do finále – zda jde o důvody objektivní či subjektivní. Ale to je jejich věcí. Už na podzim 2020 se přitom objevili zájemci, kteří sondovali případný vstup do projektu (podrobněji v článku v Hospodářských novinách z 9. 5. 2021). Ale v tuto chvíli je otázkou, zda ho převezme/odkoupí někdo jiný, zda se Miloš Drbal nadále udrží ve hře, zda město Praha, kterému patří největší část pozemků, vstoupí do hry a bude se věc snažit řešit, případně dojde k jinému řešení. Ideální by samozřejmě bylo co nejrychleji hřiště dokončit, ať už pod jakýmkoli vlastníkem. Nejhorším scénářem pak je, že se vše bude prodlužovat, komplikovat, a nakonec tu golfové hřiště nebude. Ostatně článek ve Vinořském zpravodaji z podzimu 2020 alternativu „přeměny na lesopark“ zmiňoval.

Už na konci roku 2019 utichla stavební aktivita na hřišti, ale v roce 2020 se ještě sekaly fairwaye a greeny. Osobně jsem odhadoval, že chybí nějakých 15 miliónů korun investic na dokončení. Dodělání klubovny a okolí, úprava roughu, nasypání písku do bunkerů, stavba cest atd. Někteří členové místního klubu na hřišti již hráli, 18 mistrovských jamek (a 9 veřejných) bylo už dokonce znormováno Českou golfovou federací. Řečeno sportovně: do cílové rovinky závodu na deset kilometrů zbývalo méně než jeden kilometr.

Z toho, co jsem viděl teď na počátku června, ale žádný golfista radost mít nemůže. V tuto chvíli se totiž cíl začíná vzdalovat. Hřiště nikdo neudržuje, neseká. Nejde o to, že rough v okolí skutečně výrazně bují. Ale i ferveje už začínají zarůstat. A když se podíváte zblízka na greeny, vidíte, že tohle už nepůjde „jen tak“ posekat. Ostatně to nejsou greeny, ale spíš vyschlé browny.

Greenkeeper Kamil Pečenka mi loni (v souvislosti s tehdy startující koronakrizí a uzavřením hřišť) odpovídal na otázky týkající se toho, co se stane, když hřiště neudržujete, nesekáte. Vybírám z odpovědí: „Nejrychleji odejdou greeny, bez seče dochází k poškození již okolo 2-3 týdnů, zásadní je zálivka, ale i odstranění plsti, přerostlý psineček výběžkatý na greenech snadno uvadne a nejde znovu oživit.“ Na Vinoři to už vidíme. Dále jsem se ptal, co se stane po roce neudržování a následné snaze o znovuoživení. „Největší problém je odstranění stařiny, tam je třeba vše odfrézovat a odvést, skoro na všech plochách. Používají se k tomu stroje, které běžně používáme na regeneraci. Také osít po delší době v podstatě není do čeho – nevytvoříte seťové lůžko, všude je hromada stařiny. Proto tam, kde to jde, postříhat, co nejvíc materiálu odvést a možná i velmi intenzivně vertikutovat, frézovat, a pokusit se osít.“ A pokud hřiště stojí neudržované tři a více let: „V podstatě založit znovu, pokud to myslíte vážně. Prvky, jako jsou drenáže a závlaha potřebují údržbu, substráty potřebují regenerovat. Takže plochy založit znovu.“

Nevíme nyní, zda vinořský projekt bude ležet ladem ještě týdny, zda to budou měsíce či dokonce roky. Ale s každý týdnem a měsícem nečinnosti a neudržování se samozřejmě zvyšují náklady na uvedení do hratelného stavu. Jestliže v jednom momentě možná chybělo zmíněných 15 miliónů korun, brzy to bude už miliónů víc. Takže se chce říct: jednejte co nejpragmatičtěji a snažte se dospět co nejrychleji k řešení.

Jenže komu vlastně tato slova určuji? Miloši Drbalovi? Bance? Dosud neznámým zájemcům o koupi? Pražskému magistrátu? Je to jen obecný apel do vzduchu, smutný výkřik nad situací, kterou jsem přímo na místě viděl a která nevěštila nic dobrého.

Vinořské hřiště mělo – a stále má – dobrý potenciál. Ale v tuto chvíli je jeho příběh v kritickém bodě a s velkým otazníkem. Golfisté jsou zklamaní. Své si o celé věci jistě myslí obyvatelé bydlící ve Vinoři a okolí, kteří golf nehrají. O tom, že vedení Vinoře je z celé situace roztrpčené, netřeba pochybovat. Daný stav samozřejmě nevrhá na golfovou sféru pozitivní světlo.

Na webových stránkách vinořského klubu je uveden slogan „Golfové hřiště, kterým kráčela česká historie“, přičemž odkazuje na dvě kaple poutní cesty ze Staré Boleslavi do Prahy, které stojí na plochách hřiště. Nyní nabývá tento slogan dalšího, bohužel ironického významu: historie českého golfu nepamatuje projekt tak dlouho nedokončovaný.  

Velký idealista by doufal, že se hřiště otevře ještě letos. Optimista může doufat, že by se mohlo otevřít příští rok. Realista před sebou namísto otevření uvidí především složité hledání východiska. Pesimista může vidět lesopark bez golfu. Čas nám ukáže, který z pohledů je ten pravý.

1700 – rok narození Louise Grostona de Saint-Ange de Belleriva, posledního francouzského guvernéra v Severní Americe, po němž bylo pojmenováno hřiště Bellerive.

1897 – rok otevření hřiště. Založeno bylo jako The Field Club, původně mělo devět jamek a 166 členů. V roce 1910 se klub přestěhoval do města Normandy v Missouri.

1955 – Členové klubu se rozhodli přěstěhovat klub do blízkého Creve Coeur. Hřiště tam bylo otevřeno v roce 1960 a o 5 let později se na něm hrálo US Open. Hřiště designoval Robert Trent Jones.

2001 – V tomto roce se měl na hřišti uskutečnit turnaj American Express Championship z kategorie WGC. Kvůli teroristickým útokům 11. září, kdy dvě unesená letadla narazila do věží World Trade Center, byl ale turnaj zrušen. Tiger Woods popisoval běh událostí takto: “Stáhli nás z hřiště, když jsme na něm trénovali. To už jedno letadlo narazilo do věže. Když jsme přišli do klubovny, sledovali jsme, jak do druhé věže naráží další letoun.”

2 – V Bellerive se uksutečnily doposud pouze dva majory – US Open v roce 1965, které vyhrál Gary Player a PGA Championship v roce 1992, kdy zvítězil Nick Price. Letošní PGA Championship se stane teprve třetím majorem konaným na tomto hřišti. 

62 – rekord hřiště vlastněný Jimem Furykem. Zahrál ho ve druhém kole BMW Championship 2008. Tehdy ale bylo hřiště o více než 300 yardů kratší než letos. Ani 62 ran mu ale na vítězství v turnaji nestačilo. O tři rány lepší byl v celkovém součtu Camilo Villegas. 

100 – jubilejní stý ročník turnaje, PGA Championship je po Masters druhým nejmladším mužským majorem

7 316 – výměra pro letošní ročník turnaje v yardech

170 – počet yardů, o které bylo hřiště prodlouženo od posledního ročníku PGA championship v roce 1992

70 – par hřiště pro PGA championship. Pro rekreační hráče má hřiště standardně par 72 

11 – jamky s vodní překážkou, hřištěm proteká potok, který vstupuje do hry na devíti jamkách. Místní hřišti přezdívají Zelená příšera z Ladue Road. 

610 – nejdelší jamka letošního PGA Championship v Bellerive měří 610 yardů. Jamka číslo 8 s parem 5 by ale hráčům takový strach nahánět neměla. Při dobrém odpalu se ti největší paliči mohou dostat na green druhou ranou.

148 – Jamka číslo 3 je naopak nejkratší jamkou letošního PGA Championship v Bellerive. Se svými 148 yardy by měla být lehčí jamkou na hřišti, přesto si hráči musí dát pozor na vodní překážku před greenem.

14, 15, 16 – trojice jamek, kterým se přezdívá Hřeben. Zvláště z jamky č. 14 je nejhezčí pohled z vrchu dolů na ostatní jamky. Jamky se obvykle hrají proti větru. Strach nahání především jamky 15 a 16. Nutností na patnáctce je trefit fairway, hráče bude totiž čekat dlouhá rána do greenu čtyřparové jamky. Šestnáctka je dlouhým parem 3, ovšem s poměrně rozlehlým greenem, par na této jamce je výhrou.

KAŽDÉ GOLFOVÉ HŘIŠTĚ MÁ SVŮJ PŘÍBĚH, a jak čas postupuje, stává se tento
příběh košatějším i zajímavějším. Příběhy českých hřišť jsou v drtivé
většině zatím krátké: Kromě těch osmi hřišť z doby před rokem 1989 existuje
další stovka hřišť jen nedlouho. Ale i tak mají některá za sebou už barvitou
minulost. Jako první se v naší nové rubrice Příběhy hřišť představuje osmnáctijamkové
berounské hřiště – Beroun Golf Club.

S ANDREJEM HALADOU

Berounské hřiště je v kontextu českých golfových areálů trochu výjimečné. Nejde jen o to, že se jedná o hřiště privátní, tedy určené v prvé řadě pro členy klubu. Beroun je také dosud jediný projekt na českém území, kde je golfový areál nedělitelně spojen s velkou výstavbou jednotek pro bydlení. Domy vznikly i v okolí Čeladné, na Černém Mostě, staví se u Albatrossu, v plánu jsou už delší dobu vily u Konopiště, ale v Berouně koncept „bydlení + golf“, který je především v USA běžný, už dotáhli i do úspěšného finále. Či spíše dotahují, protože v současnosti se realizuje poslední etapa výstavby z celkových tří. Ale pojďme do doby těsně po roce 2000.

BYTY NEMUSELY BÝT
Na začátku projektu stál bývalý emigrant, podnikavý jedinec jménem Hynek Basák. Ten projevil v roce 2001 zájem o zdejší pozemky na okraji města, jejichž rozloha byla zhruba 100 hektarů. Basák se zkušeností ze zahraničí věděl, že kombinace bydlení + golf je ekonomicky výhodná, že zajišťuje hřišti solidní existenci. Už od začátku uvažoval o privátním hřišti s rezidenčním bydlením.

Prostor byl vybrán dobře: svažitý terén s dalekými výhledy do údolí Berounky i Litavky, orientovaný jihozápadně. Ležel blízko města a zároveň byl od něj oddělený. Od roku 1945 až do 90. let tu sídlila armáda, pak někdejší vojenský prostor ležel ladem. Málokdo si uvědomuje, že Beroun je v zásadě revitalizačním, environmentálně pozitivním projektem. Nejenže bylo území zušlechtěno, ale díky vzniku hřiště nepokryla celý přírodní prostor hustá zástavba satelitního typu. Kromě souboru domů ve vyšší části hřiště tu jsou jen louky, tráva, stromy, písek a voda.  

Basák své plány na přelomu let 2006/2007 dovedl až k budování hřiště a během půl roku se tehdy prostavělo přes 50 milionů korun. Jenže se ukázalo, že projekt není dostatečně krytý. Vše hrozilo průšvihem – a to je ještě velký eufemismus. Aby věc neskončila v soudních síních, bylo potřeba sehnat někoho, kdo do projektu vstoupí a zaplatí ho.

Už v tuto chvíli působil v berounském projektu Ing. Vojtěch Matějček, který předtím dělal deset let na nedalekém karlštejnském hřišti ředitele. Je to člověk se zkušenostmi, díky předchozímu pracovišti i s četnými kontakty, který si už tehdy vybudoval v golfovém světě dobrou pověst. Právě díky Matějčkovi se investora sehnat podařilo. Byla jím jihokorejská firma Kos Wire, resp. její majitel pan Hong. Kos Wire je celosvětovým výrobcem drátů, i u nás má továrnu u Lovosic. Firma v té době vlastnila po světě několik golfových resortů, například hřiště i zimní sjezdový areál u Soulu či hřiště v japonském Otaru, a její sesterská firma pak provozovala také golfový resort Twins Dove ve Vietnamu. Pan Hong v prosinci 2007 celý projekt koupil a okamžitě uhradil dlužné desítky milionů. Navíc zajistil další finance na dokončení. Peníze šly z přímých zdrojů, nikoli z úvěrů. Jen hřiště si vyžádalo více než 100 milionů korun, klubovna (včetně venkovního i vnitřního bazénu, fitness, sauny atd.) dalších 100 milionů, rezidenční část 250–300 milionů. Dohromady zhruba půl miliardy.

„VŠE HROZILO PRŮŠVIHEM – A TO JE JEŠTĚ VELKÝ EUFEMISMUS.“

Je zajímavé, že Korejcům tehdy nešlo ani tak o výstavbu domů, ale především o hřiště a golf. Sekci bydlení se však podařilo udržet při životě, a to i přes fakt, že po roce 2008 vypukla krize v realitách a rozhodně to nevypadalo na sukces. Jenže dnes je vše jinak, i díky realitním investicím může berounský projekt žít a také se už blíží k hranici výdělečnosti.

ČLENOVÉ (NE)BYDLÍCÍ A (NE)HRAJÍCÍ
Na hřišti se poprvé hrálo na podzim roku 2008, tehdy na devíti jamkách. O rok později bylo otevřeno zbylých devět. Design navrhl Kanaďan Les Furber, který projektoval již v půlce 90. let karlštejnské hřiště. To berounské má podobnou koncepci, terén je shodný, s poměrně velkým převýšením. Beroun je však přívětivější, především metricky o něco lehčí: Karlštejn měří ze žlutých 5 839 metrů, Beroun 5 581.

V první etapě vzniklo v horní části hřiště přes padesát jednotek: 23 domků, 27 bytů a pět samostatných vil, další dvě se nyní staví. První majitelé se sem stěhovali v roce 2009. V druhé etapě v letech 2012–2014 vyrostl ve spodní části velký bytový dům – opět okolo 50 jednotek. I ten je už hotový a vše je prodáno. V současnosti se buduje poslední realitní část, opět okolo padesáti jednotek, a to rovněž dole u klubovny.

V existujících sto obytných jednotkách nežijí jen golfisté. Zhruba 20 % kupců si pořídilo nemovitost, aniž by golf hráli. Líbilo se jim místo, příroda okolo i celkové pojetí bytů. „Pro někoho je zdejší bydlení něco jako chalupa na víkend nebo přes léto, přičemž se ale o nemovitost nemusí starat. Někdo tady bydlí celý rok a k místu má silný vztah,“ říká Vojtěch Matějček. Základní směřování projektu/areálu se podle něj od počátku nemění: „Budeme hřiště postupně uzavírat, aby bylo jen pro členy klubu a jejich hosty. Pro veřejnost bylo už zcela uzavřeno v pracovní dny odpoledne a o víkendech, teď rozšiřujeme úplné uzavření i o pátky.“

„PRO NĚKOHO JE ZDEJŠÍ BYDLENÍ NĚCO JAKO CHALUPA NA VÍKEND NEBO PŘES LÉTO.“

Beroun Golf Club má dnes 285 členů, nejsou však mezi nimi jen majitelé místních realit – těch je naopak jen menší část, většinu tvoří členové „bez bydlení“. Roční členský poplatek je 36 000 korun. Menší část členstva by dokonce byla ochotna platit více jen pro to, aby bylo hřiště kompletně uzavřené už teď. Pro větší část by však zvýšení poplatků nebylo ekonomicky přijatelné, i proto je provoz zatím kombinovaný. Čím více ale členů klubu bude (maximum je zhruba 500), tím více bude „sílit“ uzavírání.

Vše nasvědčuje tomu, že berounský projekt je živoucí a jde úspěšným směrem. Vedle Matějčka, který brzy oslaví deset let „ve firmě“, tu působí i další lidé již dlouhé roky – a to je vždycky známka toho, že věc funguje. Do budoucna se nepočítá ani s nějakou zásadní renovací hřiště, jen by tu k desetiletému výročí chtěli pár věcí (i jamek) doladit i pozměnit. Aby pak mohli skutečně říci: Hotovo.

Komunita Beroun golf Clubu čítající skoro 290 členů se dá rozdělit na tři hlavní skupiny. V jedné jsou rezidenti, tedy lidé, pro které je hlavní to, že zde bydlí, a ke golfu mají „rekreační“ vztah. Druhou tvoří „sportovci“, tedy lidé s velmi aktivním vztahem ke golfu, využívající hřiště často. Třetí skupinou jsou „berouňáci“, tedy ti, kdo mají kořeny v Berouně a chtěli si zde prostě pořídit dobré bydlení a k tomu i hrát. Jak žijí a jak se chovají členové klubu, do něhož se i kvůli značné výši vstupních a udržovacích poplatků dostane jen někdo? Hlavní motivem pro vstup do klubu je chuť po oddělenosti a soukromí. Některé členy zlákal i jejich známý, kolega či obchodní partner – vytvářejí se tak skupiny uvnitř klubu, ale ty se postupem doby mění, prolínají. Někdo klubovým životem žije intenzivněji, někdo se i nadále odděluje a chce svůj klid. Někdo vstoupil kvůli prestiži, někdo si bydlení pořídil jako investici, někdo se tu skutečně cítí jako doma. To má ovšem i svoji druhou stránku: „Jsme samozřejmě rádi, že lidé vnímají celé prostředí jako svůj domov, ale někdy bychom přece jen potřebovali, aby se zde ve společných prostorách nechovali úplně ‚jako doma‘. Vždyť jsou tu i ostatní členové,“ říká s úsměvem šéf areálu Vojtěch Matějček.

SLOVO Z HŘIŠTĚ

Ani po dvaceti letech v golfovém byznyse o sobě nemohu říci, že jsem ten správný golfista. Handicap nic moc, na dovolené skoro nehraji a mistrovský golf sleduji pouze tehdy, když je něco opravdu důležitého a neznalostí by se člověk vyčlenil z kolektivu.

Měl jsem přitom obrovské štěstí. Na Karlštejn jsem nastoupil v roce 1996, ve třetím roce provozu, bez znalostí oboru a s jediným zadáním – postavit tam klubovnu a tréninkové zázemí pro PGA European Tour 1997. To štěstí spočívalo v tom, že v rámci příprav Volvo Masters jsem mohl spolupracovat s těmi nejlepšími profesionály z PGA, kteří turnaje zajišťují. Spolu s návštěvou golfových resortů v Británii, Španělsku, na Floridě a v Dubaji jsem se tak mohl do oboru docela rychle dostat a začít pracovat na absolutní špičce, do které Karlštejn již od počátku patřil a stále patří. Rád na těch prvních deset let vzpomínám, a to i přesto, že většina mé práce spočívala v tom, že jsem se nepřetržitě potýkal s CHKO Český Kras, nejdříve kvůli stavbě klubovny, pak i třetí devítky.

Berounských deset let mělo obdobný charakter. Zase to nebylo tak moc o golfu, ale o vybudování areálu, tentokrát od prvního kopnutí do prvního prodaného fee. Bylo to deset let orámovaných bojem o získání pozemků, na kterých hřiště leží. Ani armáda, ani město nebyly lehkými soupeři. V zákulisí všech těch nesčetných jednání je obrovské množství osobních zájmů, sympatií a antipatií, které je nutné překonat a sladit. A k tomu výstavba, provoz a znovu výstavba, tentokrát domů a bytů. A jejich prodej. Jak má mít člověk potom čas a chuť na golf?!

Ne, tak to není. Golf je nádherná hra, která člověku dá radost, i když ji hraje špatně. Komunita lidí na golfu je úžasná, pomineme-li ta statistická tři procenta těch, kteří se vám budou snažit zkazit den. Ale ty člověk potká kdekoli. A navíc těch zbývající 97 % jsou přátelští a tímto sportem i u nás poznamenaní lidé. Pravidla golfové hry, nádherná příroda, která hřiště většinou obklopuje, i snaha o své vlastní každodenní zdokonalování, jež je podstatou golfu, z nich dělá určitou specifickou skupinu, která dokáže ocenit, když jim služby, jež poskytujeme nebo snažíme se poskytovat, přinášejí tolik potřebný relax a odreagování od běžných problémů.

Těch dvacet let na dvou golfových hřištích, to je obrovský dar. Dar možnosti pracovat koncepčně, rozvíjet věci postupně a vytvářet si přátelské pracovní vztahy. A deset let v Berouně s tak neuvěřitelně laskavým člověkem, jakým je chairman Hong, to je jako sen. Snad ještě nějaký čas potrvá. 

Ing. VOJTĚCH MATĚJČEK je šéfem areálu Beroun Golf Clubu a jednatelem společnosti TYFANNYS.

Již několik let se tu a tam objeví v souvislosti s tempem hry termín Ready Golf. Jde o soubor jednoduchých tipů, kterými lze zrychlit a potažmo i zpříjemnit Vaši hru. Pokud nehrajete hru na jamky, dá se aplikovat v podstatě ve všech případech, a to i v turnajovém kole na rány, či stablefordy. Ready Golf doporučují a podporují jak R&A, tak i PGA. Nejedná se tedy o výkřik do tmy. Je to směr, kterým se bude v následujících letech golf ubírat a potvrzuje to i nadcházející znění golfových pravidel platných od roku 2019.

Loreta Golf Club Pyšely je hřiště, které je často velmi vytížené. Tempo hry je tedy v tomto ohledu jistou hrozbou. Byť je hřiště velmi dobře průchozí a bez delších přechodů mezi jamkami, dosáhnout při plném obsazení hřiště na tempo hry za čtyři hodiny, je obtížné. Přesto je právě tento čas pro řadu hráčů při rekreační hře horním limitem jejich trpělivosti. Dle dostupných studií a našich zkušeností, je možno při dodržování pravidel Ready Golfu dosáhnout časové úspory na kolo o 30 až 60 minut. Hráči se nemusí bát, že by se při hře cítili pod časovým tlakem. Při osvojení pár jednoduchých a logických pravidel se jejich hra zrychlí sama, aniž by měli pocit, že musí spěchat.

Loreta Golf Club Pyšely zahájil edukaci hráčů počínaje květnem letošního roku. Každý hráč dostane ke skórkartě letáček se základními pravidly, které může ihned uvést v praxi a vyzkoušet si jejich efekt. Věříme, že se Loreta díky Ready Golfu stane synonymem svižné hry a hráči se k nám budou o to raději vracet.

Jak tedy vypadají naše pravidla Ready Golfu:

Strávit na hřišti 4 a více hodin není žádná velká zábava. Osvojte si pár základních pravidel READY GOLFU a pomozte nám zrychlit hru na Loretě, aniž byste měli pocit, že Vás někdo honí!

• Časový limit 4:37 platí pro flight 4 hráčů v turnaji. Při běžné hře 4 hráčů platí časový limit 4 hodiny na 18 jamek.
• Hrajte svou ránu, pokud je to bezpečné v případě, že Váš spoluhráč, který je dál od jamky není připraven ke své ráně.
• Kratší hráči hrají první, pokud delší hráči čekají na uvolnění dopadové plochy.
• Z odpaliště hraje první ten hráč, který je připraven k ráně, bez ohledu na skóre na předchozí jamce.
• Zahrajte svou ránu a teprve poté pomozte spoluhráči hledat jeho míč.
• Pokud jste připraveni, patujte bez ohledu na pořadí ve hře.
• Zahrajte svou ránu, pokud spoluhráč hrabe bankr po svém úderu, i když je dál od jamky než Vy.
• Pokud Váš spoluhráč přehrál green, hrajte z přední strany greenu svůj chip. Nečekejte, než spoluhráč obejde green, aby se připravil ke svému úderu.
• Zapište své skóre ihned po příchodu na odpaliště. Hráč, který hraje první ránu z odpaliště, zapíše své skóre až po odehrání.

Věřte, že při osvojení těchto jednoduchých pravidel dokážete snížit čas Vaší hry na 18 jamek o 30 minut až hodinu!

Buďte vždy READY zahrát svou ránu. Hrajte READY GOLF!

-Loreta Golf Club Pyšely