Samo město St. Andrews není příliš rozlehlé, má jen tři hlavní ulice a nenajdete zde žádné designové restaurace, ani značkové butiky. Luxus zde spočívá v privilegovaném přístupu, ať už jde o lidi či přírodu. Každou zemi utvářejí její lidé, ale v případě skotského St. Andrews to platí dvojnásob.

Pokud se vám nepodaří zahrát si posvátný Old Course, nemusíte zoufat. Jsou zde i jiná hřiště se silným geniem loci. Až si tedy odškrtnete povinnou fotku u ikonické kamenné lávky „Starého hřiště“ a koupíte suvenýr v místním Proshopu, vyražte prozkoumat okolí.

Jen pár minut odsud najdete resort Fairmont St. Andrews ukrývající 36 jamek, kterým dominuje rozlehlá klubovna poskytující výhledy na celý záliv i na městečko St. Andrews. Výhled z její terasy je takový, že budete chtít hned vyrazit na první jamku. Zároveň si ale uvědomíte, že krabice míčů, které jste si na tuto rundu vzali, asi nebude stačit. Naštěstí je zde bohatě zásobený pro shop, kde si můžete vše potřebné zakoupit. A protože jste v zemi whisky, ani ta mezi golfovým vybavením nesmí chybět. A třeba zde při nakupování, stejně jako my, narazíte na sympatického manažera, Alexe Thomsona, od kterého se dozvíte i něco o historii tohoto místa.

Celý projekt Fairmont St. Andrews financoval Don Panoz, multimiliardář, který vydělal peníze ve farmaceutickém průmyslu. Ten se v 90. letech rozhodl uspokojit stále rostoucí počet návštěvníků St. Andrews a investoval téměř 60 milionů liber, aby zde vytvořil mistrovské dílo, které musíte vidět na vlastní oči. Konkrétně jde o pětihvězdičkový resort s několika restauracemi, wellness a dvěma osmnáctkami.

Kvalitní hřiště se dá navrhnou i ve fádní krajině, ale atraktivní okolí dovede výsledek k dokonalosti. To platí i o Fairmont St. Andrews, jehož rozmáchlost na dvě stě hektarech vám vyrazí dech. Design je dramatický, s efektním využitím přírodních prvků terénu a citlivě zrcadlí charakter okolí. Estetické kvality daleko převáží případná negativa. Hluboké rokle, která se ledabyle prořezávají hřištěm spolu s jamkami lemujícími drsné pobřeží Severního moře se vám natrvalo vryjí do paměti. Stejně jako husté traviny a vřesy, kde je nemožné míč najít.

Vlajková loď tohoto resortu, hřiště Kittocks vám poskytne bezchybný linksový zážitek. Pod jeho designem je podepsán Bruce Devline, vítěz Australian Open. Jako konzultant zde působil i legendární Gene Sarazen, ale skutečným architektem byl Denis Griffiths. Layout Kittocks je důmyslně promyšlený, jamky ubíhají divokou krajinou po směru hodinových ručiček, přičemž občas sklouzávají do údolí a proláklin. Některé jamky sledují přirozené linie terénu, jiné se s nimi doslova perou.

Hra po celou dobu zůstává zajímavá a pokaždé jiná i pro hráče s nízkým handicapem. Každou fairway lemují aleje hustých křovin, jako by vzdávaly hold všem, kteří tudy procházejí. Přítomnost bunkerů je nepřehlédnutelná, spíše připomínají umělecká díla, pečlivě rozmístěná a do posledního detailu propracovaná. Jejich ostré linie jsou součástí tohoto hřiště stejně jako rozlehlé greeny, které vám připomenou, že o výsledku nerozhoduje jen délka.

Skvělý servis a milý personál je samozřejmostí. Caddy master vám připraví autíčko a hole do hry a nasměruje vás na driving range, kde si můžete před hrou bezplatně odpálit pyramidu míčů. Na jedničce vás skotskou angličtinou přivítá startér, který vám doporučují herní strategii i informuje, kde najdete občerstvení a toalety. A pak už vás čeká golfové dobrodružství v krajině plné terénních vln.

Ani herní kvality druhé osmnáctky nezůstávají pozadu. Hřiště Torrance navržené Denisem Griffithsem, golfovou legendou Genem Sarazenem a skotským seniorem Samem Torrancem splňuje přesně to, jak má správné hřiště vypadat. Tedy splývat s okolní krajinou, jako by v ní byla odjakživa. Samozřejmě nechybí respekt k linksovým principům včetně příležitostí „risk and reward“, ale ani blend moderního twistu.

Úvodních sedm jamek se vine mírně zvlněným terénem a nabízí možnost aklimatizovat se na rychlé greeny a zrádné bunkery. Oproti Kittocsk je považováno za přátelštější, což potvrzuje i Alexe Thomson. Zároveň ale dodává, že zejména některé pasáže vaše golfové umění důkladně prověří. Třípary nejsou příliš dlouhé, ani nijak zrádné. Signature jamkou je nepochybně osmička, která nabízí krásný výhled na okolí s hrabstvím Angus v pozadí.

Druhá část hřiště se dramaticky svažuje k pobřeží a čím více se blížíte ke klubovně, napětí stoupá. Výzva přichází na dvě stě metrů dlouhé tříparové sedmnáctce, která se vine podél oceánu. Její green je chráněn kamennou zdí a hlubokými bunkery a v případě, že hodně fouká, zasáhnout jamkoviště je téměř nemožné.

K dispozici je bohatý vozový park autíček, ale obě hřiště můžete obejít pěšky. Díky minimálním přechodům a mírnému převýšení si o to vysloveně říkají. Výhodou oproti tradičním hřištím jsou nižší ceny i to, že zde nebývá přeplněno. K zapůjčení zde mají i špičkové golfové hole, takže není třeba vozit vlastní. Využít lze i speciální balíčky a zvýhodněný sunset fee.

Na golfovém cestování po Česku mě v posledních letech nejvíc baví jedna věc: jezdím tam, kde jsem minimálně deset, ale někdy i patnáct let a více let nebyl. A jsem překvapen, jak se hřiště změnila, jak vyspěla, esteticky povýšila a zkrásněla, a jak se také jejich kvalita prakticky všude zvedla.

V golfovém Českém Krumlově, respektive na hřišti ve Svachově Lhotce, které je od proslulého historického města vzdálené jen 6,5 kilometru, jsem byl poprvé v roce 2006. Tehdy tu otevřeli prvních devět jamek. Druhá devítka následovala v roce 2008, ale tu jsem už nehrál. Jestliže jsem se tedy letos na hřiště vydával znovu, činil rozdíl plných 19 let a devět jamek k tomu. Mé vzpomínky na první hru byly již poněkud mlhavé, takže o to víc jsem byl zvědavý.

Z Prahy to bývalo autem do Českého Krumlova přes dvě a půl hodiny jízdy. Dnes je to rychlejší. Na hřiště jedete až na současný konec dálnice D3 na kilometr 159, pak už zbývá jen kousek po hlavní silnici směrem na Krumlov. Celkem z Prahy 180 kilometrů, ale díky dálnici je druhá část jízdy pohodlná a rychlá.

Správná konfigurace

Hlavní dojem, který si z hřiště odnáším: je to příkladná ukázka toho, jak vytvořit a udržovat solidní regionální hřiště, cílící především na běžné rekreační hráče. Celkový koncept i design hřiště odpovídají tomu, kde se areál nachází, tedy v oblasti, kde je provoz čilý především v letních měsících a kam jezdí lidé za rekreací.

Stačí už jen pohled do skórkarty: hřiště má ze žlutých odpališť při paru 71 pouze 5 041 metrů, což je jedna z nejkratších délek mezi českými osmnáctkami (průměr je 5 740 metrů). Někdo by řekl: Tak krátké? Jenže já jsem zajásal. Konečně hřiště délkově odpovídající výkonnostnímu průměru 90 % golfistů, konečně hřiště, kde se člověk nemusí driverem stále tlačit dopředu, ale může hrát čtyřpary první ranou na přesnost hybridem nebo železem.

„Od začátku jsme hřiště plánovali tak, aby odpovídalo charakteru místa, ekonomické realitě, našim finančním možnostem i herním možnostem běžných hráčů,“ říká provozovatel a majitel hřiště, také prezident zdejšího klubu Jan Bürger. „Chtěli jsme, aby si tu hráči hru opravdu užili, aby dosahovali více greenů v regulaci. Jamky nejsou dlouhé a na mnoha z nich je to především o druhé ráně do greenu.“

Této filozofii odpovídá i to, že fairwaye zde sekají o trochu výše, než bývá obvyklé, takže míček leží na husté a syté podložce a je snadnější ho trefit, zvednout do vzduchu. Také rychlost greenů není nadlimitní, zhruba 7-9 stop, takže se tu hráč neupatuje.

Kratší délku jsem kvitoval s povděkem, především první devítka s 2 388 metry je vyloženě vstřícná. Ale i na druhé je dost čtyřparů s délkou plus-mínus 300 metrů. Na výsledku to bylo znát: zatímco běžně hraji okolo 85 ran, tady to bylo 78. Radoval jsem se.

Z čeho může mít hráč stejně velkou radost, je půvab krajiny, zasazení hřiště do prostoru. Na Kleť je vidět z více než poloviny jamek, stále se díváte na zelené svahy této hory, na jejímž vrcholku je vedle jíž zmíněného vysílače (z roku 1977) i jedna z nejstarších českých rozhleden, kamenná z roku 1822. Jamky posazené v nejnižších částech hřiště se zase téměř dotýkají dole tekoucí Vltavy, takže vodácké Ahóóój tu uslyšíte. Fyzicky není hřiště náročné, zdejší profil je mírně se svažující. Celé prostředí dodává hře na rozmanitosti.

Udržet nízké náklady

Jan Bürger sbíral hlavní golfové zkušenosti v USA, dodnes nedá dopustit na to, jak tam golf provozují a umí ho dělat zábavně. „Dost jsem se inspiroval provozy některých amerických veřejných a také semi private hřišť, dobře jsem proto věděl, jak se to má s náklady. Hřiště jsme stavěli efektivně, druhou devítky díky zkušenostem i s menšími výdaji. A zároveň se stále držíme z hlediska provozu na nízkých nákladech. Říkal jsem si, že hřiště musíme udržet tak, aby ho uživilo jen asi 8-9 tisíc her ročně. A daří se nám tak, že nejsme v provozní ztrátě, investice děláme ze zvláštních zdrojů. To je v dnešním českém golfu v podstatě úspěch.“

Nízké náklady ale neznamenají nízkou kvalitu ploch. Odpaliště, greeny, fairwaye i celé okolí působí pěstěně a solidně, je tu vidět velká práce uplynulých let, resp. dvou desetiletí. Útulně a malebně se jeví tříparové jamky číslo 2 a 18, které se přimykají k budovám Svachova Dvora, v němž je hotel, destilérka, čokoládovna, restaurace a vůbec celý rekreační servis. Na otevřenějších jamkách už stromy hodně povyrostly a esteticky vhodně lemují fairwaye.

Oddechovému charakteru odpovídají i ceny za hru. „Ve všedních dnech se snažíme držet ceníkové fee pod 1 000 korun, o víkendu je to do 1 500, ale v zásadě je možné využívat slev, které činí 20 %, při voucherech a společných hrách i více“ říká Jan Bürger. Ví přitom dobře, že ceny za golf musí odpovídat zájmu a možnostem nejen místních, ale obecně českých hráčů.

Klub má kolem 200 členů, ekonomicky stojí ale provoz areálu do značné míry na fýčkových hráčích. Ti sem jezdí hlavně v letní sezóně. Zhruba dvacet procent hráčů je ze zahraničí, nejsou to ovšem jen ti rakouští, kteří mají svá hřiště kousek za hranicemi. Naopak typickým zahraničním hostem je německy nebo anglicky mluvící hráč ze vzdálenějších míst, který si na Českokrumlovsko, případně na Lipensko zajede na týdenní rekreaci a tu spojí s golfem. Od ubytovacích centrech na lipenské nádrži to je na hřiště cca 35 minut jízdy.

Jihočeské propojení

Kdyby hřiště s tak přírodní atmosférou, tak pohodovým duchem jako je to českokrumlovské, stálo někde ve středních Čechách, o hráče by nouzi nemělo. Ale daní za klidnou jihočeskou přírodu je boj o hráče, o ekonomickou vyváženost.

„V Jižních Čechách je podle mého odhadu jen asi 1 500 až 2 000 hráčů,“ vypočítává Jan Bürger. „Nejsou tu velká města a styl života je spíše venkovský. České Budějovice mají sice 100 000 obyvatel, ale další města – Tábor, Písek, Strakonice, Jindřichův Hradec, Český Krumlov a Prachatice mají jen mezi 10-30 tisíci. Celkově má Jihočeský kraj přes 640 000 obyvatel, a protože v Česku hraje golf asi 0,5 % obyvatel, je těch 2 000 jihočeských golfistů docela statistická realita. Krásné by samozřejmě bylo, kdyby golf hrálo alespoň 1 % Jihočechů. Znamenalo by to přes 6 000 hráčů, tedy trojnásobek současného počtu. Ale to je spíš sen.“

Ani golfových hřišť v Jihočeském kraji není mnoho, vedle Českého Krumlova jsou tu jen čtyři další osmnáctky: Hluboká, Mnich, Písek a také Čertovo břemeno, to ale díky poloze téměř u Středočeského kraje oslovuje hodně i hráče z Prahy. Je tu i historicky první areál v jihočeském regionu, devítka Bechyně (otevřeno 1996) a první veřejná devítka Nová Bystřice (2000), dnes spojená s Mnichem. Bohužel zaniklo někdejší hřiště na Lipně-Slupečné (2002-2009), v provozu není ani akademie Větřní.

Podle Jana Bürgera existuje jediná cesta, jak golf v jihočeském regionu rozvíjet: tou je vzájemné propojování. „Když někdo pojede za golfem do Jižních Čech, většinou nebude chtít hrát jen na jediném hřišti. Musíme nabízet golfové pasy ve spolupráci s hotely, stejně jako je tomu v případě zimních lyžařských středisek. Nemá význam konkurovat si, cenou a diskontními nabídkami. Je nás golfistů málo. Při společné nabídce, třeba při týdenním jihočeském golf-pasu, můžeme k nám do Jižních Čech pozvat golfisty z okolních regionů a něco dokázat.“

Protože se Bürger věnuje i budování a provozování rekreačních objektů na Lipně, snaží se propojit lipenskou rekreační oblast s jihočeským golfem: „Využít těch mnoho desítek tisíc turistů a rekreantů, kteří každý rok na Lipno zavítají, to bychom určitě potřebovali. Ale zase je to o nabídce: je potřeba poskytovat víc informací přes hotelovou síť. Dnes lidé nejedou na Lipno jen za vodou, ale i za dalšími zážitky a součástí nabídky musí být i golf v Jižních Čechách. Z Lipna dobře vím, že vzájemné propojení je výhodné i pro případné partnery, které je možné oslovit. Budou určitě víc slyšet na komplexní nabídku, nikoli na jednotlivé resorty.“

Měnící se zájmy návštěvníků Jižních Čech či Šumavy jsou ostatně vidět i na tom, kolik lidí v poslední době využívá elektrokol. „Bohužel e-biky berou golfu nemalou část seniorů, kteří chtějí stále sportovat, a namísto aby pokračovali nebo začali s golfem, koupí si elektrokolo a jezdí,“ všímá si Bürger. Důležitou cestou je samozřejmě orientace na mládež, protože pokud se člověk golf v mládí naučí, ve stáří ho to k němu obvykle opět zavede. A to i když bude jezdit na e-biku.

„Dnes už víme, že Jižní Čechy nebudou silnou golfovou destinací – právě kolům byly a budou zaslíbené mnohem více,“ uzavírá Bürger. „Ale určitě bychom mohli zájem o golf posílit. Když si vezmu všechna jihočeská hřiště, jedno po druhém, tak jsou přece krásná, pestrá, rozmanitá, každé je jiné a každé také kvalitní. Tak by byla škoda tenhle balík jako celek nenabízet.“     

Psát o ubytování a hotelech na golfových hřištích je žurnalisticko-reklamní nádeničina. Jádrem golfu je přece vždycky hřiště, o tom se píše snadno a nápady přicházejí samy. Ale ubytování? Hotely? Restaurace? „Ach ano, když to musí být, tak se o tom v článku také zmíním…“, říká novinář s poněkud nezaujatým výrazem a nejraději by to už měl za sebou. Co také psát, když ubytování na golfu si bývají podobná. Většinou čtyři nebo tři plus hvězdičky, většinou dobré služby i jídlo, většinou praktické, protože blízko k první jamce. Ráno se probudím a už jdu na to.

Sokolovský hotel Marshall přesně tohle nabízí. Takže co mě k němu táhlo navíc? Proč mě zajímal?

Je to jako s ženami. Pro některou máte prostě slabost. Nejenže se vám fyzicky líbí, ale sedne vám i srdcem a povahou. Cítíte se s ní uvolněně, příjemně. Chemie funguje.

A takhle mi je, když si jedu zahrát do Sokolova. Mám tohle hřiště, které leží docela daleko od Prahy, rád z více důvodů. Připadá mi trochu opomíjené, a tak mu chci pomoci. Líbí se mi svým „ekologickým“ konceptem, protože bylo vybudováno na důlní výsypce někdejšího dolu Silvestr (těžba ukončena 1981). Hřiště má také kvalitní design, německý architekt Chris Städler tu invenčně pracoval s krajinou. Dobře si tu zahrají sportovní golfisté, jamky jsou ale díky širším plochám přívětivé i k těm rekreačním.

A také místní krajina. Ta mi připadá neobvyklá, dynamická i dramatická. Jsou tu jamky intimní, kde jste jenom sami, obklopeni stromy, ale i jamky s širokým dechem a velkolepostí. Na některých vyvýšených místech se kocháte výhledy. Slavkovský les na jedné a Krušné hory na druhé straně vhodně rámují celek.

Je pro všechny

Do Sokolova, kam to mám z Prahy 145 kilometrů a skoro dvě hodiny jízdy, až tolik pražských a středočeských golfistů nejezdí. Čeští golfisté dnes obecně už nechtějí jezdit za hrou v jednom dni více než 100 kilometrů tam a 100 zase zpátky. Raději někde přespí. Druhý den hrají buď na tom samém hřišti, anebo vyzkouší jiné v okolí. Západní Čechy jsou na takovou cestu jako stvořené, osmnáctijamkových hřišť je tu pět (vedle Sokolova i Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Cihelny; Kynžvart je bohužel uzavřený), také tři devítky (Vary – Racing, Háje a Luby; někdejší Teplá už také zanikla).

I s tím pochopitelně souvisí vybudování hotelu. Ubytování na hřišti se v Sokolově přímo nabízelo nejen kvůli otázce dostupnosti – vzdálenosti, ale i proto, že vhodný prostor ke stavbě hned u klubovny byl. Dnes je ubytování, ale i nabídka dalších relaxačních a volnočasových aktivit na golfovém hřišti i ekonomickou nutností. Golfový provoz je potřeba podpořit příjmy z jiných oblastí, sám si na sebe ve většině případů nevydělá.

Sokolovský hotel Marshall tedy nebudovali jen pro hráče golfu, ti by jim tři vzájemně propojené části o třech patrech s celkem 36 pokoji nezaplnili. Zatímco hotel je celoroční, hřiště má zimní přestávku (nehraje se od listopadu do března). Hotel nabízí také wellness, je tu sauna, v místech před hotelem se buduje prostor pro aktivity jako je jóga atd.

„Náš hotel je primárně určen jako ubytování pro kohokoliv, kdo přijede do našeho kraje, lokality,“ říká Barbora Štěpánková, spolumajitelka a šéfka sokolovského golfového areálu. „Chtěli jsme nabídnout zájemcům nějaký pěkný prostor, kde mohou pobývat. Kde je možné pořádat i firemní akce, soukromé oslavy, typicky svatby, ale kde lze být i na dovolené přes léto více dní. A také v zimě, kdy je při sněhu možné běhat třeba na běžkách po hřišti. Měla by to být oáza kvality a vkusu.“

Tohle hotel splňuje. Zdejší okolí disponuje úžasnými přírodními cíli, ale zároveň člověk vidí, že Karlovarsko, západní Čechy, někdejší Sudety, jsou místem velkých kontrastů i rozdílů. Vedle pěkné přírody tu jsou i místa lidmi opuštěná, zanedbaná. Osmdesát let po odsunu Němců si někteří obyvatelé vytvořili k lokalitě vztah, jiní zde ale žili nebo žijí jen dočasně; aby zase odešli za lepším z hlediska sociálního či finančního.

Na sokolovském golfu a v hotelu ale tuto rozporuplnou současnost i minulost regionu nevnímáte. Je to svět úhlednosti a klidu, ve kterém může být připomínkou těžebního, industriálního dědictví jen pár vzdálených komínů tepelných elektráren. Energetická současnost o sobě dává vědět listy větrných elektráren na obzoru Krušných hor.

Na golf i na kolo

Hotel je architektonicky koncipován v modernistickém duchu, je dílem ateliéru BekArch. Vnější plášť zděné budovy je ozvláštněn dřevěnými prvky. Z hlediska orientace jsou všechny pokoje, jejich okna a balkóny, obráceny na hřiště, západním až severozápadním směrem. Vidět je odpaliště první a desáté jamky, green devítky a osmnáctky. Výhledy jsou i na hřeben Krušných hor.

Pokoje jsou díky velkým oknům/dveřím vedoucím na balkóny prosvětlené. Golfovou skutečnost připomínají historické plakáty v pokojích, ale také detaily: držadla skříní a „háčky“ na oblečení v šatně jsou vyrobeny z golfových míčků. Pokoje jsou dvoulůžkové, ale díky možnosti přistýlek se v nich ubytuje i čtyřčlenná rodina, resp. dva dospělí a dvě děti.

Teď si možná řeknete: Takových ubytovacích možností je přece v nedalekých Karlových Varech spousta, mohl bych využít i ty… Ale v tom je právě kouzlo sokolovského hotelu. Je přímo na hřišti, golf máte hned k ruce a nemusíte vůbec řešit, kterou z těch stovek karlovarských ubytovacích možností zvolit. Jste také odděleni od specifického, lázeňského typu pobývání a ruchu. Nemusíte ani řešit parkování, nejste obětí karlovarského složitějšího vedení cest, kdy středem města se jezdit nedá.

Naopak na sokolovský golf, respektive na parkoviště golfu a Marshallu, je to sem ze sjezdu dálnice D6 na kilometru 133 jen dvě minutky. Je to praktické i pro případ, kdy chcete jezdit na výlety do okolí. Na hrad Loket, do zdejšího historického městečka, je to pouze 9 kilometrů, autem 11 minut jízdy. Na rozhlednu Krudum (poblíž vrcholu 838 m.n.m.) je to 13 kilometrů na kole. Na sokolovské jezero-koupaliště Michal (opět rekultivace) jenom 2,4 kilometrů chůze.

Takže mně, golfistovi, ale i cyklistovi a turistovi, připadá hotel praktický i jako základna pro výlety po okolí na kole. Rozhlednu Krudum znám a rozhodně doporučuji pro mimořádné výhledy na celou západní část Krušných hor, ale zároveň pozor: od hotelu (454 m.n.m.) je to 380 metrů výškového rozdílu a těch 13 kilometrů se jede jenom do kopce. Tudíž méně zdatní by měli použít elektrokolo.

Rovinatější trasy si můžete užít na druhé straně od golfového areálu, okolo jezera Medard, což je největší umělé jezero v Česku; délka 4 km, šířka 1,5 km. Jezero vzniklo zaplavením důlních jam po dolech Medard a Libík, kde byla těžba ukončena v roce 2000. Jezero dosáhlo naplnění vodou v roce 2016. Dnes se budují cesty v okolí a také infrastruktura pro volnočasové aktivity

Lesopark s duší

Sokolovské hřiště možná stojí trochu ve stínu úctyhodných a starších karlovarských Olšových Vrat, či ještě letitějších Mariánských Lázní (letos oslavují už 120 let existence). Ale je potřebné ho těm, kteří zde ještě nehráli, nabízet. A těm, kteří zde byli už před drahnými lety, zase lze sdělit, že sokolovská osmnáctka je dnes hřiště s přehršlí zeleně, kde se příroda po někdejší těžbě už zcela obnovila.

Olšovky a Mariánky mají samozřejmě svoji historickou atmosféru, ale v Sokolově se mi hraje nejuvolněněji. I proto, že je tu vcelku dost prostoru pro chyby. Ale je to dáno i krajinnou otevřeností hřiště, jeho pestrostí i proměnlivostí, dobrým vedením jamek. Hřiště má duši, která čerpá z jedinečného prostoru. Design Chrise Städlera také už patří do 21. století, možnost práce s těžkými stroji a velké přesuny hmot tu přinesly výsledky.

Mám ve svém archivu fotografií golfových hřišť snímky z roku 2005, kdy se tu otevírala první devítka, a pak z roku 2007, po otevření druhé. A rozdíl Tehdy/dnes je obrovský. Tehdy to byl relativně strohý, až drsný prostor, s kamenitými pasážemi, také rýhami, které zde vytvořila voda tekoucí po svazích. Dnes je to díky masivní výsadbě sytý lesopark, kde i negolfista může na lavičkách posedět a uklidňovat se lesy i vodními plochami.

Přespal jsem v sokolovském Marshallu jen jedinou noc, hned ráno jsem jel na další golfovou destinaci, do Františkových Lázní (více o nich přineseme v některém podzimním tištěném vydání Golf Digest C&S). Jedna hra na osmnáct jamek a pouhé jedno marshallovské přespání však ve mně zanechaly dojem, který si budu pamatovat. Máte pocit, že jste nechali Prahu daleko za vrchy vlahého Slavkovského lesa. Široká a mělká brázda horní Ohře s Chebskem a Sokolovskem vám dají zapomenout na všednosti a běžný život.

Bylo to sice krátké potkání se, ale bylo hezké. Rád se tam vrátím.

Od roku 2022 se vědci z CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i., ve spolupráci s veřejností i klíčovými aktéry, pustili do ambiciózního projektu Golf Vinoř Citizen Science. Jeho cílem je propojit vědecké poznatky s praktickým provozem golfového areálu tak, aby byl přínosný nejen pro golfisty, ale i pro místní obyvatele a přírodní prostředí.

V letech 2017–2022, kdy stavba golfového hřiště stála, se prostor proměnil v tzv. novou divočinu, oblíbenou místními obyvateli pro procházky, běžky či rekreační běh. Tým projektu se proto rozhodl tento vývoj zachytit a hledat kompromis mezi zájmy hráčů, provozovatelů hřiště, samospráv a místní komunity.

Během dvou let se podařilo zapojit 500 respondentů z řad veřejnosti prostřednictvím tří dotazníků, zpracovat osm odborných studií, které analyzovaly témata biodiverzity a prostupnosti krajiny a zorganizovat panelovou diskuzi za účasti odborníků na ekologii, hydrologii a krajinnou architekturu, společně se zástupci golfového klubu i veřejnosti.

Dotazníková šetření ukázala, že místní obyvatelé vidí areál jako příležitost:

1. Investice do okolí: Největší zájem vzbudily návrhy na lesopark, bazén, zimní stadion nebo okružní cestu kolem golfového hřiště.
2. Pocitová mapa: Lidé oceňují estetickou hodnotu areálu, ale zdůrazňují i potřebu bezpečnosti a přístupnosti.
3. Biodiverzita: Většina respondentů považuje ochranu a podporu biodiverzity za zásadní, a to nejen pro přírodní rovnováhu, ale také jako způsob zlepšení kvality života.

Výsledky výzkumu a mapové výstupy jsou dostupné na oficiální stránce projektu: Golf Vinoř StoryMaps.

Pro hráče golfu znamená tento projekt více než jen úpravu krajiny. Jde o možnost hrát na hřišti, které reflektuje moderní ekologické trendy a je citlivé k přírodě i místním komunitám. Golfová hřiště, jako je Golf Vinoř, mohou být nejen sportovištěm, ale také vzorem a skutečnou případovou studií pro udržitelný rozvoj a zdroj inspirace pro další kluby.

Na Mauriciu, jehož rozloha je jen něco přes 2 000 kilometrů čtverečních, najdete jedenáct špičkových osmnáctek, které nabízejí hru podél tropických zátok, vzrostlých palem i na kopcích hor. Když k tomu přidáte průzračné moře, korálové útesy a vynikající kuchyni, příjemná golfová dovolená je zaručena.

Všechna místní hřiště jsou kvalitní, nicméně povinnou zastávkou každého golfisty by měl být Heritage La Réserve. Tento poslední přírůstek na mauricijskou golfovou mapu najdete v sousedství neméně slavné osmnáctky Le Château na divokém jižním pobřeží. Obě leží u přírodní rezervace UNESCO a pyšní se špičkovou kvalitou a výhledy, které berou dech.

Le Château od Petra Matchoviche patří mezi TOP 10 afrických hřišť a již několikrát hostilo Mauricius Open. Přesto díky sadě pěti odpališť uspokojí hráče každé úrovně. Tedy pokud mají handicap pod 28. Pro ženy je to 36. V opačném případě mají možnost obejít tréninkovou devítku s parem 27, která nabízí i noční golf. 

Hřiště, které se rozkládá na ploše sto hektarů, není extrémně obtížné, má široké fairwaye a rozlehlé greeny, ale vyžaduje strategické myšlení. Hru totiž komplikují rozlehlé bunkery i to, že často pálíte naslepo. Často také míjíte dvě řeky, Citronniers a St. Martin, které procházejí fairwayemi na nečekaných místech. Signature hole je pětiparová čtrnáctka, kde pálíte z kopce na green hluboko pod vámi.

Podobně majestátní výhled nabízí také čtyřparová jamka č. 17, kde na chvíli zapomenete, že jste na golfu. Je tady opravdu problém soustředit se na hru, protože kolem je toho tolik k vidění. Zejména kontrast, který vytváří azurově modrá voda s lávovou půdou je nebezpečně atraktivní. Při výstavbě se nemuselo šetřit místem, takže autíčko se opravdu vyplatí. Příjemné je posezení v klubové restauraci, kde servírují skvělé steaky i třeba full swing salát. Vyzkoušet můžete také footgolf a discgolf.

La Réserve Golf Links je první skutečný links v oblasti Indického oceánu, i když s moderním twistem. Pod jeho layoutem jsou podepsáni Peter Matkovich a Jihoafričan Louis Oosthuizen, kteří ho citlivě zakomponovali do dramatických křivek panenského pobřeží. A není divu, že už bylo korunováno jako „nejlepší nové golfové hřiště na světě“. Jde totiž opravdu o neuvěřitelnou scénu pro něco takového, jako je golfové hřiště.

Fotogeničnost je vlastní všem zdejším hřištím, ale La Réserve v tomto směru vede. Daleké výhledy na Indický oceán v kontrastu s pozadím pohoří Savannah jsou jedinečné. La Réserve ale vede i na poli obtížnosti. Sám Louis o hřišti prohlásil, že není pro slabé povahy, což mu dáte za pravdu hned na prvním odpališti, odkud uvidíte nekonečnou divokou krajinu, vysoké trávy a hluboké pot bunkery. A tak rádi sáhnete po whisky, kterou vám startér před odpalem nabídne.

Její účinek oceníte hned na následující jamce s handicapem 1. Adrenalin vám zvednou bunkery s ostrými stěnami, svahy, z nichž se míčky odráží do neznáma, výrazně tvarované greeny i extrémně prudký sjezdu na pátou jamku připomínající horskou dráhu. Osmička má zvláštní rys, a to rozdělenou fairway. Když jste zde poprvé, nevíte, kudy se vydat. Osmnáctka potrápí hlubokou roklí, která brání cestu na green umístěný před klubovnu od slavného architektonického studia Perrot & Richard.

La Réserve boduje i na poli udržitelnosti. Hřiště bylo citlivě osazeno tak, aby vznikly plochy podporující ekologickou diverzitu, za což si vysloužilo status GEO Certified Development. Na to, že byste šli pěšky, zapomeňte. Přechody i převýšení jsou extrémní a jen autíčkem dojet na první odpaliště vám zabere deset minut. Stejně tak nedoporučuji vyrazit z mistrovských odpališť, označovaných jako Louis Tees. Do bagu přibalte birdie kartou a velkou zásobu míčů.

Výhodou je, že na rozdíl od Le Château, kde bývá hodně plno, zde za den projde maximálně třicítka hráčů. A je velká pravděpodobnost, že mezi nimi bude Marcel Siem, který zde s rodinou bydlí a trénuje. Nabídku doplňuje heliport a Leadbetter Golf Academy,

La Réserve Golf Links je určen výhradně pro členy klubu a hotelové hosty. Pokud si zde chcete zahrát a nemáte v plánu stát se členem, řešením je ubytovat se některém ze dvou hotelů skupiny Heritage. Heritage Awali Golf & Spa je výjimečný svou autenticitou a zejména pak konceptem all inclusive, který na Mauriciu není běžný. Klidnější pobyt slibuje sousední Heritage Le Telfair Golf & Wellness ze sdružení Small Luxury Hotels of the World, který má jen pro dospělé osamocené útočiště se sofistikovanými apartmány a soukromým vyhřívaným bazénem. V každém z nich jsou služby na špičkové úrovni, takže i základní kategorie pokoje poskytuje servis osobního komorníka. Ten se postará o rezervace golfu, restaurací i masáží. Pro náročnější je připravena luxusní vily, které nabízí přímý vstup na pláž a privátní bazén.

Resort také nabízí třináct gastronomických hot spotů, které přinášejí italskou, indickou i asijskou kuchyni. Samozřejmostí jsou skvělé ryby a mořské speciality. Ujít byste si neměli nechat ani gourmet restauraci v zámečku Bel Ombre, který vás přenese do Francie 19. století. Dokonalý odpočinek a rozmazlování nabízí Seven Colours Spa se saunou, hamamem, vířivkou a skvělými masážemi připravenými golfistům na míru.

Resorty Heritage nabízí i značný počet dalších aktivit. Zkusit můžete paddle board, kitesurfing, jógu na golfu i plavání s delfíny. Nabídku doplňují dva bazény, moderní fitness centrum a tři tenisové kurty s umělým osvětlením. Pokud se golfu chcete věnovat intenzivně, objednejte si Golf bliss Package zahrnující hru i na okolní hřiště.

Zejména Avalon za návštěvu rozhodně stojí. Toto přírodní, nijak nepřemodelované hřiště leží uprostřed čajových plantáží ve výšce čtyři sta metrů na mořem, a tak zde vždy příjemně pofukuje. Pod jeho designem je opět podepsán Peter Matkovich, který zde vytvořil skvost, jehož každá jamka je jiná a zábavná. Čekají vás široké fairwaye, vinoucí se potoky, pásy rozkvetlých květiny i výhledy na Grand Bassin, největší přírodní jezero na Mauriciu. A pokud budete mít atraktivní svačinu, také návštěva místních opic.

Součástí resortu je osmnáctijamková golfová akademie s parem 54, rozlehlé tréninkové plochy s videonalýzou švihu a fitting centrem. Nechybí bazén, tenisové kurty a moderní klubovna s dvěma restauracemi, z jejichž teras je vidět vše, co je třeba. Rezervovat hotel i tee time můžete přímo na www.heritageresorts.mu. Pokud se ale nechcete o nic starat, obraťte se na kancelář EliteVoyage, která vám připraví nezapomenutelný pobyt na míru.  

Věra Bechyňová

Všudehrálský spolek už má zas sebou desetiletí existence a v současnosti sdružuje 389 hráčů, z nichž každý má odehráno alespoň 60 českých golfových hřišť; 65 členů spolku už má přes 100 hřišť, dalších 66 členů má 80 hřišť. Členové hodnotí česká hřiště ve čtyřech kategoriích – Hra, Zázemí, Příroda a Atmosféra – a celkový součet všech kategorií pak vytvoří univerzálního vítěze.

Tím se za rok 2024 stalo osmnáctijamkové hřiště Ostravice. Druhá skončila Ypsilonka a třetí Panorama. Na dalších místech najdeme Casu Serenu, Dýšinu/Greensgate, Karlovy Vary, Loretu, Mariánské Lázně, Čeladnou a Albatross.

Zajímavé jsou výsledky jednotlivých kategorií. V kategorii Hra je toto pořadí: 1. Ostravice, 2. Oaks, 3. Ypsilon, 4. Albatross, 5. Casa Serena, 6. Dýšina, 7. Loreta, 8. Karlovy Vary, 9. Panorama, 10. Beroun.

V kategorii Zázemí jsou výsledky: 1. Panorama, 2. Albatross, 3. Ostravice, 4. Dýšina, 5. Ypsilon, 6. Casa Serena, 7. Loreta, 8. Karlovy Vary, 9. Kaskáda, 10. Čeladná.

Poněkud odlišné výsledky najdeme v kategorii Příroda, kam pronikla i hřiště, která v první desítce celkového pořadí nenajdeme. Zde to dopadlo následovně: 1. Ostravice, 2. Ypsilon, 3. Dolní Dobrouč, 4. Čeladná, 5. Mladé Buky, 6. Mnich, 7. Čertovo břemeno, 8. Františkovy Lázně, 9. Karlovy Vary, 10. Panorama.

A konečně ve čtvrté kategorii Atmosféra, která bývá nejsubjektivnější, jsou výsledky opět trochu odlišné. 1. Mariánské Lázně, 2. Panorama, 3. Ostravice, 4. Ypsilon, 5. Čertovo břemeno, 6. Grosshof, 7. Loreta, 8. Dolní Dobrouč, 9. Dýšina, 10. Casa Serena. Do TOP 10 se tedy dostalo i jedno devítijamkové hřiště, a to východočeský Grosshof u Broumova.

Samostatnou kategorii tvoří i devítijamková hřiště. Zde bylo celkové pořadí následující: 1. Grosshof, 2. Terezín, 3. Lipiny, 4. Podbořánky, 5. Štiřín, 6. Čapí hnízdo, 7. Hodkovičky, 8. Bitozeves, 9. Svobodné Hamry, 10. Svratka. Pokud někoho překvapuje umístění „babišovského“ Čapího hnízda, kde převažují jen tříparové jamky, nechť se nediví: hřiště má výtečný design a také kvalitní údržbu, greeny i odpaliště jsou tu „skoro jako na Albatrossu“.

A propos Albatross. Zajímavý souboj se odehrává mezi tímto prestižním hřištěm a neméně prestižním areálem PGA National Czech Republic Oaks Prague. Albatross je v celkovém pořadí desátý a hřiště Oaks dvanácté, ale v kategorii Hra, jak je uvedeno výše, Oaks o dvě příčky předběhlo Albatross. Obě hřiště bodují také v kategorii Zázemí, respektive hlavně Albatross, který druhý; Oaks je až v druhé desítce. Obě hřiště ale ztrácejí kvůli kategorii Příroda: Oaks je ve třetí desítce, Albatross dokonce až ve čtvrté desítce. Pokud jde o Atmosféru, jsou si obě hřiště vcelku rovna, Oaks je na 20. pozici a Albatross na 24. pozici.

Detailněji se můžete s výsledky seznámit na webu vsudehralove.cz  

Areál Golfklub Zell am See ze sdružení Leading Golf Course se pyšní dvěma mistrovskými osmnáctijamkami Schmittenhöhe a Kitzsteinhorn od legendárního architekta Donalda Harraldina. Ty byly pojmenovány po okolních kopcích. Obě jsou umístěny do rozlehlého údolí Salzachtal a během hry nabízejí neskutečné výhledy na ledovec Kitzsteinhorn. A také hru, která nadchne rozum i emoce.

Starší mistrovské hřiště Schmittenhöhe s parem 72 má fairwaye s ne příliš hustými lesními porosty, ale vyžaduje chirurgicky přesné rány. Jinak skončíte v rozkvetlé louce, nebo v některé z vodních překážek, kterých je tu opravdu hodně, stejně jako bunkerů. Ty naštěstí nejsou příliš hluboké. Hru ztěžují časté doglegy, biotopy, husté roughy a vyvýšené greeny.

Hřiště z mistrovských odpališť o délce 6 262 metrů je výzvou i pro zkušené hráče, což dokládá pořádání mnoha mezinárodních turnajů. Po jeho plochách se procházely takové legendy jako Greg Norman, Severiano Ballesteros či Bernhard Langer, který dvě desítky let držel rekord hřiště 66 ran, než mu jej před pár lety sebral jeden z rakouských juniorů. Pokud ho budete chtít pokořit, držte se radou manažera Waltera Dabernigga, že „délka není všechno a že zde můžete riskovat a být odměněni, ale také potrestáni.“

Terén je rovinatý a přechody minimální, takže ve čtyřech ho bez problémů obejdete za čtyři hodiny, i když bude plno. Nevýhodou je, že se za celou dobu nedostanete ke klubovně, takže se nezapomeňte vybavit dostatečnou zásobou míčů. A pokud dorazíte v houbové sezóně, vezměte si košík. Místní lidé houby nesbírají, takže jich zde najdete hodně. Tedy pokud nemáte zcela přesné rány.

První pětipar potěší širokou fairwayí, takže pokud nestihnete navštívit driving range, neměli byste mít problém. Ale nepodlehněte pocitu, že vás čeká snadné kolo. Následující jamka s parem 3 a délkou 212 metrů je totiž krásná, ale vyžaduje přesný odpal na green obklopený vodou. Další výzvou je nejtěžší jamka na hřišti číslo 4, která děsí rozlehlou vodní překážkou v dopadové zóně. Nelehká je pětiparová devítka, kdy po levé straně fairway je jezero a po levé out. Green střežený bunkery a vodou je terasovitý, takže snadno zahrajete o nějaký ten putt navíc.

Poté přijde série šesti relativně jednoduchých tříparů a čtyřparů. K větší koncentraci donutí až šestnáctá jamka. Ta se ostře stáčí vpravo a vyžaduje odpal na úzkou fairway přes dřevěný domek. Pokud se vám nepovede, druhou ránu nebudete moci atakovat green, za kterým je hned out.

Závěrečné jamky jsou pekelně obtížné. Čtyřparová sedmnáctka s hcp 2 znejistí jezerem ležícím v dopadové zóně a také skutečností, že po skvěle vyměřeném odpalu vás ještě čeká velmi těžká rána na green. Závěrečný, 518 metrů dlouhý pětipar je jednou z nejhezčích jamek na hřišti, ale díky greenu, který je vpředu chráněný vodou a zprava písečným bunkrem, představuje tvrdý oříšek. Poté už vás čeká terasa klubové restaurace, která je společná pro obě hřiště. Ta nabízí krásný výhled na zasněžené vrcholky gigantických třítisícovek a skvělou thajskou kuchyni.

*

Hřiště Kitzsteinhorn s parem 73 kopíruje některé charakteristické rysy svého staršího bratra Schmittenhöhe. Na rozdíl od něj je ale více otevřené bez vyvýšených greenů a velkého množství vodních překážek. Díky tomu je také považováno za jednodušší. A umožňuje hrát se psem.

Pro prvních devět jamek jsou charakteristické greeny chráněné bunkerem či vodní plochou. Příjemné na této devítce je, že končí u klubovny, kde se můžete občerstvit. Dejte si něco vydatného. Následuje totiž jamka, na kterou nezapomenete. Jedná se o pětipar s hcp 1, kde na vás čekají úžasné výhledy na vrch Kitzsteinhorn a také jezero se slavným vodotryskem, které je na všech propagačních materiálech. Atraktivní je také patnáctá jamka s parem 4, kdy můžete druhou ranou atakovat green a lehce tak zahrát birdie.

Nezapomenutelné jsou dvě poslední obtížné pětiparové jamky. Na sedmnácté jamce se musíte vyhnout jezeru, které je po celé levé straně fairwaye, a také čtyřem bunkerům kolem greenu. Osmnáctá jamka vyžaduje dlouhý odpal, kde odvážní hráči atakující green musí pálit přes drátem ohraničený pozemek. My jsme zvolili bezpečnější, ale výrazně delší cestu po fairwayi a měli co dělat uhrát bogey.

Potrénovat můžete na drivingu i rozsáhlých tréninkových plochách. Hned vedle nich se nachází místní specialita: myčka na golfový vozík. Milovníky nákupů potěší Proshop, kde najdete všechny golfové značky, na které si vzpomenete – i ty, které jste doposud neznali. Nechybí ani footgolf. Na podzim a na jaře lze spojit golf s lyžováním. „To je oblíbená kombinace velkého množství Čechů, kteří sem pravidelně jezdí a představují tak třetí nejsilnější trh“, potvrzuje Walter Dabernigg.

Cesta z Prahy vám sem pár hodin zabere, ale můžete sem klidně i zaletět. Hřiště totiž sousedí s letištěm. Pokud nevíte, zda zvolit jednodušší hřiště Schmittenhöhe či závodní Kitzsteinhorn, ideální je obejít obě. Rezervovat tee time lze přímo na www.golf-zellamsee.at.

*

Patříte-li mezi milovníky přírodního golfu, měli byste popojet do Mittersilu na golfový klub Hohe Tauern. Tato osmnáctka leží v téměř absolutní rovině, ale o horské velikány vás také neochudí. Impozantní štíty národního parku Vysoké Taury a Kitzbühelských Alp budou totiž neustále kolem vás, stejně jako voda.

Hřištěm prochází říčka Salzach a architekt tuto skutečnost využil k takové dokonalosti, že voda v různých podobách promlouvá do hry na všech osmnácti jamkách. Potrápí vás zejména na druhé jamce s handicapem jedna, kde vás čeká příčná i podélná voda a jezero za greenem. Vodní zážitky nekončí ani na druhé devítce, ale při lovení dalšího míče v bagu se můžete uklidňovat výhledy na vrcholky okolních žiletek, které těžko hledají konkurenci. Vrcholem je závěrečný ostrovní třípar spojený s pevninou velmi úzkou šíjí, při jehož dosažení vás bude pozorovat plná terasa šťastlivců, kteří to mají za sebou. Byla by škoda se k nim nepřidat a užít si trochu škodolibosti i skvělých místních specialit.

Jinak vás čeká ničím nerušená procházka v dokonalé zeleni, mezi rustikálními seníky, rozkvetlými loukami, starými chatkami a kupkami sena. Hřiště s parem 70 a délkou 5 700 metrů není nijak zákeřné. Fairwaye jsou příjemně široké, plochy dokonale upravené, jen některé jamky svádějí k tomu, abyste si je zkrátili a hráli přes překážky. Pokud tomuto pokušení odoláte a vypořádáte se také s rozlehlými greeny, odejdete s dobrým výsledkem. Nechybí ani driving range a tréninkové plochy.

Toto hřišti si zahrál i slavný americký herec a vášnivý golfista Clark Gable, jehož golfový bag je dodnes k vidění na nedalekém zámku Mittersil. Vaši čtyřnozí parťáci jsou také vítáni, a to na hřišti i na terase. Krásná příroda a klid. To je to, za čím sem golfisté jezdí a vracejí se. A přijet sem můžete i karavanem. Na parkoviště jsou pro tato vozidla vyhrazena tři místa. Více na www.golfclub-nationalpark-hohetauern.at

Zdejší Golf Club Montreux spravuje nejstarší golfové hřiště v oblasti Ženevského jezera. Jeho historie je opravdu bohatá – hřiště zahájilo provoz v roce 1900, tehdy jako devítijamkové. Traduje se, že bylo založeno kvůli anglickým turistům, kteří se do této oblasti hrnuli, aby si užili zdejší příjemné počasí a nádherné scenérie.

V roce 1931 bylo hřiště rozšířeno na 18 jamek. Během druhé světové války však byla polovina hřiště vyhrazena na zemědělskou produkci. Když byly v roce 1964 k dispozici další pozemky, Donald Harradine (1911-1996, anglický architekt žijící u Lugana, autor více než stovky designů především ve Švýcarsku a Německu) byl pověřen přidat devět nových jamek a zmodernizovat ty stávající. Další zásah provedl o čtyřicet let později Ron Fream, který kompletně upravil layout, představil čtyři nové jamky a rozlehlé greeny. Výsledkem je hřiště slibující příjemnou procházku, ale i solidní golf v nádherném prostředí.

Hřiště s parem 72 není extrémně dlouhé, ze žlutých odpališť má 5 720 metrů a z červených 4 956 metrů. Je zcela rovinaté, ale přesto vaše golfové umění dokonale prověří. Fairwaye totiž zužuje řada vzrostlých stromů, jejichž krása vás často vyvede z koncentrace. Málokde můžete vidět kombinaci stoletých borovic, bříz, dubů a vrb. To vše ještě doplňují rozkvetlé louky a vinice v okolních kopcích.

Jednička je příjemný pětipar s širokou fairwayí, ideální na rozehrání. Poté přijde na řadu kratší čtyřpar, kde můžete bez problémů skórovat. Všeobecně všechny čtyřpary nejsou dlouhé, ale většinou se jedná o doglegy. Téměř každá jamka je lemována vzrostlými stromy na obou stranách, takže přesnost je v Montreux na prvním místě.

Veškeré plochy jsou perfektně upravené, takže svůj míč i po nepřesném odpalu bez problémů najdete. Greeny jsou obvykle velmi dobře chráněny, a to buď stromy, bunkery nebo vodou, případně kombinací všeho uvedeného. Bunkery ale nejsou hluboké a roughy nijak husté.

Čtyřka je krásný a snadno hratelný par 3 (120 metrů ze žlutých), přestože do hry vstupuje voda. Mnohem obtížnější je tříparová osmička a zejména pak čtrnáctka, protože má dobrou délku 164 metrů (ze žlutých) a žádný prostor pro chyby. Úroveň obtížnosti pak graduje, pětiparová patnáctka vyžaduje dvě velmi přesné a dlouhé rány, abyste se dostali přes jezero na green, vydýchat vás nenechá ani šestnáctka, což je nejdelší čtyřpar s 386 metry a s ďábelsky úzkou fairwayí. Sedmnáctka je poslední pětipar, kde zaútočit na green druhou ranou není snadný úkol, protože cestu komplikuje biotop.

Závěrečná osmnáctka s parem 4 také vyžaduje veškerou koncentraci. Odpal musí dopadnout na levou polovinu fairwaye, abyste mohli atakovat green chráněný jezerem a stromy. Poté už vás čeká příjemná terasa klubové restaurace nabízející skvělé místní speciality, ale i výhledy na Cornettes de Bise, Dents du Midi a rozmanité alpské štíty, které i v létě zdobí bílá čepice.

Samozřejmě nechybí driving range, kvalitní tréninkové plochy a bohatě zásobený proshop. Velkou výhodou je umístění mezi alpskými velikány, které v kombinaci s blízkostí jezera vytvářejí – na rozdíl od většiny sousedních hřišť – klimatické podmínky umožňující hru po celý rok. Rezervaci tee time můžete udělat přímo na www.golfmontreux.ch.

Věra Bechyňová

Pouhých dvacet minut z centra hlavního města dorazíte do golfového klubu St. Sofia. Hřiště s parem 71 vzniklo roku 2004, pod jeho finálním vzhledem je podepsán známý irský golfista Paul McGinley. Ten ho pár let po otevření redesignoval a prodloužil na šest kilometrů. Hřiště St. Sofia se nachází v oblasti Ravno Pole, čekat tedy můžete jen mírně zvlněný terén. Ten doplňuje velký počet jezer, relativně široké fairwaye a nepříliš tvarované greeny. Pro toto hřiště je charakteristickou jamkou tříparová patnáctka s ostrovním greenem. Hřiště má velmi kvalitní layout a dobré tréninkové zázemí, jen jeho hrací plochy nejsou aktuálně v dobré kondici.

Stačilo popojet kousek dál na severovýchod k jezeru Pravec, kde jsme objevili naprostý skvost. A to hřiště Pravets Golf Club, které pochází od slavného architekta Petera Harradina. Peter má na svém kontě stovky hřišť, a tak není divu, že i tady odvedl skvělou práci, když jamky zasadil k jezeru na pozadí pohoří Stara Planina. Na tomto hřišti najdete velký počet vodních ploch i bunkerů. Každá jamka je dokonale promyšlená a zábavná, takže lze těžko zmínit jen jednu.

Za signature hole bývá označována tříparová osmička s ostrovním greenem. Pro spoustu hráčů je to ale devítka a osmnáctka, a to díky monumentálnímu double greenu ležícímu před klubovnou. Jamky nejsou nijak zákeřné, ani dlouhé. Skvěle si zde proto zahraje úplně každý. Nechybí klubovna s restaurací a proshopem.

Pravets Golf Club je hodně oblíbený mezi místními, a to díky špičkovému tréninkovému zázemí. To využívají i hráči PGA, kteří se sem pravidelně vracejí. Pokud se vám nebudete chtít do Sofie vracet, můžete se ubytovat v hotelu, který se tyčí hned u jamky číslo 15.

Máte-li rádi horská hřiště, nesmíte minout Pirin Golf & Country Club. Tato osmnáctka od Iana Woosnama se nachází v nadmořské výšce devět set metrů, jen pár minut od známého lyžařského střediska Bansko. Na rozloze 150 hektarů nabízí rozmanitou horskou flórou i faunu přímo pod pohořím Pirin. A také čtyři jezera, osmdesát bunkerů a husté lesy. Dokonce zde můžete vidět vzácné borovice dvoujehličné.

Signaturní jamkou je trojka s parem 3, kdy hrajete ránu z kopce na ostrovní green. Pro nás byla nezapomenutelná desítka s dvěma podélnými vodami a stromem uprostřed fairwaye. Resort nabízí také hřiště Pine, což je pět jamek určených pro trénink. Nechybí Proshop a akademie s oboustranným driving rangem. Hřiště se nachází v malé vesničce, kde kromě chatek a apartmánů najdete i desítku restaurací. Několik jsme vyzkoušeli a došli k závěru, že ta klubová je nejlepší. Ale všeobecně je jídlo všude skvělé a levné. Stejně jako green fee.

Pokud vám zbude v Sofii trochu čas na kulturu, navštivte katedrálu svatého Alexandra Něvského. Se svými nástěnnými malbami, mozaikami a pozlacenými kopulemi je jednou z nejkrásnějších bazilik na celém Balkáně. Druhou zastávkou by měl být chrám svaté Sofie. Už jen proto, že podle této patronky bylo hlavní město pojmenováno. A také nezapomeňte ochutnat čevabčiči opékané na rožni. Servírované, jak jinak než s šopským salátem.

Historie klubu Treudelberg sahá do roku 1992, kdy dle návrhu britského architekta Donalda Steela byla realizována první osmnáctka. Tu v roce 2009 doplnil Kanaďan David Krause na sto bunkerů a 27 jamek, jejichž dokonalá údržba i mimo sezónu nezapře pověstnou německou preciznost.

„Krausova“ devítka je, co se rozlohy týče, velkoryse pojatá. Na rozdíl od starší osmnáctky je otevřenější a sportovnější. Jamky jsou delší a v kombinaci s roughy a nemilosrdnými biotopy vyžadují precizní hru. Pokud zde budete startovat, připravte se na dlouhý přechod na první odpaliště a také na rychlejší greeny. Jednička trochu překvapí stromem uprostřed fairwaye a ostrým doglegem vpravo.

Pokud k ní ale přistoupíte s pokorou, odejdete snadno s parem. Výrazně větší výzva přijde na následující jamce, což je pětipar s úzkou fairwayí a greenem ohraničeným outem. Zbývající jamky už představují příjemnou procházku v doprovodu kachen a zajíců, jejichž největší koncentrace přijde na tříparové sedmičce. Pokud budete startovat brzy ráno, zblízka si můžete prohlédnout i stáda majestátních jelenů. Tedy pokud nepůjdete, jako mnoho zdejších hráčů, se psem, který by je vyrušil.  

Obě devítky A a B jsou spíše rovinatého charakteru bez výškových rozdílů a dlouhých přechodů, takže není potřeba půjčovat si autíčko. Připravte se na vzrostlé stromy a menší greeny. A také na devítky s ostrovním greenem končícím u terasy klubovny vždy plné diváků.

Po hře můžete vyrazit do wellness areálu, který je přímo spojen s golfovým klubem. Zaplavejte si v bazénu, zajděte do sauny a potom si užijte západy slunce s výhledy na dvojitý ostrovní green Bistra 19. Objednat si k tomu můžete pivo a curry wurst obřích rozměrů.

K dispozici je i devět jamek hřiště pitch & putt, proshop a oboustranně hratelný driving range s více než sto odpališti. Nechybí ani videoanalýza švihu, puttovací laboratoř a sympatická manažerka Julia Smailes, která dělá čest svému jménu. Více na www.treudelberg.com.