Jedna moje známá začala před padesátkou úplně blbnout. Všiml jsem si toho poprvé, když jsem v dobrém zažertoval na účet našeho (shodného) věku. Byla to střelba do vlastních řad, ale ona se mě opakovaně ptala, jak jsem to myslel. Přišlo mi to sicepochopitelné, ale i trochudivné. Žena v podstatě v nejlepším věku, pohledná, úspěšná a zajištěná, se solidním a věrným manželem,hezkou rodinou, se sportovními zájmy– a ona to tolik řeší.
Jenže co naplat! Kulatiny na krku,v té době jí zároveň odešel už druhý z rodičů, což jivelmi zasáhlo, děti dospělejší, bezproblémové, ale jedno se k založení vlastní rodiny nemělo a druhé zamířilo do zahraničí, nejspíš nadobro. Perspektiva zdánlivě bez překvapení, bez těšení se na věci příští. A přitom:co by za takhle rozdané karty leckdo dal! Dobré zdraví, spousta volna, starostí málo, k dispozici peníze i zázemí…
Jediným jejím koníčkem je sport. Badminton, squash. To zní zajímavě, ale jak jsem posléze pochopil, komunita je to nevelká a soupeřek v její věkové kategorii poskrovnu. Sportovních zápasů a turnajů minimum, pár do roka. Chcete-li soutěžit, často musíte jet přes půl republiky. Někoho porazíte, pak čekáte půl dne na druhé kolo, případně na finálový zápas. Čím lépe hrajete, tím hůře hledáte soupeře ochotné postavit se vám. Bez ohledu na roční období nebo počasí trávíte celý čas v tělocvičně nebo ve squashovém akváriu pod umělým osvětlením. Psychice nepomůže ani fakt, že pokud jste byli v nějakém sportu dobří, s přibývajícím věkem se budete jen zhoršovat.Trochu začarovaný kruh.
Její manžel se jí hodně snažil pomoci a východisko našelv golfu, přestože se o něm sám rokyvyjadřoval skepticky a přezíravě. K životnímu jubileu jí věnoval golfový kurz pro dva. Výtečný nápad pro ni, geniální nápad pro ně oba, pro jejich vztah. Golfová hra trvá několik hodin a zcela naplníváš volný čas a přinese i spoustu emocí. Za golfem se vyplatí jezdit, protože můžete poznat nová hřiště i nová místa. Turnaje se hrají prakticky každý den, je z čeho vybírat. Stále můžete potkávat nové spoluhráče, ale také lze trávit dlouhý čas se svými nejbližšími. Můžete s nimi sdílet své pocity a zážitky. Díky handicapovému systému máte šanci soutěžit prakticky s kýmkoliv, lzestále měřit výkonnost. Máte před sebou dlouhou cestu učení se azdokonalování, bez ohledu na věk. V případě hráčů raketových sportů to může být cesta snadnější, protože mají cit pro míč a je jim vlastní pohyb přes osu těla. Často se proto v golfu zlepšují se záviděníhodnou rychlostí. A nakonec notoricky známá věc: při golfu jste hodiny a hodiny na čerstvém vzduchu.
Zelenou kartu oba zdárně dokončili. Viděl jsem ji párkrát hrát a vážně jí to šlo (manželovi o něco méně). Zdála se být ve svém boji s věkem zachráněna.Jenže po nedlouhém časehole odložila. Záchranné lano nechytila,a dál tedyvede nelehký boj sama se sebou a se svým věkem. Ale detaily nejsou důležité, protože její příběh už není o golfu. Naopak příběh jejího manžela pokračuje, s holemi a různými hřišti se pere statečně a prokousává se k hezkému handicapovému číslu.
Neznám moc sportů, které lze provozovat celý život, až do pozdního věku. Pokud jste v mládí hráli házenou nebo třeba házeli oštěpem, lze se tomu věnovat i v padesáti? Kdo si jde rekreačně hodit oštěpem? Dát dohromady mužstva pro týmový sport také není ve středním i pozdějším věku snadné. Jistě: znám spoustu starších cyklistů, plavců, lyžařů, běžců, znám i mnoho velmi starých chodců –turistů. Ale na golfu, tam vidím celou paletu hráčů všeho věku, od nejmladších až po nejstarší, ženy i muže.
Proč jednoho člověka golf osloví a zadře se mu pod kůži a proč jinému tato hra nic neřekne, na to neznám odpověď. Pokud na to ale jdete příliš utilitárně, tak to k úspěchu většinou nepovede. Jestliže někdo začal s golfem kvůli sociálnímu statusu, aby získal byznysové kontakty a podobně, tak podle mého soudu u hry většinou nevydrží. Racionální argumenty jsou hezké, ale jakmile chybí srdce, ocitne se vaše hraní golfu brzy ve slepé uličce. Naopak pokud je v tom emocionální zaujetí, cosi těžko popsatelného, snad tomu můžeme říkat i láska (ať už na první, nebo druhý pohled), tak jste na dobré cestě. A můžete po ní kráčet až do smrti.
Martin Raufer
