„Vždyť je to jen golfový turnaj,“ prohlásil v červenci 1999 Jean van de Velde a zeptal se, kdo si to bude pamatovat za dvě stě let. Uplynulo teprve 27 let a pamatuje si to celý golfový svět.
- Francouz vedl před poslední jamkou The Open o tři rány
- K titulu mu stačilo zahrát double bogey (šest ran), nakonec ale zapsal sedmičku (triple bogey)
- Jeho míček se odrazil od tribuny a skončil v potoce Barry Burn
- Rozstřel vyhrál Skot Paul Lawrie, který šel do posledního kola se ztrátou deseti ran
Osmnáctka, která neodpouští
Poslední jamka v Carnoustie měří 499 yardů a patří k nejobávanějším v Británii. Po obou stranách teče voda, rough sahá po kolena a přímo před greenem se vine potok Barry Burn. Jean van de Velde na odpališti stál s náskokem tří ran. K titulu mu stačilo zahrát šest úderů na jamce, kde je par čtyři. Stal by se prvním Francouzem s vítězstvím na The Open od Arnauda Massyho v roce 1907.
Místo opatrného železa vytáhl driver. „Všichni odpalovali železem. Já byl prakticky jediný, kdo hrál driverem,“ připomněl o mnoho let později. Míček skončil až u vedlejší jamky, Francouz ale měl štěstí a zastavil se v řidší trávě. Další rána zamířila na green, trefila zábradlí tribuny a odrazila se zpátky do hustého roughu. Třetí úder skončil ve vodě.
Boty na břehu
Pak přišel obraz, který obletěl svět. Van de Velde si sundal boty a ponožky, vyhrnul kalhoty nad kolena, vlezl do potoka a hledal, jestli by se míček nedal zahrát přímo z vody. Legendární komentátor BBC Peter Alliss tomu nemohl uvěřit.
„Proboha, co to dělá? Zastavte ho někdo, dejte mu pořádnou brandy a osušte ho,“ pronesl v přímém přenosu.
Francouz nakonec dropoval s trestnou ranou, pátým úderem trefil bunkr, ale pak proměnil nervydrásající pat na sedmičku. Do rozstřelu se dostal se Skotem Paulem Lawriem a Američanem Justinem Leonardem.
Muž, se kterým nikdo nepočítal
Čtyřjamkový rozstřel vyhrál o tři rány Lawrie, který šel do neděle se ztrátou deseti ran na vedoucího hráče. Takový obrat se v historii The Open nikdy předtím nepovedl. Přesto si ten ročník všichni pamatují kvůli někomu jinému.
Van de Velde se před novináři držel, podle reportéra ESPN Jimmyho Robertse ale předtím v šatně neutišitelně plakal. Když ho stejná televize v roce 2007 vyzpovídala, nabídl nejlepší pointu celého příběhu.
„Vyhrávat se ctí je docela snadné. Prohrávat se ctí je mnohem těžší,“ svěřil se.
Zdroj: ESPN, The Courier
Zdroj foto: Profimedia




