Co by mělo být kouzlem poslední jamky? Nabídnout hráčům šanci na zvrácení výsledku, výsledek potvrdit, nebo ještě na závěrečné jamce přichystat pro hráče malé překvapení? Libor Jirásek odvedl na Panoramě u Kácova obdivuhodnou práci. Postavil zde jedno z nejlepších hřišť, jaké jsem kdy hrál. Sedmadvacítku, která donutí hráče k těm nejlepším výkonům, nechá je sáhnout si na dno fyzických sil a plně prověří jejich připravenost toto náročné hřiště zvládnout nejen herně, ale i strategicky. Poslední jamka devítky Meadows celý koncept jen podtrhuje a ukazuje chytrost designérova plánu. Hráč se nesmí nechat obalamutit prvním dojmem a musí přemýšlet o každé ráně, nebo možná raději o několika ranách dopředu. Žádná zbrklost nebo ztráta koncentrace se tady neodpouští a jsou spravedlivě potrestány, a k úspěchu tak vede jediné odhalit všechna ta tajemství, která zde architekt pro hráče na jamkách poschovával, a pochopit, že nic není tak, jak na první pohled vypadá, o pokoře nemluvě.
