Zase na Albatross pojedu

Tento týden se koná turnaj D+D Real Czech Masters na Albatrossu. V České republice se bude European Tour hrát na tomto hřišti už pošesté za sebou. To je solidní výkon, protože v 90. letech k nám první mužská golfová liga zavítala čtyřikrát a pak ke konci prvního desetiletí 21. století jen třikrát.

Výdrž, kterou má Petr Dědek a jeho společnosti Relmost, zaslouží uznání. Podle nedávného rozhovoru na televizi Seznam jsou náklady na jeden turnaj 100 miliónů korun. Dědek neuvedl sice přesně, kolik celkově na turnajích vydělal či ztratil, ale je zjevné, že je to pro něj zatím prodělečný podnik. Stanislav Pros, který pořádal na Čeladné turnaj třikrát, zmínil, že ho to celé stálo přes 100 miliónů korun.

Jedna věc jsou peníze, o jejichž vhodném utracení či investování můžeme debatovat do nekonečna, druhá věc je zážitek, který to českému hráči golfu přinese.

Rekreačním hráčům, tedy golfovým fanouškům, přináší tento turnaj možnost vidět na živo hráče, které jinak nemají moc šanci shlédnout. Ne že by se nějak zásadně lišil švih hráče Challenge Tour od špiček European Tour, to laik v podstatě nepozná, ale je přece jen něco jiného, když okolo vás projde borec bez známého jména a kdy máte pět metrů od sebe Ernieho Else, který je světovou golfovou legendou. Jistě, je to pořád jenom obyčejná lidská bytost, ale jahody ze skleníku nejsou jahodami ze záhonu pod sluncem, i když jsou oboje červené.

Petr Dědek také v zmíněném rozhovoru uvedl, jak jsou pro něj důležití tihle „kluci z plakátu“, tedy hráči zvučných jmen, které naláká k návštěvě Česka a svého turnaje i tím, že jim zaplatí tzv. startovné. Jsou významní, protože zvýší mediální pozornost turnaje, přitáhnou diváky. Bez nich by akce měla jen poloviční sílu. Má pravdu - i když si můžeme myslet cosi o tom, že lepší by bylo, kdyby sem známí hráči přijížděli sami od sebe. Jenže na to je český turnaj finančně příliš slabý, tradicí i místem málo významný.

Jako novinář píšící o golfu nad podobnými úvahami, otázkami, přemýšlím často. Je to správný podnik, když stojí a padá s financemi jediného člověka, podnikatele? Má smysl ho dále pořádat, když se dodnes nepodařilo sehnat titulárního sponzora, turnaj si na sebe zatím nevydělá? Jaký je přínos turnaje pro český golf, když čeští hráči neprocházejí cutem, herně na tuhle úroveň nemají? Na to se asi ptá kdekdo, kdo golfu rozumí.

Jenže osobně a upřímně k tomu musím dodat vždy další stránku věci. Já na ten turnaj jako divák, jako člověk, který se rád pohybuje v golfovém prostředí a má v něm dost známých, vždycky jedu rád. Jsem rád, že se tu mohu setkat s lidmi, které jsem třeba rok neviděl, jsem rád, že se mohu projít turnajovou vesničkou a popovídat si u mnoha stánků, jsem rád, že se dívám i na hru kvalitních hráčů (i když golf v televizi je na koukání komplexnější než přímo na místě). Vidět je z pár metrů má skutečně něco do sebe. A například moje osmiletá dcera dostala loni náhodou míček od pozdějšího vítěze, Itala Andrey Pavana.

Jestliže jsem na turnaji, jestliže vnímám a cítím jeho atmosféru, lidi okolo, prostředí, tak nad tím, co to celé stojí a proč to Petr Dědek dělá, moc nepřemýšlím. Je to jeho věc. V tu chvíli jsem víc golfovým divákem, fanouškem, nikoli golfovým publicistou či analytikem. Užívám si ten čas, prázdninový čas, užívám si to, někdo jiný mi připraví na podnose příjemný zážitek - a já za něj dokonce ani nemusím zaplatit ani korunu. To je přece výtečný luxus - co je v dnešním světě ostatně zadarmo?

Jistě: když pak sedím doma u počítače a píšu články a úvahy o českém golfovém světě, možná uvažuji jinak, hlouběji a v širších souvislostech, ale v tu danou chvíli, kdy se procházím po plochách na Albatrossu, si to užívám. Doufám, že i letos budu mít stejný dobrý pocit, až na Albatross od čtvrtka do neděle zavítám. A třeba budu moct fandit i některému hráči, kterého mám v oblibě. Loni jsem takhle držel palce Padraigu Harringtonovi. Byl to skutečně hezký sportovní zážitek, vidět jeho hru a boj o prvenství na našem, českém hřišti.