Kdo je Woods? Golfový Michael Jackson?

Kdo má rád Tigera Woodse a s nadšením mu fandí, ten může mít po přečtení jeho zevrubné biografie, která vyšla na jaře 2018 v USA a nyní ji vydává v češtině nakladatelství Jota, smíšené pocity. Kniha totiž ještě zesiluje to, co o hráči víme od aféry v roce 2009: že sice výtečně ovládá golf, ale výtečnou osobností zrovna není.

 Americká publicistika má bohatou tradici a v některých svých projevech dosahuje mimořádné úrovně. Dobří američtí novináři jsou nezávislí, otevření, kritičtí, umí pracovat se zdroji a dokáží tunám materiálu, který nasbírají, dodat formu i působivý příběh. Přesně tohle udělali autoři knihy „Tiger Woods“ Jeff Benedict a Armen Keteyian. Četl jsem vícero příběhů světových sportovců, ale co si vybavuji, tak s jejich knihou je srovnatelný jen brilantní portrét tenisty Andre Agassiho nazvaný Open. Ostatně jak knihu Open (česky 2010), tak nynějšího Tigera Woodse (v dobrém překladu Petra Nosálka) vydalo brněnské nakladatelství Jota.

Autoři pořídili na 400 rozhovorů s nejrůznějšími lidmi, kteří se s Woodsem setkali. Čerpali z mnoha článků, knih, dokumentů, televizních záznamů. Na více než 400 stranách podávají celý Woodsův život. Ano, je to především život, nikoli jen popis turnajů, her i výher. Jde tu více o člověka než o golf.

Nelze tlumočit vše, co autoři podrobně popisují. Čtěte a pochopíte… Děj začíná na hřbitově a cválá kupředu jako napínavý thriller. Nejen proto, že Woodsův život je skutečně nabitý událostmi a zvraty, ale také proto, že autoři umí výborně psát. Kniha čtenáře doslova pohltí. Ovšem to, co ji povyšuje nad běžné biografie, je způsob, jakým vykresluje hráčovu osobnost. Je to výstižná studie a psychologický vhled do duše rozporuplného jedince.

Woods byl obdařen mimořádným talentem a vychován k jediné věci - hrát golf a stát se vítězem. Byla v něm vypěstována vůle i mentální odolnost. Ale nebyl vychováván jako dítě, jako člověk. Někdo by řekl, že se stal obětí své jednostrannosti. Další usoudí, že ho semlelo jeho výsadní postavení i složitý úděl. Jiný si pomyslí, že je to politováníhodný případ dítěte, jehož psychický vývoj byl silně pokřiven. Skoro jako u Michaela Jacksona. Charakterové nedostatky a povahové zvláštnosti přitom byly dlouho překryty sportovními triumfy, vnějšími výhrami.

Na mnoha stránkách najdeme důkazy, že Woods se nedokázal vřadit do běžné společnosti, ani nežil všedními záležitostmi. Jeho život měl, a v podstatě dodnes má, jediný rozměr: golf. Tam je doma, tam si je jistý, tam je sám sebou. Všude jinde tápal. I proto selhával. Příkladů podávají autoři mnoho. Způsob, jakým jednal se svými nejbližšími. Jak odhazoval ty, kteří mu pomáhali. Jak se choval k ženám. Jak přistupoval ke kolegům i fanouškům. Jak dokázal lhát médiím. Jak se choval v konkrétní situaci, kdy hrál golf s bývalým prezidentem Clintonem.

Snad nejvíce mi v paměti utkvěl příběh o tom, jak při třetím amatérském mistrovství USA vyhrál. Triumfoval i proto, že ho jeho finálový soupeř na 16. jamce upozornil, že markovátko si nedal zpátky na správné místo (o délku patru). Soupeř to nemusel udělat – a vyhrál by asi i díky tomu. Woods ale takto nedostal trestné rány - a vyhrál on. Jenže po hře za to svému soupeři ani nepoděkoval.

Kniha je však nejen o Woodsovi. Je také o tom, jaká je Amerika, v níž hrají velkou roli peníze, úspěch, vítězství. Americký sen, naleštěný mýtus o úžasném hráči i člověku - a za ním špína a faleš. Amerika odcizená a pokrytecká. A také plná rasismu. Woodsův příběh je o tom, že on byl černý a oni, vlastně celý golf, byli bílí… A navíc bohatí. Ale Woodsova rodina byla průměrná, peníze na trénování a hraní v dobrých klubech neměli. Jenže právě někteří bílí bohatí dokázali Woodsovi pomoci – a nic za to ani nechtěli. Ne každý golfový běloch byl rasista. Amerika má také mnohá pozitiva, je také zemí lidí schopných nezištně pomáhat. Lidí slušných, chytrých a dobrých. Amerika těch, kteří mají rozum i srdce.

Je tu i příběh Woodsova otce Earla. Muž, který Tigera vycepoval, se ke konci života stal tragikomickou postavou. Při nejnevhodnějších příležitostech kdekoho urážel a obviňoval z rasismu, vymýšlel si historky a bájil: svého syna například považoval za Vyvoleného, který jednou změní celý svět. Hodně pil a své ženě byl stále nevěrný. Ona od něj nakonec odešla, protože je jiná. Prožila těžké dětství, odnesla si mnoho z asijského prostředí, zdejší mentality. „Vyrvi soupeři z těla srdce“, to byla její filozofie. Kultida je ta, která má největší podíl na Tigerově úspěchu, na jeho zabijáckém instinktu. To ona s ním chodila po všech hřištích, podporovala ho a stála za ním. Jako silná, hrozivá matka, která je neúprosná a neodpouští. Té se vždycky bál. 

Při čtení jsem se ptal sám sebe: budu vůbec schopen tomu hráči ještě fandit? Můj pohled na Woodse je po přečtení knihy jinačí, ale… V golfu je jedinečný. Nechť je tedy středem pozornosti miliónů diváků na celém světě při své hře, nechť je víkendovým hrdinou, kdy televize dává přenosy z turnajů a on vyhrává. Ale stejně jako je velkým hráčem, je v lecčems i průměrný a také chybující. Někdy vyvolává soucit, někdy až odpuzuje. Nakonec jste rádi, že ho vlastně vidíte jen v televizi. Že s touhle prazvláštní osobnosti nemáte nic společného.

Kniha je časově dovedena do konce roku 2017, nezachycuje tedy Woodsův vítězný comeback na Tour Championship v září 2018 či na Masters 2019. Končí otevřeně, autoři nebilancují, nevydávají paušální soudy. Vědí, že příběh bude dál pokračovat. Možná už na Tigera nevyleze ze skříně žádný kostlivec, možná se už naučil dávat spropitné a už umí docela obyčejně poděkovat. Možná to ale pořád nedělá. Stále nevíme, co se odehrává za oponou mediálního divadla „Svět podle Tigera“. Uvidíme za pár let.

Veškerá energie musí být v rovnováze a když něco dostaneš, jinde je ti ubráno. Za výjimečnost se platí. I kdyby Tiger vyrovnal či překonal rekord 18 major titulů, je otázkou, zda si nakonec získá takový lidský respekt, jako každý z památné trojice Palmer-Player-Nicklaus. Například Gary Player byl vždy „rytířem“ a Arnolda Palmera zase lidé upřímně milovali. Woodse ale milovat nelze. Pouze obdivovat. A to ještě jen na golfu.