před 4 lety, 07.10.2020 09:49 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

GREENSGATE: Zelená brána otevřena

ČESKÁ HŘIŠTĚ POSTAVENÁ po roce 1990 se mění. Mnohá ušla od doby svého otevření už velký kus cesty. Vyzrála, rozšířila se a zlepšila, některá dokonce poskočila o úroveň výš. Jedním z takových příkladů je i západočeská Dýšina, dnes známá pod názvem Greensgate. Vždy to bylo hřiště herně zajímavé a přírodně netypické. Dnes patří mezi českou špičku.

Pro českého golfistu to vždycky byla Dýšina a tak tomu asi bude i nadále. Když se areál v roce 2017 přejmenoval a původní označení Golf Park Plzeň nahradilo nové jméno, Greensgate Golf & Leisure Resort neboli Golfový a volnočasový resort Zelená brána, možná se domácí hráči trochu divili. Ale byl to pochopitelný krok. Název totiž přesněji vystihuje vše, co dýšinský areál nyní nabízí a na koho se obrací.

Dýšina široce zacílila i na zahraniční návštěvníky a nabízí nejen golf, ale komplexní služby obsahující rekreaci, četné sportovní aktivity, ubytování, konferenční prostory a podobně. Označení Zelená brána navíc obrazně vystihuje fakt, že tohle hřiště působí svým přírodním bohatstvím a proměnlivostí opravdu zeleně a svěže.

STUPNĚ NA CESTĚ KUPŘEDU

Dýšinské golfové hřiště bylo otevřeno v roce 2004 a v té době výrazně obohatilo nabídku domácích areálů, kterých tehdy ještě nebylo ani pět desítek. Bylo i jedním z prvních typických příkladů rekultivace krajiny prostřednictvím golfu. Zdejší místo silně poznamenala průmyslová výroba a těžba železné rudy, která zde hrála prim především po roce 1948. Golf začal po roce 2000 krajinu, kterou charakterizovaly výsypky, odpad či zdevastované tovární budovy, postupně měnit a vracet jí její rekreační charakter.

Dýšina hráče od začátku přitahovala krajinnou rozmanitostí a dynamickým profilem, herní technickou atraktivitou i originalitou jamek. Německému architektovi Christophu Städlerovi se podařilo vymyslet zajímavý výlet místním údolím, kterým protéká říčka Klabava, pramenící v Brdech. Hřiště vždy patřilo mezi kvalitní, ale přece jen: Úrovně Karlštejna či Karlových Varů tehdy ještě nedosahovalo.

Že se situace postupně mění, to si hráč mohl všimnout už před rokem 2010. Na hřišti tehdy začal působit nový head greenkeeper se zkušenostmi ze zahraničí, areál se začal viditelně zvedat. Postupně se měnilo i okolí, pročišťovala se zeleň. Okolní příroda tu byla bohatá vždy, ale teď se s ní hřiště začalo skutečně propojovat, splývat.

Dalším krokem kupředu byl rok 2013. Tehdy se na hřišti poprvé hrál turnaj nejvyšší ženské evropské série, Ladies European Tour. Turnaj se zde pak konal ještě čtyřikrát. Právě touto akcí se hřiště definitivně dostalo do nejvyšší české ligy a nadále dnes patří do TOP kategorie. V rámci celého procesu pak došlo i k proměně několika jamek. Především byl někdejší třípar číslo 15 prodloužen na čtyřpar, změnou a prodloužením prošla i jamka číslo 9; vznikl zde nový rybník. Redesignu se dočkala i tříparová sedmička. Vyrostla nová budova malé restaurace mezi jamkami číslo 9 a 10. Z ní je dnes krásný výhled na kus areálu. Je tu moderní a příjemné posezení nejen pro hráče, ale třeba i pro pěší či cyklistické návštěvníky (hřištěm prochází důležitá mezinárodní cyklostezka č. 3 Praha–Norimberk).

Na Dýšině jsem od roku 2004 hrál asi desetkrát a mohu jen potvrdit, že právě tato proměna, tedy změna jamek a rozšíření původního paru 71 na 72, je skutečným dovršením cesty, kterou areál ušel. Dnes je Dýšina výtečným hřištěm s vyspělým designem a kvalitní údržbou po všech stránkách.

PROLNUTÍ MINULOSTI A GOLFU

Hřiště a jeho lidé, tedy majitelé, manažeři, pracovníci – ti všichni jsou si jistě vědomi, že už mají za sebou velký kus cesty. Že toho hodně udělali i mnoho změnili. Jako výraz tohoto vědomí se může jevit jeden zajímavý počin, o němž možná ne všichni hráči vědí. Resort totiž před časem připravil a vydal knihu, která minulost celého prostoru i historii hřiště shrnuje, popisuje a zobrazuje. Publikaci „Dýšina a golf v proměnách času“ lze sehnat v recepci hřiště, jejím hlavním autorem je jeden ze spolumajitelů resortu, Ivan Hlaváček; na knize se podílel i početný tým spolupracovníků – autorů, fotografů, archivářů atd.

Je to důstojná, dobře vydavatelsky připravená kniha, která má velkou cenu nejen v tom, že ukazuje golf na Dýšině a jeho zrod a vývoj, ale z větší části je i shrnutím minulosti celého dýšinského prostoru. Není to pouze golfová publikace, ale historicko-místopisná kniha představující lokalitu jako celek. Ivan Hlaváček v úvodu také píše: „Dnes si do Dýšiny přijíždějí zahrát golf lidé z celého světa. Mnohdy se zastavují a ptají se: Jaká je historie tohoto místa, jaké příběhy se zde odehrávaly? Proč jsou součástí areálu bývalé zemědělské stavby? A jak to, že i když je hřiště poměrně mladé, jsou kolem vzrostlé stromy? Publikace, kterou otevíráte, vznikla jako odpověď na tyto otázky… Měla by být přínosem pro nastupující generaci, která už nepamatuje dobu, kdy v těchto místech kouřily železářské komíny.“

O českých hřištích už vyšlo několik velice kvalitních knih – kupříkladu Šilheřovice nebo Čertovo břemeno se dočkaly mimořádně zdařilých publikací – a tato dýšinská se k nim také přiřazuje.

Čtenářům i hráčům se na více než dvou stech stránkách otevírá podivuhodná historie místa, která v širším rozsahu odráží i křivolaké dějiny celého českého prostoru za poslední více než dvě století. Setkávají se zde národností vlivy české i německé, je zde přítomen duch rakouského císařství i nové československé republiky, projevuje se zde radikální trhnutí oponou času v podobě komunistického převratu a následné devastace i úpadku. Ale je tu i doba po roce 1989 a s ní nový počátek, nová kapitola. Golf v ní hraje na Dýšině velkou roli.

Pro mě osobně bylo velmi přínosné dovědět se něco také o turistické a rekreační minulosti Dýšinska. Oblast patřila především v meziválečném období k vyhledávaným, dařilo se zde i četným sportům, a to včetně třeba lyžařských skoků: menší můstek, v knize fotograficky doložený, stával v lesích u nedaleké obce Nová Huť, u Klabavy.

Pečlivě je zde zdokumentován běžný život obce, který vždy charakterizovala jak zemědělská, tak průmyslová činnost. Těžba železné rudy a dalších surovin přinášela této lokalitě ekonomickou prosperitu, ale zároveň ji po roce 1948 zatížila obrovskou devastací původní krajiny a znečištěním ovzduší. Kupříkladu málokdo z golfistů tuší, že celé Ejpovické jezero, tedy voda obklopující dnešní jamku číslo 11, je vlastně bývalý lom z 50. let, který byl ale již od roku 1969 postupně zaplavován. V půlce 60. let se totiž definitivně ukázalo, že těžba zdejší nepříliš kvalitní rudy (a její technologicky náročné zpracování procesem tzv. hrudkování) je nerentabilní; byla proto zastavena.

Kniha také dokumentuje, kde a co na současném prostoru hřiště kdysi stálo. Historické fotografie jsou doplněny grafickými značkami, které ukazují současné rozložení jamek. Nechybí ani fotografie, které dokládají, jak byly některé jamky při vzniku hřiště tvarovány. Kde se muselo kácet a kde bylo možné jamky jen vložit do prostoru. Jen málokdo asi také ví, že dřevěné dveře přímo u greenu doglegové jamky číslo 12 za sebou skrývají rozsáhlý systém chodeb; dříve tu byl umístěn sklad trhavin. Mezi jamkou číslo 6 a 7 bychom zase našli výstupy z tzv. ejpovických tunelů, což jsou přes 1,5 kilometru dlouhé tunely, které odváděly vodu z Klabavy mimo průmyslový areál.

Pro každého golfistu mohou být překvapivé i snímky, které dokládají, v jakém stavu byly po roce 2000 budovy sloužící dnes golfu. Při rekonstrukci povstaly z ruin, děravých střech, oprýskaných zdí i bahna, socialistického marasmu i postsocialistického nepořádku. Právě obnova bývalého hospodářského dvora (resp. horomyslického statku) dokládá, jak málo někdy rozhoduje o tom, zda bude dědictví minulosti definitivně pohřbeno a ztraceno, anebo zda se podaří nit času i lidských osudů znovu navázat. Kdyby do těchto míst nepřišel golf, asi by tu už nestála ani bytelná sýpka z poloviny 18. století, vysoká rohová budova, tvořící dnes výškovou dominantu areálu. Kdysi v ní leželo obilí a dnes v ní uléhají hosté, kteří na Dýšinu zavítají a chtějí si dopřát apartmánového přenocování.

NEJEN ZA GOLFEM

Dýšina stále žije – a žije i dobře. Dokladem je jak současný stav hřiště, tak i plány do budoucna, které počítají s dalším rozvojem. Nemusí jít jenom o golf, protože jak se dnes ukazuje, golf mají majitelé a provozovatelé spíše pro radost, nikoli pro velký výdělek. Golf je proto vhodné i nutné obklopit další nabídkou služeb, aby místo přilákalo nejen relativně úzkou skupinu hráčů, ale také širší skupiny turistů, návštěvníků nejrůznějšího druhu. Tím ostatně na Dýšině jen navazují na dlouholetou tradici jak zdejšího spolkového života, tak tradici výletně-rekreační.

Klabavské údolí za návštěvu stojí: Ať už sem jedete s holemi golfovými nebo s těmi na pěší túry, ať už tu jezdíte v golfových autíčkách anebo na kole. (G)

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.