Měl jsemmožnost hrát golf ve Spojených státech amerických, zemi golfu zaslíbené. Já vím: golf vznikl ve Skotsku, Mekkou hry je St. Andrews, ale…Golf a USA k sobě patří stejně jako fotbal a Anglie, Kanada a hokej nebo Rakousko a alpské lyžování.
Vypravil jsem se za kamarádem žijícím na západním pobřeží v Kalifornii, přímo v Silicon Valley. Obešli jsme tam tři jeho oblíbená hřiště. Čekal jsem luxus, trochu neznámého, a byl jsem malinko napjatý a nervózní.
První hřiště se nacházelo blízko. Všechny názvy okolních lokalit znám ze životopisu Steva Jobse, ale jakmile zahnete z dálnice a následujete směrovky GOLF, ocitnete se ve sportovním prostředí doby pana Načeradce. Klubovny v Podbořánkách, na Svratce nebo na Grabštejně jsou luxusní sídla proti téhle kalifornské. A to nemluvím o zatuchlém smradu, špíně a nepořádku uvnitř. První jamka začínala drajvem přes cvičné greeny, předposlední kopírovalazadní části zahrádek levných řadovek. Zahrádkyovšempřipomínalyspíš smetiště než lidská obydlí.Celkem chápu, že si sem místní odskočí na golf,ale je to trochu jako hrát fotbal na škvárovém hřišti poblíž autovrakoviště. I když proč ne? Zahráli jsme si dobře, levně a bez velkého cestování.
Druhé hřiště mělo vyšší standard, vyšší cenu a bylo dál. Sem tam vyprahlé holiny s výhledy do okolní pouště střídalyvelké drny dužnaté, intenzivně zavlažované trávy. Fairwaye docela hezké. Když jsem šel pro míček do ostrůvku džihádu(každý to slovo zná, ne?), spoluhráči spustili povykkvůlipoisonoak, prudce jedovatému břečťanu. Do vysoké trávy se tu nechodí a nový míček si přece hodíš tam, kde sám chceš.
Slova o chřestýších mi připadala přehnaná do té doby, než jsem jednoho zahlédl. Zlaté naše kopřivy! Míček jsem viděl, ale nehrál. Další ostrůvek roughu byl prošpikován norami lištiček nebo kojotů, kteří se na nás zblízka dívali s hrdě vztyčenými hlavami. Co já o nich vím? Trochu jsem se bál a míček radši šlajsnul přesně na opačnou stranu–k potoku. Ale mezi fairwayía potůčkem,jen pár metrů od hřiště, se táhl nekonečný pás houmlesáckých obydlí, která ze hřiště nebyla vidět. Zblízka však byla i cítit. Tam se pro míčky taky nechodí, protože český houmlesáka americký homeless, to jsou úplně jiné kategorie. Zahráli jsme si docela dobře, jen míčků jsem ztratil spoustu a večer jsem musel vyrazit do golfshopu pro nové.
Třetí štací byl Coyote Creek Golf Club, jižně od San José. Moc hezké hřiště, i když poněkud drahé. Lepší český standard. Protože je tu v létě přes den vedro, hraje se od časného rána a bývá plno. Na nás zbyly horší časy. Vedro k padnutí. A protože jsem opět šel s dvojicí Američanů, už potřetí, mohu paušalizovat.
Američané na golfu mě začali štvát. Američané nosí běžně džíny a trika bez límečků, což mi kdysi přišlo cool, ale teď se mi to nelíbilo. Američané jezdí výhradně autíčky, což mi připadá nesportovní – a hlavně mi vadilo, jak se podivují nad tím, že chci jít po svých. Prý je zdržuji… Američané zásadně nedohrávají metrové putty, nehledají míčky ani nepomáhají hledat ty vaše. Dropují, kde se jim zlíbí. Mluví, když odpalujete.
Zahráli jsme si dobře, chlapi byli milí, ale už jsem se začal těšit na naši golfovou kulturu. Vůbec není zlá.
Vždycky jsem byl na golfu trochu rebel. Triko s límečkem mě iritovalo a považoval jsem ho za stejný dres, jako má fotbalista. Než jsem začal hrát golf, žádná trička s límečkem jsem v šatníku neměl. K čemu mi límeček vůbec je?! Roky jsem odmítal říkat bagu bag, teetimu teetime a nechtěl jsem hrát ty golfové hry na tradici a konvence.
Po mé americké zkušenosti se ze mne stal golfový purista. Líbí se mi golfová móda a jsem rád, když se dodržují pravidla. Považuji za neuctivé, když vám někdo vrhá stín do dráhy puttu nebo trhne suchým zipem, když jste zrovna v nápřahu. Naučit se pořádně markovat nebo vypichovat by přece také nemělo být nad síly nikoho. Neohrnu nos nad tím, když jsou u nás v létě fairwaye trochu vyprahlé a roughy trochu zarostlé. Mám rád skoro všechna česká hřiště, včetně těch levných a ztěžka udržovaných. Z nových pravidel se mi nelíbí puttování na vlajku. Je to tak americké! Ne, nejde o to, jestli fangle hází stín, praporek vlaje nebo je jamka o tu tyčku uvnitř menší. Jde mi o to, že mám rád ten obřad, kdy hráči komunikují, ptají se, vlajku vám podrží nebo odstraní. Je v tom určitá úcta ke spoluhráči, slušnost, spolupráce. A také příhodné zpomalení hry. Je to rituál, který ke golfu patří.
A hlavně – je to neamerické. A to se mi líbí. Bylo to dobrá zkušenost.
Martin Raufer
