BASILE DALBERTO

RODILÝ FRANCOUZ, NAPŮL BASK – vyrůstal v Saint-Jean de Luz, jen pár kilometrů od španělské hranice, který se už více než 11 let pohybuje jako caddie na European Tour po boku nejlepších hráčů. Za to, že objevil Prahu a rozhodl se zde bydlet, vlastně trochu může i Klára Spilková. Na Pohořelci na dohled od hradu žije přes šest let a jediné místo, které by za Česko vyměnil, je Arizona, kde kdysi studoval a hrál golf. Sám říká, že nejlepší kombinace by pro něj byla zima ve Scottsdale a léto na Malé Straně. Tak půl napůl. Krom toho, že miluje české pivo a zdejší atmosféru, z rukávu dokáže kdykoliv vysypat hromadu zajímavých historek ze zákulisí světového golfu. A nejen to, o golfu opravdu něco málo ví. Sám skromně přiznává, že má jen handicap nula. Přesto již v šestnácti dokázal porazit ve foursomu i Sergia Garcíu a dodnes jsou kamarádi. Pak se ale rozhodl jít jinou cestou než být profesionálem – zvolil studium žurnalistiky na americké univerzitě. Ke golfu se však dokázal vrátit a dnes raději hráče po hřišti jen provází a nosí jim bag.

  – S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

 

 

BÝT PROFESIONÁLNÍM CADDIEM NA PGA TOUR, to znamená mít v první řadě vášeň pro hru. Musíte přijmout i řadu věcí, se kterými se musíte umět smířit. Mnohá rozhodnutí jsou na hráči. Kolikrát s nimi ani nemusíte souhlasit. Když pak váš hráč na poslední jamce mine putt, jako lusknutím prstů přijdete třeba o deset tisíc dolarů. Anebo je vyděláte. Té práci musíte dát vše a pak vám to dokáže vrátit. Krása práce caddieho je i v tom, že jste jediným člověkem na hřišti, který může hráči pomoci splnit jeho nejtajnější sny a tím splnit i ty své. Na hřišti jste jeden tým, který se snaží naplnit svá očekávání. V tom to je. Co té práci dáte, to obvykle také dostanete.

KDYŽ SE BUDEME BAVIT O PENĚZÍCH, to není zrovna věc, která by se měla řešit před médii, ale dobře. Obvykle máte jako caddie týdenní smlouvu na pokrytí základních nákladů, jako je cestování, ubytování, stravování, pronájem auta nebo třeba nákladů na vyřízení víza. A pak to je procento z výhry hráče. Většinou to bývá 10 procent za vítězství, osm za top 10 a šest, pokud hráč projde cutem. Když hráč nevyhraje nic, ani vy nic nedostanete a žijete jen z toho, co dokážete ušetřit na nákladech za týden.

KOLIK VYDĚLAL NA MASTERS CADDIE SERGIO GARCÍI? To nevím, ale schválně se ho na to příště zeptám. To asi teď ví jen Sergio, a jak ho znám, zcela určitě se s tím nikomu moc chlubit nebude. I tak, 10 procent ze skoro dvou milionů dolarů je slušná odměna. Vydělat si za týden 180 000 dolarů jen za nošení bagu na prosluněném a nejkrásnějším hřišti na světě, to je hodně příjemné. Ne, dělám si srandu – ale jestli dostal ještě nějakou odměnu navíc, to ví jen Sergio, on je šéf. Pracují spolu mnoho let, znají se velmi dobře a věřím, že to nebylo jen těch domluvených deset procent. Možná ho pozval i na pivo.

ASI BYSTE SE DIVILI, O ČEM SE MEZI SEBOU BAVÍME. Když máme čas, semeleme toho spoustu, a taky spoustu hloupostí. Je to hodně podle národnosti. Všichni pracujeme ve sportovním odvětví, tak o čem jiném bychom mluvili než o sportu? Angličané řeší fotbal a jsou to hodně vášnivé diskuze mezi fanoušky Liverpoolu, Arsenalu, Manchesteru a Tottenhamu. Dělají si ze sebe srandu a neustále se popichují. Jihoafričané, Australané a Novozélanďané zase mluví jen o kriketu a ragby. Španělé, Italové a Francouzi – no hádejte! My se bavíme o ženách. A hráči, ti jsou stejní jako my, jen vydělávají o trochu víc. I u nich je to věc kultury, ve které vyrůstali, a to se nemění. I jejich debaty se většinou točí kolem sportu, žen a v poslední době drahých aut.

NAMYŠLENOST SE MEZI HRÁČI NA TOUR NENOSÍ. Asi nejlepším důkazem může být historka s Ianem Poulterem. Je pravda, že právě jeho moc neznám, ale nejsou to ani čtyři měsíce, kdy mě kamarádka poprosila, zda by jejímu příteli – a fanouškovi Arsenalu – nemohl právě on v krátkém videu poblahopřát k narozeninám. A hádejte. Ještě před prvním kolem na cvičné louce, kdy jsou hráči nejvíce soustředění, byla jeho okamžitá odpověď: „Samozřejmě, žádný problém.“ Ke kamarádovi pak putovala minutová nahrávka s osobním blahopřáním. Nikdo by nikdy pro svého velkého fanouška a podporovatele stejného fotbalového týmu podobnou laskavost neodmítl. Taková je ale většina hráčů na tour.

 

 

POKUD BYSTE SE MĚ ZEPTALI, kdo je z hráčů nejpřátelštější, musel bych diplomaticky odpovědět, že všichni. A je to pravda. Ale jsou i případy, které ještě o to víc potvrzují toto pravidlo. Třeba Nick Price, asi nejfantastičtější člověk, jakého jsem kdy potkal. A Francouzi samozřejmě. S těmi se znám ještě ze školy nebo jsme spolu hráli za národní tým. Grégory Havret, pro kterého jsem pracoval, nebo Raphaël Jacquelin, který je na tour už od roku 1997 a odehrál přes 550 turnajů. Má poklona. Co k tomu dodat? Snad jen to, že jsou zde i další. Henrik Stenson s neskutečným smyslem pro humor nebo Justin Rose, velký pan hráč, který na rozdíl od jiných dokáže s velkou noblesou unést i hořkost porážky. Jen si vezměte letošní Masters. Tam se právě na tiskové konferenci po turnaji ukázala síla jeho charakteru. Takže Henrik a Justin, to jsou asi momentálně největší a nejpřátelštější osobnosti na tour.

JASNĚ, NA TOUR JSOU I PROTIVNÍ HRÁČI, kteří nemají zrovna nejlepší reputaci. Nerad bych je jmenoval, ale kolikrát si mezi kedíky už v pondělí říkáme: „Tak tohohle chlápka ne, ani omylem a ani za ty peníze.“ Jsou nepřátelští i mimo hřiště, moc toho nenamluví a nikdy od nich neuslyšíte říct jinému hráči: „Dobrá rána!“ Nepogratulují soupeři k birdie, nadávají na pravidla a pořád si na něco stěžují. To je stejné všude. Proč by se tihle lidé nemohli pohybovat i na tour, když se najdou na všech hřištích všude po světě? Ani na tour to nemůže být jiné. Přitom právě tito hráči nepatří k těm nejlepším a možná si za svůj neúspěch mohou tak trochu sami svým chováním.

NEJVĚTŠÍ ROZDÍL MEZI EUROPEAN A PGA TOUR spočívá v rozmanitosti. European Tour už dávno není evropskou sérií, je to světová série. Nejen z pohledu destinací, ale hlavně díky členům. Najdete zde hráče ze všech koutů světa, odevšad, včetně Američanů. Brooks Koepka by bez zkušeností z Evropy nebyl tím hráčem, jakým je, a brzy to bude platit i o Peteru Uihleinovi.

STEJNÁ ROZMANITOST JE I V CHOVÁNÍ HRÁČŮ. To je svým způsobem fascinující. Kultury se nikdy moc mezi sebou nemixují. Švédové vždy tvoří samostatnou skupinku, trénují spolu, chodí spolu na večeře. Jsou opravdu hrdým národem. Stejně tak třeba i Španělé nebo Francouzi. Britové svým způsobem také, ale na nich už je vidět větší nezávislost. Ale to je podobné pro všechny národy ovlivněné britskými způsoby. Stejní jsou proto i Jihoafričané, Australané nebo Novozélanďané. Jenže pak tu jsou ještě Američané. Naprosto jiná kultura – individualistická, možná až egocentrická. Nejlepší možná mentalita pro golf. I když i to se pomalu s mladou generací mění. Jordan Spieth, Rickie Fowler nebo Justin Thomas… Najednou se spolu jedou bavit na dovolenou na Bahamy a snad poprvé v historii jsem viděl Američana čekat u posledního greenu, aby svému kamarádovi pogratuloval. To vidíte na European Tour běžně, v Americe nikdy. Tedy až do teď.

CO ŘÍCT K TIGEROVI? Je to legenda, díky níž se mohu živit jako caddie. Když Tiger v roce 1996 začínal jako hráč, vítěz bral na tour šek na 250 000 dolarů. A podívejte se dnes: Na Masters to letos bylo 1,8 milionu. On je důvodem, proč do golfu přišli sponzoři, a hlavně peníze. Hodně mu dlužíme. Golf se díky němu změnil v opravdový sport, je dnes atletičtější. Nedávno jsem měl možnost v Mexiku vidět v posilovně Dustina Johnsona, nebo si vezměte Roryho McIlroye, neuvěřitelné. To přinesl Tiger, změnil image golfu. Jestli se vrátí? To nikdo neví, ale obávám se, že už se mu to nepodaří. Jeho tělo je příliš zraněné. Má za sebou mnoho operací. Možná se kdysi rozhodl zajít až příliš daleko, když trénoval se speciálními vojenskými jednotkami. Všichni jsme jen lidé. Také on je jen lidská bytost a teď za svou přílišnou snahu platí. Každá operace, kterou hráč prodělá, má vliv na jeho švih. Je jedno, zda to je koleno, zápěstí, krk nebo záda – poznamená vás to. Bude to mít těžké. I když na návratu tvrdě pracuje, asi se už budeme muset pomalu smířit s faktem, že Tigerova éra provždy skončila.

STEJNĚ TAK JE LEGENDOU STEVE WILLIAMS. Alespoň pro nás kedíky. Je to velký vzor toho, jak jít nekompromisně za úspěchem. Spousta lidí si myslí, že je arogantní nebo namyšlený. Není to pravda, je to nejlepší caddie na světě. Četl jsem jeho knihu „Out of the rough“, kde vše nádherně popsal, a budu si ji muset přečíst ještě jednou. Je pro nás jako Bible. Podívejte se na Adama Scotta: Když Steve odešel od Tigera, Adam ho najal a během krátké doby vyhrál Masters. Steve má neuvěřitelně pozitivní vliv na každého hráče, pro kterého pracuje. A zkušeností na rozdávání.

SERGIO GARCÍA. WOW, CO DODAT? V patnácti vyhrál španělské amatérské mistrovství, když zahrál 16 ran pod par, a tehdy už všichni věděli, že to bude velký hráč. Znám ho strašně dlouho a poprvé jsem proti němu hrál už v roce 1996 ještě v týmu Francie. Hráli jsme tenkrát foursome a čtyři jamky před koncem prohrávali o tři. Jenže pak jsme zahráli tři birdie a oba Španěly porazili. Takhle naštvaného jsem ho od té doby už nikdy neviděl. Každý děláme chyby pod tlakem, jenže dnes je vítězem Masters a mám z toho velkou radost. Zasloužil si to. Už kdysi dávno to věděl i Seve Ballesteros, a Sergio to dokázal nejen v Ryder Cupu, ale i teď v Augustě National. V týmu to je neuvěřitelný přirozený lídr. Evropa takové hráče potřebuje. Jednou bude stejnou legendou, jakou byl Seve nebo José María Olazábal.

NEJVĚTŠÍ CHYBOU, JAKOU BY MOHL CADDIE UDĚLAT, je nebýt včas na svém místě nebo nebýt připraven. Zaspat, přijít pozdě, něco zapomenout. Caddie musí být vždy o krok napřed. To říkají Američané: „Být někde na čas je jako přijít pozdě.“ Všude musíte být s předstihem. Na schůzce před turnajem, v šatně, na drivingu, na hřišti, znát předpověď počasí, pin pozice, projít si včas jamky, vědět, jak daleko z jakého místa je vlajka, jaké má hráč možnosti, co zahrát. A nemýlit se v rozhodnutí.

KLÁRA „MOJE MLADŠÍ SESTRA“ SPILKOVÁ. Co říct? Poprvé jsem ji poznal v Maroku před sedmi lety. Debutovala na Ladies European Tour v šestnácti letech a dokázala tam skončit na sedmém místě. Tehdy jsme na European Tour se Sevem Bensonem neprošli cutem a svůj let do Irska jsem měl rezervovaný až na pondělí. Možná to je náhoda, ale na prvním týčku jsem potkal jejího otce Petra a celých osmnáct jamek jsme se měli o čem bavit. To on mě pozval poprvé do Prahy a díky němu zde dnes i žiju. Klára má můj obrovský obdiv a respekt. I když se jí nedaří, dokáže rozdávat úsměvy na všechny strany a být pozitivní. Mimochodem všimli jste si její krátké hry a toho, jak čistě dokáže trefovat míčky? Podle mne nejlépe ze všech hráček na tour. Své vítězství si plně zasloužila, a věřte mi, nebylo to naposledy.

PŘED SEBOU TEĎ MÁTE OBROVSKOU VÝZVU: Ani netušíte, jak rád bych viděl hrát české hráče na té nejvyšší úrovni. Máte momentálně skvělé sportovce v hokeji, biatlonu nebo cyklistice. Bohužel ne ve fotbale. Je to jen o mentalitě, kterou v sobě jako národ máte, a musí se v nejbližší době projevit i v golfu. Možná se vaši hráči bojí více riskovat. Jenže bez rizika odměna nepřichází. Dnes se neklade důraz na švih, ale na to, jak jít za svým cílem. Ve světě váš švih nikoho nezajímá, důležité jsou jen výsledky. Vezměte si Jima Furyka – jeho švih ho naučil jeho otec a nikdo, ani v univerzitním týmu, na něj nesměl sáhnout. A kam to dotáhl! Od malička věděl, jak vyhrávat. To se musí i vaši hráči naučit. A nejen doma, ale hlavně ve světě. Šimon Zach byl loni třetí na mistrovství Evropy mužů, to nebyla náhoda. Studuje v Americe a učí se tam krom jiného vyhrávat, nebát se a riskovat. Někdy to chce jen víc sebevědomí a jít si za úspěchem.

ČESKÁ HŘIŠTĚ MĚ VŽDY DOKÁŽOU PŘEKVAPIT. Každé, které poznám, je skvělé, ve výborné kondici, nádherně usazené do krajiny. Těžko se jim dá něco vytknout a je vidět, že s přírodou to vaši lidé umí. Další věci přijdou se zkušenostmi. To se nedá naučit a musí si na to každý přijít sám. Mluvím o pochopení smyslu hry a s tím třeba o možnostech navrtání jamek. Tady to chce víc selský rozum než sofistikované příručky. Golf sám o sobě je dost frustrující, je to i boj s přírodou a chce právě ten selský rozum. Hra by měla být spravedlivá a zábavná. Tak by všichni měli i k hráčům přistupovat a nestavět jim do cesty zbytečné překážky, které už do hry nepatří.

PIVO NIKDO TAK DOBŘE JAKO VY NEUMÍ. Je nejlepší na světě, ať už si ho dáte kdekoliv. Zrovna teď si jedno vychutnávám. To je taky to první, na co se vždy po svém návratu do Prahy těším.

CZECH MASTERS MÁ OBROVSKÝ POTENCIÁL, věřte mi. To není náhoda. Všichni, kdo se o turnaj starají, odvádějí skvělou práci, umí naslouchat hráčům a snaží se pro ně připravit ty nejlepší podmínky. Hřiště je skvělé a Praha je fascinující. Mnoho hráčů láká k návštěvě. Turnaj poroste a nedivil bych se, kdyby se zde objevovalo více a více dobrých hráčů. Skvělé místo pro turnaj evropské úrovně.

HVĚZDNÉ MANÝRY HLEDEJTE JEN U HORŠÍCH HRÁČŮ. Měl jsem tu čest být u několika majorů, nebo dokonce být členem evropského rydercupového týmu v Gleneagles. Jak to říct kulantně? Čím lepší hráč je, tím větším gentlemanem se stává a získává u ostatních větší respekt. Ne každý to ustojí a velkou roli hraje mediální tlak. Jakmile se ale jednou dostanete do světové top 30, ten pravý tlak zákonitě přijde. Vše předtím je legrace. Asi tím nejlepším příkladem je Thomas Pieters. Fantastický talent, nejlepší nováček v týmu Ryder Cupu všech dob. Vždy byl trpělivý, ale čím lepším hráčem je, tím jeho trpělivost roste. Je nádherné pozorovat, s jakým respektem přistupuje ke hře, jaký respekt má k ostatním hráčům. Jednou z něj i díky těmto vlastnostem bude evropská superhvězda.

NA VTÍPKY SI VŽDY MUSÍTE NAJÍT ČAS. Golf sám o sobě je o tom, jak překonat frustraci z vlastních chyb, a bez vtipkování na hřišti byste se asi brzo zbláznili. Je to o povaze hráče, umět se ze hry radovat. Vrátím se ke dvojici Stenson a Rose a k Ryder Cupu minulý rok. Až do konce zápasu jim nezmizel úsměv z tváře. To je nesmírně důležité, umět se mezi ranami odreagovat. Je jedno, jak důležitý turnaj nebo utkání hrajete. Potřebujete si vyprávět vtipy, z ostatních si občas vystřelit, umět se zabavit a odreagovat. Pokud budete brát golf příliš vážně, zešílíte.

MAJORY MILUJI, NIC SE JIM NEVYROVNÁ. Je to tak – ty davy diváků, to očekávání… Asi největším zážitkem je ale vždy The Open. Je jedno, zda se hraje ve Skotsku, Anglii, nebo Irsku. Diváci hru znají, dokážou ocenit skvělé rány, stejně jako mlčet při těch nepovedených. V roce 2008, kdy vyhrál Pádraig Harrington, jsme šli v posledním kole s J. B. Gonnetem na Royal Birkdale ve flightu s bývalým šampionem z roku 1996 Tomem Lehmanem. Diváci lemovali všechny jamky od týčka po green. Každý si chtěl s hráči plácnout. Neuvěřitelná atmosféra.

RYDER CUP V PAŘÍŽI BUDE VELKÝ ZÁŽITEK. Věřte mi, na Open de France jsem byl minimálně šestnáctkrát, hřiště znám jako málokdo, a pokud se jakýkoliv zápas dostane až na patnáctou jamku, bude to ta nejdramatičtější podívaná v historii. A fanoušci, o ty nemám strach. Nemluvím o těch evropských, to je jasné, ale také o Američanech. Pro ně to je smrtící kombinace. Ryder Cup a návštěva Paříže. To si nenechá nikdo ujít. Gleneagles bylo fantastické, ale pro fanoušky to nebylo to pravé. Bylo to hřiště uprostřed pustiny bez možnosti další zábavy. Utkání na Le Golf National bude několikadenní párty 24 hodin denně. Pro fanoušky i pro hráče. Opravdový svátek golfu. Jo, a Evropa vyhraje. (G)

 
BASILE DALBERTO
Francouz, místo narození Die, Provence, 37 let, profesionální caddie

Na svém kontě má 257 odehraných turnajů na European Tour, z toho pět účastí jako caddie na The Open, dvě na US Open a jedna na US PGA Championship. Masters mu stále ve sbírce chybí. Byl součástí i čtyř utkání Ryder Cupu, naposledy jako caddie asistent u evropského týmu v Gleneagles v roce 2014.

 Jen v roce 2016 dosáhl se svými hráči šesti umístění v top 10. Jeho zaměstnavateli byli Victor Dubuisson, George Coetzee, Scott Hend, Garreth Maybin, Thomas Levet, Seve Benson, Richard Bland, Grégory Havret, Anders Hansen, Johan Edfors nebo Brandon Stone.

Společně s Jeffem Lucquinem dosáhli na druhé místo na Malaysian Open 2007, s Richardem Blandem byli třetí na Volvo China Open, byl u hole-in-one Garretha Maybina na UBS Hong Kong Open 2011 a na svém kontě má i dva rekordy hřiště: S Adrianem Otaeguim na Tschwane Open 2015 zahráli ve druhém kole 62 ran, s Georgem Coetzeem pak 63 ran na Open de España 2010.