Projev, kterým se vyhrává volba prezidenta

Nově zvolený prezident ČGF Petr Uhlík ukázal, že rétorika je jeho silnou stránkou

Seděl jsem v konferenčním sálu pražského hotelu STEP a poslouchal předvolební projev Petra Uhlíka, jímž se v sobotu 22. března ucházel o post prezidenta České golfové federace. Už po pár minutách bylo znát, že to je silná řeč. Proslov prozrazoval solidní přípravu, byl konkrétní a dobře strukturovaný, formálně byl přednášen s jistotou, potřebnou dávkou osobního zaujetí i s nadhledem. I když měl ještě následovat projev protikandidáta Vratislava Jandy, Uhlík už učinil důležitý krok k výhře.

Petr Uhlík má za sebou desítky let novinářské praxe, z nichž část se odehrávala a stále odehrává v televizním prostředí. Začínal před rokem 1989 v Československé televizi jako kulturní redaktor, pak o golfu psal a vydával časopis, dlouhé roky komentuje golfové přenosy. Hovořit spatra je pro něj denním chlebem. Ví, co je spisovná, a přitom živá řeč, dokáže přetavit své (nejen golfové) vědomosti do srozumitelných sdělení. Je to mediální profesionál. Ale spousta novinářů je zároveň trochu nespoutaných, trochu se opájejí vlastní popularitou, někdy bývají až moc vtipní či uštěpační, občas si myslí, že mají patent na pravdu. Nic z toho ale na Petru Uhlíkovi nebylo znát. Překročil meze žurnalismu a prezentoval se jako důstojný golfový funkcionář.

Hned na úvod zmínil emoce. Emoce totiž vyhrávají volby, to ví každý politický marketér. Pak se zastavil u termínu „změna“. I když zastupoval spíše konzervativní, kontinuální linii v rámci ČGF, tímto výrazem chtěl určitě oslovit ty, kdo se domnívají, že federace musí být modernější a dynamičtější. Probral tři hlavní body svého programu, zmínil členy svého týmu. Věnoval se i tématu transparentnosti; právě tohle mohou mít na mysli ti kritici, kteří vedení ČGF vyčítají příliš odtažitý, až vrchnostenský přístup. Zmínil i českou PGAC a Asociaci golfových hřišť, oborové i vlivové skupiny. Řekl vše, co chtěl – ale také co měl říct, co volitelé chtěli slyšet. V diskuzi věcně zareagoval na záludný dotaz z pléna, co by dělal, kdyby byli namísto jeho viceprezidentů zvoleni ti z protivníkova tábora. Odvětil, že volbu by respektoval, byť by se mu lépe pracovalo s jinými. V podtextu: dokážu jednat pragmaticky, nejsem zaseknutý v předem daných myšlenkových vzorcích ani postojích.

Když Uhlík skončil, říkal jsem si, že má vyhráno. Jeho vystoupení určitě ovlivnilo ty zatím váhající volitele. Takhle dobře a koncepčně přesně jsem Vratislava Jandu za ty čtyři roky, co byl prezidentem, mluvit neslyšel. Uhlík zahrál čisté golfové kolo, ve kterém předvedl, kudy vede cesta. Je potřeba mít plán, držet se vyznačené strategie, není nutné zbytečně riskovat, a výhra také není otázkou útoku na soupeře, ale spíš čekání na jeho chyby. Nejen Vratislav Janda, ale žádný z kandidátů na viceprezidenty pak už tak přesvědčivý prezentační projev neměl.

Po volbách teď není ve výboru ČGF nikdo s výrazně odlišnými postoji a viděním. To může kritikům a oponentům připadat jako chyba a slabina. Ale na druhou stranu federace může - a také by měla - táhnout za jeden provaz, měla by fungovat hladce. I to Uhlík zmínil a podotkl, že odpovědnost za případný neúspěch bude padat pouze na něj a jeho lidi. Není se jak a na co vymlouvat.

Jedním vystoupením lze vyhrát jednu volbu, ale jen slovy nelze český golf dlouhodobě vylepšit, posílit. Zvýšit sportovní úroveň, přilákat nové hráče, získat více peněz od státu či sponzorů, rozšířit zájem dětí a mládeže o hru, zatraktivnit veřejný obraz golfu, prosadit ho více v médiích – to jsou velmi obtížné úkoly. Mandát se 70 získanými hlasy činí z Uhlíka silného prezidenta, ale 34 hlasů pro Jandu (přesněji: byly by pro kohokoliv oponujícího) rovněž říká, že třetina pléna má jiné představy o tom, jak český golf řídit a kam ho vést. Jde o dlouhodobý nesouhlasný trend, který se výrazně projevil už při volbě prezidenta ČGF v roce 2009, ale i tito oponenti by stáli před zmíněnými úkoly, i jich bychom se museli ptát, jak by je dokázali zvládnout. A co je další významnou otázkou: jsou takové cíle vůbec objektivně splnitelné? Lze český golf kvantitativně i kvalitativněji posunout kupředu za situace, kdy už desetiletí u nás zůstává víceméně na svém a s výjimkou profesionálního ženského golfu nejde viditelně vzhůru? Určitá „přijatelná stagnace“ je přitom typická i pro celou golfovou Evropu a není žádný důvod k přesvědčení, že my se tomuto trendu budeme umět vzepřít a dokážeme to dělat jinak a lépe.

Federační funkcionáři nejsou těmi, kdo vyhrávají špičkové turnaje, kdo dokáže měnit veřejné mínění či rozhodovat o tom, zda rodiče dají své děti na tenis, fotbal, florbal, nebo golf. Nové vedení ČGF by jistě mohlo zlepšit vnitřní federační procesy či komunikaci s kluby, ale o mnoho dál jeho síly a možnosti nesahají. Federace pouze vytváří rámec a podmínky, na hřišti si to však musí každý uhrát sám.

 

Tento i další článek o průběhu volební konference a také o cílech nového výboru ČGF si můžete přečíst v dubnovém vydání Golf Digest C&S, které vychází ve čtvrtek 3. dubna 2025 a je také věnováno nadcházejícímu Masters.

Magazín Golf Digest C&S si můžete předplatit zde.