JURAJ WERNER - HLEDÁNÍ GOLFOVÝCH VĚROZVĚSTŮ

ZNÁ GOLF ZE VŠECH MOŽNÝCH STRAN: jako pořadatel turnajů, funkcionář golfové federace, manažer hřiště. A zůstává duší sportovec. Juraj Werner. Prezident brněnského Golf Clubu Brno, spíše známého jako Kaskáda, člen výboru České golfové federace a v březnových volbách kandidát na post viceprezidenta, pořadatel řady sportovních, nejen golfových akcí. u u u  Pravda, nezažil golf jako vrcholový hráč a poznal jeho kouzlo i zákoutí až po skončení tenisové kariéry. To ale nic nemění na tom, že je, jak se sám označuje, nadšený propagátor golfu jako celoživotní zábavy.

– S ALOISEM ŽATKULIAKEM

POPRVÉ JSEM SE S GOLFEM SETKAL V LISTOPADU 1994. Sport mě vždycky bavil. Ve 12 letech jsem začal hrát tenis, což pro mě byl tehdy sport snů. Žádných výrazných úspěchů jsem nedosáhl, když nepočítám pohár, který koupil můj táta pro vítěze turnaje, který jsem sám uspořádal v 16 letech. Halový přebor okresu a pár dalších podobných. Tenis jsem vydržel hrát závodně do 30 let. Pak přišla revoluce a začalo se makat. Po pěti letech jsem objevil golf, který se pro mě stal úžasnou alternativou po tenise, který se tím definitivně proměnil v zimní sport.

ODPOVĚĎ, PROČ PO TENISU PRÁVĚ GOLF, je docela jednoduchá. Hledal jsem nějaký náhradní sport, v němž by se dalo soutěžit, a přišel jsem na to, že v golfu to lze prakticky donekonečna. Samozřejmě můžu s přáteli nebo s vnoučaty jezdit na kole či lyžovat, ale golf má ten náboj soutěže. Při rekreačním lyžování se spustíte z kopce, necháte se vytáhnout nahoru a znovu šup dolů. Můžete si říct, že tahle jízda byla lepší než ta předchozí, ale chybí to exaktní počítání. Lyžaři mi v tu chvíli připadají jako golfisté, kteří se celý život nehnuli z driving range.

JEDNÍM ZE ZLOMŮ BYL ROK 1996, kdy jsem poprvé uspořádal České firemní hry. Na tu dobu to byla ojedinělá akce – sportovní korporátní klání. Už tehdy jsme tušili, že to lidi bude bavit. A bavilo! Každý z osmi ročníků ve sportovním centru v Nymburku byl skvělý: dvanáct sportů během jednoho víkendu, zhruba 55 firemních týmů a každý po 10 až 12 lidech. Nikdo a zároveň všichni byli VIP. Byla to parádní akce. Ale na dveře klepala éra golfu.

PRVNÍM GOLFOVÝM POČINEM byly golfové turnaje se značkou Johnnie Walker Black Label. První se hrál v roce 1998. Byla to úžasná doba. Všichni golfisté se znali navzájem, hřišť bylo jen pár, turnajů ještě méně. Český golf jsem tehdy obohatil několika „zásadními“ činy. Právě pro podniky Johnnie Walker jsem vymyslel doplňkovou soutěž trouble shot. Ujala se a doslova zlidověla. V červnu 2000 jsme poprvé u nás uspořádali komerční turnaj ve všední den. Stalo se v pátek 9. června v Mariánských Lázních. Do té doby se hrály komerční turnaje jen o víkendech. Připomenu, že tehdy u nás bylo asi osm a půl tisíce golfistů.

ZNÁM GOLF ZE VŠECH STRAN. Jsem pořadatel, funkcionář, manažer hřiště a duší sportovec. Vím, co obnáší marketing golfového hřiště, znám práci greenkeeperů, vím, že bez rekreačních hráčů nebudou výkonnostní hráči. Pokoušel jsem se sám hrát mid-amatérskou túru, protože jsem aktivní člověk, který nechce sedět na zadku. Snažím se být golfovým ambasadorem, ale nechci, aby to znělo nadneseně. Prostě to beru tak, že když bude víc golfistů a pokud se budou podle golfových pravidel řídit všichni i v normálních mezilidských vztazích, bude na světě fajn.

GOLF JE DNES NA NĚJAKÉ ÚROVNI, ale aby se posunul dál, potřebuje kvantitu, z níž by vzešla kvalita. Jsem autorem pobuřujícího bonmotu, že Klára Spilková je statistickým omylem. A myslím, že už se to dnes dokázalo po jejím pěti- šestiletém působení na evropské tour. Jsem přesvědčený, že nejdřív musí být kvantita. Bez ní nevzniknou ani dobří hráči, ani trenéři. Samozřejmě může se to stát, ale nebude to výsledek nějakého promyšleného procesu a rozhodně se to nebude opakovat. Pyramida výkonnosti má své zákonitosti. Výška je daná velikostí její základny.

NA PRVNÍ POHLED JE ČÍSLO 50 000 REGISTROVANÝCH GOLFISTŮ ZAJÍMAVÉ. Chtělo by se říct, že je to ona dostatečná kvantita. Jenže většina z těch 50 000 jsou rekreační hráči, zatímco dětí a mládeže do 18 let je dnes zhruba pět a půl tisíce. Z nich třetina nemá handicap. Z toho se může jen těžko něco urodit. Jednou bychom ale chtěli doprovázet nějakého českého hráče do Augusty. To se nám asi nesplní, ale potěšilo by mě i místo na European Tour – poctivě vybojované, ne získané prostřednictvím divokých karet. I proto musí mít pyramida v golfu hodně širokou základnu. Světová konkurence je obrovská. Dovedete si představit, že by biatlon dělalo 60 milionů lidí? Možná bychom nebyli tak úspěšní.

JAK DOKÁZAT, ABY BYLA ONA PYRAMIDA DOSTATEČNĚ VYSOKÁ, to je otázka, na kterou jsou odpovědi. Realizace je ale náročnější. Ve výboru České golfové federace říkáme, že na to máme marketing a PR, já ale tvrdím, že na prvním místě je osvěta. Přesvědčovat lidi, že golf není pitomý sport, že to nemusí být drahý sport, že je to skvělá aktivita na celý život. Potřebujeme nenásilnou osvětu a vymýtit ten mýtus „buržoazního“ a snobského sportu. Kdo je vlastně dnes snob? Ten, kdo si koupí golfové členství za patnáct tisíc korun, nebo lyžování v Alpách na týden s celou rodinou za sedmdesát tisíc? Přitom lyžování se považuje za naprosto lidovou záležitost. Dám patnáct tisíc za roční členství a můžu xkrát do roka jít hrát golf zdarma. Paráda.

V PŘEDCHOZÍCH PĚTADVACETI LETECH jsme se nechali uspokojit takovým tím spartakiádním způsobem počítání golfistů. Dopracovali jsme se k úžasnému číslu, ale nějak jsme si neuvědomili, že systém v jiných zemích funguje jinak. I zvenku to vypadalo, že základna padesát šedesát tisíc golfistů je dostatečná. Ale když se podíváte, jaké je věkové a sociální složení té komunity, je to jinak. Já ve svých 57 letech nejsem žádnou nadějí, jsem turista, který se prochází po hřišti. Ani nechci znát svůj handicap, ale chci si zahrát s Frantou a Pepou o kafe. Dostali jsme se do sebeklamu. Tohle číslo nás uspokojilo, ale nebylo to číslo pro sportovní golf.

MÁME STRACH POZVAT TRENÉRY ze zahraničí. Jednou kdysi v minulosti k nám přišli Cyril a Metoděj a učili nás číst a psát a dali nám písmo. Takoví osvícení golfoví Cyril a Metoděj by měli přijít k nám. Ale ne hostující profesor, který přijede jednou za čas, ale takový, který by tady žil, vychovával děti a vzal možnost naučit Čechy hrát golf jako svůj životní cíl. Mluvím ale o skutečných trenérech, ne o swing doktorech. Tyhle golfové věrozvěsty jsme si sem nepřivezli, protože jsme se báli, že by to byla konkurence. A na ty, kdo přišli, jsme neměli štěstí – byli buď drazí, nebo to nevzali jako svůj životní cíl. Keith Williams se zaměřil jen na nejlepší. Tam jsme promrhali šanci.

GOLFOVÍ ORTODOXOVÉ, jak z podstaty pramení, nejsou progresivní. Nepřinášejí nic nového. Mnozí mladí manažeři, kteří nevěděli o golfu nic, dokázali daleko víc. Při vší úctě ke golfovému boomu v Čechách. A chyb je víc: Máme hřiště a víc, než jich teď potřebujeme, jenže bavíme se o municipálních hřištích, což podle mě není aktuální myšlenka. Zato municipální driving, to je přesně to, co pomůže víc a za méně peněz. Když člověk nemá příklady, tak se na hřišti golf nenaučí. Na drivingu ano. A když se později pár šikovných lidí, které golf chytí, dá dohromady, tak si hřiště postaví.

MODLA JMÉNEM HANDICAP. To byla další z chyb, kterých jsme se dopustili. Handicap jsme strašně nadhodnotili. Potlačili jsme golf jako zábavu. Obecně platí, že si neumíme golf užívat. Jako kdybychom neuměli rozlišovat zábavu, sport, své ambice a koneckonců i možnosti. Znám hokejové party, které si jdou jen tak zahrát na zimák nebo rybník a platí nepsané pravidlo nezvedat puk. Nebo se hraje basketbal jen přes půlku, případně na jeden koš. Totéž musí platit i v golfu. Mít nástroj – v hlavě –, jak chytřeji řešit různé situace než se například v přátelské rundě po zahraném autu vracet na původní místo. Nenabádám k podvádění, ale k tomu, aby si každý golf užil.

MÁME VELKÉ ÚSPĚCHY v oblasti golfové diplomacie, ale moc se o tom neví. A moc nám to taky nepomáhá. Mediální prezentace českého golfu je, kulantně řečeno, amatérská. Co má ale být náplní výstupů? Články o našich reprezentantech osloví jen málokoho. Ale když se v magazínu o zdraví bude psát o tom, že golf se dá hrát na devět či osmnáct jamek, a to i v pokročilém věku, a že je to nejlepší prevence Alzheimerovy choroby, tak to může zaujmout mnohem víc lidí. Nebo že soutěžit spolu můžou celé tři generace, což v jiných sportech jde hůře. Prostě musíme dělat osvětu. Programy pro děti, pro rodiče, pro všechny věkové kategorie. Drivingy máme, hřiště máme, chuť máme, ale neumíme to zatím pospojovat, využít synergii klubů, majitelů, PGA a ČGF.

 
„DRIVINGY MÁME, HŘIŠTĚ MÁME, CHUŤ MÁME, ALE NEUMÍME TO ZATÍM POSPOJOVAT, VYUŽÍT SYNERGII KLUBŮ, MAJITELŮ, PGA A ČGF.“

DEVÍTKA JEDNOU VĚTOU:

NEJHEZČÍ HŘIŠTĚ TAM, KDE JSOU DOBŘÍ KAMARÁDI. ALE MOC SE MI LÍBILO NA FANCOURTU V JAR.

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ V GOLFU KDYŽ TĚLO NEPOSLOUCHÁ.

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ Z BAFUŇÁŘSKÉHO GOLFU BOHUŽEL MNOHO FUNKCIONÁŘŮ NECHÁPE, ŽE GOLF JE PŘEDEVŠÍM HRA PRO ZÁBAVU.

NEJLEPŠÍ RÁNA DINERS CLUB, SVĚTOVÉ FINÁLE. PAR 4. PRVNÍ RÁNA KOUSEK ZA DÁMSKÉ A DRUHÁ ODTAMTUD AŽ NA GREEN.

NEJHORŠÍ RÁNA PRO-AM PŘI CHALENGE TOUR NA KARLŠTEJNĚ. PRVNÍ JAMKA. HRAJEME S ANDERSEM HANSENEM. KAMARÁDI ZAHRÁLI DO KOPRU A ON SE ZATVÁŘIL ZKLAMANĚ. MĚ ALE PŘEDSTAVILI JAKO TOHO, KDO Z NICH HRAJE NEJLÉPE. NO A JÁ ZAHRÁL LUFTŠLÁG. OSTUDA.

KOHO OBDIVUJE OBDIVUJI STARÉ ANGLICKÉ GOLFISTY, KTEŘÍ ŘÍKAJÍ, ŽE HRAJÍ BOGEY GOLF, A OPRAVDU HRAJÍ BOGEY GOLF.

KAM SE NEJRADĚJI VRACÍ NA KASKÁDU.

NĚCO, CO ODKOUKAL OD VELKÝCH HRÁČŮ OD JOHNA DALYHO ROZČILOVÁNÍ. FAKT NECHTĚNĚ.

NEJVĚTŠÍ GOLFOVÁ LEŽ UŽ TO UMÍM. ALE TO PRÝ ŘÍKÁ KAŽDÝ, ŽE.

PROČ JURAJ WERNER
GOLF SI NAŠEL AŽ JAKO DRUHÝ SPORT, KDYŽ HLEDAL ALTERNATIVU PO SKONČENÍ TENISOVÉ KARIÉRY. PROPADL MU. JAKO HRÁČ, JAKO POŘADATEL TURNAJŮ A POSLÉZE I JAKO FUNKCIONÁŘ. V ROCE 2010 SE STAL ŘEDITELEM GOLF RESORTU KASKÁDA. DNES JE TAMTÉŽ PREZIDENTEM. VEDLE TOHO JE ČLENEM VÝBORU ČESKÉ GOLFOVÉ FEDERACE. ZKRÁTKA, JAK SÁM ŘÍKÁ, ZNÁ GOLF ZE VŠECH STRAN. A RADOST Z GOLFU SI NENECHÁ NIKÝM ZKAZIT.