Pláč i vztek. Carnoustie vyškolilo GARCÍU už dvakrát

The Open vždycky psalo silné příběhy. A hřiště Carnoustie při něm hrálo už několikrát hlavní roli. Proslulý je kolaps Jeana van de Velda na Open 1999. Hezké vzpomínky na dva ročníky nejstaršího majoru v golfu na Carnoustie nemá ani Sergio García. Při prvním před 19 lety jako čerstvý profesionál skončil na chvostu výsledkové listiny, při druhém v roce 2007 prohrál titul v play-off.

Letošní The Open je stosedmačtyřicáté v historii, ale teprve poosmé se uskuteční v Carnoustie. Hřiště, které si kvůli své obtížnosti vysloužilo přezdívku Car-hnusný, je i podle řady hráčů nejtěžší zkouškou na seznamu rotujících hřišť pro jediný evropský major.

„Máte tu 14 velmi těžkých jamek, ale závěrečná čtveřice je mimořádně náročná,“ poznamenal jeden z bývalých vítězů z Carnoustie Padraig Harrington. „Trefit se na fairway je jako odpalovat skrz dveře ložnice,“ popsal kdysi dvojnásobný majitel Claret jugu Greg Norman.

A když k tomu připočtete po kolena vysoký rough, který dusil míčky při Open 1999, dostanete jeden z nejbrutálnějších testů, jaké si dovedete představit.

GARCÍŮV PLÁČ

Měl být černým koněm The Open 1999. I top 10 by z něj udělalo hvězdu nevídaných rozměrů. Mladičký Sergio García měl po přestupu mezi profesionály dokázat, že srovnávání s Tigerem Woodsem není mimo. Že on má být tím hráčem, který bude Woodsovi brát tituly. Jenže při opravdu prvním velkém evropském testu coby profesionál naprosto selhal.

Carnoustie zasadilo Španělovi tvrdý direkt. V prvním kole zahrál 89 ran, o den později byl jen o šest ran lepší. Se skóre +30 skončil třetí od konce a z dějiště stoosmadvacátého Open odjížděl se slzami v očích.

„Pamatuji si, jak Sergio brečel. Tak moc těžké to bylo. Car-hnusný se tomuto hřišti neříká jen tak pro za nic,“ vzpomínal Angličan David Howell.

GARCÍŮV VZTEK

O osm let později se García vrátil na obávané místo. Hrůzostrašný zážitek při premiéře v něm ale nezanechal žádné stopy. Tři kola 136. The Open zvládl bravurně a do finále vstupoval jako lídr. Během nedělního odpoledne mu ale tuhnul výraz ve tváři, titul mu pomalu protékal mezi prsty. Až na čtvrté jamce play-off s Padraigem Harringtonem o první major definitivně přišel.

 „Mohl bych napsat knihy o tom, jak v play-off neztratit ani jednu ránu. A stejně jsem zahrál jednu nad,“ litoval promarněné šance španělský golfista. „Prostě to tak je, žádná novinka,“ odbyl novináře značně rozezlený García, který nechápal, kde udělal chybu.

„Nezahrál jsem žádnou špatnou ránu v play-off, zahrál spoustu skvělých puttů, které jen prostě nespadly do jamky. Nedá se nic dělat, musím si z toho vzít jen to pozitivní,“ řekl tehdy sedmadvacetiletý golfista z Borriolu.

Ve finálovém kole se v úvodu dostal na dvouciferné skóre pod par, pak ale třikrát chyboval, aby se na druhé devítce vrátil na skóre, s nímž finále začínal. Závěrečnou pasáž hřiště však nezvládl, klíčový moment zřejmě přišel na osmnáctce, kde García zvolil konzervativní strategii z týčka a nechal si na čtyřparu přes 200 metrů do jamky. Jeho největší soupěř Harrington zahrál drive do vody, navíc i jeho approach skončil v potoku Barry Burn. García měl titul na dosah. Jenže jeho druhá rána skončila v bunkeru, odkud si přihrál na tři metry a vítězný putt do paru neproměnil. Harrington vydřel double bogey, čímž se dostal s Garcíou do čtyřjamkového play-off. A v něm Ir uspěl.