Hrubá Borša: SPLNĚNÝ SEN A ODKAZ BUDOUCÍM GENERACÍM

NESTÁVÁ SE TAK ČASTO, ABY SI ARCHITEKT NAVRHL a realizoval vlastní hřiště. Dostane-li však tuto příležitost, je už jen na něm, zda do vlastního projektu dá to nejlepší, přizve ke spolupráci a konzultacím další odborníky a pohraje si s každým detailem. Zda se pokusí o rychlý projekt, nebo zda zvolí tu delší, složitější cestu s vědomím, že cokoliv, co má být dokonalé, potřebuje svůj čas. Martin Munka – mimochodem jeho podpis najdete také pod moravskými hřišti Čeladná nebo Ostravice – si ke spolupráci přizval Davida Záleského, z Anglie povolal shapera Chrise Horna a tato trojice vybudovala nedaleko Bratislavy golfový areál, který může aspirovat na pozici mezi nejlepšími hřišti v Evropě.

S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

Hrubá Borša (Nagyborsa) je malá, romantická obec s 386 obyvateli nedaleko Sence. Leží pouhých pár minut jízdy po dálnici z Bratislavy na Trnavu. První zmínky o ní naleznete v matrikách již z roku 1244 a leží v Podunajské nížině v nadmořské výšce pouhých 125 metrů nad mořskou hladinou. Dalo by se říci, že rovinatý terén s úrodnou půdou a štěrkovým podložím, dostatkem vodních zdrojů – je součástí Žitného ostrova – a mírnými klimatickými podmínkami je tím ideálním místem, kde golfový resort vybudovat. Dalo by se říci, že stačí málo: Vědět, jak na to.

Vše zde vznikalo pomalu, s rozvahou a jasným záměrem. Nejdříve se na kraji obce objevil rozlehlý zastřešený driving range, pak vznikly první tři jamky, pak šest, devět a dnes zde najdete nejen mistrovskou osmnáctku, ale také devítijamkové veřejné hřiště s parem 28.

 

HŘIŠTĚ S CHARAKTEREM

Dovedu si představit, jak obtížné je pro architekta pracovat s plochým, jen částečně zalesněným terénem. Přece jenom vymodelovat jamky do prostoru, který nemá výšková převýšení a jediné, s čím si může jeho designér pohrát, je perspektiva, délka jamek, umístění a tvar bunkerů nebo vodní plochy, je výzva jen pro ty nejlepší. Jaký typ hřiště zvolit a jak jednotlivé jamky nastavit tak, aby nebyly nudné? Pokud se něco na mistrovské osmnáctce Hrubá Borša Martinu Munkovi a Davidu Záleskému podařilo, pak je to hravost a takt, s jakým zdejších 18 jamek do rovinatého terénu zakomponovali.

Jamky nenudí, jsou snadno zapamatovatelné a s tím, jak se blížíte ke konci, umí hru vygradovat. Již umístění prvních odpališť první a desáté jamky je z pohledu hráče velmi ohleduplné. Od terasy místní klubovny si drží odstup a dávají vám u prvních odpalů pocit soukromí. Svým způsobem vás tak mohou zbavit počáteční nervozity a pohledů ostatních hráčů, kteří se na hru teprve chystají. Naopak umístění obou závěrečných greenů deváté a osmnácté jamky je v bezprostřední blízkosti nádherné terasy, ale to už by měli být hráči v nejlepší kondici a naopak předvést jedny ze svých nejlepších ran. Bez bázně poslat míčky k vlajce na green umístěný na břeh jezírka, který oba greeny odděluje.

Máte-li k dispozici plochou krajinu, nemůžete než tento charakter okolí přiznat. Oba architekti se nechali inspirovat „americkým“ linksem. Umně přidali písek, který zde naleznete v podobě klasických bunkerů, wastelandů nebo malých pláží v okolí jezírek, a současně mezi jamky zakomponovali výstavbu rodinných domků. Celou oblast tak proměnili v ukázku symbiózy sportu, odpočinku a bydlení. Mimochodem ta jezírka s plážemi, a je jich zde celkem sedm, oddělují fairwaye od zástavby a dávají jak hráčům, tak obyvatelům potřebné soukromí.

Co navíc navozuje pocit intimity, je dokonalé využití listnatého lesíku, do něhož se jamky vnořují a opět z něj nenápadně vystupují. Najdete zde jamky na volném prostranství, jamky plně obklopené lesem, jamky jen končící v zajetí vzrostlých stromů i jamky, kde jen budete mezi stromy odpalovat první rány a vstupovat do otevřeného prostoru obklopeného písky a vodou.

 

PŘÁTELSKÉ FAIRWAYE

To, co vás na hřišti mile překvapí, jsou zdejší fairwaye. Již na první jamce poznáte, co je to prostor – mám na mysli jejich šířku –, a mimořádná kvalita. Hrubá Borša je patrně jedním z mála hřišť v našem nejbližším okolí, kde si majitelé dovolili ten luxus a oseli fairwaye psinečkem, a nikoliv kostřavou nebo lipnicí. Budete-li tak mít pocit, že se vaše nohy ocitly na neposekaném greenu, nebudete daleko od pravdy. Psineček neboli bent grass najdete jen na těch lepších greenech, kde se vyžaduje nejvyšší kvalita trávy. Poznáte to i podle toho, že budete našlapovat po opravdu vysokém a měkkém „perském koberci“ bez jediné vady na kráse.

Dokonalost fairwayí však není dána jen druhem použité trávy, svou roli zde hraje také jejich šířka – v mnoha případech činí až 80 metrů! – a to nejdůležitější, jejich vlnitost. O finální podobu se postaral Angličan Chris Horn. Zapomeňte tak na rovné plochy a raději si představte zvlněné pobřeží Skotska, kde do stejné podoby terén vytvarovala příroda. Jako by snad jejich tvar byl na Žitný ostrov přenesen z krajiny v okolí St. Andrews. Přesto nemusíte mít strach, že by vám míček z fairwaye sklouzl do roughu. Naopak míčky na fairwayích krásně drží a při delších ranách je přímo požitek pozorovat jejich běh po drobných vlnkách a to, jak mizí a opět se na jejich hřbetech vynořují.

 

GREENY, VODA A PÍSEK

Hřiště ale nedělají jen fairwaye, harmonii s nimi musí tvořit i překážky. Greeny si snad raději nechme až na konec a začněme vodou a pískem. Umělá jezírka tvoří nedílnou součást hřiště v Hrubé Borše. Je jich sedm a zasahují do téměř poloviny všech jamek.

Poprvé se s vodou potkáte až na šesté jamce, protože na prvních pěti se naštěstí od hráčů drží v uctivé vzdálenosti a jamky připomínají spíše links. Na konci první třetiny zdejší osmnáctky už vám voda do hry ale poměrně hlasitě promluví. Odděluje fairwaye od zástavby a táhne se po pravé straně od odpaliště až téměř ke greenu. Fairway se navíc lehce stáčí doprava a ideální ranou je fade, což není nic jiného než drobnější varianta slicu, který zde raději nezkoušejte, nebo míček vykoupete. S vodou se pak potkáte i na sedmé, osmé, deváté a desáté jamce. Není však potřeba hrát ustrašeně – i na těchto jamkách platí pravidlo širokých fairwayí a není nic snazšího než na ně míček do správného prostoru umístit. Voda pak může být jen milým zpestřením nebo šancí se v parném létě osvěžit po cestě na green. Vodu potkáte i na druhé devítce. Na čtrnácté jamce si přes ni z odpaliště zahrajete, na šestnácté je pak „ostrovní“ green obklopený z poloviny vodou a z poloviny pískem. A voda graduje i na závěrečných jamkách v podobě jezírka se spektakulárním vodotryskem před terasou klubovny.

Samostatnou kapitolou je na Hrubé Borše také písek. Tvoří nedílnou součást podunajské krajiny a nepřiznat jej by bylo velkou chybou. V podobě bunkerů se s ním zde setkáte poměrně hojně. Jen na první devítce je písečných pastí 45, na druhé pak rovných 50. Písek má zářivě bílou barvu, správnou konzistenci a hrát z něj se nemusíte bát. Možná vás překvapí, jak snadno z něj míčky vyskakují.

Skotský charakter mohou navozovat také tři velké oblasti písku značené jako wastelands. Poprvé se s nimi setkáte na třetí jamce, kde chrání green. Na čtvrté brání v cestě na fairway a na sedmnácté je v nich přímo umístěno žluté a modré odpaliště. Wastelands obecně jsou na hřišti skvělým detailem, který jen umocňuje celkový charakter hřiště.

Proč jsme ale mezi překážky zařadili greeny? Jsou velké, některé dokonce obrovské, bez jediné skvrnky a zbytečných vln, přesto zasáhnout green neznamená dohrát míček do jamky jen na dva putty. Pokud byste si měli na hřišti dát na něco opravdu pozor, pak je to správné měření vzdáleností k vlajce. Nenechte se ukolébat greenem v regulaci a dobře si finální příhru promyslete. Zvláště na jedenácté jamce, kde vám k jamce může chybět klidně i šedesát metrů. Jestli je někde potřeba si pohrát s nastudováním pin pozic a měřením vzdáleností, pak je to Hrubá Borša. Dobrá příprava vám může ušetřit mnoho ran navíc.

 

POHODA, POKUD CHCETE

Hrubá Borša není snadné hřiště, není ale ani záludné nebo přehnaně těžké. Budete-li zde hrát s rozmyslem a chutí si den užít, těžko budete hledat lepší místo. Záměr vytvořit kvalitní areál s hřištěm pro každého a jako odkaz budoucím generacím se zkrátka povedl. Není to jen veřejná devítka, je to i mistrovská osmnáctka, která dá každému šanci poznat, jak krásný golf někdy může být. Jak se lze ze hry radovat, a přesto podat sportovní výkon. I když ze žlutých odpališť měří pouhých 5685 metrů, sami jsme zde za jedno odpoledne ušli více než 12 kilometrů. Pravou výzvou je pak hra z černých odpališť. Rozdíl mezi „našimi“ a profi týčky je téměř kilometr, konkrétně hřiště z černých měří 6653 metrů, a to je o několik opravdu dlouhých a přesných drivů víc. A hrát se zde dá téměř kdykoliv – hřiště je díky klimatickým podmínkám otevřeno celoročně. Výjimkou jsou snad jen vánoční svátky, kdy vás na hřiště nikdo nepustí. I hřiště chce mít alespoň pár dnů v roce svůj klid. (G)

INFORMACE O HŘIŠTI

Rok otevření: 2014
Architekt: Martin Munka, David Záleský, Chris Horn
Nadmořská výška: 125 m n. m.
Webové stránky:
www.golfborsa.sk
Tel.: +421 902 602 737
GPS lokace: N48.18021, E17.4989

Adresa: Rovná 32/6, Hrubá Borša, Slovensko

DATA HŘIŠTĚ

Počet jamek: 18

ŽENY červená PAR 72
4599 m | CR 68,8 | SR 125,0
ŽENY modrá PAR 72
5252 m | CR 72,8 | SR 131,0
MUŽI žlutá PAR 72
5685 m | CR 69,8 | SR 130,0
MUŽI bílá PAR 72
6206 m | CR 72,6 | SR 135,0
MUŽI černá PAR 72
6653 m | CR 75,1 | SR 137,0

CENY HRACÍCH FEE 18
Všední den / víkend: 45/55 eur
Sunset fee: 37 eur
Junior do deseti let: zdarma
Junior 11–16 let: 50% sleva