MR X: Když se nevyplatí zaměstnávat agenta

LONI JSEM PROPUSTIL SVÉHO MANAŽERA. Bylo to v neděli – podepsal jsem skórkartu, a místo abych si šel do šatny sbalit věci, navrhl jsem mu, že si sedneme na terase klubovny a dáme si něco k pití. Myslím, že tušil, co se chystá. Má v portfoliu i další hráče, takže se pořád na tour vídáme. Vždycky si hezky popovídáme. Umí moc mile lhát. Vážně, M je správný chlap. Pracoval pro mě v době, kdy jsem byl na vrcholu kariéry a byl jsem svobodný, a byla s ním legrace. V neděli večer to ve většině měst zrovna nežije, ale když máte po boku toho správného člověka, vždycky najdete místo, kde si vyhodit z kopýtka. Ale ve skutečnosti připadala většina našeho společného času na velmi nezáživné činnosti – jako zhltnout večeři a mazat na letiště. Když skončí turnajový den, pak bez ohledu na to, jak jste hráli, platí, že je příjemné aspoň zhruba vědět, že máte s kým strávit čas. A ideálně je to někdo, kdo přesně ví, jak jste ten den hráli, takže podle nálady o svých birdies a bogeys můžete mluvit, ale i nemusíte.

Docela dlouho pro mě touhle osobou byl právě M, ale pak jsem se oženil a začal s sebou často brát na cesty manželku.

Dřív jsem si užíval, že jsem mohl lidem říkat: „Proberte to s mým manažerem.“ Znělo to hustě, a hlavně jsem se takhle mohl elegantně zbavit kohokoli, s kým jsem se nechtěl bavit. Zhruba někdy po mém druhém vítězství na tour se pobyt na turnajích stal poněkud nepředvídatelným. Když nevíte, jestli vám cesta z parkoviště na cvičný green zabere tři minuty, nebo třicet minut, těžko se vám plánuje čas. Jenže pak ztrácíte kontrolu. Čas původně vyhrazený na trénink se začne točit kolem médií a povinností vůči sponzorům. Došlo to tak daleko, že jsem si vždycky ve čtvrtek ráno oddychl, že už mě nikdo nebude moct otravovat, protože turnaj začal. M měl na tyhle věci cit. Stačilo mu jen jemně naznačit, a on proškrtal program schůzek nebo mě přišel doprovodit.

Ale každý agent myslí vždycky především na sebe. Tak to prostě chodí – je to práce. Proto také radím mladším hráčům, že potřebují taky právníka a účetního. Lidé, které platíte, by měli kontrolovat jeden druhého. Mimochodem – najměte si jen takového agenta, který si od vás nevezme ani šesták, dokud se nedostanete na PGA Tour. Jestli si chce ukousnout svůj díl z vaší sponzorské smlouvy na 30 000 dolarů, kterou máte na Web.com Tour, rozlučte se s ním. Je to klasický trik: Protřelý manažer přemluví mladého kluka, aby změnil sponzora, jen proto, že pak bezpracně shrábne podíl z nové smlouvy. Pokud nejste výjimečný talent, kolem kterého krouží spousta velkých firem, nepotřebujete na uzavření sponzorské smlouvy agenta – ty smlouvy mají určitou standardizovanou podobu. S výjimkou těch největších hvězd si prakticky každý na PGA Tour vydělá tak 250 000 dolarů ročně plus ještě jednou tolik na bonusech.

Zpočátku jsem svému manažerovi dával 20 procent z příjmů plynoucích ze smluv a později jsme to snížili na 10 procent. Brzy nám bylo oběma jasné, že už ho přestávám potřebovat. Už léta jsem měl na tričku a na bagu loga dvou stejných velkých společností. Se zástupci těchto dvou korporací jsem si vybudoval blízké vztahy, takže se tak trochu stali mými agenty oni dva. Když je potřeba něco konkrétního dojednat, napíšou e-mail rovnou mně. Když mi bylo něco přes dvacet, bral bych to jako nežádoucí rozptylování, ale v téhle fázi kariéry už mi vyhovuje, když mám věci osobně pod kontrolou.

Možná se pletu, ale přijde mi, že se teď na tour pohybuje víc sportovních manažerů než kdy dřív. Ty největší hvězdy samozřejmě potřebují člověka nebo rovnou celý tým, aby se jim o obchodní záležitosti staral, protože se v jejich případě jedná o obrovské sumy peněz. Ale očekávám, že mezi ostatními členy tour se brzo situace změní a dojde k jakési „konsolidaci průmyslu“. Prostě si víc hráčů uvědomí to, co jsem zjistil já: Že profesionální golfista se obejde bez agenta.

S MAXEM ADLEREM 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v prosincovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 13. PROSINCE 2018.