Tiger elegantně předjel své soupeře

Stará pravda říká, že Masters se vyhrává na druhé devítce posledního kola. Tato pravda se potvrdila i v letošním ročníku. Tiger Woods si právě na těchto jamkách došel pro své patnácté vítězství na majorech.

Woodsova běžná situace v dobách jeho někdejší dominance byla tato: během třetího kola převzal vedení, to pak ve čtvrtém kole udržel a v mnoha případech ještě navýšil. Jenže dnes Woods už tak nedominuje, ale musí hrát na stejné linii s ostatními. Jak ukázalo Masters, i v takové situaci si umí poradit.

Před posledními devíti jamkami byl Woods ve skupině pronásledovatelů Francesca Molinariho, který do té doby procházel Augustou skvěle. Molinari zahrál své první bogey na jedenáctce prvního kola, to druhé přišlo až na sedmičce čtvrtého kola, ovšem bylo rychle vymazáno berdíkem na následující osmičce. Molinari vedl se skóre -13, za ním se tlačila skupina hráčů s -11.

Posledních devět jamek vše změnilo. Hned čtyři hráči utopili na tříparové dvanátce, jedné z jamek amen corneru (ano, tady byl ámen s mnohými nadějemi), míč ve vodě: Poulter, Koepka, Finau a Molinari, přičemž všichni si připsali rovnou double bogey. Woodsovi tak odpadli velmi silní soupeři. On naopak hrál na jistotu, trefil prostředek greenu a odešel s parem.

Na skóre -12 se pak vedle Woodse objevili další, mocně finišující hráči: Dustin Johnson, Xander Schauffele či Patrick Cantlay. Woods však získal rozhodující náskok na pětiparech číslo 13 a 15 a tříparu č. 16. Získal přesně tam, kde získat měl a kde někteří jeho soupeři nebodovali – Molinari odešel z patnáctky s dabláčem, Schauffele jen s parem. Koepka sice vytěžil z jednoho pětiparu eagle a z druhého birdie, ale ztrátu z dvanáctky už nedokázal dohnat.

Woods procházel posledními jamkami turnaje s jistotou. Nikde neriskoval. O tom, že Woods nehraje na risk, mluvil už před lety jeho někdejší trenér Hank Haney. Ačkoli to z diváckého hlediska mnohdy vypadalo, že Wods tlačí svoji hru na hranu, ve skutečnosti vždy chladně počítal a hrál to, co potřeboval. Vidět to bylo i na jeho drivech: žádné dálky, ale solidní rány na fervej. Woods drivoval jako Molinari, a to není dalekonosný dělostřelec.

Nejen v posledním kole, ale po celý turnaj se projevovala Woodsova zkušenost a trpělivost. Masters je pokaždé jeden z nejtěžších turnajů, jaký může hráč vůbec ve svém životě absolvovat, a v Augustě rozhodují nejen odvaha, mládí, síla a délka drivů, ale stejnou měrou i zkušenosti, znalost hřiště, schopnost odolávat psychickému tlaku. V zeleném saku se vidí každý hráč, ale obléci se do něj, to náleží jen vyvoleným. Lze vyhrát spíše náhodně, překvapivě (viz Danny Willet před třemi roky), ale listina vítězů Masters, to je přehlídka zkušeností a dlouhodobé kvality.

Woods si došel pro výhru i proto, že tuto situaci, kdy se turnaj láme, kdy se rozhoduje, dobře zná. Bylo na něm vidět nejen maximální soustředění, ale i to, že v téhle situaci je doma. Jistě byl uvnitř nervózní, ale jeho psychická síla je v tom, že on za výhrou šel již tolikrát, a to i na Augustě, že to pro něj nebylo tak tíživé jako pro ostatní hráče.

Woods celý turnaj zvládl skvěle takticky. Od počátku se držel špičky, ve finiši pak jen trochu přidal plyn a nedělal chyby. Elegantně a s klidem předjel soupeře a výhru už si nenechal ujít. Takhle vyhrávají skuteční mistři, géniové sportu.