Jak se ze mě stal golfový rozdavač

V pražském Motole, respektive v Golf Clubu Praha, dělali probírku svých skladovacích prostor a rozhodli se, že některé staré hole dají pryč. Dát pryč hole ale neznamená je vyhodit. To by byl hřích! Jen je naskládali ven, opřeli o zídku a každý, kdo šel kolem, si mohl vzít.

Když jsem tu řadu holí viděl, bylo jich určitě přes sto. Starší kousky, ale ne zas tak staré, aby se dobře vyjímaly v muzeu. Karel Vopička mi před časem vyprávěl, jak Československý golfový svaz dostal hned na počátku devadesátých let ze zahraničí větší počet holí, jako výpomoc nově se rozvíjejícímu golfu po sametové revoluci. Možná, že v té stovce holí byly i některé z tohoto dárku. Časově by to odpovídalo, část holí byla viditelně z konce 80. let.

Bylo mi těch holí, na něž pršelo, líto, tak jsem si jich pár vzal. Tedy přesně: odvezl jsem si jich skoro třicet. Většinou začátečnické hole, ale našel jsem unikátní kousky. Například jedničku hybrid, s železným šaftem a železnou hlavou. Nebo chipper Mizuno. Také lob wedge označená jako Deutsche Bank. Ale i pár čistokrevných žiletek.

Doma jsem jednu po druhé vyčistil, jejich hlavy vzal kotoučovým kartáčem. Šafty zbavil zbytků od nálepek. S gripy se nic dělat nedalo, bohužel většina jich byla už dost unavených. Na té jedničce hybridu jsem grip vyměnil, dal nový.

Především žiletky čištěním najednou úplně ožily. Kované hlavy se nádherně leskly, také šafty září stříbřitě. Lacinější hole moc zrenovovat nejde, ale i tak vypadají podstatně lépe, než když stály opřené o zeď.

Hole jsem samozřejmě vyzkoušel. A musím říct, že v případě holí starých třicet let, je to fakt dřina. Chce to velmi lehký, velmi plynulý švih. Vzpomněl jsem si na známou větu: „Nic to nechce, jen hrát lehce“. Ta dříve musela platit opravdu stoprocentně, protože s tehdejšími holemi jste prostě jinak míč nedostali do vzduchu, netrefili dobře. Naopak dnešní hole můžete přece jen udeřit prudčeji. Mnohem víc odpouštějí, mají vysoké trajektorie, míček letí dál.

Rozdíl mi v některých případech připadal skutečně obrovský – a můžeme být za něj jen rádi. I díky dokonalejšímu vybavení dnes může golf hrát více lidí, je snadnější se hru naučit. Je to stejné jako v lyžování, kde krátké a točivé carvingové lyže nezkušených lyžařům hodně pomáhají, anebo v tenise, kde rovněž velké hlavy raket také hodně odpouštějí.

Z nabraných holí jsem si sestavil unikátní set, v němž je každá hůl od jiné značky. Začínám onou jedničkou, pak mi chybí dvojka, ale od trojky to jde nahoru až po lob wedge. Jak zadarmo přijít k celému setu… Ale spíš ty hole někomu dám.

To jsem ostatně udělal s většinou nabraných holí. I proto jsem jich taky vzal tolik. Říkal jsem si, že budu cosi jako golfový dárce, osvětář a ježíšek v jednom. Budu rozdávat hole na potkání. A začal jsem hned u kolegů v práci. Abyste rozuměli: ačkoli jsem redaktor Golf Digestu, jsem zároveň zaměstnán v jedné seriózní vědecké instituci. Mám okolo sebe docela dost kolegů, z nichž zatím nikdo golf nehraje. A byť jsou to převážně humanitně vzdělaní intelektuálové, někteří z nich holdují různým sportům.

„Chceš golfovou hůl? Dávám zadarmo!“ nabízel jsem. Dával jsem ty s největšími hlavami, staré Big Berthy, hole na grafitu, sedmičky či vyšší lofty. Někteří nechtěli, golf jim prý vůbec nic neříká. Jiní nevěděli, nebyli si jistí. Jiní si vzali. Hole se jim líbily jako artefakty. Pak zkoušeli i držení. A říkali, že v létě to někde na louce zkusí… Jedna kolegyně si vzala hned dvě hole, protože má dva vnuky – tak jim je dá pod stromeček. A jeden kolega se skutečně rozhodl golf hrát, takže se mu hole hodily. Už odpálil také první míčky na drivingu a chce pokračovat.

Golf je hrou, která opravdu nebude zajímat každého. I když lidem nabídnete hole zadarmo, stejně jim to nic říkat nebude. Tak to prostě je. Nicméně podobná golfová osvěta je podle mne důležitá. Ukazuje lidem všední a obyčejnou tvář golfu. Neukazuje naleštěné resorty a drahá auta na parkovištích, což mnoho běžných lidí může odradit. Ukazuje staré hole, které si člověk může poprvé vzít do ruky. Zbavuje to lidí ostychu, prolamuje psychologické bariéry, které jsou v golfu docela silné.

Když jsem viděl, jak ty hole pár kolegům udělaly radost, byl jsem taky rád. Staré kousky z Motola a původně odkudsi z Anglie, Skotska, Irska, Německa, možná i Ameriky, mohou žít dál.