Boty jedny, dvoje, ...

KDYBYSTE SE ještě před pár lety zeptali třeba Adama Scotta, zda by si někdy nazul golfové boty bez spiků, asi by se vám vysmál. Sám říká, že když začínal s golfem, na nohy si bral jedině tvrdé boty s ocelovými hřeby Foot-Joy Classic. Chtěl, aby mu nohu pevně sevřely a daly takovou oporu, která by zase dala oporu jeho tehdy ještě agresivnímu švihu.

Když se pak objevily první golfové boty bez spiků, komentáře hochů z PGA Tour byly něco ve smyslu „v těchhle botách uklouznu i na podla- ze klubovny“, což potvrdil i sám Scott a dál golfové kecky odmítal. Jenže technologie se posunuly vpřed a světe div se, tyhle lehké a měkké boty s paměťovou pěnou a malými gumovými špuntíky začal v roce 2015 nosit také. A žádnou oporu ani stabilitu neztratil.

V golfu je zkrátka spousta mýtů, které se ale postupem času daří bořit. Kolik z nás dostalo ve svých začátcích radu, že první krůčky jsou nejlepší v klasických, těžkých a kožených botách, které něco vydrží a neteče do nich! Případně že tyto boty musíte dokonce podle pravidel mít. Znám i hřiště, která tyto boty na hřišti opravdu vyžadují, ale do klubovny vás v nich nepustí. Divné, že?

JE TO ZVLÁŠTNÍ SVĚT, TENHLE TRADICIONALISTICKÝ GOLF, BAZÍRUJÍCÍ NA PRAVIDLECH, KTERÁ PŘITOM HOVOŘÍ... VLASTNĚ O BOTÁCH NEMLUVÍ VŮBEC. Jsme-li na planetě rekreačního golfu a do turnaje nedostaneme dodatek k pravidlům, který o botách opravdu mluvit může, můžete na hřiště klidně naboso. Je to jen vaše svobodná vůle. I kdybyste šli do hry v keckách na běhání.

Tu svízel s botami si děláme sami. Přitom o nich platí to samé, co o veškerém vybavení. Měli bychom hrát v tom a s tím, co odpovídá pravidlům, funguje, vyhovuje nám nebo se nám jen líbí.

Znám pár hráčů, kteří mají boty jedny. Pěkně prošláplé, které prošly několika bitvami, prachem, vodou i blátem a je to na nich vidět. Jejich majitelé se jich nechtějí vzdát a nesmí je čistit. Prý jim nosí štěstí a oni jsou staromilci, kteří se starších věcí neradi vzdávají. Přitom právě naše babičky říkaly, že chceš-li poznat člověka, podívej se mu na boty. Inu, jejich volba. Ještě že to samé u nich neplatí pro tričko...

Po zimě jsem dělal inventuru bot a zjistil jsem, že těch golfových mám vlastně víc než těch běžných. Ne všechny jsou původně golfové, je mezi nimi i několik párů bot na běhání, ale běžně je na golf nosím. Sáhl jsem po nich tenkrát, když jsem hledal modré boty, které by se mi víc hodily k oblečení. Už jsem zkrátka té hloupé bílé a nevkusné černé měl dost. Tak se mi do botníku nastěhovaly kecky s hrubou podrážkou. V modré, červené, šedé, zelené... A za sucha nebo na rovinatých hřištích fungují skvěle.

A pak jsem objevil jedny boty, které jsem na noze ještě neměl. Jsou stále zabalené v krabici, hezky v papíru, a čekají na svou šanci. Jsou to takové ty parádní, které si vezmete na nohy jen jednou za rok na velký ples nebo na ten správný okamžik. Po těch letech golfu jsem přišel na tři věci: 1. Na golfových botách by se nemělo šetřit, stačí si jen spočítat, kolik kilometrů v nich nachodíte – nejsou to desítky, ale stovky kilometrů, 2. měly by se nám líbit a být pohodlné a 3. ve vyšším věku je nejlepším kamarádem na parkovišti při přezouvání dlouhá lžíce.

Mimochodem Scott se ke klasickým, tentokrát ale odlehčeným botám s plastovými spiky po sedmi letech vrátil. Důvodem ale nebyl nedostatek opory, nýbrž jiná struktura podrážky, která mu pomohla zmírnit bolest lýtek.

robin@golfdigest.cz