Sport krutý jak život sám
Během naší minulé partičky středečního golfu – mimochodem hrajeme nekompromisně jamkovku bez vyrovnání – mi kamarád řekl, že hrát s někým, komu je jeho hra ukradená, ho nebaví. Nevadí mu, když někdo nehraje dobře, s golfem začíná nebo prostě nemá svůj den, ale hrát s někým, kdo jde na hřiště a ani neví proč, je ten nejotřesnější zážitek. Vlastně pak nechápe, proč to ten člověk vůbec dělá. Souhlasím s ním. Je to jako jít s někým, kdo je jak tělo bez duše. Nebo s někým, kdo tuhle hru nepochopil – bloumat může jít koneckonců do lesa. Má pravdu, je to docela děs, někoho takového do skupiny (a za trest) nafasovat.
Dokážu pochopit,že se někdo rozčiluje a láme hole, že se někdo trápí, jelikož třeba zrovna mění švihhrozná blbost, jen tak mimochodem, nebo že mu to nejde, protože prostě netrénuje. Rozumím tomu, když se někdo rozbrečí, nebo se dokonce po svém výsledku zhroutí.
Všichni tihle hráči mají jedno společné: Chtějí hrát a chtějí vyhrát. Vědí, proč to dělají. Pochopili, že golf je stejně krutý jako život sám, a nechtějí to za žádnou cenu zabalit.
O golfu se mluví jako o sportu gentlemanů. Je i není to pravda. Otázkou je, co si kdo pod slovem „gentle“ představí. O něžnosti, jemnosti nebo měkkosti nemůže být ani řeč. Možná bychom se mohli bavit o laskavosti, třeba vůči ženám, nebo trpělivosti, například vůči hře či urozenosti, už s ohledem na tradice. Jít ale do jamkovky s ohleduplností? To může znamenat prohru dřív, než si vůbec na první týčko postavíte míček. Někdo o golfu říká, že je jako šachy v přírodě. Tak ho vidí architekti. Já bych řekl, že je to občas spíš poker. Tak ho vidí obvykle hráči. Alespoň psychologicky. Když chcete vyhrát, nesmíte přiznat, jak slabé karty v ruce držíte. Za eso v rukávu si s vámi příště nikdo ke stolu nesedne a přihodit musíte, i když máte v kapse poslední dvacku. To, že jste o spoustu vkladů před chvílí přišli, nesmí vaši hru ovlivnit. Konec přece není až do chvíle, kdy je opravdu konec, nebo chcete-li: Dokud není poslední karta na stole – míček v jamce –, je pořád o co hrát.
Když pozorujete nebo posloucháte ty nejlepší, mají jedno společné. Nikdy nepřiznají, že nějaké slabiny mají, že se jdou na hřiště projít, turnaj zkusit nebo si nejdůležitější událost roku jen užít. Mají jasný plán a většinou chyby nedělají, a když ano, dokážou na ně rychle zapomenout, nepřiznají je ani sami sobě. Mají sebevědomí, že by ho mohli rozdávat. Jsou egoističtí, sobečtí a mnozí z nich by byli adepti na vítězství v turnaji Narcis Open. Jsou ale opravdu takoví?
Golf je krutý a drsný sport. Neteče v něm sice krev ani se nelámou kosti, ale psychicky vás může zlomit. Co přine- se 18 jamek a čtyři hodiny času, nikdo dopředu neví. Ať už je to cokoli, vyhraje ten, kdo všechny nástrahy ustojí. Kdo ne, prohraje, i kdyby uměl – čistě technicky – švihat nejlépe na světě. Stejně jako v životě, i v golfu přežijí a vyhrají jen ti nejsilnější, nejodolnější. Ti, kdo neřeknou „jedu to zkusit“, ale ti, kdo řeknou „jedu to vyhrát!“.
Nedivte se, že třeba někdo na prvním odpališti zmlkne, zatáhne se do sebe a soustředí se na svou hru. Nesrší vtipem ani vás nezásobuje humornými historkami. Prostě hraje, a hraje fair! A možná bojuje i se svými vnitřními démony, s hřištěm a chce ze sebe dostat to nejlepší, využít šanci. Jakmile dohrajete, změní se zase na toho komunikativního týpka, se kterým je sranda.
Horší je ten druhý případ, kdy u spoluhráče převládne touha zvítězit za každou cenu. Změní se v hráče, kterému vadí úplně všechno, co na hřišti uděláte, kde stojíte, že vůbec na hřišti ve stejný moment jste. Ta bezskrupulózní snaha urvat si bezohledně vše jen pro sebe! Není to ani gentlemanské, ani v duchu hry. Obvykle zjistíte, že jde jen o účel, který světí prostředky, predátorský styl. A po dohrání kola se v jeho chování nic moc nezmění, protože je prostě i v životě takový.
Golf obnažuje charaktery, svléká nás do naha a stejně jako poznáte, s kým byste po hře na pivo rádi šli nebo nešli, dokáže tahle hra odhalit vaše slabiny, na kterých se dá zapracovat. Třeba se ukáže, že ze sebe můžete udělat lepšího a silnějšího hráče. Alespoň po mentální stránce. Naučit se – podle pravidel – vítězit. Anebo že vám není pomoci...
.jpg)
Komentáře (0)