před 8 lety, 09.08.2016 00:00 GolfDigest C&S foto: clanek-id10229 ČASOPIS

VYROVNAJÍ olympionici nový rekord, zahrají v Riu 58 RAN?

Před tímto dilematem stál Gil Hanse při svém návrhu městského hřiště, které bude v rámci olympiády hostit dva mistrovské turnaje. Kdyby bránil par příliš usilovně, obvinili by ho, že veřejnosti předložil příliš velké sousto. Přílišnou opatrností na straně hratelnosti by si zas vysloužil nálepku mistra pekaře, který peče jenom krémové zákusky. Aby svůj návrh vyvážil, udělal Hanse totéž, co dělají nejslavnější golfoví architekti už po více než století: Usiloval o prověření mentální odolnosti a fyzické dovednosti profesionálního golfisty na hřišti, které vypadá jednoduše, obsahuje však i složité prvky, které nejsou na první pohled patrné. Jak Hanse vysvětlil diváctvu na sympoziu golfové architektury USGA v dubnu 2015, pokusil se napodobit filozofii skvělých hřišť tzv. Sandbeltu v Austrálii, jako jsou Royal Melbourne a Kingston Heath. Dle svých slov postavil díky vybagrované pískovně hřiště s „extrémní šířkou, dokonale udržovaným trávníkem po celé délce, obklopené přírodní kosodřevinou a pískem. Ze zadních odpališť musejí golfisté přehrávat dlouhé úseky pustiny zarostlé houštím. Z předních odpališť je už tomu ale jinak.“ Vzhledem k tomu, že „záchranné rány jsou duší hry“, jak dodal, vypůjčuje si otřepané klišé svého přítele Marka Parsinena, bylo jeho cílem při tvarování greenů a jejich okolí udržet golfistu „zaměstnaného a v naději“. Naději poskytují dokonale zastřižené kapsy trávníku vedle greenů v protikladu k absurdně hlubokým bunkerům a četným vodním překážkám. Olympijské hřiště se pyšní nepřebernými možnostmi. Greeny jsou svažité a nakloněné a řada z nich leží na diagonálách, takže některé pin pozice vyžadují přesný odpal k volné cestě na green. Zelené kontury přecházejí od jemných po výrazné, čímž přinášejí něco, čím se pouhý projektant jamek stává mistrem svého oboru. Bunkery na fairwayi jsou roztroušené a často střeží nejlepší plochy pro přistání míče. Vyvýšeniny pak zakrývají výhled na některé greeny. Terénní vlny a mokřiny představují trochu strašidelná místa pro dopad míče okolo fairwayí.

Po procházce po hřišti – pro veřejnost se otevře až po olympiádě – jsem dospěl k závěru, že se jedná o hřiště, na kterém bych si hru užíval znovu a znovu. Kdyby jen bylo blíž k mému domovu! To ale neznamená, že to bude výjimečné místo pro olympijský turnaj. Problém spočívá v tom, že dřívější požadavky na skvělý golfový design už dnes neplatí. Takovou proměnou golf prošel. To nejsou moje slova, ale slova golfového architekta Steva Smyerse, celoživotního golfisty s nízkým handicapem, který léta sloužil ve výkonném výboru USGA, kde předsedal řadě amatérských a profesionálních turnajů. „Problém při navrhování strategických linií a úhlů,“ říká, „vězí v tom, že profesionální golfisté tímto způsobem už nějakou dobu nehrají. Švihají tak bleskovou rychlostí, že dokážou zahrát míč nesmírně vysoko s významnou rotací. Nedělají si starosti s ideální linií. Praporek před nimi neschováte. Znají přesné vzdálenosti svých holí a dokážou míč rychle zastavit. Jedinou možností, jak dnešním profesionálům ztrpčit hru, je rough,“ tvrdí Smyers. „Nijak hluboký rough, ale dostatečně řídký, aby dokázal skrýt polovinu míče. Potom mají větší potíže vyvinout spin a zasahují velký počet flyerů. Řídký rough vyžaduje prvotřídní odpal a dokáže u přihrávek zapojit do hry zem." Na olympijském turnaji ale žádný rough nebude. Díky širokým fairwayím budou mít nejlepší světoví golfisté zelenou k předlouhým odpalům a pro příhry k praporkům. Hřiště a parem 71 nelze příliš natáhnout. Bude tak měřit pouhých 6415 metrů pro mužský a 5621 metrů pro ženský turnaj. Otázkou je: Baví golfové fandy víc birdie, nebo bogey? Před dvěma lety na US Open mělo hřiště Pinehurst No. 2 široké, sevřené fairwaye bez roughu v pusté písečné krajině a Martin Kaymer zahájil koly za 65-65, čímž ustanovil výsledkový rekord na 36 jamek, a vyhrál o osm ran. V loňském roce zúžila USGA obrovité fairwaye na Chambers Bay s pomocí mírného, ale lepivého roughu a Jordan Spieth zvítězil výsledkem jen pět pod par. Přirozeně že vítr dokáže vyvést z rovnováhy i největší golfisty. V zimních měsících v Riu (od července do září) se můžeme dočkat silných poryvů. Součástí Hanseova rozhodnutí vybudovat široké fairwaye byla i snaha udržet hřiště hratelné v extrémně větrných podmínkách. Řada osob zainteresovaných na olympijském golfu otevřeně vyjádřila naději, že bude při turnaji foukat vítr. Tento stav však patrně nepotrvá celá čtyři kola, natož po celé dva týdny. Součástí hřiště jsou rovněž tři jamky, které Hanse vymodeloval jako místo pro poslední obrat, zběsilý úprk do cíle. Šestnáctá jamka je 272 metrů dlouhý čtyřpar dosažitelný driverem (238 pro ženy) s filigránsky provedeným greenem zapasovaným za vysokým vrškem. Sedmnáctá jamka o délce 120/108 metrů se širokým greenem ve tvaru písmene U je nejkratším tříparem na hřišti. Jen 514/458 metrů dlouhá osmnáctka je dogleg, který se nepatrně stáčí doleva, s četnými bunkery na fairwayi a několika úžasnými vlnami a vršky těsně před greenem, nicméně čekejte, že na tomto pětiparu mnozí dosáhnou na green dvěma ranami. Hanse tvrdí, že ho potěší, pokud někdo zahraje eagle-birdie-eagle, přeskočí celé startovní pole a dostane se do čela. „Kdykoli navrhujete golfové hřiště, chcete se utvrdit, že na něm lze uhrát dobrý výsledek,“ tvrdí. „Chcete postavit takové golfové hřiště, které hráče odmění, pokud bude hrát dobré rány.“ Takže ano, myslím, že někteří golfisté skutečně uhrají velmi nízké skóre. Na tom ale není nic špatného. Jsou to koneckonců olympijské hry, kde se od špičkových sportovců čekají rekordy.

– RON WHITTEN

RTG-64_65_GD070816_GD0816_FEAT_WHITTEN_REV

CELÝ ČLÁNEK vyšel na stránkách letního dvojčísla. Aby vám nic neuniklo, můžete si magazín PŘEDPLATIT jako klasickou nebo e-verzi, případně si předplatné objednat i přes bránu SMS. Více se o předplatném dozvíte ZDE LETNÍ DVOJČÍSLO magazínu GOLF DIGEST C&S vyšlo v pátek 8. ČERVENCE 2016.