Jak se připravoval ROZHOVOR a jaký je vlastně JOHN DALY?
Když jsme se dozvěděli, že se Petru Dědkovi podařil husarský kousek a získal do startovního pole turnaje Czech Masters svérázného Američana Johna Dalyho, jedno z hlavních témat pro další číslo magazínu Golf Digest bylo jasné. Samozřejmě však vůbec nebylo jisté, jestli si na
DALY JAKO OSOBNOST Přiznám se naprosto bez mučení, že jsem Johna Dalyho doposud neměl na seznamu oblíbených hráčů. Na začátku devadesátých let minulého století mě golf ještě vůbec nezajímal a vrchol jeho profesionální kariéry ve formě vítězství na dvou majorech mě tak minul. Je také skutečností, že v posledních cca 10 -15 letech žádné zázračné výsledky na důležitých světových turnajích nezaznamenal. Ostatně od roku 2006 už John Daly ani neměl plnou kartu na PGA Tour a musel se spoléhat na sponzorské pozvánky a na status tzv. bývalých šampiónů, aby si vůbec pár turnajů ročně na této nejlepší světové sérii mohl zahrát. Stejně jako pravděpodobně většina českých golfových příznivců jsem tak tohoto hráče vnímal především přes články v médiích. Bohužel média mu vytvořila image průšviháře a šaška, který je pro golf zajímavý pouze z bulvárního pohledu. Ostatně Daly mě nezaujal ani svým výstředním stylem oblékání, který rozhodně není mým šálkem kávy. Souhrnně řečeno, také já jsem měl Johna Dalyho zařazeného do škatulky golfová „celebrita“, a to s hanlivým nádechem, které toto slovo v Česku mezi určitou částí populace má. Respektoval jsem ho pouze jako bývalého špičkového světového golfistu.
PŘED ROZHOVOREM Na driving range na Albatrossu jsme se ve středu – den před začátkem turnaje – dostavili po krátké noci v dostatečném předstihu a vyhlédli si vhodné místo, kde bychom s ním mohli udělat v klidu rozhovor a fotky. Stolek za drivingem, na kterém byl pro tohoto hráče nezbytný popelník, se jevil jako ideální místo. Jenže… Daly podle očekávání dorazil na místo se svojí přítelkyní v roli kedíka, a přesně v 11 hodin. Vybral si místo na drivingu mimo prostor pro ostatní hráče – vlastně si vybral místo, které bylo určeno pro rozcvičení amatérů před turnajem pro-am – a začal se chystat na odpalování. V rámci zdvořilostní konverzace jsme se dozvěděli, že předchozí večer strávil v klidu na hotelu odpočinkem a nikoli nějakým bouřlivým flámováním, jak by se podle jeho mediálního obrazu dalo očekávat. Po přivítání na náš dotaz, kde uděláme domluvený rozhovor, odvětil: „Tady, během odpalování, nebudeme ztrácet čas, ptejte se, na co chcete,“. V tu chvíli mě začaly napadat velice pesimistické myšlenky, že Daly udělá rozhovor pouze z „povinnosti“, ve formě krátkých, rutinních odpovědí na otázky a s minimálním úsilím, aby mohl především trénovat. Přepadla mě obava, zda z velkého rozhovoru s touto osobností, na který jsem se předem velice těšil, vůbec něco pořádného bude.
INTERVIEW Následovalo velké překvapení, a to naštěstí příjemné. Rozhovor probíhal v naprosto pohodové atmosféře a velice profesionálně. Sem tam Daly sice odpálil nějakou ránu (moc jich ale nebylo), ale především se plně ponořil do našeho rozhovoru. Na každou otázku odpovídal velice soustředěně a snažil se co nejlépe zformulovat odpověď. Někdy až překvapivě rozsáhle. Jeho odpovědi šly k věci a byly zajímavé. Interview ho zcela viditelně bavilo a užíval si ho. Pro mě to bylo až šokující zjištění, protože i přes veškerou snahu při přípravě otázek není prakticky možné u takové mediálně „provařené“ osobnosti vymyslet témata, na která by už v posledních 30 letech alespoň několikrát neodpovídala. Celkový dojem z rozhovoru pak byl velice pozitivní. John Daly se představil jako obrovský profesionál a sympaťák i mimo vlastní hraní golfu. Ukázalo se, že to není žádná namyšlená hvězda a k práci lidí okolo sebe, v tomto případě médií, má veliký respekt. Po celou dobu jsem měl pocit, že přístup, který zvolil k našemu rozhovoru se ani o píď neliší od toho, kdyby dělal rozhovor s renomovanými mediálními komentátory v Americe na PGA Tour. Je samozřejmě otázkou, co bylo příčinou takového Dalyho vstřícného postoje a chování. Bezpochyby je velkým profesionálem a je si vědom toho, co patří k jeho sponzorským povinnostem. Také vzhledem k péči o hráče, připravenosti hřiště a organizaci turnaje na špičkové úrovni ze strany promotéra je pravděpodobné, že účast na turnaji nebral jako dobrodružný pobyt v nějakém východoevropském zapadákově, ale odváží si pocit, že byl na turnaji vysoké evropské úrovně a navíc v překrásném městě Praze. A také samotná značka magazínu, mezi golfovými časopisy ve světě jednoznačně číslo jedna, má u něho pravděpodobně velký respekt.
DALY V ČESKU Některá golfová média a také diváci v Česku čekali, že Daly nepřijel do Česka de facto vůbec kvůli golfu a bude hlavně marketingovou atrakcí. Že bude dělat nějaké šaškárky a opičky okolo, po večerech bude flámovat a na hřišti pak bude hrát bídně. Že maximálně ztropí nějaký skandál ve formě pěti ran po sobě do vody a následným odchodem z hřiště. Prakticky všichni však zapomněli, že Daly je obrovský borec a že je jako jeden z nemnoha hráčů v golfové historii především vítězem dvou majorů, i když už tomu bylo před mnoha lety, a navíc vítězem 20 turnajů po celém světě, z toho pěti na PGA Tour. Daly už také není tak dlouhým hráčem z týčka, s bombastickými, divácky atraktivními drajvy, jako byl v mládí – i když, při tréninku poslal míček 7-železem vzduchem za hranici 186 metrů, celkově přes 210 metrů. Filip Mrůzek mu při každém odpalu „naděloval“ nějakých 20, 30 metrů. Golf přesto umí parádně i v 50 letech a stále dokáže držet krok s o mnoho let mladší konkurencí dravců na European Tour. V prvním kole turnaje Czech Masters zahrál, pravděpodobně k všeobecnému překvapení, tři rány pod par a dokonce dělil jedenácté místo. V dalších kolech sice padal výsledkovou listinou postupně dolů až na konečné 51. místo, celkově však předvedl velice dobrý výkon. Na hřišti z něho navíc sálala pohoda a klid a byl příjemným spoluhráčem, což Filip Mrůzek, který s ním ve stejném flajtu odehrál první 2 kola turnaje, může jen potvrdit. Průšvih však Daly v Praze neudělal žádný. Aby alespoň trochu dostál své pověsti, na exhibici u Karlova mostu symbolicky vystrčil zadní část těla na projíždějící loď a zahrál si písničku s kapelou Eddie Stoilow na koncertě večer před prvním kolem turnaje. Dokonce slíbil, že za nimi přijede na koncert do Trutnova, což mu ale jeho přítelkyně nakonec rázně rozmluvila. Měl přeci jenom jiné povinnosti na turnaji. To bylo v této kategorii zhruba vše. Principiálně tak zklamal očekávání některých bulvárně orientovaných golfových médií, která tak musela o Dalym vytvořit umělé články sice s bombastickým nadpisem, nicméně s prakticky prázdným obsahem uvnitř.
ZMĚNA NÁZORU Samozřejmě nemám iluzi, že John Daly je nějaký svatoušek a že všechny jeho průšvihy v minulosti jsou vymyšlené. V golfu a mimo golf toho v minulosti napáchal tolik jako několik desítek jiných lidí dohromady, přestože nepochybně tomu některá bulvární zahraniční golfová média mnohé přidala. Daly je také zcela jistě výborný businessman a snaží se ze svého mediálního obrazu „průšviháře“ a „potížisty“ získat co největší finanční profit. Z celého rozhovoru jsem si však nakonec odnesl pocit, že John Daly „na stará kolena“ zmoudřel a že průšvihy nyní dělá trochu uměle jen kvůli tomu, že se to od něho očekává a že tím chce vydělat. V každém případě u mě získal při pobytu v Praze sympatie a nově jsem si ho zařadil mezi své oblíbené hráče na seniorské PGA Tour Champions spolu s Bernhardem Langerem, který má na veřejnosti přesně opačnou image německého „suchara“ a „vzorňáka“.
– DANIEL TRHOŇ je spolupracujícím redaktorem magazínu Golf Digest C&S
CELÝ ROZHOVOR si budete moci přečíst v novém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vychází ve ČTVRTEK 6. ŘÍJNA 2016
Komentáře (0)