ALEŠ KOŘÍNEK: Občas se mi stýská po fotbalové kabině
NENAJDETE MOC LIDÍ, kteří by měli odvahu jako on. ALEŠ KOŘÍNEK dokázal ze dne na den skoncovat s tím, čemu se věnoval celý život. „Ne, nelituju toho,“ ubezpečuje s odstupem tří let bývalý ligový gólman. Na trávě zůstal. Jen fotbalový pažit vyměnil za golfové greeny.
NENAJDETE MOC LIDÍ, kteří by měli odvahu jako on. ALEŠ KOŘÍNEK dokázal ze dne na den skoncovat s tím, čemu se věnoval celý život. „Ne, nelituju toho,“ ubezpečuje s odstupem tří let bývalý ligový gólman. Na trávě zůstal. Jen fotbalový pažit vyměnil za golfové greeny.
V současnosti ovšem na vlastní kůži poznává, jak je život profesionálního golfisty drsný. Horko těžko shání každý rok finance na sezonu a svou současnou situaci podle svých slov bere jako určitý test odolnosti. „Už na to doplácí i moje rodina, ale já věřím, že to zlomím. A pak budeme všichni šťastní,“ přiznává ve své zpovědi, kde se nebojí říct věci tak, jak jsou.
–S VÍTĚZSLAVEM ČERMÁKEM
PROČ SE ROZHODL SKONČIT S FOTBALEM Před třemi roky se lámala má fotbalová kariéra. Poslední sezona ve Zlíně se mi totiž povedla a já měl od vedení klubu slíbeno, že podepíšeme novou smlouvu. Schválně čekali do poslední chvíle a pak mi předložili nabídku, kde nebylo nic z toho, na čem jsme se původně domluvili. Prostě v době, kdy zbývalo deset dní do startu soutěže, mě zatlačili do kouta a spoléhali na to, že si už nové angažmá nenajdu, a tak budu nucen jejich návrh podepsat. Tehdy jsme se hádali pět dní. Když s klubem nebyla rozumná řeč, sekl jsem s tím a smlouvu jim před očima roztrhal. Takhle skončila má 25letá kariéra. PROČ NAŠEL ODVAHU VSADIT VŠE NA GOLF Hraju ho už třináctým rokem, hodně mě to bavilo už během mé fotbalové kariéry. I když mě fotbal živil, začal jsem se golfu věnovat víc a víc. S fotbalem jsem skončil nechtěně, ale přechod do profesionálního golfu tak nějak vyplynul z té situace ve Zlíně. Navíc já už dřív snil o tom, že až jednou s fotbalem skončím, budu aktivně hrát právě golf. Vlastně to pro mě nebylo vůbec těžké rozhodování. PROČ MU OBČAS CHYBÍ TÝMOVÁ ATMOSFÉRA Je pravda, že mi občas chybí ten kolektiv a týmová kabina. Protože kdo to nezažil, nikdy nepochopí, o čem to je. V golfu tohle rozhodně nikdy nezažijete – možná tu fungují skupiny, ale pořád je to o jednotlivcích. Musím přiznat, že kabina mi chyběla dlouho. A že si i dnes kolikrát říkám, jak bych se tam aspoň na dva tři dny chtěl zase dostat a na chvíli tu týmovou atmosféru mezi kluky nasát. V golfu jste chvíli nahoře a chvíli dole, ale nikdo vám tady nepomůže. Ze začátku jsem chtěl v golfu nějaký kolektiv hledat, ale pak jsem zjistil, že to vlastně nemá vůbec smysl. PROČ PRO NĚJ PŘECHOD KE GOLFU NEBYL PŘÍLIŠ TĚŽKÝ Ve fotbale jsem si chtěl zachytat poháry. To se mi sice nepovedlo, ale aspoň jsem chytal nejvyšší a druhou nejvyšší ligu. Kdybych neměl ten golfový sen, asi bych se tenkrát choval jinak a se Zlínem se dohodl. Jenže jsem věděl, co chci, a okamžitě jsem skočil z jednoho sportu do druhého. Pamatuju, jak jsem tenkrát opustil fotbalový stadion a hned volal na Czech PGA, že žádám o status profesionála. Za čtyři dny jsem jako profík mohl hrát turnaj ve Skalici.
CELÝ ČLÁNEK naleznete v říjnovém vydání magazínu Golf Digest C&S, které vyšlo ve čtvrtek 6. října 2016.
.jpg)
Komentáře (0)