Z DENÍKU GOLFOVÉ GORILY: Tak trochu v tom plavu, ale netopím se

V pátek začala moje výzva, či snad „challenge“, jak je dneska moderní říkat. Zatímco Jaromír Jágr nacvičuje holubičky, já zkouším základní postoj, kyvadlo, rotaci, prostě kompletní švih. U trenéra Skopového jsem se cítil skvěle, i když je jeho srdce červenobílé, je to

V pátek začala moje výzva, či snad „challenge“, jak je dneska moderní říkat. Zatímco Jaromír Jágr nacvičuje holubičky, já zkouším základní postoj, kyvadlo, rotaci, prostě kompletní švih. U trenéra Skopového jsem se cítil skvěle, i když je jeho srdce červenobílé, je to skvělý člověk. Sympaťák a profík. Dal mi pár domácích úkolů, občas nad nimi postojím. Sobotu jsem věnoval svému prvnímu blogu pro Golf Digest, psal jsem lidem o našem experimentu zvaném „Projekt Phil“. A také o svých státnicích a obhajobě bakalářky, poctě Javieru Maríasovi. Mistrovi slova, význačnému španělskému beletristovi. O tom ale mluvit nechci. Nepravidelný seriál „Z deníku gorily“ vzniká hlavně kvůli tomu, abych s vámi sdílel svou golfovou cestu. Férovou.

Cestu, kterou občas bude smáčet déšť, jindy mé míčky zanese prudký vítr mezi stromy a skončím jako Anirban Lahiri nedávno v Malajsii. Je to pech, když vám cestu za premiérovým titulem na PGA Tour zhatí jedna rána. A ještě větší, když to není pravda. Mě se zatím smůla vyhýbá, snad jen natržené džíny by se daly oplakat. Od pátku doma máchám deskami, občas i starším vydáním Golf Digestu, ve sprše zkouším přenášet váhu, zašlapuju karlovarské oplatky. Je to trochu o hubu, nohy lehce podkluzují. S pravidelným tréninkem jsem začal v neděli, k domácím úkolům jsem si naordinoval ještě nějaké sportování. Chci se dostat do kondice, a tak plavu. Každý den. Ve středu mě navrch čeká florbal, kde ovšem na rozdíl od hokeje golfový švih moc nevypiplám. Hokejku nesmíte zvednout nad kolena. Pak už jen čtvrteční návštěva hřiště a v pátek zase do „garáže“, kde makáme s panem Skopovým.

Když si tak cvičně švihám, přijde mi, že v tom zatím plavu. Ale to je v posledních dnech u mě normální, bazén se stal mým útočištěm. Když si tak máchám rukama a kopu nohama, čistím si hlavu. Přemýšlím nad golfem i nad novinařinou. A taky jak dovybavím byt a kdy si konečně zase zajdu na pár piv do Zlejch časů. Musím vymyslet, jakou kytku donesu na rande a kam ji pozvu tentokrát. I jí budu vyprávět, jak jsem se dneska cítil v šatně plaveckého areálu jako u kasy v Albertu. To když brácha i kamarád zapomněli číslo svých skříněk a začali zmatkovat, zapípali snad úplně na všechny. Koncertní vystoupení pro dva čipy. Sranda k popukání. Kluci bojovali dobrých deset minut, mezitím jsem si stihl zaplatit bazén i vyřídit klubovou kartu. Ten pohled, když jeden za druhým vytančili ostudným krokem ze šaten, byl k nezaplacení. Skoro se vsadím, že příště zazmatkuju já a výsměch mi vrátí i s úroky.

Ale to mě netíží, hlavu mám spíš plnou své první golfové zkoušky. Obstojím? Až v pátek se dozvím, jestli mi to švihá správně a zda používám zádové svaly, nebo jako mezek hraju míček rukama a ne hlavou. A pak přijde další záplava nových informací, tipů a triků. Snad se v ní neutopím. I když s mou bazénovou praxí to nejspíš nehrozí...

---