Z deníku golfové gorily: Lorca tančí valčík, rád bych tančil s ním

Odpusťte, dnes nezačnu zvesela. Jedna z věcí, která mě minulý týden zasáhla, byla smrt Leonarda Cohena. Kanadského hudebního génia. Ne, neoblíbil jsem si jej kvůli Suzanne, mým favoritem není ani tisíckrát přezpívaná Hallelujah. Já na Cohena budu navždy vzpomínat jako na něk

Odpusťte, dnes nezačnu zvesela. Jedna z věcí, která mě minulý týden zasáhla, byla smrt Leonarda Cohena. Kanadského hudebního génia. Ne, neoblíbil jsem si jej kvůli Suzanne, mým favoritem není ani tisíckrát přezpívaná Hallelujah. Já na Cohena budu navždy vzpomínat jako na někoho, kdo vzal brilantní báseň Frederica García Lorci a svůdný text dotvořil podmanivou hudbou v jedinečný zážitek. Lorca ve své básni tenčí walz na břehu Dunaje a na tři doby bych měl tančit i já. Raz, dva, tři, raz dva, tři... napřáhnu zády, břichem jdu do komprese, odpálím. To je můj valčík.

https://www.youtube.com/watch?v=ytdjYjM-cLg

Buď opravdový elegán! Tanečník! říká mi pan Skopový. Snažím se. Ale bude to chtít trochu cviku. Do tanečních jsem nechodil a na Star Dance, byť na dálku držím palce bývalé spolužačce Veronice Lálové, nekoukám. A tak cvičím, před zrcadlem se učím hýbat s břichem správným směrem - do paty pravé nohy*. Škoda, že břicho je tuze nezpevněné. Prázdniny strávené brigádou v pivotéce, neodmyslitelně spojené s ochutnáváním sortimentu, protože prostě musíte vědět, co prodáváte, i následný rok ve Španělsku, kde k výtečným řemeslným pivům se přidalo ještě neodolatelné jídlo, se na mě nepřehlédnutelně otiskly.

Nestěžuji si, neměnil bych.

Stojím v předsíni, mezi rukama svírám poslední výtisk Golf Digestu, a hýbu se podle koučových instrukcích. Spolubydlící, když mě náhodou zahlédnou, se dobře baví. Jak by ne? Spíše než nácvik golfu to vypadá, že se usilovně modlím ke všem bohům. Kéž by mi pomohli! Dny jsou nezkrotné jako divocí psi, utrhnou se z řetězů, rozutečou se a už se nikdy nevrátí. Chci si na trénink najít chvilku každý den, jenže práce je moc a někdo taky musí vyprat a vyžehlit. Jednou, dvakrát do týdne tak pauzíruju, ale pššt, neříkejte to trenérovi. On si to stejně nejspíš přečte...

Pravidelně chodím na driving range, byť s příchodem zimy nejde o vyloženě příjemnou kratochvíli. Prší, jindy mrzne, ani dva do ruda rozpálené teplomety nedělají z ocelově šedé kóje vyloženě komfortní dějiště mých prvních golfových krůčků. Či spíše švihů. Zatím si zkouším odpaly sandwedgí a sedmičkou železem. Vzdálenost není zásadní, jde o správnou techniku, která mě pokaždé odmění tím, že míček letí, kam se mi za chce. Jakmile ale odfláknu setu a poté místo zády a břichem hraju rukama, výsledek je dosti nejistý. Jednou vysoko, jednou nízko, pak zase moc doleva. Praxe mě zkrátka přesvědčuje, že rady pana Skopového fungují.

V pátek si vyslechnu další.

*Nezapomeňte, jsem levák