KOMENTÁŘ: Nejlepší Čech je 817.
Patrně nevíte, jakého úspěchu dosáhl letos český mužský golf. Stanislavu Matušovi se podařilo proniknout v oficiálním světovém žebříčku (OWGR) do první tisícovky – dostal se na 817. místo. Matuš je tak vůbec nejvýše postaveným golfistou v historii domácího golfu.
Patrně nevíte, jakého úspěchu dosáhl letos český mužský golf. Stanislavu Matušovi se podařilo proniknout v oficiálním světovém žebříčku (OWGR) do první tisícovky – dostal se na 817. místo. Matuš je tak vůbec nejvýše postaveným golfistou v historii domácího golfu.
Letošním maximem druhého Čecha vyskytujícího se v OWGR, Filipa Mrůzka, pak byla pozice 1252. Jen on a Matuš nasbírali během roku nějaké body, aby se v žebříčku posunuli trochu výše nad obrovskou základnu těch, kteří jsou hromadně klasifikováni na jednotné pozici 1880. Do ní patří všichni ostatní čeští hráči (více než čtyři desítky) a další tisíce golfistů celého světa.
Žebříček sice zaznamenal jejich účast na turnajích, avšak hráči zde na body nedosáhli (takto byl v roce 1997 v OWGR i Jiří Janda, a to na pozici 845).
Official World Golf Ranking sleduji pravidelně, a když jsem letos tuto skutečnost zjistil, uvědomil jsem si, že se český golf opět o kousek posunul.
Úspěchy to sice nejsou veliké, ale před deseti lety nebyly prakticky žádné. Připočtěme k tomu Kláru Spilkovou, a právě v konfrontaci s úrovní českého sportovního golfu roku 2005 nebo 1995 je rozdíl patrný.
Říká se, že na jednoho elitního hráče je potřeba 50 000 rekreačních.Zajímavé je srovnání se státy, které rovněž nemají silnou golfovou tradici ani početné hráčské zázemí a zároveň je v nich zhruba stejný počet obyvatel. Rakousko má mezi muži pouze jediného hráče evropské úrovně. Bernd Wiesberger se pohybuje okolo 50. místa OWGR. Druhý nejlepší Rakušan se pak pohybuje až okolo 830. místa, asi jako Matuš. Ale Rakušané mají celkově osm hráčů, kteří sbírají body. Belgie má sedm bodových hráčů, ovšem Thomas Pieters je nyní 41. a Nicolas Colsaerts 135. Švýcarsko má devět bodovaných golfistů, přičemž nejlepší je na pozici cca 850. Česku tak chybí dvě věci: 1. Jeden hráč, který by podobně jako alespoň Wiesberger pronikl do širší evropské špičky. 2. Více hráčů, zhruba tak do deseti, kteří by byli schopni trvale a dobře hrát na turnajích třetí evropské ligy, díky čemuž by se pak mohli posunout i do té druhé (Challenge Tour). Bod číslo 2 je důležitější, protože podmiňuje existenci prvního. Kvalita se rodí především z kvantity a není náhoda, že Belgie či Rakousko mají svého výborného hráče. Vzešel z pyramidy solidních hráčů pod ním. Průkazně vztah „kvantita – kvalita“ dokládají například Dánové či Švédové: Ti první mají 40 bodovaných hráčů a tři v TOP 200, ti druzí přes 80 bodovaných a v TOP 200 dokonce deset hráčů. Zvýšit kvalitu českých golfistů tak lze jedině obecně vyšším počtem hráčů a v návaznosti na to koncepční prací a tréninkovým systémem, který bude uplatňován celorepublikově. Přesně takto se například českoslovenští tenisté dostávali v minulosti do světové špičky v mimořádně vysokém počtu a tento stav naštěstí trvá dodnes. Socialistická sportovní organizovanost v tomto směru přinášela ovoce a kupříkladu prostějovský tenis à la „středisko vrcholového sportu“ jde v jejích šlépějích. Český golf se na rozdíl od tenisu bohužel nemůže opřít o tak početně silnou základnu talentů. Říká se, že na jednoho elitního hráče je potřeba 50 000 rekreačních. Tenis u nás hraje něco přes 250 000 rekreantů a je pravdou, že Berdych, Kvitová, Plíšková a pár dalších tomuto poměru odpovídají. Kde je ale na těch 56 000 rekreačních golfistů ten jeden „světový“? Částečně je to Spilková, hráčka spíše evropské kategorie. Částečně to může být i Jessica Korda, nyní okolo 25. místa v ženském světovém žebříčku; i ona přece golfově vyrůstala v České republice. Jenže Korda udělala klíčové kroky k finálnímu úspěchu v lepších amerických podmínkách, navíc pod trenérským vedením svého otce, který jí metodiku špičkového sportovce mohl předat. Jessica Korda je tak výjimečným příkladem, nikoli typickým produktem systému. Bez systému se ale dál neposuneme, navíc k jeho vyšší úrovni máme stále daleko. Chybí hlavně trenéři, kteří by osobní hráčskou zkušeností ze světových turnajů mohli pomoci těm, kdo začínají. Českých tenisových trenérů, kteří kdysi hráli turnaje ATP, jsou desítky. Pokud by se Matušovi či Mrůzkovi podařilo v budoucnu hrát trvale alespoň Challenge Tour a pak by trénovali o generaci mladší děti a předali jim své zkušenosti, je docela možné, že právě z nich by se mohli vyklubat hráči European Tour. Taková je logika věci a nelze jednotlivé stupně vynechávat či nahrazovat něčím jiným. Ani Martina Sáblíková, považovaná za systémovou anomálii (rychlobruslení u nás nemá tradici a je zde minimum zájemců) totiž úplně náhodným zjevem není. Klíčovou osobou v její kariéře je Petr Novák, který se trénování rychlobruslení věnuje už čtyřicet let! Pohled na Matušovo umístění v OWGR mě nicméně naplňuje optimismem (byť spíše mírným než velkým). Jsem zvědavý, co uvidím při pohledu na žebříček v roce 2025. Vezměte mě za slovo, ale snad bychom tam měli najít 4 až 7 bodovaných golfistů z České republiky.
– ANDREJ HALADA Autor je zástupcem šéfredaktora časopisu Golf Digest
.jpg)
Komentáře (0)