NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ: Hračky z kamionu
aké už jsem dost starý na to, abych mohl být otcem většiny hráčů na tour. A někdy tu roli i tak trochu přebírám. Spravuju jim hračky, vyrábím jim nové, dodávám jim sebevědomí a pak je vystrčím ze dveří, aby si šli hrát s ostatními kluky. Nežiju zrovna s matkou nikoho
aké už jsem dost starý na to, abych mohl být otcem většiny hráčů na tour. A někdy tu roli i tak trochu přebírám. Spravuju jim hračky, vyrábím jim nové, dodávám jim sebevědomí a pak je vystrčím ze dveří, aby si šli hrát s ostatními kluky.
Nežiju zrovna s matkou nikoho z nich, ale mám děvče, kterému říkám „moje třináctitunová holka“. Je to kamion s 18 koly, s nímž objíždím prakticky všechny turnaje PGA Tour.
Vzadu mám obchod, napěchovaný holemi a náhradními díly výrobce, kterého zastupuji. Mám ten kamion na starosti a beru tu holku všude s sebou. Zajdeme na pivo nebo na film?
Ne, miláčku, musíme si promluvit o parkování.
Celkově vzato jsou borci na tour skvělí kluci. Kontrakty, které mají uzavřené s výrobci, jim nebrání experimentovat s vybavením jiných značek, takže se u mě stavují všichni. Tak jako v každém vzorku 200 lidí se i zde nevyhnutelně najdou tací, s nimiž je to opravdu těžké. A velkou částí mé práce je chránit tyto jedince před nimi samotnými. Pokud jde o vybavení, je až šokující, jaké představy někteří hráči mají. Jeden špičkový hráč se mi například svěřil, že by chtěl 3-dřevem pálit o deset patnáct metrů dál, ale trval na tom, že se nesmí snížit loft ani prodloužit shaft. Když jsem mu vysvětlil, že je to nemožné, vytočil se a vyjel na mě. Jiný hráč mě požádal, abych mu o pár centimetrů prodloužil hůl, ale tak, aby se nezměnila švihová hmotnost. Co prosím? To bych tu hůl musel vyrobit celou znovu! Líbí se mi hráči, kteří uznávají, že v kamionu jsme odborníky my. Rozhodně mezi ně patří třeba Jason Day nebo Paul Casey, abych jmenoval aspoň dva.
Někteří hráči – není jich moc – se rádi do úpravy svých holí sami zapojí. Chápu jejich potřebu mít vše ve vlastních rukou a dokonale znát náčiní, které je živí. Ale jde tu o míru rizika. Třeba když měním gripy, mám své pravidlo: Já odříznu ten starý a vy si můžete nasadit nový. Když totiž máte proříznout gumu a omotávku, musíte do toho vložit dost síly a to poslední, co bych chtěl, je dočíst se v novinách, že ten a ten musel odstoupit z US Open, protože si v mém kamionu uřízl prst. Takový Sergio García si hrozně rád sám upravuje tvar spodku hlav u svých wedgí. Já neříkám, že je brusný kotouč bůhvíjak nebezpečný nástroj, ale ublížit si klidně můžete. Však se podívejte na zjizvené ruce mechaniků na tour. Takže se vždycky snažím hráče hlídat. To nejdůležitější, co by si hráči měli z mého kamionu odnést, je sebevědomí, a jestli jim k němu pomůže to, že se na úpravě sami trochu podíleli, tak proč ne.
Je až šokující, jaké představy někteří hráči mají.S některými hráči je fakt potíž. Před lety jsme měli chlápka, který trval na tom, že musím shafty jeho želez udělat určitým konkrétním způsobem. Musel jsem shafty odříznout přesně v daném místě a pak hole zasadit do výstupků nových shaftů. Na osm želez jsme takhle spotřebovali skoro 20 shaftů. Tvrdil, že u každé hole to ovlivňuje rovnovážný bod jinak. Jinak to byl milý chlapík, ale strojařinu „studoval“ tak leda na drivingu PGA Tour – a to si ještě většinu kreditů přenesl z Web.com Tour.
Mám rád hráče, kteří se chovají s až přehnanou zdvořilostí. „Promiňte, pane, ale pokud by vám to nevadilo, mohl byste se mi někdy během dneška podívat na loft a lie?“ Jasně, chlapče. Proto jsem tu a jsem za to placený.
Má to samozřejmě i odvrácenou stránku. Jsou hráči, kteří se v okamžiku, kdy vstoupí do mého kamionu, promění v Ala Czervika [postava z filmu Caddyshack, pozn. red.]. Hole, které pro ně uděláme, rozdávají přátelům a příbuzným nebo možná svým kedíkům. My to vždycky poznáme, protože všichni profíci mají naprosto přesné požadavky na specifikace svých holí, takže jakmile slyšíme „chci vyzkoušet tuhle hlavu s tímhle shaftem a hoďte na to nějaký grip“, hned víme, že dotyčný kecá. Ale to je v pohodě. Pokud zrovna nejde o prototyp, který ještě není na trhu, je lepší se v zájmu zachování dobrých vztahů „dívat jinam“.
A navíc znáte to – dětem se těžko říká „ne“.
– S MAXEM ADLEREM Ilustrace Peter Oumanski
NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ – seriál pohledů na život mezi profesionály americké PGA Tour očima jednoho z elitních hráčů, který chce zůstat nepoznán a nebojí se o všem mluvit velmi otevřeně. Pravidelně najdete v tištěné verzi magazínu Golf Digest C&S. Vyšlo v jarním vydání 6. března 2017.
.jpg)
Komentáře (0)