FLASHBACK: Konec králíků okusujících salát
Kterak „socialistický“ koncept členství vyřešil chronický problém PGA Tour KAŽDÝM ROKEM SE TO ZNOVU OPAKUJE. S blížícím se koncem sezony bojují hráči na PGA Tour o to, aby se umístili mezi nejlepšími 125 ve finálním žebříčku. Napadlo vás někdy, kde se toto pro mnoh?
– DANIEL TRHOŇ
Pozn. autora: Pro pochopení celé problematiky musíme zajít do dávné historie PGA Tour, která je neskutečně bohatá. My se však zaměříme pouze na její část dotýkající se našeho tématu v materiálu, který dosud nebyl nikde takto souhrnně publikován a vyžádal si mnoho hodin hledání ve starých archivech a materiálech.VZNIK HRÁČSKÉ NEROVNOVÁHY NABÍDKY A POPTÁVKY Americká PGA Tour vznikla v rámci Professional Golfers‘ Association (PGA) of America v roce 1916. V počátečních letech nešlo o klasický okruh, tak jak ho známe dnes, ale o poněkud neuspořádanou množinu lokálními sponzory pořádaných turnajů, kterých se účastnilo pár desítek tehdejších amerických profesionálů a jejich přistěhovaleckých kolegů z kolébky golfu – Velké Británie. Jako organizovaný okruh (série) se PGA Tour začala hrát až na začátku třicátých let minulého století poté, co na podzim 1929 k tomuto účelu zřídila administrativní aparát (Tournament Bureau). V roce 1934 byl poprvé na konci sezony sestaven žebříček hráčů podle peněžních výher na turnajích, který o mnoho let později v konceptu členských karet začal hrát zásadní roli.
NA PGA TOUR V TÉ DOBĚ HRÁL V PODSTATĚ KAŽDÝ, KDO DORAZIL KE STARTOVNÍ PŘEPÁŽCE A ZAPLATIL VSTUPNÍ POPLATEK.Až do konce II. světové války se na „běžných“ turnajích PGA Tour – s několika výjimkami – nehrála žádná kvalifikace. Hrál v podstatě každý, kdo dorazil ke startovní přepážce a zaplatil vstupní poplatek. Občas se po hráčích také požadovalo, aby některý jejich kolega nebo místní funkcionář ústně potvrdil, že mají dostatečnou herní úroveň. Někdy však ani to nebylo nutné, protože někteří pořadatelé potřebovali startovné hráčů jako sůl. Teprve v prvních poválečných letech narazili funkcionáři PGA Tour v masovém měřítku na klasický problém každé tržní ekonomiky – střet nabídky a poptávky. Poptávku v tomto případě představoval neustále rostoucí počet hrajících profesionálů, kteří chtěli startovat na turnajích pořádaných na tomto okruhu. Nabídka byla přitom omezená kapacitou hřišť a délkou slunečního svitu přes den, což znamenalo, že turnajů se mohlo účastnit pouze maximálně cca 150 hráčů. V roce 1947 se tak muselo začít s pravidelnými kvalifikacemi do turnajů na tzv. zimním okruhu, zatímco v další části sezony se ještě několik dalších let bez kvalifikačních turnajů obešli. Se zavedením kvalifikačních turnajů začal vznikat zárodek pozdějšího systému členství na PGA Tour, protože nedávalo smysl, aby se kvalifikací účastnili nejlepší světoví hráči té doby. Hráči se tak poprvé (mimo největší dva americké turnaje US Open a PGA Championship) rozdělili na dvě skupiny: tzv. exempt, kteří na základě splnění některého ze stanovených kritérií nemuseli hrát kvalifikaci a měli zajištěno místo ve startovním poli příslušného turnaje automaticky, a tzv. non-exempt, kteří toto privilegium neměli. V roce 1948 pak bylo zavedeno ještě jedno významné pravidlo, tzv. Approved Entry Clause, za účelem redukce počtu hráčů startujících na turnajích PGA Tour. Kromě hráčů na sponzorské pozvánky se turnajů mohli účastnit pouze profesionálové, kteří byli plnohodnotnými členy PGA of America a dále jen tzv. Approved Tournament Players (ATP). ATP byli profesionálové, kteří ještě neměli ukončeno povinné pětileté „učňovství“ v roli asistenta klubového profesionála s plnohodnotným členstvím. Pro získání tohoto statusu museli prokázat dostatečné finanční zajištění a hráčské schopnosti a podepsat smlouvu s PGA of America, která jejich výkonnost pravidelně vyhodnocovala a mohla je kdykoli ze seznamu ATP vyřadit.
CELÝ ČLÁNEK naleznete v novém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo 7. září 2017.
Komentáře (0)