HODINY na golfu? Proč ne?

Golf by měl vážně něco dělat s tím, aby se stal divácky atraktivnějším. Nedávno jsem to pocítil na vlastní kůži, když jsem mohl volit mezi sledováním golfového a tenisového přenosu. Hádejte, který vyhrál? Druhý turnaj z celkových čtyř fedexcupového finále byl Deutsc

Golf by měl vážně něco dělat s tím, aby se stal divácky atraktivnějším. Nedávno jsem to pocítil na vlastní kůži, když jsem mohl volit mezi sledováním golfového a tenisového přenosu. Hádejte, který vyhrál? Druhý turnaj z celkových čtyř fedexcupového finále byl Deutsche Bank Championship a už v půlce závěrečního kola bylo jasné, že si to o titul rozdají dva zajímaví borci. Rickie Fowler a Henrik Stenson. Mladší a starší, Američan a Švéd, chladný a ohnivý typ – prostě ideální dvojice do dramatické koncovky. Soupeři byli o hodně ran pozadu, ti dva to hráli skoro jako jamkovku. Teoreticky musel být přenos divácky přitažlivý – a z pohledu ortodoxního golfového fanouška taky byl. Zprvu jsem jejich souboj samozřejmě sledoval. Jenže můj zájem postupně opadal. Dlouhé čtení patů, detailní studium biridie karet, loudavé rozhodování při výběru holí. Nebyla to vyloženě pomalá hra, ale rozhodně to nebyl žádný rychlík. Nevydržel jsem a udělal „osudnou“ chybu. Přepnul jsem televizní kanál a začal chvíli sledovat zápasy tenisového US Open, které vysílal Eurosport. Nevím už, kdo v tu chvíli proti sobě hrál, ale rozhodně mě to zaujalo. Byla to dynamická sportovní podívaná, kvalitní tenis. Chvíli jsem sledoval to, pak zas ono, ale nakonec tenis vyhrál. Sledoval jsem ho víc než golf a ve chvíli, kdy Stenson zkazil jednu jamku a Fowler už mířil za výhrou, jsem golf zabalil úplně. Jen jednou jsem přepnul zpět, abych se ujistil, že svojí jízdu Fowler skutečně dotáhl do konce. Každý sport má svá specifika a nelze ho měnit od základů. Golf není rychlým sportem a prostoje v něm budou vždycky. Televizní přenosy tím, že režie stříhá jednoho hráče vedle druhého, celou podívanou velmi zatraktivňují, nicméně pořád to nemusí stačit. Své přirozené meze golf nepřekročí. I tenis má své pauzy mezi lichými gamy, i hráči sami někdy zdržují nekonečným utíráním rukou a tváří do ručníků. Ale časové limity pro odpočinek zavedeny jsou a hráči je musí dodržovat. Do limitu se musíte vejít například i v šachách. A v basketbalu je dokonce pravidlo, podle kterého hráč musí vystřelit v daném čase na koš, jinak tým ztrácí míč. V golfu se o časových limitech jen mluví, nic se v reálu neděje. Hra vázne vinou všech: pomalých hráčů, ale i sportovních činovníků, kteří nechtějí hráče napomínat a penalizovat – ne penězi, ale přímo ztrátou rány. Na to už by hráči určitě reagovali! Možná si nedokážeme představit, jak na golfu běží časomíra. Možná nám připadá divné, kdyby měl nějaký hráč prohrát jen proto, že dostal „časovou“ trestnou. Ale tenis se svými časovými limity, jestřábím okem, vynálezem tie-breaku, který hru také urychluje, ukazuje, že lze zachovat podstatu hry, ale zároveň ji přizpůsobit novým podmínkám. Golf je v tomhle směru příliš konzervativní. Pokud se však nezmění, nebude získávat nové diváky. – ANDREJ HALADA