Příběh „starého“ sběrače

LIDÉ NA CELÉM SVĚTĚ NĚCO SBÍRAJÍ. Psycholog Carl Gustav Jung tvrdil, že se do sběratelství promítá přirozený lidský pud – naši dávní předci sbírali plody, aby měli co jíst. Dnes sbíráme věci, kupříkladu známky, mince, pohlednice, pivní plechovky, stará auta či cenné

LIDÉ NA CELÉM SVĚTĚ NĚCO SBÍRAJÍ. Psycholog Carl Gustav Jung tvrdil, že se do sběratelství promítá přirozený lidský pud – naši dávní předci sbírali plody, aby měli co jíst. Dnes sbíráme věci, kupříkladu známky, mince, pohlednice, pivní plechovky, stará auta či cenné obrazy. Sbírají i golfisté: hole, skórkarty nebo míčky. Poslyšte příběh sběrače golfových míčků, pro kterého se vášeň pro nacházení kulatých bílých předmětů stala nezbytnou součástí hry.

– Andrej Halada

Moje heslo zní: „Když z hřiště odcházím s větším počtem míčů, než s jakým jsem tam vstoupil, byla to pro mne vždy dobrá hra.“ Díky tomuto přístupu, respektive nalézání míčků ztracených jinými hráči, jsem prožil patrně víc uspokojivých golfových kol, než kdybych se soustředil jen na to, zda se mi herně dařilo, či nikoli. OSM SET Za čtrnáct let hraní golfu jsem si koupil pouhých deset míčků. Stalo se to úplně na začátku – neměl jsem tehdy ani zelenou kartu, trénoval v indooru puttování a připadalo mi přirozené, že se míčky kupují. Třeba jako tenisáky. Jenže pak jsem poprvé vstoupil na golfové hřiště a při úvodní hře s trenérem jsem poznal, v čem je jedno z kouzel golfu: Nalézání míčků, které ztratili jiní hráči. „Tady v té rokli jich bývá po turnaji spousta,“ pronesl trenér na čtyřparové trojce v Podbořánkách, s pohledem dolů mezi stromy. Při hledání našel čtyři. Daroval mi je všechny.

ZA ČTRNÁCT LET HRANÍ GOLFU JSEM SI KOUPIL POUHÝCH DESET MÍČKŮ.

Tím začal příběh, který trvá dodnes. Hraju a při tom hledám. Asi před pěti lety jsem dosáhl maxima, kdy jsem měl doma skoro 800 golfových míčků. V drtivé většině šlo o nalezence. Zbytek, asi padesát, bylo zcela nových v krabičkách (ty jsem dostal na turnajích) a sedm desítek drivingových, které mi daroval golfový architekt Jiří Velden. Díky, Jirko, mám je dodnes a občas s nimi trénuji na pláni na Bílé Hoře! NEZDRŽOVAT. A JÍT SÁM Golf je hrou chození, ale i čekání a mnoha hluchých okamžiků. Právě ty mohou sloužit k tomu, abyste se porozhlédli po okolí. Pračlověk-sběrač ve mně vždy pookřeje, když vidím cosi kulatého, co má svoji hodnotu – a přitom je to zdarma k odběru. Můj zrak se za ta léta vyvinul v ostříží, na bílou v zeleném či hnědém mám vytříbený cit. Naopak houby neumím hledat vůbec. Hnědá v hnědém, to jsem ztracen...   CELÝ ČLÁNEK naleznete v prosincovém čísle magazínu GOLF DIGEST C&S, které vychází VE ČTVRTEK 14.12.2017.