NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ: Soukromé tryskáče stojí fůru peněz

yrůstal jsem v početné rodině. Na dovolenou jsme vždycky jezdili tam, kam se dalo dojet autem, protože rodiče si prostě nemohli dovolit vypláznout hromadu peněz za zpáteční letenky pro všechny. Poprvé jsem seděl v letadle až na střední, kdy jsme letěli na pohřeb, a můj otec nelitoval toho martyria, aby sehnal úmrtní list a dostal od aerolinek slevu. Na začátku profesionální kariéry jsem si užil své se zpožděnými lety a kolikrát jsem spal zkroucený v sedadle nočního spoje poté, co jsem neprošel pondělní kvalifikací. To všechno tady zmiňuju jen proto, aby vám nepřišlo směšné to, co se chystám říct: Pronajmout si tryskáč napůl s jiným golfistou je skvělý způsob, jak ho blíž poznat (toho golfistu). Na turnajích jsme všichni v „soutěžním módu“. Hřiště je naším ringem, naším kolbištěm, ale i mimo hřiště zůstáváme v průběhu turnaje do značné míry ve světle ramp. K klubovně, v hotelech i na večeřích se pohybují sponzoři a agenti se svými úkoly. Takže se sice můžete dostat do kontaktu s jiným hráčem, ale spíš v uměle vytvořených situacích. Třeba když máte oba na hlavě headset a mluvíte do televize. Když se ale oba zaboříte do pohodlných kožených křesel vysoko v oblacích se sklenkou v ruce, celý ten mumraj se zdá světelné roky daleko. Pak máte šanci nahlédnout za fasádu a toho člověka poznat. A může to přitom být někdo, s kým byste se jinak do řeči nedali.  Jednou na světové jamkovce, v době, kdy se ještě hrála u Tucsonu a hrálo se od začátku vyřazovacím způsobem, jsem vypadl hodně záhy. Hned jak jsem si potřásl se soupeřem rukou – opravdu hned, ještě jsem ani nevrátil putter do bagu –, jsem vytáhl mobil a zavolal chlapíkovi, který se spoustě hráčů včetně mě stará o lety. Zeptal jsem se ho, jak rychle mě zvládne dostat domů. Dohoda je taková, že když objednávám let 10 hodin předem a víc, stanovuju podmínky já. Když je to míň, musím vzít, co se nabízí. Hodina letu stojí nějakých 5000 $, takže se vyplatí o letadlo podělit s co nejvíc hráči. Protože jsem chtěl odletět ještě během odpoledne, neměl jsem jinou možnost než přidat se k hráči, který já známý jako řekněme výrazná osobnost evropského rydercupového týmu. Asi proto, že já jsem Američan nebo že jsem měl pocit, že jsme každý úplně jiný, jsem s ním nikdy neprohodil víc než dvě slova. A teď jsme spolu byli v letadle a já se nikdy tak nenasmál. Ukázalo se, že tenhle Angličan je zábavný a otevřený chlapík, který má navíc děti ve stejném věku jako já. Teď když se na tour potkáme, vždycky se rádi vidíme.

„HODINA LETU STOJÍ NĚJAKÝCH 5000 $, TAKŽE SE VYPLATÍ O LETADLO PODĚLIT.“

Jen zřídka se stane, že spolu dva golfisté odmítnou letět, a když už k tomu dojde, jsou za tím rozumné důvody. Když už platíte za soukromý let, nemá smysl letět s někým, kdo vezme na palubu nemluvně nebo domácího mazlíčka, nebo s partou, která se chce cestou bavit, když se vy potřebujete vyspat. Je mi jasné, že operátoři z nás někdy musí mít těžkou hlavu: Pořád si musí udržovat přehled o tom, kde s sebou bere caddieho nebo jiný doprovod a kdo asi nebude chtít letět s kým, a to celé sladit s nedělními startovními časy tak, aby se každý dostal domů nebo na další turnaj za rozumnou cenu. Nehledě na to, že hráči, které sponzoruje nějaká společnost provozující soukromé linky, mají při rezervacích přednost. Třeba já létám jak s NetJets, tak s Wheels Up, ale jen jedna z nich má své logo přišité na každém mém tričku. Nicméně je praktické mít otevřený účet u obou, protože jsem pak při sdílení letů flexibilnější. Někteří hráči nechávají vyjednávání letů na svých manažerech, ale já mám radši všechno pod kontrolou. Když v pátek reálně hrozí, že neprojdu cutem, dám svému manažerovi vědět, že má najít místo v letadle. Nechci totiž, aby to byl on, kdo bude hádat, jestli mám, nebo nemám šanci cut udělat. A když pak přece jenom účast ve víkendových kolech zachráním, nic se vlastně neděje, protože za zrušení letu mi nikdo neúčtuje žádné storno poplatky. Vrabci si štěbetají, že cestou na poslední Presidents Cup museli do New Yorku letět společně Patrick Reed a Hideki Matsuyama. Nevím nic o tom, jak spolu ti dva vycházejí, ale vzhledem k tomu načasování bych tipoval, že bylo na palubě ticho.

– S MAXEM ADLEREM

CELÝ ČLÁNEK vyšel v únorovém čísle magazínu GOLF DIGEST C&S ve čtvrtek 1. února 2018.