V KŮŽI JASONA DAYE: To dobré, i to horší na životě top hráče

VE SVÝCH 30 LETECH MÁ JASON DAY ÚCTYHODNOU SBÍRKU ÚSPĚCHŮ: Během 11 let na PGA Tour vyhrál 12 turnajů, včetně jednoho majoru, byl na čas světovou jedničkou a čtyřikrát hrál Presidents Cup. A přesto tvrdí, že má na víc. Sešli jsme se s Dayem v jeho domovském resortu v Ohiu jménem Double Eagle Club, kde na tichém, zeleném předměstí Columbusu našel soukromé a neokázalé útočiště. Mluvil o promarněných příležitostech, o švihu LeBrona Jamese, o přátelství se svým idolem z dětství a dalším golfovým fanatikem Tigerem Woodsem, o spánkovém režimu ve stylu zombie a o tom, proč svému synu Dashovi koupil boxovací pytel.

BRIAN WACKER

KOLIK DNEŠNÍCH HRÁČŮ MÁ ŠANCI SE ZAPSAT DO HISTORIE? PATŘÍTE K NIM? Určitě k nim patřím. V současnosti jich vidím tak pět až deset. Stačí se podívat na horní část světového žebříčku a domyslíte si, kteří to jsou. Pokud jde o ty ostatní, ti se snaží si dobře vydělat, užít si hru a žít po svém. Já si nechci dávat nějaký cíl, pokud jde o počet majorů nebo jiných turnajů, které musím vyhrát, protože pak se až moc soustředíte na to číslo samotné. Ale podle mě se zapíše do historie golfista, který vyhraje 20 až 30 turnajů a z toho několik majorů. Není moc hráčů, kterým se něco takového povedlo. Rád bych taky získal [moderní] kariérní Grand Slam. Ten se podařil zatím jen pěti hráčům [Sarazenovi, Hoganovi, Playerovi, Nicklausovi a Woodsovi]. Mít Grand Slam, dostat se na první místo žebříčku a vyhrát dvacet třicet turnajů – to už by byla náramná kariéra!

KDYŽ O TOM MLUVÍME: ZÁLEŽÍ VÁM VŮBEC NA TOM, JAK BUDOU LIDÉ HODNOTIT VAŠI KARIÉRU ZA 25 NEBO ZA 100 LET? Nikdo si mě nebude pamatovat. V paměti lidí zůstanou Jack, Tiger, Arnie nebo Gary, ale to je jedno procento z jednoho procenta profíků. U nich ani nemusíte říkat celé jméno a všichni vědí, o kom mluvíte. Já sám vím nejlíp, jak tvrdě dřu, a snažím se vyhrát pro sebe i svůj tým tolik turnajů a majorů, kolik to jen jde, ale moc dobře si uvědomuju, že jednoho dne skončím v propadlišti dějin. Nedávno jsem mluvil s jedním chlapcem, který hrál na Greg Norman Junior Masters. Já dobře vím, kdo Greg byl a čeho dosáhl, ale děti v Austrálii se ptají: „Kdo to byl ten Greg Norman?“ Na každého nakonec lidi zapomenou, ledaže npatří do té elitní skupinky.

K TĚM ELITNÍM SPORTOVCŮM – CO JSTE ŘÍKAL NA TO, ŽE LEBRON ZASE ODEŠEL Z CLEVELANDU? Není to tak zlé, jako když odešel poprvé. Tehdy v roce 2010, kdy se to strašně propíralo v médiích a bralo se to tak, že LeBron vkládá veškerý svůj talent do služeb rivala, to lidi hodně zasáhlo, hlavně zaryté fanoušky Cavaliers. Lidi pálili dresy v ulicích, bylo to šílené. Ale když se pak vrátil, vyhrál Clevelandu titul a tím si lidi udobřil. Já Cavaliers fandím, ale samozřejmě až od té doby, co tu bydlím. Mám kamaráda, co má permanentky na místa hned u palubovky. Podívejte, pokud je takhle LeBron šťastný a je šťastná i jeho rodina, na ničem jiném nezáleží.

ZKOUŠEL JSTE DOSTAT LEBRONA KE GOLFU? Ne. Viděl jsem jeho švih – a je hrozný. Prostě příšerný. Upřímně řečeno, my se zas tak dobře neznáme. Když dojde na celebrity, držím se spíš stranou…

… TEDY POKUD NEVRAZÍ DO VAŠÍ MANŽELKY, ŽE? [ELLIE DAY UTRPĚLA V PROSINCI 2015 OTŘES MOZKU, KDYŽ JI JAMES ZBOURAL VE SNAZE VYPÍCHNOUT MÍČ Z AUTU] Přesně! Když nějaký slavný člověk kontaktuje mě, klidně se s ním blíž poznám nebo s ním strávím trochu času. Ale ze své iniciativy to nedělám. LeBron je opravdu obří celebrita a lidi se na něj věší pořád. Pamatuju si, jaké to bylo, když jsem se stal světovou jedničkou, a neumím si ani představit, co musí zažívat on.

JAK JSTE PROŽÍVAL TY OKAMŽIKY, KDY ZRANIL ELLIE, A BYLI JSTE OD TÉ DOBY V KONTAKTU? Byl jsem v šoku. Když se podíváte na záznam, možná si všimnete, že malou chvíli se tam dokonce usmívám a směju, což musí působit divně, ale já takhle bůh ví proč vždycky zareaguju, když se stane něco zlého. Samozřejmě když jsem viděl Ellie ležet na zemi, vyděsil jsem se. Pak jsem ale viděl, že může hýbat rukama i nohama, a věděl jsem, že bude v pořádku. J. R. Smith a LeBron se na ni přišli podívat, když ji ošetřovali. Později LeBron napsal Ellie smsku. Ani nevím, kde vzal její číslo. Já od něj přitom nic takového ani nečekal, vždyť jen dělal svou práci. Ale zrovna nedávno, ještě než se stal volným hráčem a odešel, nám poslal podepsaný dres se vzkazem: „Prosím, přijď zase na zápas.“ Protože Ellie od toho incidentu do haly nepřišla. 

„NA TO, JAKÝ ŽIVOT JSEM MĚL JAKO DÍTĚ, SI NEMŮŽU VZPOMENOUT – SNAD ZÁMĚRNĚ. … KDYBYCH ZŮSTAL, KDE JSEM BYL, VYROSTL BY ZE MĚ PĚKNÝ PITOMEC.“

SE SVÝM SYNEM DASHEM JSTE SE PŘED PÁR LETY OBJEVILI NA TITULCE GOLF DIGESTU. ZKOUŠÍ UŽ GOLF? Trochu hraje, ale víc ho teď bere box. Můj strýc býval výborný boxer a můj táta mě box naučil. Když se nám někdo ve škole posmíval, koupil nám boxovací pytel a řekl: „Každý den do něj mlaťte.“ Učil nás – je to hrozné, ale tehdy se tak prostě uvažovalo –, že když vás někdo šikanuje, máte mu bez řečí jednu vrazit. Takhle on to viděl. Ve skutečnosti jsem se víc než kohokoli ve škole bál právě táty. Vzpomínám si, že i své sestře jsem tehdy radil, aby reagovala na šikanu tak, že půjde k té holce a jednu jí natáhne.

Dash dostal k narozeninám malou boxerskou hrušku. Ellie sice nechce, aby boxoval, ale já ano – skvěle tím trénujete koordinaci oko-ruka, a když boxujete správně, zároveň zvyšujete sílu, kterou můžete přenést do golfu. V golfu využíváte zemi k tomu, abyste generovali sílu a odpálili míček daleko, a přesně to samé se děje při úderu v boxu. Jak švih, tak úder začínají až dole v chodidlech. Zkouším s Dashem pracovat na různých technických věcech – třeba jak se dostat od provazů, když se kryjete. Hrozně ho to baví.

NĚKTERÉ DETAILY Z VAŠEHO DĚTSTVÍ JSOU DOBŘE ZNÁMÉ – VÁŠ OTEC BYL ALKOHOLIK A MĚLI JSTE TO TĚŽKÉ. VZPOMÍNÁTE NA TU DOBU NĚKDY? Na to, jaký život jsem měl jako dítě, si nemůžu vzpomenout – snad záměrně. Nedávno jsem o tom mluvil s psychologem. Vytěsnil jsem to kvůli některým vzpomínkám, ale podle mě je to normální. Kdybych zůstal, kde jsem byl, vyrostl by ze mě pěkný pitomec. Něco jsem se z toho naučil. Je smutné, že to tak musím říct, ale když můj otec zemřel, bylo to vysvobození. Kdyby zůstal součástí mého života, pochybuju, že by v něm vydržel kdokoli jiný. S ním bylo těžké vyjít.

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v říjnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 4. ŘÍJNA 2018.