Jak házet míč na zem aneb skutečně kontroverzní změna?

Patrně nejdiskutovanější změnou v pravidlech golfu platných od ledna 2019 je nový způsob dropování. Někteří hráči i odborníci se o něm vyjadřují kriticky. Prý to není hezké a navíc ani praktické. Pro starší hráče nebo ty s bolestí zad dokonce obtížněji proveditelné.

Postavte se rovně a ruce spusťte podél těla. Kam sahají? Ať už měříte dva metry nebo metr padesát, obvykle to bude někam pod kapsy vašich kalhot, pod kyčle, do půlky stehen. To jistě není rovina shodná s vašimi koleny. Tudíž pokud chcete dropovat, musíte se trochu sehnout. Ne moc, stačí nevelký kousek. Měřím 174 centimetrů a tělo i ruku tedy musím sklonit asi o patnáct, maximálně dvacet centimetrů.

Zkuste to a zjistíte, že všechny řeči o složitém či zdravotně komplikovaném způsobu dropování jsou spíše z rodu chimér. Opravdu není těžké se jen trochu ohnout – a vaše ruka i s míčem je v rovině kolen. Nemusíte si přitom vůbec nijak „přičupnout“, jak ukazují některá videa, nemusíte se pokrčovat v kolenou. Nohy lze mít stále napnuté.

Celý problém je mediálně zveličený. Nová pravidla jsou samozřejmě sledovaným tématem, ovšem je to problematika relativně „chladná“ a věcná. Jakmile přijdete s nějakým sporem, kontroverzí, je to jako když přilejete do studené vody hořlavinu a tu zapálíte. Hnedka přilákáte pozornost. Nemyslím, že by šlo o něčí předem daný záměr, ale je zřejmé, že články na toto téma vyvolávají zájem. Čtenáře to baví číst.

Osobně mě zaujal především fakt, že některým lidem vadí na novém pravidle jeho estetická stránka. Jinými slovy: je to ošklivější, než když jste dropovali s nataženou rukou.

Může to tak být. Stojící, vzpřímený člověk vypadá skutečně lépe, sebevědoměji, než ten ohnutý, skloněný. Ovšem výklad bych volil spíše psychologický. Jsou to dva archetypální obrazy: mládí/stáří, síla/slabost, pevnost/ochablost. Dříve jsme dropovali jako mladíci, teď budeme dropovat jako staříci… A proč ne? Nikdo přece nemládne… A golf je nejen starým sportem, ale po celém světě ho ve velké míře hrají také důchodci.

Estetickou stránku bych do toho vůbec nepletl. Spouštět míč z výšky ramen totiž také nebylo nic hezkého. Velmi dobře si pamatuji, jak mi v mých golfových počátcích dropování s nataženou rukou přišlo směšné. Jako bych sypal ptáčkům zob. Nebo něco odměřoval. Rameno kladky. Nepřirozená, neuvolněná póza. Zvednout ruku o něco více, nad hlavu, připomínalo by to buď hajlování, anebo (s míčkem sevřeným v pěst) gesto boje ultralevičáků. Ani jedno nic pěkného.

Když se teď při dropování sehnu, můžu to metaforicky vnímat i jako výraz pokory. Přiblížit se k zemi a nebýt tak pyšný. Nevzhlížet jen před sebe, ale i pod sebe. Pokorně přijmout skutečnost – a v některých případech i trest v podobě ran navíc.

Je pravdou, že úplně nejpřirozenější by bylo spouštět míč nikoli přímo v linii kolen, ale někde ve výšce mezi koleny a pasem, boky. Ruku s míčem jen dáte kousek od těla a uvolníte prsty. Takhle to asi také budou hráči dělat při rekreační hře.

Ovšem míček pak padá přece jen z vyšší výšky, asi o dvacet centimetrů výše od kolen. A smyslem zavedení onoho „kolenového“ pravidla bylo i to, aby se hra zrychlila. Respektive aby míček padal z co nejmenší výšky a po dopadu se nekutálel daleko.

Myslím, že při turnajích budou nové pravidlo hráči oceňovat. Hodně jim pomůže v tom, aby míček mohli lépe zahrát. Míček padající z výšky ramen většinou nedopadl na onu ideální plošku, kterou jste si vybrali, ale jel kamsi vedle, třeba na holinu. Teď je větší šance ho umístit lépe, protože padající jen od kolen nebude mít takovou energii. Rozdíl mezi výši ramen a kolen je obvykle osmdesát až sto centimetrů. To už je hodně.

V každém případě uvidíme. Pravidlo je nové a v českých luzích a hájích se ještě venku nehraje. Můžeme jen teoretizovat, spekulovat. Víc si řekneme někdy v říjnu 2019.

Andrej Halada