Je miláček davů Rickie opravdu puma?

Rickie Fowler vyhrál v neděli jeden z nejznámějších turnajů na světě, v arizonském Scottsdale. Stovky tisíc diváků přímo na místě viděly, jak na Waste Managament Phoenix Open Fowler od počátku mířil za výhrou, vytvořil si výrazný náskok. Ale také ho před koncem ztratil. Spíš, než že by Fowler vyhrál, lze spíš říct, že jeho soupeři si to s ním prohráli…

Bylo to na PGA Tour páté vítězství hráče, kterému bylo loni v prosinci třicet let. Na PGA Tour hraje od roku 2010, profesionálem je od roku 2009. Pět výher za devět sezón není až tak zářný výsledek. Jeho vrstevník Rory McIlroy má titulů za tu dobu 14, další třicátník Jason Day 12. O pět let mladší Jordan Spieth jich má 11, stejně starý Justin Thomas jich má 9. Pět titulů získal Brooks Koepka za čtyři roky hraní, Bryson DeChambeau dokonce za dva roky. Fowler přitom stále čeká na titul z majoru, byť už má hned tři druhá místa – jak z Augusty, tak z US Open i British Open. A na PGA Championship byl třetí.

Fowler je jedním z nejviditelnějších hráčů první po-woodsovské generace. Ti se začali prosazovat okolo roku 2010, kdy měl Tiger Woods už za sebou zatím poslední výhru na majoru (2008) a provázely ho zdravotní i osobní problémy. Na uvolněný trůn se drali mladí lvi. Mezi nimi i Rickie se svou neuspořádanou kšticí a rovným štítkem čepice. Vypadal trochu jak z pomocného ústavu, ale byl cool. Ten hoch na sebe přirozeně strhl pozornost.

Jenže jak šel čas, ukazovalo se, že Fowlerovi k absolutní výkonnostní špičce cosi chybí. Hraje skvěle, jenže nedokáže některé turnaje dotáhnout do vítězného konce. Umět ustát ty poslední jamky, umět všechno dát do závěrečného kola, je samozřejmě to nejtěžší. Do duše Fowlerovi nikdo nevidí, ale tento hráč zjevně není tak uvolněným, jak by se z jeho free image mohlo zdát. Ačkoli jeho čepici i triko zdobí dravá puma ve skoku, v dravosti i „bezohlednosti“  se jiné šelmě, Tigerovi, rovnat zdaleka nemůže.

Fowler má nicméně silného kamarádského ducha, smysl pro kolektiv. A nechybí mu ani lidská srdnatost. Prokázal to třeba i tím, že hrdě reprezentoval USA na olympijských hrách v Riu 2016, když spousta jeho kolegů ze strachu odmítla.

Fowlerova statistická bilance z PGA Tour sice není oslnivá, ale jeho image jako hráče i člověka je naopak nadprůměrně silná. Je vyhraněnějším typem než poněkud suchopárný Jordan Spieth, je viditelnější než osobnostně nevýrazný Justin Thomas. Fowler dokáže publikum strhnout na svou stranu, a lidé mu upřímně fandí. Tyhle věci si sice historie nebude asi nepamatovat, nelze je nějak číselně vyjádřit, ale dnes se počítají. I proto je Fowler skvělým reklamní typem a dokáže svoji osobnost dobře prodávat.

Golfový svět po Tigerově pádu se ptal, kdo nastoupí na jeho místo. Odpověď se ukázala rychle: nikdo, ale objevilo několik zajímavých mladých hráčů. Tato situace dodnes trvá, na scéně jen přibyly další hvězdy typu Brookse Koepky či Brysona DeChambeaua. Ale Fowler se už téměř desetiletí stále drží v popředí. Golf takové neopakovatelné jedince navíc potřebuje, protože právě oni mohou k této hře zlákat jak nové hráče, tak další diváky.

Fowlera tak ani nemusí mrzet, že oproti svým kolegům těch prvenství nemá tolik. A že ještě nemá titul z majoru? Dnes není adeptů na výhru pár, ale doslova desítky. Konkurence se vyrovnala. Ale jednou se mu to podaří. Neříkám, že určitě, nicméně věřím mu.