MR. X: Proč nerad beru svou manželku do práce

KDYŽ ZA ROK ODEHRAJU 30 TURNAJŮ, manželka se mnou jede tak maximálně na deset. Postupně jsme si ověřili, že tenhle poměr je pro nás ideální. Děti nemáme, takže se nerozhodujeme podle školního rozvrhu a dalších rodinných záležitostí, jako to má spousta jiných hráčů. U nás jde o jinou věc – abych se nezbláznil. Svou ženu miluju, ale golf nás živí, a když je se mnou na turnaji, prostě mě to někdy rozptyluje. Teď už to chápe, ale věřte mi, že když jsem za ní poprvé přišel s návrhem, aby se mnou na turnaj nejela, byla z toho docela scéna.

„Je v tom jiná ženská?“ vypálila na mě okamžitě.

„Ne, zlato,“ odpověděl jsem. „Je v tom jen golf.“

Když jsem na turnaji, potřebuju mít absolutně pod kontrolou to, jak využívám čas. Pokud se mi nepovede kolo a cítím, že potřebuju jít na hodinku na dvě na driving, nechci řešit, že máme rezervaci v nejlepší restauraci ve městě. Dala by se rezervace vůbec posunout? Nejde s námi ještě někdo jiný, takže bych naboural plány i jemu? Naštve se manželka hodně, kdybychom na večeři nešli vůbec? Jak dlouho do večera chci být vlastně venku, když mám zítra startovní čas hned ráno? Mám shaft na vrcholu nápřahu nakřivo kvůli tomu pohybu, co se mi vloudil do švihu před měsícem v Charlotte? Chápu, že to zní, jako bych byl děsně sebestředný, ale každý, kdo někdy hrál golf na soutěžní úrovni, vám potvrdí, že někdy prostě nedokážete myslet na nic jiného. Když se snažím soustředit a všechen tlak zvládnout, to poslední, co potřebuju, jsou komplikace, kterým se prostě nevyhnete, pokud máte s sebou partnera. Chci mít možnost trénovat puttování až do tmy, pak do sebe cestou na hotel nasoukat jídlo z fast foodu a odpadnout, aniž bych se staral o to, jestli nezraním něčí city. Jinými slovy potřebuju myslet jen na sebe a na nikoho jiného.

Já vlastně nemám nějak výjimečný talent. A přesto jsem za kariéru vydělal mnohem víc peněz než hromady kluků, kteří dokážou trefovat rány, jaké já neumím. Golf mě živí už přes dvě desítky let díky tomu, že na sobě týden co týden dřu. Nedokážu vám říct, kdy přesně to bylo, ale už dávno mě golf přestal bavit. Když nepočítám turnaje a sponzorské akce, už léta jsem si nešel jen tak obejít hřiště a zahrát si. Až jednou ukončím kariéru, odložím hole a už se jich nikdy nedotknu. Hraju golf už jen proto, abych nám splnil náš sen – žít ve vlastním domě někde na útesu u moře a mít na účtu tolik peněz, abychom mohli dožít v luxusu.

Samozřejmě platí to, co kdysi řekl John Lennon, totiž že život je to, co vás potká, když jste zaneprázdnění jinými plány. A tak máme s manželkou takový zvyk, že když už jede na turnaj se mnou, bývá to jeden z podniků World Golf Championship, kde není cut (i když často se na tyhle turnaje dostanu jen tak tak). Protože výdělek je v takových týdnech jistý, nejsem tolik ve stresu, a navíc se nám snáz dělají plány, protože víme, že se ve městě určitě zdržíme přes víkend. Asi pro vás nebude těžké uhádnout, do kterých dalších dějišť turnajů se mnou manželka ráda létá: New York, Los Angeles, Evropa a tropické oblasti. Myslím, že turnaj na Havaji nebo na Portoriku ještě nikdy nevynechala. Většinou se mnou tak jednou dvakrát doprovází jednu devítku, zbytek času si užívá okolí a sejdeme se večer. To mi vyhovuje. Oběd si chci zařídit podle svého.

Už kolikrát se mi na turnaji dařilo i v případě, že manželka tam byla se mnou. Ale když si udělám celkovou statistiku, je jasně – ona by možná řekla bolestně – patrné, že bez ní hraju v průměru líp. Každý sportovec musí přijít na to, co mu pomáhá k nejlepším výkonům, a to, co zjistí, se nemusí jeho nejbližším vždycky líbit. Takže i když svoji ženu moc miluju, na majorech ji nikdy neuvidíte.

– S MAXEM ADLEREM

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v únorovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 7. ÚNORA 2019.