MR. X: Poslouchejte je, staří psi vám to řeknou na rovinu

JSEM JEDNÍM Z MÁLA hráčů starších 45 let, kteří pravidelně hrají na PGA Tour. Když nepočítám Phila Mickelsona, který je ve svých 48 letech zvláštním úkazem, nepatří zástupci naší věkové kategorie mezi velké hvězdy. Přitom kdysi dávno, když jsem se poprvé dostal na tour, hrál na každém turnaji minimálně tucet skutečných veteránů – golfistů, kteří ještě hrávali proti hvězdám z minulosti, které známe jen z fotografií. Zato dneska? Ve 36 nebo 37 letech už si na tour připadáte jako staroch. Na tour už nehrají tři čtyři generace jako dřív – spíš tak dvě.

Není žádným tajemstvím, že mladí golfisté dnes hrají lépe než ti hodně zkušení. Golf na juniorské a univerzitní úrovni udělal takový skok kupředu, že i nováčci si na tour přinášejí bohaté zkušenosti z elitních turnajů. Navíc vývoj postupuje i v oblasti fyzické přípravy a vybavení, takže v golfu hraje čím dál větší roli síla. Není se pak co divit, že mladým klukům, kteří dokážou hrát na 6800 metrů dlouhém hřišti celý den stylem driver-wedge, se dost daří. Ne že bych jim to nepřál. Vstoupili jsme prostě do nové éry a já tleskám borcům jako Justin Thomas a Bryson DeChambeau, kteří ji odstartovali. Ale to, že se do nejvyšších pater golfu tlačí silná nová generace je jen polovina vysvětlení, proč na tour potkáte míň starších hráčů než dřív. Je tu ještě jiný faktor: Tempo života na PGA Tour je vyšší než kdy dřív, a tak je těžší si prodloužit kariéru. Už nejde o to, jestli se zraníte, ale kdy.

Je pravda, že od letoška má play-off jen tři turnaje místo čtyř, ale pořád platí, že mezi sezonami není vůbec žádná pauza. V minulosti jsme si na podzim mohli odpočinout a dát se fyzicky do kupy, ale to už teď neplatí. V kalendáři letošní sezony na PGA Tour je skoro 50 turnajů. A pokud nepatříte mezi řekněme třicet nejlepších hráčů, nemůžete si dovolit dát si pauzu byť jen na tři týdny v kuse. Okamžitě byste se propadli v žebříčku. Což je problém, protože už když vypadnete z první padesátky, nemůžete si turnaje vybírat zcela podle svého.

Já vím, co si myslíte: „Ten chlap si fakt stěžuje, že si nemůže dát tři týdny pauzu od hraní golfu? Ale no tak!“ Jenže ona je to pěkná dřina, zvlášť když už nejste nejmladší. Spíte pokaždé v jiné posteli, pořád řešíte jídlo, uprostřed noci hledáte na letišti své hole na výdeji zavazadel a ani při tom nevíte, v jakém jste časovém pásmu, protože se vám vybil mobil. Když jste permanentně na cestách, na vaší tělesné schránce se to podepíše. Na turnajích chodím denně na sportovní masáž. A to rozhodně není ten typ masáže, při které hraje relaxační hudba a kolem hoří svíčky. Je to v podstatě půlhodinová tortura, která má zajistit, abych druhý den vůbec mohl švihat holí.

Když nepočítám ty největší hvězdy, dnešní profesionální golf je vlastně soutěž o to, kdo déle vydrží, kdo dokáže hrát týden za týdnem na vysoké úrovni. Já netvrdím, že je to nutně špatně, ale je dobré si uvědomit, kterou stránku hry současný systém odměňuje nejvíc.

Nechci si hrát na mentora, ale občas se snažím mladým klukům naznačit, že by měli s penězi zacházet uvážlivěji. To, že jste vyhráli turnaj, ještě neznamená, že jste za vodou. Když je vám 25 let, přijde vám milion dolarů jako bezedný pytel peněz. Jenže skoro půlku té částky spolkne berňák a navíc za pět let může vaše kariéra skončit. Když si koupíte rezidenci o 1000 metrech čtverečních v Jupiteru, zaplatíte ročně 100 000 dolarů na daních a za údržbu – a tím na sebe vytváříte obrovský tlak, protože se musíte umisťovat. A z čeho budete tenhle život platit, když spadnete na Web.com Tour? A ještě jedna věc: Jestli nemáte dost peněz, abyste mohli létat soukromým tryskáčem až do konce života, nemůžete si to dovolit vůbec.

Golfisté ale pořád patří mezi sportovci spíš mezi ty rozumnější. Jeden můj kamarád, který dělá manažera sportovcům, mi občas vypráví historky o mladých hráčích baseballu nebo amerického fotbalu, kteří dokážou bonus za podpis smlouvy rozházet za jediný měsíc, přičemž vymetají noční kluby a nechávají si dávat diamantové piercingy na ta nejšílenější místa na těle.

– S MAXEM ADLEREM

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v březnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 7. BŘEZNA 2019.