BUTCH HARMON: Nejlepší lekce mého života

BUTCH HARMON: Nejlepší lekce mého života

S GREGEM NORMANEM JSEM ZAČAL SPOLUPRACOVAT V ROCE 1991, krátce poté, co mu post světové jedničky sebral Nick Faldo. Ve svém švihu si vybudoval takový malý zlozvyk. Pohyboval boky dopředu tak tvrdě, že to občas v nápřahu vedlo k propadu hole a fatálnímu vyhození rány doprava. Už dávno jsem věděl, že budeme muset zapracovat na rychlejší rotaci boků a tím tento zlozvyk a špatný posun boků směrem k cíli odstranit. 


Greg je jedním z nejsoustředěnějších lidí, s jakými jsem se kdy setkal. Když chce něčeho dosáhnout, je neúprosný a je ochotný pro změnu udělat cokoliv. Bylo to tehdy docela vysilující, ale o dva roky později se na pozici nejlepšího hráče světa vrátil. Co jsem si z toho odnesl já, bylo, že ti nejlepší hráči jsou schopni fyzicky zvládnout cokoliv, co po nich budete chtít – je to velmi transparentní proces. Ať už máte pravdu, nebo se mýlíte, měli byste dobře vědět, co děláte. Za posledních třicet let jsem měl to štěstí pracovat s několika naprosto fenomenálními hráči a mnohé jsem se od nich také naučil: dokonalé tempo od Freda Couplese, krátkou hru od Phila, cit od Sevea, absolutní čistotu trefování míčků od Tigera. Kdykoliv pracuji s jakýmkoliv hráčem, který dělá něco výjimečně a jinak, chci proniknout do toho, jak to dělá. Ptám se na to, jak o tom přemýšlí, jaký u toho má pocit. Osobnost hráče, která ve mně stále je, je neuvěřitelně zvědavá. Naproti tomu osobnost trenéra ví, že pokud přijdu na to, jak jiní hráči dosahují svého maxima, pomůže to i dalším mým studentům. Za tu dlouhou dobu jsem se už naučil, jak s lidmi pracovat – kdy jim dát pokoj, kdy zatlačit, kdy se potřebují zasmát a kdy potřebují obejmout. Spousta lidí se mě ptá, v čem je to tajemství dobrého učitele, a já říkám: „Neučím lidi golf; učím lidi hrát golf.“ A na oplátku oni učí mě.

  • S PETEREM MORRICEM

DUSTIN JOHNSON

Dustin dříve hrál driverem ohromující vysoká draw, ale také občas dokázal poslat alespoň jeden míček za kolo hookem až mimo naši planetu. Na tréninku je občas prostřídal s bezpečnými fady, ale jen pro případ, že by je na hřišti potřeboval zahrát. Naučil jsem ho takovou starší verzi Nicklausova fadu: Namířit hlavu hole tam, kam chce zahrát, natočit tělo více doleva a švihnout podél linie těla. Dustin to dokázal trefovat skvěle – byl to úžasný kontrolovaný fade a letěl na míle daleko. Hned jsem věděl, že tohle je pro něj ta nejlepší rána z týčka, ale netlačil jsem na něj. Jen jsem si pohlídal, aby je hrál na tréninku a používal podle potřeby i na hřišti.

Někdy před třemi lety mi řekl: „Víc míčků dostávám na fairway fadem; proč je nehraju pokaždé?“ Hned jsem si v duchu řekl: Konečně, díky, díky moc. A dnes je Dustin a fade driverem smrtící kombinací. Když dokáže míčky trefovat čistě, nemyslím si, že by ho vůbec někdo mohl porazit.

A lekce pro mě: Někdy musíte umět jen zasadit semínko a nechat hráče, ať na změnu přijde sám. Není nic lepšího než vidět, jak vzniká úspěch zrozený z jediné vaší skvělé myšlenky.

PHIL MICKELSON

Když jsem začal spolupracovat s Philem, nějakých pár týdnů před The PLAYERS 2007 jsem si všiml něčeho, co dělal v průběhu tréninkových kol: V okolí greenů hrál pouze s postavením míčku u přední nebo u zadní nohy, nic mezi tím. Vždy jsem učil hrát pitche s postavením míče uprostřed postoje, případně posunout míč hodně dopředu pro přidání loftu nebo dozadu pro jeho ubrání. Zeptal jsem se na to Phila a on mi potvrdil, že zná u krátké hry pouze dvě pozice: od přední nebo od zadní nohy.

Ale aby bylo úplně jasno: Phil má v rejstříku milion rozličných ran s různými holemi, ale pozice míčku je vždy jen jedna z těchto dvou, černá nebo bílá a žádná šedá zóna. Přední pozice mu umožňuje protáhnout hlavu hole pod míčkem a zahrát vysokou ránu; zadní pozice zase zaručuje lepší kontakt a menší spin.

Sám jsem Philův systém zkoušel na několika amatérských hráčích a velmi rychle se ukázalo, že používat pouze dvě postavení míčku je pro ně nejen snadnější, ale také se dá rychleji naučit. Takže často teď tenhle přístup učím své žáky. A ano, pomáhá, když golfistům řeknete: „Jen tak mezi námi, takhle to dělá Phil Mickelson.“

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v březnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 7. BŘEZNA 2019.