Jak zorganizovat dobrý turnaj?

Odpověď na otázku z titulku: například tak, že pro všechny účastníky připravíte cenu. Aby každý odjel s nějakým balíčkem, taškou. Nejen vítězové, jak bývá zvykem na běžných turnajích.

Tenhle recept uplatnil spolek Všudehrálů na svém první výročním turnaji.  Konal se tohle pondělí 8. dubna na Loretě. Všudehrálové mají dnes přes 180 členů a turnaje se účastnilo přes 40 z nich. Cena byla 1 000 korun, platil každý. Včetně mé osoby i Jiřího Kryšpína - a to jsme oba zakladatelé spolku. Oba jsme si také při organizování řekli, že myšlenka „každý něco vyhraje“ je stěžejní. A stejně důležitým principem turnaje je setkání, kamarádská pohoda.

Zažil jsem už mnoho turnajů a z tohoto „našeho“ jsem měl skutečně dobrý pocit. Stál jsem na startu a vítal každý flajt, jednotlivé hráče. Nestudoval jsem každého jednotlivce, ale myslím, že členové Všudehrálů jsou ti, kteří berou golf „tak nějak normálně“. Jako sport, jako příjemnou aktivitu, jako setkávání, jako možnost poznání jiných hřišť, jiných krajů.

Každému jsem na startu také řekl, aby po dohrání neodcházel a zůstal. Prakticky všichni opravdu zůstali, což jsem na turnajích skoro nikdy neviděl. Hodně hráčů, kteří zahrají ten den špatně, odjíždí, zůstává tak zhruba polovina.

Hráli jsme na rány s vyrovnáním, nikoli na stableford, nezlepšovalo se ani nezhoršovalo. To určitě k pohodě přispělo. Nikdo se nemusel stresovat. Na rány s vyrovnáním znamená, že vyhrát může skutečně každý. Vítězem se stal hráč s hendikepem zhruba 16, který v čistém výsledku (po odečtu) zahrál 66 ran. Nejlepším brutto výsledkem bylo 81 ran.

Ale to nerozhodovalo. Podstatná byla spokojenost hráčů po hře, při vyhlašování. Prvních deset dostalo tašku, vítěz obdržel putovní talíř věnovaný Českou golfovou federací (viceprezidentem J. Wernerem), a když bylo těch deset tašek s dárky rozdáno, byli vyzváni všichni, kteří tašku ještě neměli, aby si pro ni došli. Zprvu se ostýchali, nečekali možná tuto štědrost, ale pak si pro dárky došli.

Děkujeme všem, kteří nám dárky poskytli, kteří byli velkorysí a štědří!

Zvláštní překvapení čekalo na hráče v souvislosti s vloženou soutěží číslo 2. Soutěž číslo 1 byl klasický nearest, ale dvojka byla na startu oznámena takto: „Počítejte si míčky, které během hry ztratíte. Při vyhlašování to bude důležité…!“ Hráči sice netušili, oč jde, někteří odhadovali, že vítězem bude ten, který ztratí nejvíce míčů (tzv. cena útěchy), ale věc nakonec byla jiná.

Při vyhlašování jsem se postupně ptal: „Kdo ztratil deset a více míčů?“ Nikdo… Devět… Nikdo… Osm, sedm, šest, pět, čtyři… To už se pár hráčů přihlásilo.

„Tak si pojďte z tašky nalezenců vybrat čtyři míčky,“ vyzval jsem přihlášené. Ano, soutěž probíhala tak, že kdo ztratil nějaké míče, mohl si adekvátní počet vybrat z tašky, kterou jsme měl připravenou a v níž bylo přes 100 míčů. Nakonec si hráči vzali snad ani ne 50 míčků, zbytek mi tedy zbyl na druhý ročník turnaje.

Tahle vložená soutěž se osvědčila viděl jsem na tvářích hráčů nejen překvapení, ale i radost. Míčky přece nikdo neztrácí rád.

Všudehrálská myšlenka je založena na poctivosti při počítání odehraných hřišť, je založena na nekomercionalizaci. Z členství ve spolku neplynou žádné výhody, jen to je fajn pocit, že člověk je sdružen s jinými lidmi, kteří mají rádi golf a baví je hrát na českých hřištích.

První ročník všudehrálského turnaje potvrdil, že jsou to nosné myšlenky a tenhle spolek je dobrým a živoucím reprezentantem českého golfu.

Andrej Halada, jeden ze zakladatelů Všudehrálů (dosud 97 odehraných hřišť, v pořadí spolku na 21. místě). Blíže viz www.vsudehralove.cz