Woods zažil přirozený půst

Po oslavách následuje půst, to ví lidstvo už tisíce let. Po velkém Tigerově vítězství na Masters před měsícem asi zákonitě musel přijít útlum. Ten měl podobu nedání cutu na dalším majoru sezóny, na PGA Championship.

V dobách Tigerovy největší slávy pro něj nebylo problémem po jednom vyhraném turnaji vyhrát hned další. V sezóně 2000, kdy mu bylo 24 let, dokonce vyhrál tři majory po sobě a hned na jaře roku 2001 získal další titul na Masters. Tím vznikl „non calendar year Grand Slam“, nebo také tzv. Tiger Slam. Zcela unikátní série čtyř po sobě jdoucích výher na majorech, což se doposud nikomu jinému nepodařilo.

Ty časy jsou pryč, dnes je Tigerovi 43 let, je sice stále špičkovým hráčem, ale vedle něj jsou další a mladší. Čerstvý vítěz PGA Championship Brooks Koepka (29 let) je unikátní tím, že z „pouhých“ šesti výher na PGA má čtyři majory. Ten chlapík umí vyhrávat důležité turnaje! Není to sice druhý Woods, ale vůli po důležité výhře má skoro-tigerovskou. Ale ani on není ze železa, jak dokázalo jeho poslední kolo v turnaji za +4.

Tiger Woods se na hřišti Bethpage Black trápil. Bylo vidět, že tenhle layout a úprava s hustými roughy okolo fervejí mu nesedí. Hřiště je pravým opakem Augusty, kde žádný rough není a kde také není zdaleka tolik bunkerů (a tak rozměrných).

Volba hřiště je pro Woodse a jeho šance na výhru zásadní. Více než polovinu ze svých 81 turnajových titulů na PGA získal na méně než desítce hřišť, která patří k jeho oblíbeným a která mu herně vyhovují. Po osmi výhrách má ze tří hřišť: TPC Southwind v Memphisu, floridské Bay Hill, kalifornské Torrey Pines. Pětkrát vyhrál Augustu a na Muirfield Village v Ohiu. Celkem 34 titulů jen z pěti hřišť! Naopak jsou hřiště/turnaje, kam už dlouhé roky vůbec nejezdí.

Na hřiště Bethpage Black by sám od sebe nejel, jenže v případě majorů si vybírat nemůže. Možná logicky se při takovém psychickém nastavení projevila i jeho největší slabina, kterou je nepřesně drivování. Pokud nejste na ferveji v Augustě, ještě se dá něco zachránit – kouzelnickými ranami, zatočenými odněkud z lesa a dopadajícími zázračně na green. Na Bethpage Black se nic takového dělat nedalo. Jakmile jste byli v roughu, bylo potřeba mít velkou sílu v pažích a doufat, že míč na green nějak doběhne.

Woodsovou ambicí vždy bylo a je vyhrávat, jakmile nemá šanci, hru tak trochu pouští. Nemluví o tom, není to na něm až tak vidět, ale je to zákonité. Woods viděl, že tohle hřiště mu nesedí a že tu nebude mít šanci hrát o titul. Že nedal cut, bylo pro něj v podstatě osvobozující. Jinak by se v sobotu a v neděli dál trápil.

Woods od triumfu na Masters nehrál žádný turnaj, ale ta přestávka trvala jen měsíc. Příčinou jeho neúspěchu je dle všeho ona mentální vlna, která následuje po výhře a která je nyní dole, a pak hřiště. To bylo nad jeho síly - a možná by na něm nedokázal vyhrát ani v době, kdy mu to šlo nejlépe. Naopak Brooksi Koepkovi vyhovovalo a také teď prožívá své vrcholné období.

Musíme přijmout fakt, že pokud Woods ještě bude vyhrávat, rozhodně to nebude tak snadné jako kdysi. Pokud by ještě letos dokázal zvítězit na nějakém turnaji, pak to bude skvělý výsledek za kalendářní rok. Získat letos ještě další titul na majoru, to by bylo asi z říše snů.

Vcelku věřím, že Woodsovi se podaří překonat Sama Sneada s jeho 82 tituly na PGA. Třeba to nebude letos, ale - pokud mu zdraví vydrží - v příštím roce. Ale nicklausovských 18 majorů je stále metou dosti vzdálenou.