KDO JE NEJŠŤASTNĚJŠÍ? Nejlepší desítka žebříčku ne

Hodnotit, kdo na PGA Tour má nejlepší život, je hodně subjektivní záležitost. Záleží na vašem žebříčku hodnot, na vašich životních cílech a na tom, co vám během vašeho vyměřeného času na zemi přinese nejvíc štěstí. Každopádně mezi ty nejšťastnější nepatří hráči nejlepší světové desítky, asi ani dvacítky. Životy těhle kluků jsou neustále pod mikroskopem. U takového Roryho McIlroye mám pocit, že musí dávat rozhovory snad pokaždé, když vyleze na hřiště. Rickie Fowler si díky sponzorům přijde na slušný balík, ale jen málokdy uplyne den, aby neměl nějaké focení nebo jiné povinnosti. A to nemluvím o Tigeru Woodsovi, který si ani nemůže dojít dvacet kroků na toitoiku, aby kolem něj hned nebyl dav.

A já? Po mně chtějí reportéři rozhovor jen tehdy, když nastřílím 65, což mi naprosto vyhovuje. Dávat rozhovory je zábava, když je to jen párkrát do roka. Mezi mými sponzory je i stejná oděvní firma, která sponzoruje také jednoho z hvězdných mladíků, ale oproti němu mám desetkrát míň různých závazků. Jednou za horkého dne jsem viděl, jak ho táhnou za bůhvíjakými povinnostmi, zatímco já jsem na něj jenom vědoucně mrknul a šel se s ostatními kluky dívat do klubovny na basket.

Jeden můj kamarád si loni na jaře v Jupiteru na Floridě zašel na večeři s Brooksem Koepkou a Dustinem Johnsonem. Bylo to v době, když Brooks zrovna nehrál kvůli zranění. Ke stolu přišla skupinka lidí, aby DJe poprosili o autogram. A úplně ignorovali fakt, že vedle něj sedí aktuální vítěz US Open! Samozřejmě vím, že Brooks si veřejně postěžoval, že ho fanoušci neoceňují tak, jak by si vzhledem ke svým výkonům zasloužil, ale pochybuju, že ho to ve skutečnosti nějak zvlášť trápí. Vždyť má sladký život: Shrábl šeky za tři vyhrané majory, chodí se supermodelkou, a přitom (když si na sebe vezme něco civilního) si může kdykoli zajít na kafe, aniž by se o něj kdokoli staral. Je to vcelku pohledný chlap, ale takovým tím obyčejným způsobem, takže rozhodně nevyčnívá. Dostat se na první místo žebříčku a pořád zůstat v podstatě nenápadný – tomu říkám život! Na druhou stranu jestli Brooksy vážně stojí o to, aby ho lidé na ulici žádali o autogramy, pak spokojený nebude.

Dalším golfistou, který si může v klidu brázdit ulice Jupiteru, někdy dokonce na kole, je Camilo Villegas. Přitom vyhrál čtyři turnaje na PGA Tour a má nádhernou haciendu. To, že je nejlepším golfistou své země, Kolumbie, ho odlišuje a on to dokázal přetavit v řadu výhodných sponzorských smluv. Mám pocit, že většinu těch peněz dokáže ušetřit. A i když je hodně úspěšný, nerad se cítí přehlížený. Myslím, že právě proto mu vadí, že ještě nevyhrál major. Chce všeho muchos.

Když se posunu o pár stovek míst v žebříčku níž, našel bych tam hráče, kterého považuju za jednoho z nejšťastnějších profíků, jaké znám – Steva Marina. Vede život, který naprosto vyhovuje jeho naturelu. Za kariéru si vydělal přes deset milionů dolarů, a když nemáte ženu, děti a žádné velké výdaje, bohatě vám to stačí. Když je doma, prostě vypne, o nic se nestará a jenom si třikrát denně pošle pro něco k snědku. Možná mu trošku vadí, že na PGA Tour nikdy nevyhrál, i když byl pětkrát druhý, ale on je prostě šťastný, že může hrát golf. Ani si moc neláme hlavu s tím, aby co nejdřív zase získal plný hráčský status. „Tak budu prostě hrát na Web.com Tour, no,“ komentoval to s šibalským úšklebkem, když jsme se naposled viděli.

Já svůj život miluju. Každý týden si zahraju na jiném špičkovém hřišti, které je vždycky v top kondici. Mám krásnou ženu a dvě děti, i když odpovědnost za ně mi zároveň přináší i stres. Nevím přesně, kde je, ale myslím, že existuje bod, kdy už vám na anonymitě záleží víc než na penězích. Tam jsem se ještě nedostal.

– S MAXEM ADLEREM

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v červnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 6. června 2019.