Tajemné místo v Beřovicích

Golf je hra v přírodě, ale jejím omezením je to, že se hraje na předem daném, lidskou rukou vytvořeném prostoru. Když hrajete, nemá také smysl překračovat hranice hřiště. Ale člověk si často pomyslí: co je asi tam dál, za lesem, v údolí, za horizontem? Přesně tohle jsem si říkal o jednom místě v Beřovicích – a teď jsem ho i poznal.

Když přecházíte z první devítky beřovického hřiště na druhou, jdete kousek podél místního potoka, který nese jméno Bakovský. Golfisty trasa zavede po pár desítkách metrů vzhůru k odpališti jamky č.10, nicméně cesta samotná míří dále po rovině, podél potoka. Kam vede?

Nedávno jsem do Beřovic dorazil na kole, jel jsem trasu z Kladna přes Slaný směrem k Vltavě a Nelahozevsi. Ideální chvíle pro to vyzkoušet onu tajemnou cestu mezi dvěma devítkami.

Že se v údolí skrývá přírodní zajímavost, to člověk tuší už při pohledu například z odpališť osmé jamky. Je odtud vidět rákosí, které pokrývá část údolí. Celé místo se jmenuje Mokřiny u Beřovic a jde o státem vyhlášenou přírodní památku. Mokřiny se táhnou v délce jednoho kilometru směrem na východ, šířka je 200 metrů. Vstoupit přímo do prostoru v podstatě nelze, jsou tu keře, stromy (olše, vrby či topoly) a hlavně rákosí. Sem tam ale vedou pěšinky k několika posedům. Lze z nich především pozorovat místní ptáky. I kvůli nim byla lokalita zařazena mezi chráněná území, mají tu četná hnízdiště a nocoviště.

Seznam živočichů, které tu nalezneme, je dlouhý, ale stojí za citování. Otevřeně přiznám, že biologie byla vždy mojí velmi slabou stránkou a tudíž netuším, jak většina níže uvedených tvorů vypadá. Ale jejich jména jsou půvabná:

Skokan hnědý, Skokan skřehotavý, Kachna březňačka, Kopřivka obecná, Čírka obecná, Čírka modrá, Lžičák pestrý, Ostralka štíhlá, Luňák červený, Pochop rákosní, Moták lužní, Krahujec obecný, Slípka zelenonohá, Lyska černá, Žluna zelená, Vlaštovka obecná, Jiřička obecná, Konipas bílý, Slavík obecný, Rákosník obecný, Rákosník zpěvný, Cvrčilka zelená, Cvrčilka říční, Špaček obecný, Ťuhýk obecný a Ťuhýk šedý.

V území se dále nacházejí zvláště chráněné druhy: Škeble rybničná, Ropucha obecná, Ropucha zelená, Užovka obojková, Bukač velký, Bukáček malý, Pilich šedý, Křepelka polní, Chřástal vodní, Chřástal polní, Bekasina otavní, Slavík modráček středoevropský, Rákosník velký, Moudivláček lužní, Sýkořice vousatá a Žluva hajní.

Více než kilometr dlouhá cesta směřuje zprvu podél deváté jamky, aby dále sledovala mokřady, na konci pak vede podél rozlehlého Hobšovického rybníka. Tady lemují cestu letité listnáče. Z cesty je částečně vidět i druhá beřovická devítka, zajímavý je onen „šev“ mezi lidskou rukou přetvořeným územím hřiště a polnostmi.

Celé místo má své kouzlo i krásu. Je tu neuvěřitelný klid, a přitom žádné velké ticho - ptáky je prostě slyšet, stejně jako ševelení listoví vysokých stromů. Večer tu bezpochyby kvákají žáby ostošest.

Na kole ten kilometr projede za pár minut, já tu ale strávil půlhodinku. Zastavil jsem u informační tabule č. 19 naučné stezky povodím Bakovského, Vranského a Zlonického potoka (odtud jsem citoval i zmíněné seznamy živočichů), je tu odpočívadlo s lavičkami. Objel jsem si Hobšovický rybník i z druhé strany - uprostřed něj jsou ostrůvky. Vrátil jsem se zase k hřišti a pak jel zpět k rybníku, abych si celé místo užil. Cestou jsem potkal pár pěších a dvojici cyklistů.

Vezměte tedy jednou místo holí kolo a oblast si projeďte. Anebo si zahrajte jednu devítku, pak nechte hole někde uvnitř areálu a cestu k rybníku si projděte. Taky si sem lze zajet golfovým autíčkem.

Rozhodně ale nenechte ta místa jen tak, aniž byste je poznali. Někdy se vyplatí překročit užší hranice golfu a vydat se do širého světa.