GOLF CLUB KYNŽVART: Metternich kam se podíváš

NEBYL TO JEN KNÍŽE Klemens Wenzel von Metternich, rakouský ministr zahraničí a později státní kancléř, který moc dobře věděl, proč se tak rád na Kynžvart vracel. Nakonec si ho vybral jako místo, kde se usadil a odkud řídil politiku celé tehdejší bouřlivé Evropy začátku 19. století. Tímto kouzelným a tichým koutem západních Čech se nechal zlákat i Johann Wolfgang von Goethe. Klidný Königswart vyhledával jako místo pro své milostné avantýry. Nebyl to však jen klid a ticho, které obě osobnosti lákaly. 

Byl to také čistý vzduch, příroda a množství léčivých pramenů, které jim do žil vlévaly životní sílu. Právě s nimi je toto místo bytostně spojeno. Metternich zde nechal vystavět skvostný zámek a založit park, a Goethe přidal něco ze svých romantických záletů. Zdejším geniem loci se nakonec nechal inspirovat i český investor a okolo zámku začalo vznikat golfové hřiště a jamky s rodokmenem postaveným na střípcích této zapomenuté historie. V loňském roce místní osmnáctka oslavila 10 let, v letošním roce to bude dokonce 15 let, co byl založen klub, a za tu dlouhou dobu se mnohé změnilo. Jako by ten památný klid nechal zdejší hřiště ve stínu těch nedalekých starších a slavnějších. Vše se ale mění a dnes by právě tento klid mohl být tím největším lákadlem, jaké mnoho z nás hledá. Stejně jako kdysi hrabě z Kynžvartu. 

– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

ČESKÉ, NIKOLIV NĚMECKÉ HŘIŠTĚ

Nad Kynžvartem se dodnes vznáší celá řada mýtů a polopravd. Kdo ví, proč to tak je a kdo tyto fámy roznesl. Jednou z nich je, že hřiště podle svého návrhu postavil slavný německý golfový architekt Christoph Städler. V první fázi plánování sice byl o spolupráci požádán, a dokonce vytvořil prvotní vizi, nicméně dnešní podoba hřiště je dílem českého architekta Jaroslava Peterky. Ten z prvotní Städlerovy studie vycházel, ale nakonec na základě připomínek ochranářů, památkářů a vlastníků pozemků musel celý projekt sám přepracovat. A že se mu to povedlo, o tom svědčí nejen dnešní podoba hřiště, ale také pochvalný dopis samotného Christopha Städlera, který byl ze změn nadšený a dále již do designu nikterak nezasahoval. Kynžvart je krásnou ukázkou práce českého architekta, českých společností a práce s typicky českou krajinou, kdy bylo potřeba část jamek umístit do zámeckého parku a částečně na přilehlé louky. Přesto společně ladí, z parku občas vystupují a zase se do něj vrací.

Otočení devítek před několika lety a zkrácení první jamky bylo poslední velkou změnou a nutno říci, že změnou k lepšímu. První dvě jamky vám dají šanci na dobrý start, a přesto naznačí, o co na těch dalších půjde. A to je především zůstat na fairwayi. Nemusíte se ničeho bát, protože dopadové zóny jsou zde dostatečně široké, ale dostat se mimo ně může znamenat ztrátu několika ran. První pravidlo tak říká jediné: Na Kynžvartu – i když jamky nejsou nejkratší – obětujte délku a nahraďte ji přesností. Vyplatí se vám to.

Tím se vlastně dostáváme k další nepravdě, a tou je nepřekonatelná délka. Kynžvart je sice dlouhý, ale na většině jamek vám pomůže jejich tvarování, sklon a strategické myšlení. Design je vymyšlen tak, aby hráče vedl k pokoře a správnému odhadu vlastních schopností. Vlastně druhé pravidlo je: Nepřeceňujte se. Zdejší osmnáctka je za prvé znormována tak, že vám na mnoha jamkách jednu ránu přidá. A za druhé, ve většině případů zde záleží na příhře k jamce. Greeny nejsou záludné, a spíše než se je pokoušet trefit z velké dálky, je výhodnější přihrát si k jamce z kratší vzdálenosti. Na Kynžvartu se zkrátka neskóruje snadno, osobní par ale při jen trochu chytré hře zahrát jde.

SKROMNĚ, JAKO U METTERNICHŮ

Dávno už také neplatí, že se na Kynžvartu nenajíte. Opak je pravdou a dlužno dodat, že se zde nejen najíte, ale také velmi chutně. Restaurace v přilehlém hotelu Metternich vám nenabídne žádný okázalý luxus nebo přemrštěné ceny, ale právě naopak. Tradičně jako v dobách kancléře Metternicha se zde vaří nejen lokálně, ale také skromně.

Nehledejte zde složitá menu nebo exotické ingredience. Zdejší kuchaři vaří tak, aby i vám jídlo dávalo smysl, tedy jednoduše, typicky česky a z produktů okolních malých farem. Na jídlo po hře není nikdy dostatek času a většina z nás ani žádné gastronomické hody po odehrané osmnáctce nečeká. A pokud jste zvyklí si před hrou dát snídani, nehledejte ji po cestě na dálnici a nechte si ji až k Metternichům na Kynžvart. Nebudete litovat.

TICHO, AŽ Z NĚJ OBČAS BOLÍ UŠI

Kancléř Metternich moc dobře věděl, proč si tohle odlehlé místo pro svůj zámek vybral. Dodnes si zachovalo to nejcennější, čím vždy bylo: blahodárné klima, minerální prameny, ložiska slatiny a ticho, až z něj bolí uši. V České republice jsou jen čtyři podobná místa, kde samotný vzduch dokáže léčit. Jedno z nich je v Kynžvartu a není žádnou náhodou, že právě zde byly již v roce 1822 otevřeny klimatické lázně specializující se na respirační nemoci. Stačí zde kolikrát jen přenocovat.

            A tím se dostáváme k poslední změně, ubytování. Dříve to mohl být problém, ale dnes už ne a přespat můžete přímo na hřišti v přilehlém hotelu Metternich – zase ten hrabě z Kynžvartu. K dispozici je 15 pokojů, kde vám sice na růžích neustelou ani nemají zaručený recept na dokonalý spánek, nicméně čerstvý vzduch a extra pohodlné postele by mohly zafungovat. Stejně jako v restauraci nečekejte žádnou okázalost, spíš kvalitu a vše podle starého dobrého hesla, že krása se kolikrát skrývá v jednoduchosti.

Jestli se tedy rozhodnete na Kynžvartu přespat, odpoledne vyrazit do parku s piknikovým košem, v noci pozorovat hvězdy a přes den podnikat výlety za léčivými prameny nebo na okolní hřiště, dejte si pozor na uši. Z toho ticha a klidu opravdu až bolí…

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v červnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 6. června 2019.