PRAVIDLA BOJE

SLUGGER „RVÁČ“ WHITE o tom, jak nikdy za 38 let nepřišel pozdě do práce, kdy je třeba říct „mrzí mě to“ a jak moc to bolí, když v bagu najdete patnáctou hůl

KDYŽ MĚ ZAVOLAJÍ k posouzení nějaké situace, snažím se mít odstup, brát to nezúčastněně. Golfový míček přece nemá tvář, že? Někdy si ale nemůžete pomoct a je vám hráče líto. Na turnaji v Las Vegas v roce 2005 začínal Kevin Stadler třetí kolo v popředí leaderboardu. Blížil se konec sezony a jemu hrozilo, že přijde o kartu. Zoufale potřeboval dobrý výsledek. Na první jamce jsem seděl za greenem, když za mnou Kevin přišel a ukazoval mi jednu svoji sand wedge, která byla očividně ohnutá. Neodpovídala pravidlům. Kevin netušil, jak se to stalo – možná když se rozcvičoval –, ale začal kolo s holí v takovém stavu a nebyla jiná možnost, než ho diskvalifikovat. Kevin se rozplakal a já měl slzy v očích taky. Hrozilo mu, že přijde o živobytí. Tehdy jsem asi poprvé ve své kariéře řekl: „Mrzí mě to.“

S GUYEM YOCOMEM

 

POKUD JDE O ZNALOST pravidel, největší borec na tour je Justin Thomas. Taky Charles Howell je v nich dobrý, ale Justin je prostě neuvěřitelný, zvlášť když vezmu, jak je mladý. Je do pravidel zažraný – pořád za mnou chodí s nějakými otázkami a hypotetickými situacemi. Vzpomínám si, jak se na CJ Cupu v Jižní Koreji, to bylo v roce 2017, Justin dostal do play-off s Marcem Leishmanem. Jdeme po fairwayi a Justin si mě zavolá a začne mě bombardovat otázkami ohledně pravidel. Přitom v tu chvíli jsme žádnou pravidlovou situaci neměli, on si o nich chtěl jen povídat. Prostě takové ty otázky typu „co když odehraju nesprávný míč?“ a podobně. Nevěřil jsem vlastním uším. Ten kluk hraje o prize money 1,7 milionu dolarů a o páté vítězství roku – a chce se bavit o práci. To play-off vyhrál.

MIMOCHODEM trestem za odehrání cizího míče jsou dvě rány. Ten úder do špatného míče se nepočítá, ale dostáváte dvě trestné rány navíc. A co když i napodruhé odehrajete míček, který není váš? To už vám projde bez trestu. V tom jsou pravidla docela milosrdná.

OD UVEDENÍ nových pravidel v platnost (1. ledna 2019) bylo na PGA Tour jen minimum případů, kdy by je někdo porušil a dostal trest. Asi nejsou tak tvrdá… Nejznámější případ jejich porušení je ten, jak Rickie Fowler na turnaji WGC-Mexico Championship spustil míč z výšky ramen, jak se to dělalo původně. Dostal trestnou ránu a vyvolalo to novou vlnu kritiky mezi hráči i v médiích. Leccos to vypovídá o lidské povaze a taky je vidět, jak lidem vadí změny. I když jde o změnu k lepšímu – a nová pravidla určitě k lepšímu jsou, protože toho dost zjednodušily a hru zrychlily –, vždycky se najdou lidé, kteří mají dojem, že je to konec světa. Já si myslím, že na konci roku už budou profesionálové i amatéři dropovat z výšky kolen automaticky. A budeme si říkat, proč kolem toho bylo tolik povyku. Takhle to bylo u spousty pravidlových změn v minulosti.

TAKOVÉ TY PŘÍPADY, kdy hráč schválně nechá svůj míč na greenu, protože může díky své pozici pomoct jinému hráči, nejsou tak časté, jak si lidé myslí. Ani v době, kdy jsem ještě aktivně hrál, to nebyl nijak rozšířený problém. Ale dneska běží v televizi tolik turnajů, že když se to občas stane, vidí to celý svět. Hráči jsou tím pádem citlivější a víc se bojí, že šlápnou vedle. Častěji než dřív teď slýchám: „Počkej, já tam radši zaběhnu a dám tam markovátko.“

HRÁL JSEM NA PGA TOUR. Mezi lety 1976 a 1979 jsem si tam vydělal přesně 32 279 dolarů. Vlastně jsem s tím tehdy vystačil, i díky tomu, že jsem si vydělával bokem na mini-tours. A na těch jsem dokázal i vyhrávat. Šek na 2500 dolarů za vítězství na podniku někde mezi Phoenixem a Tucsonem mi připadal jako jmění. Ve Waterloo v Iowě jsem vyhrál auto, které jsem obratem prodal zpět dealerovi za 6000 dolarů. Byla to nejistá existence, ale užíval jsem si to. Chvílemi jsem měl i pocit, že bych mohl opravdu prorazit.

NOVINY MĚ ve výsledcích uváděly pod mým občanským jménem Carlton White, ale jinak mi všichni celý život říkají Slugger [anglicky „rváč“, pozn. překl.]. Jako miminko jsem byl dost velký, a tak mi dal tatínek přezdívku podle svého kamaráda z armády, který byl stejně jako můj táta boxer. Táta to v boxu dotáhl docela daleko – měl 21 profi výher a byl šampionem série Golden Gloves. Dokonce se utkal se slavným Sugar Ray Robinsonem. To bylo ještě v době, kdy byl Sugar Ray krátce mezi profíky, takže o tom utkání není moc zpráv, ale opravdu spolu boxovali. Táta prohrál na body, ale vyprávěl mi, že měl pocit, že si vedl docela dobře – tedy jen do rána, kdy se probudil s očima tak oteklýma, že tři dny neviděl.

NA AT&T PEBBLE Beach Pro-Am v roce 1979 byl mým spoluhráčem komik Dick Martin ze slavného pořadu Rowan & Martin’s Laugh-In. Dalším členem našeho foursomu byl herec George C. Scott, tehdy už velmi známý díky své roli ve filmu Generál Patton. Když po nepovedené ráně vztekle zařval, málem jsem si cvrnknul, protože to znělo, jako když Patton sjíždí vojína. Smál se mi kvůli tomu, že jsem ho oslovoval „George C.“. O řadu let později jsem na něj narazil na parkovišti v resortu Spyglass Hill. Mezitím jsme se ani jednou neviděli, a tak jsem začal: „George C., nevím, jestli si mě pamatujete, ale…“ On mě zastavil a bez zaváhání odpověděl: „Carltone, kde se tu berete?“ Možná tahle příhoda vysvětluje, jak si herci dokážou zapamatovat svoje repliky, ale já z toho byl každopádně paf. Kdo by nechtěl, aby si ho zapamatoval slavný herec?

CELÝ ČLÁNEK naleznete v červencovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 11. července 2019.