Hřiště pro Čechy je Florencie na Labi

Psát o turnajích rekreačních hráčů lze zajímavým způsobem jen v minimu případů. Pamatuji si doby, kdy mne jakožto redaktora Reflexu zvali na různé firemní turnaje s vírou, že bych o tom pak mohl cosi zmínit v časopise. Ne, to opravdu nešlo, jelikož se na těchto akcích dělo toto: příjezd, uvítání, start, hra, vyhlášení, jídlo. To vydá na jeden řádek, ne na článek.

Teď ale budu psát o rekreačním turnaji s vírou, že by to čtenáře mohlo zaujmout. Bude to ovšem také o jednom překvapivě dobrém hřišti, které je sice na dosah, ale neleží v Česku, nýbrž kousek za hranicemi v německém Sasku.

Sázková kancelář Tispsport pořádá už deset let každoroční turnaj pro novináře, press-cup. Jezdí na něj zhruba tři až čtyři desítky těch, kteří píší o golfu či alespoň golf hrají a dělají v médiích. Běžný „oborový“ turnaj, při kterém se Tipsport trochu zviditelní a posílí přátelské kontakty s lidmi z branže.

Ten turnaj má dobrou atmosféru, protože se mezi sebou s mnoha hráči známe, nejde o velkou skupinu. Je to domácké setkání, s některými hráči se vidím jednou za rok a je co prohodit za řeč. A lidé z Tipsportu i agentury, co turnaj zajišťuje, jsou fajn.

Každý rok se turnaj koná na jiném místě. A to je taky hlavní důvod, proč o akci píšu. Letos se totiž nehrálo v Česku, ale v Německu. Na hřišti, které prakticky nikdo z nás ještě nehrál.

Osmnáctka Elbflorenz je pár kilometrů od Drážďan (název odkazuje na označení „Florencie na Labi“; tak se říkalo Drážďanům v 19. století), také pár kilometrů od dálnice Praha/Dresden a z centra Čech jste tam za hodinu a půl. Uspořádat turnaj v téhle lokalitě bylo nečekané, překvapivé, nápadité a každé firmě bych doporučil, aby něco podobného zkusila - vyvézt hráče za hranice. Je to vítaná novinka, Češi už svá běžná turnajová domácí hřiště většinou znají. Pro organizátory tenhle turnaj asi ani nebyl dražší, než kdyby se hrálo v Česku. Bonusem bylo i to, že místní klub požádal jednu svoji členku, hovořící dobře česky, aby nám v době turnaje byla nápomocna v recepci (vydávala skórkarty, psala výsledky). To bylo fakt milé.

Zvědaví na hřiště byli všichni, to bylo na hráčích vidět. Já se upřímně těšil, dokonce jsem si před hrou vytiskl mapku hřiště a popsal si jednotlivé jamky, jak kde hrát. Někde mi to pomohlo, někde ne - protože jsem někde nehrál dobře. Byl jsem ale hlavně zvědavý na design hřiště, úpravu areálu, na služby, prostředí, lidi.

Hřiště Elbflorenz je taková civilní, autentická, půvabná ženská. Žádná superkráska, ale lidsky vstřícná a sympatická. Mně se tu hrálo dobře a od prvních jamek jsem se snažil definovat, čím to je.

Rozhodně to bylo krajinou. Hřiště je již z 90. let a je vyzrálé, dobře vložené mezi lesíky, okolní (málo viditelnou) zástavbu, profil je trochu zvlněný. Taková hezčí Nová Amerika, pokud jste ji znali. Stejně významná byla ale i celková koncepce hřiště a jeho úprava. Ferveje široké, někde velmi široké. Povrch úplně plochý, žádné pseudolinksové vlnky. Greeny snad kromě dvou rovné, bez brejků. Jezdilo to na nich rychle, ale byly velice snadno čitelné. Asi jen třicet bunkerů, střídmá voda. A hlavně: na celém hřišti byl mimo ferveje jen semirough, žádná vysoká tráva. Hrát se dalo odkudkoli.

Opět jsem si uvědomil klíčový poznatek, který mám z mnoha zahraničních hřišť, hlavně německých i rakouských: vše se tu podřizuje potřebám a očekávání hráčů, hlavně těch průměrných rekreačních. Hřiště se postaví bez krutostí a nadbytečných potíží, pak se udržuje velmi hratelné. Drážďanský Elbflorenz je rozumně koncipovaný areál pro střední třídu, dobře vybavená Škoda Octavia nebo VW Passat, kde design dokonale sedí hráčům s HCP 10-30.

Nepěji chválu na hřiště proto, že jsem tam zahrál dobře. Na čtyřech jamkách jsem měl výsledky 7, 7, 8, 10, ale na některých jsem také měl par a třikrát útočil na birdie. Tam, kde jsem chyboval, to byla spíše moje špatná strategická úvaha – bral jsem zbytečně dlouhou hůl a pak končil v autu. Hřiště bylo naprosto čitelné, srozumitelné, dle mého soudu férové.

A přitom to není přehnaně lehké hřiště. Celková délka při paru 73 je 5 996 metrů ze žlutých. Také je tu jeden čtyřpar 425 metrů, další těžký lesní čtyřpar 400 metrů, dva třípary okolo 180 metrů. Jenže všechny ostatní jamky nejsou zbytečně dlouhé, při drivech 200-210 metrů se dalo dosáhnout greenů v regulaci celkem pohodlně. Někde pomohl i sklon fervejí, míček se kutálel dál. To, co přinášelo potíže, byl hlavně les a stromy u fervejí. Ale pokud člověk hrál rovnější rány, dalo se všemu vyhnout.

Případná otázka: zajel bych si na tohle hřiště zahrát znovu? Ano, zajel. Ačkoli jsem golfový šetřílek, nechce se mi také jezdit z Prahy moc daleko, sem bych s kolegy jel znova. Cena za hru je pro Čechy ve všední den 40 euro. Napadlo mne udělat si výlet jeden den severočeská Barbora u Teplic nebo ústecké Terasy, někde tam pak přespat (třeba v penzionu na Cínovci u zdejší devítky), druhý den drážďanský Elbflorenz. Hezký golfový víkend.

Co si Čech může z Drážďan odvézt především, je poučení, jak má vypadat hřiště, kde se hráči celkově cítí dobře a kde se jim také může hrát dobře. Nehrát si na vyšší ligu, když můžu dobře uspět v té prostřední.