MICKELSON: Geniální a nestárnoucí švih

BĚHEM CELÉ PHILOVY profesionální kariéry, která trvá už 28 let, si švihoví guru, milovníci statistik i amatérští psychologové lámou hlavu nad tím, v čem tkví genialita jeho hry. A moc se jim to nedaří. Paleo dieta, lekce bojových umění a skvělá krátká hra prostě nemůžou vysvětlit všechno – skládanka jeho úspěchu má těch dílků zjevně mnohem víc. Mickelson má na kontě 44 vyhraných turnajů na PGA Tour (z toho pět majorů) a 16. června mu bylo už 49 let, ale i dnes občas hraje tak dobře jako na vrcholu kariéry. 

Když v únoru vyhrál na AT&T Pebble Beach Pro-Am, najednou už to nebyla jen dosud hrající legenda profesionální scény, ale opět jeden ze žhavých kandidátů na nejprestižnější tituly. Stal se vzorem golfové dlouhověkosti. V souvislosti s Philem jsme si zvykli klást otázku: „Co udělá příště?“ Nemáme při tom ale na mysli jen jeho taškařice mimo hřiště, ale i to, co velkého zvládne na hřišti. Čemu vděčí za to, že se tak dlouho drží ve špičce? A díky čemu se vůbec do špičky dostal? Je snad možné, že jeho plný švih, většinou označovaný za příliš rozmáchlý, uvolněný a nekonzistentní, je ve skutečnosti podceňovaným základním kamenem hry, která obstála ve zkoušce času? A můžeme se z Philova přístupu něco naučit my ostatní? Tyto otázky jsme položili třem trenérům – Butchi Harmonovi, Ricku Smithovi a Deanu Reinmuthovi –, kteří s ním dohromady strávili 27 let. Své postřehy přidali i další renomovaní trenéři, včetně Seana Foleyho a legendárního Boba Toského. Shodli se na mnoha věcech týkajících se Philova švihu, ale také jeho přístupu – „toho, jak vidí hru“, jak to pojmenoval Foley. I teď, kdy Phil proniká stále hlouběji na neprobádané území středního věku, dokázal znovu nakopnout svou hru. V tomto článku pomíjíme otázku výživy a fyzické kondice, protože Philovy návyky v těchto oblastech se neustále mění. Nás zajímá, co se děje, když Phil vstoupí na hřiště.

S GYEM YOCOMEM

 

ŠVIH: „DÉLKA A VOLNOST – RADOST“

DEAN REINMUTH si vzpomíná na svou první hodinu s Mickelsonem v roce 1984, krátce před Philovými 14. narozeninami. „Takovou ohebnost ve švihu jsem do té doby u nikoho neviděl,“ vypráví. „Na vrcholu nápřahu občas shaft bouchl Phila do krku – a to měl pravou ruku naprosto rovně. Klouby na rukou měl tak uvolněné, že dokázal ohnout ruku v lokti dozadu, jak to umí někteří mladí gymnasté. Je jasné, že vinou toho pro něj nebylo snadné mít švih plně pod kontrolou, ale stejně se mi nechtělo ty základy, na kterých stál, měnit. Odpaloval totiž vysoko a daleko a měl úžasný timing. To, co vidíte dnes, tam bylo už před 35 lety.“

Rysy, které budou charakterizovat Philův švih celou kariéru, už tam tedy byly: dlouhý a uvolněný, občas nepovedený, ale každopádně od boha. Phil Mickelson vyhrál pod Reinmuthem třikrát šampionát NCAA, jednou US Amateur a devět turnajů na tour, než jejich spolupráce roku 1996 skončila. Několik dalších let neměl Mickelson žádného hlavního trenéra, dokud mezi lety 2001 a 2006 nepracoval s Rickem Smithem.

„Ani já jsem nechtěl nic měnit na délce Philova švihu,“ líčí Smith. „ale snažili jsme se dát mu nad švihem větší kontrolu. Proto jsem ho vedl k tomu, aby dával víc váhy na přední nohu, takže bude při impaktu víc nad míčkem. Hodně mu to pomohlo při hře železy. Nezapomínejte totiž, že on má dlouhý švih právě i u želez. Každopádně ten jeho dlouhý švih, i při drivování, je dar. Má díky němu čas všechno na vrcholu nápřahu poskládat dohromady a plynule přejít do prošvihu. Hráči s krátkým švihem často švihají příliš agresivně a náhle korigují směr, což jim škodí. Dlouhý švih, který si osvojil Phil, mu šetří tělo a díky němu tak dobře hraje i dnes.“

CELÝ ČLÁNEK naleznete v červencovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 11. července 2019.