Nechte těch nářků nad sponzorskými pozvánkami

V TÉHLE SEZONĚ jsem hrál turnaj PGA Tour v Dominikánské republice. Potkal jsem tam Tonyho Roma, bývalého hvězdného hráče amerického fotbalu, který na turnaj dostal sponzorskou pozvánku. Ve dnech předtím mluvili někteří profíci v šatně o tom, že hraje dobře a odpaluje fakt daleko. Ve vzduchu se vznášel pocit, že tenhle někdejší quarterback dallaských Cowboys by dokonce mohl projít cutem. 

Hřiště Puntacana je dlouhé a hodně vám odpustí, takže pro fyzicky silného amatéra je v podstatě ideální. Samozřejmě to dopadlo tak, že Romo nastřílel 79-80 a skončil poslední – nepočítaje ty, kdo z turnaje odstoupili, a jednoho neznámého profíka, který turnaj vůbec nezvládl. Později jsem se nevešel na turnaj v Dallasu.

Trochu mě to překvapilo, protože tamní hřiště Trinity Forest má linksový charakter a jako příprava na následný PGA Championship se moc nehodilo – ten se totiž hrál na úplně odlišném Bethpage Black. Takže jsem si myslel, že hodně hráčů Dallas spíš vynechá a potrénuje. Moje pozice na tour je teď ale taková, že na podobná rozčarování jsem zvyklý. Byl jsem naštvaný, že Romo v Dallasu hrál a já ne? Vůbec. V době, kdy jsem byl mladý kluk, bych hartusil: Jak to, že někdo si smí pomalu na požádání zahrát na elitních golfových turnajích jen proto, že kdysi házel šiškou?

Hvězda NBA Steph Curry nebo hudebník Jake Owen – dejme tomu, ti hrají jen na Web.com Tour. Ale PGA Tour je okruh určený jen pro ty nejlepší. Navíc zrovna turnaj Byron Nelson v Dallasu není žádný okrajový turnaj, nějaký protiklad majorům nebo sérii World Golf Championship. Kdyby se dneska měli hráči anonymně vyjádřit, vsadím se, že tak tři čtvrtiny z nich by prohlásily, že účast lidí, jako je Tony Romo, na turnajích je absurdní. Možná přímo nevhodná. Jenže tohle uvažování je mimo.

Pár let mi trvalo, než jsem to pochopil, ale sponzor má právo pozvat na turnaj, koho se mu zlíbí. Obvykle na to má čtyři účastnická místa. Může jít o profesionála, který má určitou vazbu na daný turnaj nebo region, ale také o hráče univerzitní ligy nebo člena některé mini-tour. Často také místo připadne místnímu klubovému profesionálovi. Smyslem není to, aby tihle lidé hráli o vítězství. Spíš přivedou do obecenstva pár svých příbuzných a žáků. A v případě osobností, jako je Tony Romo, se může jednat o stovky, ne-li tisíce fanoušků. Spousta z nich se prostě přijde podívat na tu celebritu jako takovou a nejde jim o to, jak hraje golf. Přinášejí tak peníze ze vstupného a celkově podporují golf.

Není to tedy tak, že osoba hrající na sponzorskou pozvánku zabírá místo nějakému profesionálovi z tour. Je to malá, oddělená kategorie sama pro sebe s dlouhou tradicí. A mám řešení pro ty z vás, kdo jste první nebo druzí náhradníci na turnaj a stěžujete si, že na něm hraje Tony Romo: Hrajte líp. Upřímně řečeno, nízká skóre vyřeší skoro každý problém na tour. A dokud je nehrajete, smiřte se s tím, že turnajům nepřinášíte o nic víc než místní profík pozvaný od sponzora.

Když jsem místo turnaje seděl doma na Floridě, myslíte si, že jsem Romovo skóre sledoval? Kdepak. Je to dobrý amatérský hráč – a mimochodem taky skvělý televizní komentátor –, ale já se tak nějak nerad dívám na filmy, u kterých předem znám konec. Tony Romo má šanci být konkurenceschopný na tour asi stejně jako já ve fotbalové lize. Dejme tomu, že když si jdu zahrát americký fotbal s kamarády, jde mi to skvěle, a tak za mnou přijde NFL a řekne: „Pojď si zkusit ligu.“ Ukopli by mi tam hlavu! Romo skončil mezi posledními na všech turnajích, do nichž nastoupil, což mluví za vše. I kdyby mu jednou hvězdy přály, zahrál pět chipů přímo do jamky a nějakým zázrakem prošel cutem, život mu to nezmění. Přece jen je asi lepší dát sponzorskou pozvánku nějakému výjimečnému středoškolskému či univerzitnímu hráči, kterému to může pomoct v kariéře.

Klidně můžou dostat příležitost i další celebrity. Opravdu špičkových golfistů mezi nimi zase není tolik, já vím, ale psychicky odolný hráč se scratch handicapem se na některých hřištích PGA Tour může dostat pod 80. A jestli tohle sponzorům stačí, já nejsem proti. Tedy dokud mi nesáhnou na moje prize money.

– S MAXEM ADLEREM

 

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v zářijovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 5. září